TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

6.kapitola - Křídla a risk


     vloženo: 16.06.2007    aktualizováno: 25.02.2012   
     7.500 znaků / 1.348 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Už pár týdnů měl migrény různých stádií. Občas to bylo až tak nesnesitelné, že nemohl ani spát a často chodil ven se projít nebo proletět na koštěti. Jeho bolesti díky tomu totiž většinou hned zmizely.
   Po pár týdnech si ale uvědomil, že i přes to, že byl několik dní v týdnu prakticky bez spánku, není moc unavený a cítí se občas spíš silnější. Zarazilo ho ale, že začal mít postupně i lepší zrak a občas, když byl o samotě, už ani nenosil brýle. Něco se dělo. Měnil se a nevěděl proč.
   Často se ale díky bolestem v noci probudil, stejně jako dnes. Rozhlédl se přitom už ze zvyku okolo sebe, ale ostatní klidně spali. Aspoň, že jsem je zase nevzbudil, pomyslel si a pohlédl na budík vedle postele. Byly dvě v noci.
   Promnul si oči a s povzdechem potichu vstal. Už zase jen tři hodiny spánku. No bezva.
   Věděl, že už nejspíš neusne, a tak se stejně tiše oblékl, přehodil přes sebe svůj neviditelný plášť a popadl své koště.

   Když došel na hřiště, zhluboka se nadechl. Byla sice už dost zima, ale sníh ještě nenapadl a tráva byla stále zelená. Podle Hagrida mělo být bílo až tak za tři týdny, tak si to užije, co nejdéle může. Přece jenom, létat v chumelenici není zrovna ideální způsob, jak se zbavit migrény. I když... A navíc ještě to s tím větrem. Nedokázal si to nějak logicky vysvětlit, ale když létal a myslel na to, že by třeba mohl vítr foukat odjinud nebo nefoukat vůbec, stalo se to. Divný co? Neměl ani ponětí, co by to mohlo znamenat, ale prostě se to dělo. Teda ne že by si stěžoval, to ne. Mohlo by se to v budoucnu třeba hodit, kdyby to i nadále fungovalo. Ale stejně to bylo divný...
   Se šťastným úsměvem si sedl na koště a vzlétl. Velice rád létal hodně vysoko, což během famfrpálu, až na některé výjimky, za tak moc často nešlo. Taktika je hold taktika.
   Najednou ho ale zničehonic začala silně pulzovat hlava a během chvíle si s hrůzou uvědomil, že padá s koštětem v ruce volným pádem k zemi.
   Nevěděl proč, ale instinktivně pokrčil nohy, pustil koště a roztáhl ruce. Co to proboha dělá? Zbláznil se snad? Překvapeně ale zamrkal, když viditelně zpomalil. Když se ale přestal soustředit, přetočil se kolem dokola a začal opět padat. Cítil na zádech trochu tíhu a jako by mu tam vítr něčím třepotal. Tolik ho to ale neděsilo jako to, že se viditelně rychle blížil k zemi.
   Čekal silný náraz, ale najednou do něho těsně nad zemí něco narazilo a odkutálel se pár metrů po zemi, kde zůstal se zasténáním ležet na břiše.

   Seděla zády ke stromům na okraji Temného lesa. Už kolik týdnů nemohla spát a zde se cítila překvapivě dobře. Nikdy se lesa nebála, až jí ta nebojácnost občas naháněla husí kůži, hrůzu i strach. To je ale uhozené, mít strach ze strachu, co? No ale od jisté doby to raději neřešila. Víc jí totiž vadilo, že se začala měnit. Jasně, měnila se už i předtím, ale tohle bylo něco jiného a přirozený růst s tím asi neměl co dělat.
   Pak ale zjistila, čím by to mohlo být. Získala totiž nové schopnosti. Uměla trochu vycítit, když mělo pršet, cítila dusno, i když mělo být parno. Začínala také lépe rozumět rostlinám a vždy nesnesitelné bylinkářství začala najednou milovat. To počasí jí moc nešlo a časem to vzdala, ale ty rostliny… Začala milovat vůni stromů, půdy, trávy... Prostě a jednoduše trávila všechny volné chvíle venku, pokud mohla a dostala k tomu příležitost. Už nebyla tak vyděšená jako zprvu, ale začala se svými novými schopnostmi experimentovat stylem pokus-omyl. A díky tomu také zjistila, že se dokáže do přírody okolo sebe i vžít a soucítit s ní, a to občas i bez hůlky. Bez hůlky! Což i na šestnáctiletou kouzelnici je co říct.
   Na toto místo chodila už od čtvrtého ročníku, kdy ho během jedné ze svých obvyklých toulek objevila. Jasně, měli zakázáno chodit k Temnému lesu, ale ona vždycky cítila, že se ho nemusí bát. Kromě toho se mezi svými v koleji moc dobře necítila a snažila se tam trávit co nejméně času. Byla tam jednou z mála s nečistou krví, a tak byla spíše tolerována, což jí občas lezlo dost na nervy. Vždyť přece není až tak odlišná! No, když se nepočítají ty nové schopnosti, které nikdo z jejích spolukolejníků asi těžko má. Ta přetvářka jí už ale nebavila.
   Už zase jde létat, pomyslela si, když se zadívala směrem na hřiště. Už ho tu viděla několikrát a děkovala vroucně bohu, že on si jí doposud nikdy nevšiml. Tušila, kdo by to mohl být, protože takové vývrtky uměli pouze dva hráči. A ten druhý byl sto pro jinde. Vždycky jí ale fascinovalo, jak může být ráno nebýt tak unavený. I když na druhou stranu, když se to vezme kolem a kolem, ona taky nebyla zrovna dvakrát unavená. A to spala v průměru tak čtyři hodiny denně... furt ale bylo lepší být tady, než se skoro každou noc budit s bolestí hlavy.
   Najednou ale ztuhla. Občas se jí stávalo, že měla nějaké hrůzné předtuchy, ale teď to bylo docela silné. Rychle se tedy zvedla ze země, ze studené země, na které jí už začala decentně mrznout zadní část těla, a rozhlédla se okolo sebe. Už ze zvyku, který měli všichni v blízkosti Temného lesa, což bylo strašně nakažlivý, i když jste se ho nebáli, se podívala nejdřív mezi stromy za ní. Nic ale neviděla a tak se rozhlížela dál, až dokud se její zrak nezastavil na dospívajícím chlapci letícím nad hřištěm.
   Létal sem a tam s dokonalou elegancí, ale najednou... O famfrpálu toho zas tak moc nevěděla, vždyť sama se koštěti vyhýbala jak čert kříži, ale ta poslední otočka byla přece jenom moc prudká. Vypadalo to, jako by ho chtěla nějaká neviditelná síla srazit z toho koštěte dolů.
   Vyděšeně varovně vykřikla, když začal padat. Nikdy ho neměla moc ráda. No, spíš by se dalo říct, že ho nesnášela. Měl totiž to, co ona ne. Přátele. Ale teď pocítila strach a uvědomila si, že se rozeběhla ke hřišti. Byla ale moc daleko a na chvíli zaváhala. Nakonec se ale proměnila.
   Když se ale chtěla znovu rozeběhnout, zaraženě se po pár krocích zastavila, protože si nebyla jistá, zda náhodou nemá halušky. Ne, to není možné. Byl docela vysoko, ale zrak jí snad sloužil dobře.
   On se totiž najednou otočil, dal si kolena k tělu a roztáhl ruce. Co to proboha dělá? On je snad sebevrah? Pomyslela si. To, co se stalo pak, ji ale usvědčilo, že halušky fakt nemá. Byl to jen mžik, ale výsledkem bylo, že zírala doslova s otevřenou tlamou na to, jak mu ze zad vyrostla velká křídla. Viditelně zpomalil, ale najednou se otočil okolo své osy a se složenými křídly začal opět padat k zemi. Nezbláznil se snad? Zavrčela a vší silou se rozeběhla směrem k místu, kam předpokládala konečný dopad. Její ostatní schopnosti jí teď byly docela k ničemu, ale rychlost byla rychlost. Musí to stihnout a stále dokola si to v duchu říkala, zatímco běžela ze všech sil.
   Už byl skoro u země, a tak napjala všechny své svaly a skočila. Byla od něho už jen pár metrů. Snad nemine.
   Risk je ale občas zisk a v téhle situaci se jí to fakt vyplatilo. Asi metr nad zemí do něho totiž vší silou narazila předníma tlapama a přetočila se, čímž ztlumila jeho náraz a on se bez viditelného úrazu odkutálel o kus dál.
   Bolestivě ale zařvala, když si hrála na gerojku a ztlumila svým tělem jeho pád. V téhle podobě byla sice silná, ale přece jenom, komu by náraz na zem nevyrazil dech?
   Když se konečně mohla nadechnout a pískot v hlavě už nebyl tak hlučným jako před chvílí, rozhlédla se okolo sebe. Kousek od ní ale někdo zakašlal, a tak se rychle podívala tím směrem. Uviděla tak, jak se křečovitě nadzvedl na rukou, pohlédl na ní a zase klesl k zemi.
   No bezva, pomyslela si, unaveně si lehla do trávy a z posledních sil se ještě stačila proměnit zpátky, než jí bolest hlavy poslala do říše snů.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30