TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky

Komentáře k povídce

        

Do tmy hleď a lásku spatřit zkus


    napsala: Rala Mak
    korektura: CatNeko
    žánr: romantika

    5.041 znaků/932 slov  -   vloženo: 12.02.2011 
    klasifikace: 60%  - Počet zobrazení:   


-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Seděla v křesle zmijozelské společenské místnosti, byla tam sama. Seděla nad učebnicí a černé vlasy ji padaly do tváře. Neučila se, jen seděla a dívala se na malý obrázek v knize učebnice astronomie. Obrázek měl černé pozadí a na něm jasně zářily body, které dohromady tvořily Malý vůz. Myslela na něj, na jeho plavé vlasy, šedomodré oči plné pohrdání, povýšenosti a samolibosti, ale i přes to vše ho milovala. Nebyla ale schopna mu to říct, bála se, že ji odmítne. Na Malý vůz ji ukápla slza.

   Jsou hvězdy, které vidíš stále,
   a síly obrazné je do souhvězdí pojí,
   lidské činy, tak jak plody sklidí se až zralé,
   i s těžkým břemenem jde k velkým cílům dojít.

   Uslyšela kroky, zvedla hlavu a před sebou ho uviděla. Koukal se na ni a jak si ho všimla, nasadil škodolibý úšklebek – jak měl ve zvyku, když někomu chtěl ublížit.
   „Co chceš?“ Utrousila tiše, ale on neodpovídal, stál a hleděl na ni. Pak si vzpomněla na tu slzu a rychle si otřela tváře. Pohlédla zase vzhůru a myslela, že už odešel. Ale on tam stále jen stál a koukal se na ni.
   Už jeho pohled nemohla vydržet, tak zabouchla knihu, vstala a chtěla odejít, ale on ji chytl za zápěstí a vzal ji z ruky knihu, kterou položil na stůl. Teď hleděli jeden na druhého, z očí do očí.

   Do tmy hleď vzhůru, spatřit zkus,
   kde Drak, Velký a Malý vůz, Kefeus, Kasiopea, Perseus.

   Nevěděla, co si má o tom myslet, škubla zápěstím, ale on ji nepouštěl. Naopak ji chytl i za druhou ruku a přitáhl ji k sobě blíž. Začala se třást. Co chce udělat? Blesklo jí hlavou.
   Najednou se ušklíbl a řekl: „Koně! Koně! Království za koně!“ Pansy se na něj bezradně podívala. „C-co?" To bylo to jediné, co dokázala v danou chvíli říct. K jejímu úžasu ji pohladil po tváři. „Ale nic, jen si rád tropím z lidí srandu." Přitáhl si ji ještě blíž k sobě. Roztřásla se ještě víc. „Ale, neboj se mě. Má drahá matinka i tatíček již stejně ví, že mě přitahuje silnější magnet než sloužit Pánu zla."
   Přejel ji rukou po křivce jejího těla. Naklonil hlavu a políbil ji, než se od ní na chviličku odtáhnul. Pansy zamrkala, ale dalšímu dlouhému polibku se nebránila a zcela se mu v jeho náručí poddala.

   Myslíme, že štěstí chodí nenadále,
   ale vždyť víme, že hvězdy jsou tu stále.
   Pak je to vytrvalost nebo štěstí, co rytíře vede do vítězství?

   Konečně se od sebe odtrhli. „Miluju tě!" Řekl a podíval se na ni. Pansy se zatvářila udiveně.
   „Ale já myslela, že jsem ti odporná, žádné dotyky, slova a teď mi tu říkáš, že mě miluješ? Nerozumím tomu!"
   Podíval se na ni pohledem plným něhy. „Miluju tě. Tak jako květina miluje déšť, miluju tě, jako láska miluje úsměv, jako polibek miluje rty." Odmlčel se na chvíli a pokračoval. „Kdo tvrdí, že miloval víc, ať přijde… vysměju se jeho lžím. A jestli se bude někdo smát mně, že tě tak miluju… pak se zasměju s ním. To bylo v mém mlčení Pansy, už chápeš? Bál jsem se, že mě odmítneš." Dořekl a všiml si že Pansy má oči zalité slzami.
   „P…promiň mi, já jen… musím si na chvilku sednout." Pronesla Pansy třesoucím se hlasem a chtěla se přesunout k pohovce, ale on ji chytil, vzal ji do náruče a nesl k chlapeckým pokojům.

   Do tmy hleď vzhůru, spatřit zkus,
   kde Drak, Velký a Malý vůz, Kefeus, Kasiopea, Perseus.

   Otevřel dveře, zamknul a položil Pansy na postel. Ta jen oddaně vzdychla a vykouzlila na své tváři překrásný úsměv. Přistoupil k ní a klekl si vedle postele, Pansy se převrátila na břicho a teď měla hlavu ve stejné výši jako on. Ještě jednou se usmála.
   Je to jako pohádka, ležím v jeho ložnici, líbám se s ním, a on mi říká, že mě miluje, pomyslela si Pansy. Zase se jí začaly kutálet po tvářích slzy. Všiml si toho „Co se děje?" Zeptal se s takovou něžností v hlase, že to Pansy až překvapilo.
   „Nic se neděje, jenom že tě strašně miluju."
   Usmál se a zase ji políbil a ne jednou. Líbali se víc jak pět minut, pak mu Pansy rozepnula košili a jak se ho snažila obejmout, spadla na zem jemu do klína.
   Pohladil ji po teď odhaleném bříšku a jemnými pohyby ji rozepnul všechny knoflíčky a poté i knoflíčky na sukni. Pansy na ně stáhla z postele přikrývku a teď také do půl těla nahá si klekla naproti němu a objala ho. Pocítil vlnu blaha, když se její ňadra dotkla jeho hrudi. Jemně ji položil na přikrývku, přejel ji dlaní přes hruď a zastavil se u jejích prsou. Jemně přejížděl po bradavce a pořád ji líbal na ústa a krk.
   Pansy jen ležela se zavřenýma očima a nechala ho, ať si s ní dělá, co chce. A tak s plnou pravomocí ji políbil na už zcela postavenou bradavku a opatrně si na ni lehl. Pansy pouze sladce vzdychla a…

   Každou noc dlí člověk v hvězdném sále,
   každou noc je korunován králem,
   a ráno zas jen rytíř, co k boji chvátá cvalem,
   má zářící srdce, jež ho vede dál.

   Pansy se ráno probudila na zemi vedle člověka, kterého milovala, a naštěstí on ji též. Obrátila k němu hlavu a uviděla, že se na ni díval. Políbila ho a zašeptala: „Dobré ráno." On se jen usmál a polibek ji oplatil. „Miluju tě, Pansy!" Řekl a objal ji. Pansy se na něj podívala a zašeptala. „Já tebe taky, Draco, já tebe taky!"

   Do tmy hleď vzhůru a staré známé poznat zkus,
   kde Drak, Velký a Malý vůz, Kefeus, Kasiopea, Perseus.