Epilog

   4.116 znaků / 723 slov    vloženo: 09.08.2010    počet zobrazení:   

   Školní rok skončil tak jako každý jiný. Přeci jen ten rok byl něčím jiný a zvláštní. Byl totiž pro Lily a její kamarády poslední. Poslední… to znamená, že se už do té školy nikdy… nikdy nevrátí. Lily plakala Jamesovi na rameně, když odjížděli a on ji přitom konejšivě hladil po vlasech a šeptal ji tichá uklidňující slova. Lily mu za to byla vděčná.

   Teď už je doba ale jiná. Zcela jiná… Hořké, smutné, veselé, radostné vzpomínky na léta v Bradavicích už tolik nebolely jako jindy. Dnes už byl den, kdy Lily a James nechali vzpomínky za hlavou a zaměřili se na budoucnost. Jejich budoucnost.
   A hlavně dnes. Dnes, v jejich den, který byl opravdu po právu jen jejich.
   …
   „…Berete si zde přítomnou Lily Evansovou za svou právoplatnou manželku?“
   James se Lily zahleděl do smaragdových očí a odpověděl: „Ano.“
   „Lily Evansová, berete si zde přítomného Jamese Potttera za svého právoplatného manžela?“
   „Ano.“ Odpověděla s jistotou Lily a ta dojemná chvíle ji skoro už dohnala k slzám. Byla štěstím bez sebe, ale najednou se jí chtělo štěstím plakat.
   „Nandejte si prstýnky.“
   Nandali si snubní prsteny a očekávali, co bude dál.
   „A teď, pane Pottere, můžete políbit nevěstu.“
   James Lily něžně políbil na rty. Všichni kolem začali tleskat a výskat a podobně. Lily teď opravdu plakala štěstím. Pak s Jamesem přijmuli upřímné gratulace a dárky.
   „Gratuluju, Lily.“ Zavýskala Kate a objela svou kamarádku.
   „Gratuluji, přeji vám oběma mnoho… mnoho štěstí. Ať se vám daří.“ Usmála se Amy.
   „Takže kamaráde, přeju ti, aby vám ta nekonečná láska vydržela navěky.“ Gratuloval Sirius se širokým úsměvem.
   „Děkujeme.“ Odvětili oba.
   Dál přijali gratulace i od ostatních. Svatba to byla tedy veliká… to opravdu ano. Nakonec Lily ještě vyhodila květinu do vzduchu a chytla ji Amy. Měla z toho docela radost a tázavě se přitom podívala na svého přítele, který jen pozvedl rameny, ale na to se usmál a sevřel ji v medvědím objetí.
   Lily teď byla asi ta nejšťastnější holka na celém světě. Teď bude s Jamesem opravdu napořád. Za malou chvilku je čekal svatební taneček, čily ten, kdy měli tančit jen ženich a nevěsta. Lily a James se postavili doprostřed parketu a začali tančit na jejich romantickou skladbu, která hrála i na plese.
   Začali tančit do rytmu a přitom se na sebe usmívali. Užívali si ten tanec… a vzpomněli si na to, jak tančili kdysi na plese. Není to sice tak dávno, ale přece jen to byla nádherná vzpomínka.
   Po tanci vzal James svou manželku na procházku růžovou zahradou, ve které se svatba konala. Celá zahrada byla plná růžových a bílých růží a různých dalších květin. Byla to nádhera.
   „Tak… Jsme konečně svoji.“ Řekl James. „To bylo mé největší přání a ty jsi mi ho splnila. Za to Ti, Lily, moc děkuju.“
   „Já taky, Jamesi.“ Přitakala a políbila ho.
   „Víš…“ začal James. „Musím se ti k něčemu přiznat.“
   „Cože? Nebyl jsi mi nevěrný, že ne.“ Zděsila se.
   „Ne, to ne.“ Uklidnil ji James a Lily si oddychla. „Jen… víš… jde o tvůj deník.“
   „Cože?“ nechápala Lily.
   „No… víš… už je to sice dlouho, ale myslím, že už bylo načase, abych se ti přiznal.“
   „Ech… co?“
   „Byl jsem to já, kdo napsal do deníku „Ano“.“
   „Ty? Jak to?“
   „Vedle mého křesla jsem viděl ležet knížku. Sehnul jsem se pro ni a rozpoznal jsem v tom tvůj deník. Přečetla jsem si jméno na první stránce… já… nech mě prosím domluvit…“ řekl James, když viděl, že se nadechuje. „Musím se ti přiznat, že jsem si přečetl všechno. Došel jsem až na konec a váhavě jsem odpověděl na tvou otázku. Já vím, že jsem to neměl dělat, ale… prostě jsem se neudržel a napsal jsem to. Já se ti moc omlouvám… Asi se zlobíš, že jo?“ dokončil svůj monolog a sklonil hlavu.
   Lily mu zvedla bradu a přinutila ho tak, aby se jí podíval do očí. „Možná trošku, ale… jsem ráda, že jsi to udělal.“ Usmála se na něj a políbila ho.
   Tak tohle James asi vážně nečekal.

   Od té doby Lily s Jamesem žije šťastně v malém domku na kraji Godrikova dolu. (Kdo ví ale na jak dlouho, že?) Nejsou to léta zrovna nejpovedenější, protože se museli skrývat před Tím, jehož jméno nesmíme vyslovit, ale jsou spolu šťastný. Navíc za pár dní se jim narodí malý chlapeček, kterého nejspíš pojmenují Harry. Tak tedy vytvoří tu šťastnou rodinku, kterou si tak přejí…