TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

5.kapitola - První nepatrné proměny


     vloženo: 31.05.2007    aktualizováno: 25.02.2012   
     4.937 znaků / 889 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Měla zamířeno do Síně, ale nakonec došla do Nebelvírské věže. Uvědomila si totiž, že jí za hodinu začíná první hodina a nebylo by od věci si dojít pro sešity a věci k výuce.
   „Kde jsi byla?“ zeptala se zvědavě Hermiona, když se vedle ní Ginny unaveně posadila a položila si vedle sebe svou tašku.
   „Byla jsem se projít,“ řekla Ginny prostě první lež, co jí přišla pod jazyk. I když byla jen poloviční...
   „V té zimě?“ zeptal se překvapeně Harry. Přece jenom, byl už pozdní podzim a venku začínala být docela klendra.
   „Proč ne? Potřebovala jsem jen na chvíli na vzduch,“ odpověděla mu s pokrčením ramen.
   „Už ti zase nebylo dobře?“ zeptala se starostlivě Hermiona.
   „Ale ne. Jen jsem nějak špatně spala, a tak jsem se šla projít,“ řekla nevinně a usmála se na ně. Lhala ale tak dobře, že tomu až začala věřit. Přece jenom, projít se fakt šla, ale pak...
   Vypadalo to, že jí uvěřili, tak si sundala bundu a čepici, které si v pokoji oblékla. První hodinu totiž měli Bylinkářství, takže než by došla do skleníků, asi by jen v lehkém plášti zmrzla.
   V tu chvíli okolo ní všechno ztichlo. Ani si toho moc nevšímala a přemýšlela o snídani. Pohled na jídlo jí ale neudělal moc dobře, a tak si jen nalila džus. Najednou si ale konečně všimla, že jí všichni okolo pozorují. „Co se děje?“ zeptala se nejistě a zmateně zároveň.
   „Tvoje vlasy,“ řekl šokovaně Ron, který se jako první konečně vzpamatoval. „Cos to s nima udělala?“
   Najednou to Ginny došlo a povzdechla si. Vlasy se jí na rozdíl od očí nevrátily do původní podoby a délky, a stále měly sem tam nádech žluté a fialové barvy, která se pomalu vytrácela. Rychle se ale smířlivě vzpamatovala a s úsměvem si je prohrábla rukou, až se jí rozcuchaly na všechny strany. „Co je, Rone? Nelíbí?“ zeptala se hravě, i když by v tu chvíli nejraději někam s křikem utekla.
   „Mamka tě asi zabije,“ vydechl stále šokovaně Ron, čemuž se Harry začal jen smát. „Náhodou jí to docela sluší.“
   „Díky.“ Snažila se, aby to znělo fakt děkovně a velmi těžko skrývala sarkasmus. Vypadalo to ale, že si toho nevšimli a hovor se opět stočil k běžným věcem - výuka, zkoušky, famfrpál, kdo, s kým, kde apod.
   Dokonce i Ron se nakonec usmál a začal se o něčem přít s Hermionou. Klasika.
   Ginny si v duhu povzdechla. Nemohla si ale pomoc a nenápadně mrkla po vedlejším stole. Měla totiž stále pocit, že ji někdo pozoruje. No dobře, někdo konkrétní. Tou dobou už si jejího vzhledu všimli snad všichni a určitě dnes bude na žebříčku drbů číslo jedna.

   Draco se cestou do Síně stavil ještě v pokoji, kde si vzal čepici, teplejší plášť a na chvíli šel na hřiště. Výuka má začít až za necelou hodinu, tak se trochu protáhne a pročistí si hlavu. Po čtvrt hodině se ale sebral a šel na snídani. Zima a hlad byli prostě silnější.
   Když si sedal na své místo, Zabini už do něj hustila nejnovější drby. Najednou ale zmlkla, tak se podíval, co se děje. Dívala se před sebe k nebelvírskému stolu.
   „Ta už fakt neví, jak na sebe upozornit,“ prohodila Blaise a ušklíbla se. Ginny s v tu chvíli totiž sundala čepici a všichni okolo rázem ztichli. Pak se ale vše vrátilo do normálu a ve všudypřítomném šumu hlasů a cinkotu příborů bylo jen slyšet, jak se Weasleyi s Grangerovou zase hádají. Prostě ráno jako každé jiné.
   Zabini si odfrkla a zase spustila svůj monolog o nejnovějších drbech. Klasika.
   Draco se pro sebe jen usmál. Pěkně to tu svým vzhledem rozdmíchala a určitě bude drbem číslo jedna, pomyslel si, rozepnul si plášť a i s čepicí a taškou ho položil vedle sebe na stůl.
   A v tu uvili Blaise znovu zmlkla. „Došly snad drby?“ zeptal se monotónně a nalil si džus, aniž by vzhlédl.
   „To ne, ale ty...“ začala překvapeně koktat do další vlny ticha.
   „Co je?“ zeptal se nevrle, když si všiml, že se všichni okolo koukají pro změnu na něj.
   „No ty mi řekni ty. Ale musím uznat, že s těmi černými prameny a bez gelu ti to docela sekne.“
   Draco v duchu zasténal. No bezva. Budu drbem číslo dva. Navenek ale jen pokrčil rameny. „Gel mi už nudil,“ zalhal tak překvapivě, že tomu až sám věřil. I když je pravda, že už ho nějaký ten den nepoužíval.
   „Vždycky jsi měl vlasy tak dlouhé?“
   „Máš snad oči?“
   „No tak promiň,“ vyštěkla a zvedla se zrovna ve chvíli, kdy se ozval zvon, který oznamoval, že začíná za deset minut výuka.
   V klidu si dopil džus a zvedl se. Nemohl ale odolat a střelil nenápadně pohledem k nebelvírskému stolu. Dívala se na něho, zatímco se zvedala také.

   „Ten už fakt neví, jak na sebe upozornit,“ řekl trochu výsměšně Harry. Ginny ale jen nepřítomně přikývla a začala si sbírat své věci. Nemohla ale odolat a znova po něm střelila pohledem, když ji míjel.
   Určitě musel Harryho slyšet, ale viditelně se jen ušklíbl a odešel.

   Dny ubíhaly jak voda a vše se zase vrátilo do normálu. Teda skoro vše. Ginny od té noci už ve věži nebyla, stejně jako Draco. Navíc ale také do jisté míry ustaly, k všeobecnému šoku, jeho slovní útoky na ní i její přátele.
   Ani jeden si tím ale hlavu moc nelámal a prozatím jen vstřebávali svá vzájemná tajemství.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30