TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky

Komentáře k povídce

        

Divný soused

 
    autorka: Lucy de Jawill
    postavy: AUTP - Michael/Rachel
    žánr: romantika
    info: vedle Rachelina domu je dům, který vypadá jako zřícenina. A do něho se nastěhují noví sousedé - matka s mladým synem. On je ale divný, má potrhané oblečení a škrábance. A co hůř, Rachel se do toho tajemného kluka zamiluje. Opětuje jí city?

    7.556 znaků/1.299 slov    vloženo: 25.01.2009    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Rachel byla normální patnáctiletá dívka, která trávila léto doma. Dlouhý čas si zkracovala venčením psa, čtením, malováním a průzkumem přírody. Párkrát si zašla na výlet do okolních měst. Sama bydlela v malém městečku na kopci. Jednoho prázdninového dne se ozývaly rány z vedlejšího domu, který už ale byl léta opuštěný. Rachel sešla dolů za matkou, která měla mateřskou dovolenou, aby se mohla starat o Rachelininu tříletou sestru.
   „Mami, nevíš, co je to za hluk?“ Zeptala se a zakousla se do jablka.
   „Nevím, Rachel,“ pokrčila Rachelina matka rameny a začala krmit batole. Rachel si vzala tenisky a vyšla ven v tílku a kraťasech. Prošla zrezivělou brankou a ocitla se na ulici. U sousedního domu bylo auto a vedle něho stála pobledlá žena s krabicí v rukou. Když si všimla dívky, nervózně se usmála.
   „Dobrý den,“ usmála se přívětivě Rachel. „Vy jste nová sousedka?“
   „Uhm, ano…“ Kývla. Z auta vylezl vysoký kluk, který měl na tváři škrábance. Oblečení měl potrhané a vypadal hrozně zesláblý.
   „Ahoj,“ pronesl chladně, vzal velkou tašku a šel do napůl zbořeného domu. Rachel udiveně zvedla obočí. Žena si odkašlala.
   „To byl můj… syn, jo. No, promiň, už budu muset jít, tak někdy příště,“ mrkla a otočila se.
   „Promiňte, ale vy… budete bydlet v tomhle?“ Rachel ukázala prstem na dům a zhrozila se. Jak někdo může bydlet v téhle díře?
   „Jasně, když už jsme tady. Budeme to postupně rekonstruovat,“ vysvětlila znuděně ta divná žena a zabouchla za sebou dveře. Rachel byla překvapená a zděšená z těchhle sousedů. Vzala raději ven psa, aby si pročistila hlavu. Byla v lese dvě hodiny a pořád přemýšlela o tom novém, o klukovi od sousedů. Měl zvláštní šedé oči a vypadal ztrápeně. Nepřipomínal vůbec člověka, přesto si Rachel přiznala, že se do něj zamilovala. Zdál se jí tajemný a ohromně ji přitahoval. Povzdychla si a dala si předsevzetí, že do konce prázdnin vypátrá aspoň jeho oblíbenou zmrzlinu.

   Večer nemohl spát. Byl celý zpocený a naštvaně odhodil svoji deku. Ležel na tvrdé matraci. Popošel k oknu a uviděl měsíc. Naštěstí nebyl úplněk. Přece jenom jeho matka zamkla dveře. Opřel se o parapet a dal si ruce na spánky. Nechápal proč, ale uklidňovalo ho to. Pořád na ni musel myslet. Měla krásné modré oči a sametové vlasy. Když pomyslel na její ňadra, zašimralo ho v břichu. Proč nemůže být normální kluk a nepozve ji na kafe? Není přece tak ošklivý, kromě těch škrábanců. Sedl si na matraci a vybavoval si její úsměv. Řekl jí ledové ahoj. Proč mluvil takhle? Proč ne přívětivě? Už ho nebavilo chránit svoji pravou tvář. Musí poznat lásku. Věděl, že s tím jeho matka nebude souhlasit, ale kvůli té dívce to udělá.
   Zítra se s ní seznámím, rozhodl se a šel spát.
   Druhý den si Rachel nařídila budík na osmou. Rychle vstala, oblékla si župan, dala si müsli s mlékem a šla zpátky nahoru. Vzala si nejlepší sukni, kterou našla, pak krátký top a baleríny. Namalovala se a vlasy si trošku nagelovala, i když si je nechala volně. Vzala si malou kabelku a šla dolů. Když chtěla otevřít, někdo zazvonil. Lekla se, ale troufla se zeptat: „Kdo je tam?“
   „Echm, ahoj… tady je kluk od sousedů,“ ozval se milý hlas. Rachel se rozbušilo srdce. Opravdu je to on? Ale vždyť měl ledovější hlas. Byla nervózní a nevěděla si rady. Přece jenom se nadechla a otevřela.
   Stál tam. Neměl roztrhané oblečení, ale pohodlné džíny a modré triko. Usmál se. Vypadal klidně, ale uvnitř byl nervózní. Když ji spatřil, měl chuť ji políbit.
   „Zdravím. Promiň, jestli jsem tě vyrušil,“ omluvil se pohledem na její oblečení. „Můžu jít pryč, jestli chceš.“
   „Ne, to je v pohodě,“ vydechla. „Jsem Rachel.“ Podala mu ruku a on si s ní potřásl. Jejich dotyky způsobily v obou zašimrání. „Já Michael.“
   „No, tak mě těší… hm… potřebuješ něco?“ Nenapadlo ji nic jiného.
   „No, nechceš si někam zajít?“ Navrhl.
   „Tak dobře,“ kývla a vyšla ven. Našli si místečko v restauraci a objednali si lehký oběd. Hodně si povídali, ale Michael se spíše zajímal o Rachel a o sobě toho moc nenamluvil. Ale i přesto se toho dívka hodně dozvěděla. Například to, že večer jeho matka jde na zábavu a on bude muset rekonstruovat kuchyň.
   Rozloučili se krátce po poledni a Michael šel s dobrou náladou domů, ale také měl strach, co bude říkat matka.
   „Kdes byl?“ zaječela, když vstoupil do domu. „Myslíš, že si můžeš chodit venku a nesežrat někoho? Jseš stvůra! A stvůry se schovávají!“ Byla vztekem bez sebe a házela nádobím. Měla rudý obličej a málem se na Michaela vrhla.
   „Matko!“ Zakřičel a chytil ji ruce. „Co se děje? Máš záchvat?“ Vyhrkl, stáhnul si opasek a spoutal jí ruce, které košilí přivázal ke křeslu. „Hned přijdu!“ Vyběhl nahoru a otevřel v malém kufříku lektvar. Slyšel rány, jak jeho matka dupe na podlahu. Rychle seběhl dolů, otevřel ji ústa a nalil ji lektvar do pusy. Po pár minutách se uklidnila.
   „Michaeli? Co se stalo?“ Ptala se šeptem a Michael ji odvázal od křesla a uvolnil jí ruce.
   „Měla jsi záchvat,“ vysvětlil. „Velký.“
   „Proměnila jsem se?“ Zeptala se zděšeně a začala si ohmatávat tělo.
   „Ne, naštěstí,“ zavrtěl hlavou a najednou někdo zazvonil. Michael otevřel dveře a byla tam Rachel.
   „Co se děje? Slyšela jsem rány a křik,“ mumlala a objala Michaela. Byla ráda, že je v pořádku. Uklidnil ji a řekl, že by měla odejít. Vrátil se k matce a ošetřil jí rozříznutou kůži na zápěstí.
   „Nebaví mě být vlkodlak,“ podotkla a přitiskla se k synovi.
   Byla tma a matka dávno odešla. Ve skutečnosti nešla za zábavou, ale pro Vlkodlačí lektvar. Michael právě barvil kuchyň. Střepy už byly dávno pryč. Zdi postupně nabíraly červenou barvu a v záři malé žárovky se na nich vytvářely stíny. Michael byl brzo hotov a ukládal se ke spánku. Stejně mu nezbývalo nic jiného. Televize ještě nešla, v rádiu byl romantický pořad a časopis měl plný historek, které všechny zná. Oblékl si pyžamo a došel ke dřezu, kde si začal čistit zuby. Když skončil, ozval se zvonek. Vzal si župan a popošel ke dveřím.
   „Kdo je?“ zeptal se pro jistotu.
   „Michaele, to jsem já, Rachel. Nemůžu spát a rodiče odjeli na výlet se sestřičkou a já nechtěla, protože chci být s tebou,“ odpověděla. Otevřel a viděl dívku ještě krásnější, než dopoledne. Měla růžový župan a vlasy jí brouzdaly po hrudi.
   „Rachel,“ vydechl a vtáhnul ji dovnitř. Zavřel dveře a objal ji. Byl z toho polibek. Vášnivý a dlouhý. „Já tě miluju!“ Odnesl si ji na matraci a užíval si její přítomnosti. Ona se nechala a párkrát mu pomohla. Byli až po uši zamilovaní.
   Vzbudil se brzy ráno. Byli vzhůru hodně dlouho, ale vůbec nic jim nevadilo, ani tvrdá matrace. Michael byl nahý. Opatrně odtáhl Rachelinu ruku z jeho břicha. Políbil ji na rty a pohladil po tváři. Potěšeně něco zamumlala.
   „Hned se vrátím,“ zašeptal a podruhé ji políbil. Sešel dolů a postavil vodu na čaj. Všiml si bílé obálky na stole. Otevřel ji a v ní byl dopis.

   Milý Michaele,
   když jsem dorazila domů, bylo krátce po páté hodině ranní. Když jsem vstoupila do pokoje, uviděla jsem Tě v náručí krásné dívky. Vypadal jsi šťastně a já se rozhodla, že Ti nebudu kazit život. Jsi jenom čtvrteční vlkodlak, takže Tvá podoba není až tak zřejmá. Přestěhovala jsem se do Rumunska, kde odteď budu žít s vlkodlaky. V obálce máš ještě pár tisíc, které Ti pomůžou do začátku. Uhradila jsem Ti ještě pojistku a dům je Tvůj. V městské hospodě jsem Ti domluvila místo číšníka, každý pracovní den od desíti dopoledne, až do pěti odpoledne. Dostav se tam zítra. Vlkodlačí lektvar Ti každou první neděli v měsíci přinese jistý muž. Měj krásný život a užívej si.
   Tvá milující matka


   Michael dočetl a usmál se. Měl svobodu, krásnou dívku, práci a se svou podobou si nemusí dělat starosti. Nalil uvařený čaj do šálků a šel za Rachel.