TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

12.kapitola - Nečekané nové schopnnosti a události


     vloženo: 30.09.2007    aktualizováno: 26.02.2012   
     9.178 znaků / 1.673 slov    počet zobrazení:    

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Když vystupovala po schodech nahoru do věže, cítila se divně. Stále si nemohla být jistá tím, co od toho má čekat. Proč se s ní chce sejít? Co od ní chce?
   Když dostala jeho dopis, dost jí to zmátlo. Byl opatrný a nepodepsal se. Ale nějak věděla, že to psal on. Harry se jí na ten dopis docela vyptával, ale ke svému vlastnímu překvapení mlžila tak skvěle, že to nakonec vzdal. Ještě štěstí, že si toho nevšimli ostatní... Když pak došla večer na kolej, raději ho rychle spálila. Dostat ho do ruky Hermiona, asi by se z toho nevymluvila. Ona jeho písmo určitě zná.
   Byla ráda, že se z koleje vykradla nenápadně a v celku snadno. V další chodbě se ale raději rychle přeměnila. Koneckonců, dostane se tam díky tomu rychleji a neměla zapotřebí, aby ji někdo viděl. Když se to vezme kolem a kolem, v hradu mají pomalu i stěny uši. Nemluvně o ukecaných obrazech.
   Ve věži nikdo nebyl, a tak se rozhodla jít na venkovní hradbu, kde si sedla a pozorovala měsíc, odrážející se od hladiny jezera. Po přeměně zpátky do lidské podoby jí zase začala trochu bolet hlava a tohle ji spolehlivě uklidňovalo.
   „Ahoj Weasleyová.“ Z myšlenek ji vytrhl známý hlas. Ani se neotočila a promnula si spánky. „Ahoj,“ zašeptala. Když ale ucítila, že si sednul k ní, překvapeně se na něho podívala.

   Do věže ani nechodil a šel na hradby. Měl ještě chvíli čas. Krom toho se tam vždy cítil lépe a v klidu mohl relaxovat. Bolesti nebyly tu noc tak zlé jako jindy, ale přesto...
   Pak ji uviděl, jak se dívá na jezero. Měla při tom kolena až u brady, kterou se o ně opírala, zatímco rukama si objímala nohy. V tom světle vypadala nějak jinak, než ji znal...
   „Ahoj Weasleyová,“ pozdravil jí a sedl si k ní tak, aby na ni viděl. Překvapeně se na něho podívala.
   Ty oči! Z ničeho nic zezlátly, až se mu z toho začaly ježit chloupky vzadu na krku.
   Oba překvapením ztuhli a trvalo pár minut, než od sebe odtrhli pohledy. Následně ale zalapali po dechu. Jejich bolesti byly pryč! Tak čistou mysl neměl ani jeden z nich už kolik týdnů, ne-li měsíců.
   „Jak jsi to udělal?“ zeptala se zmateně.
   On ji ale nevnímal a díval se do země. Ty bolesti jsou pryč, pomyslel si ani tak ne zmateně jako udiveně. Už si na ně pomalu začínal zvykat a tohle bylo jako kdyby ho někdo hodil po hlavě do ledové vody.
   „Moje bolesti jsou taky pryč,“ konstatovala Ginny.
   „Cože?“ zeptal se zmateně, když ho svými slovy vytrhla ze zamyšlení.
   „Říkal jsi, že jsou tvé bolesti pryč. Tak jenom říkám, že ty mé taky,“ řekla a podívala se znovu na jezero.
   Draco se ale zamračil. „Nic jsem neříkal.“
   „Já tě ale slyšela,“ zašeptala, aniž by odtrhla zrak od jezera. Nebo se mi to jen zdálo?
   „Nemohla jsi mě slyšet. Ani se ti to nemohlo zdát...“
   „Ale já tě slyšela.“
   A v tu chvíli se na sebe překvapeně podívali.
   Ty slyšíš, co neříkám nahlas? pomyslela si váhavě a vyděšeně zároveň.
   „Asi stejně dobře, jako ty,“ řekl zmateně.
   Chvíli tiše seděli a dívali se navzájem do očí, než si Draco nepatrně povzdechl. Bezva, další komplikace, pomyslel si. Když od něho ale odvrátila tvář, po které jí stékala slza, znovu zaklel. „Omlouvám se, nemyslel jsem to zle.“
   „Ale myslel,“ odsekla naštvaně skrz zuby, i když jí jeho omluva dost překvapila. On se přece nikdy za nic neomlouvá... „Vždyť se na mě podívej. Jsem jen obyčejná nudná chudá lasička, jak s oblibou říkáš. Póvl. Nemáš vůbec zapotřebí se se mnou bavit a určitě tohohle využiješ, abys mi zase nějak ublížil, jako vždycky!“ zakřičela na něho.
   Uvědomil si, že má vlastně pravdu a cítil se trochu provinile. Počkat, fakt provinile? Bože... Ale ta zlost v jejích očích. Nedokázal si pomoct, natáhl ruku k její tváři a předklonil se.
   Trochu sebou cukla, jako kdyby očekávala, že ji za její troufalost praští. Překvapením ale vytřeštila oči, když ji váhavě políbil.
   Na malý kousek se od ní odtáhl a čekal na její reakci. Bylo vidět, že balancuje mezi překvapením a fackou. Věděl ale moc dobře, co v ten okamžik cítil a musel to udělat.
   On ji políbil? Ji, chudou holku? Proč? Nezdálo se jí to snad? Dívala se mu do tváře, ale nevyčetla víc jak váhavost a očekávání. Čekal na její reakci. Začala jí trochu svrbět ruka...
   Když nereagovala, znovu se předklonil. Čekala, že ji znovu políbí a cukla kousek hlavou, ale neudělal to. Byli od sebe jen pár centimetrů a dívali se vzájemně do očí.
   Ty zelené oči. Už je u něho jednou viděla, ale teď byla ta barva trochu jiná. To ji nakonec přesvědčilo, aby mu ten jeho polibek vrátila a k facce nakonec nedošlo.
   Tak moc toužil, aby to udělala a šťastně ji objal okolo pasu, zatímco ona mu vjela rukama do vlasů. Tohle nikdy necítil, ale... Co to proboha dělám? pomyslel si stejně jako ona, když na chvíli rozpojili své rty, aby se nadechli.
   Když ji znovu políbil, cítil, že se třese. Rychle se tedy zvedl ze země a natáhl k ní ruku. Chvíli se na jeho ruku jen dívala, než ji nakonec přijmula a vstala. Nevěřila, že by to mohl někdy udělat...
   Nebyla moc teple oblečená a začala jí být trochu zima, ale nechtěla být pryč z jeho náruče, což jí samotnou, mimo jiné věci, docela dost překvapilo. Najednou si ale uvědomila, že ji vede pryč a že došli dovnitř do věže. Posadil ji do stejného velkého křesla s polštáři jako minule, sehnul se pro něco ke krbu a vzápětí přes ni přehodil svou deku, než se před ní posadil na zem. Tu samou deku, jako tenkrát...
   Nevěděl, jak by se měl zachovat. Dívky už předtím líbal, ale najednou zažíval něco jiného. Tak proč si sedl na zem před ní a ne k ní? Malfoyové přece nikdy neukazují váhavost a stud, což bylo jedno z nepsaných pravidel jeho rodu. Ale on...
   Znovu se na sebe chvíli dívali, než se zvedla z křesla a došla ke krbu. Věděl, že má hůlku zastrčenou v zadní kapse u kalhot, ale když vzala z římsy u krbu svíčku a poklekla před krb, ve kterém se v tu chvíli rozhořely plameny, jen na ni zíral. Ona umí ovládat oheň? Zajímavé...
   Rychle ale vstal a objal ji okolo pasu, když trochu zavrávorala.
   Cítila okolo sebe jeho ruce a jako by jí projela elektřina. Jeho ruce ji přes její tenký svetr až nelidsky studily, zatímco jí začalo být horko. Bylo to jak hořící mráz a oba to cítili stejně, i když každý z trochu jiného úhlu pohledu.
   Už to dál nevydržel a otočil ji čelem k sobě. Tak strašně se snažil, ale už to nedovedl ovládnout. Sklonil se k ní a znovu ji políbil. Zprvu to byl jen lehký polibek, ale ona mu ho oplatila s vlastní ohnivou silou, že roztál a políbil ji vášnivěji.
   Chtěla se ho tak moc dotknout. Znovu mu zajela rukou do vlasů a projížděla jimi prsty, jako by měla v ruce hedvábné nitky, zatímco druhou se ho chytila okolo krku a přitiskla se k němu. Nebo ji přitiskl on k sobě? Nevěděla.
   Neuměli vyjádřit, co přesně chtějí, ale bylo to tak strašně silné a intenzivní. Chtěli být spolu a pro sebe.
   Strašně moc se ho chtěla všude dotknout, ale mohla vůbec? A mohl on?
   Sjel jí rukou pod triko a jel jí prsty po páteři. Jak dlouho už vlastně neměla svetr? Nevěděl.
   Cítila jeho ruku na svých zádech a jak ji přes hlavu přetahuje triko. Cítila, jak ji jeho ruce vysvobozují i z ostatních věcí a začala mu na oplátku sundávat ty jeho. S úsměvem se jí poddal, zatímco se na sebe dívali a skoro se už ani nestyděli.
   Lehl si do toho velkého křesla mezi polštáře a stáhnul ji k sobě. Slyšíc přitom šťastný smích. Bože, byl to jeho smích nebo její? Nebo obou?
   Bylo jí moc dobře a najednou zase cítila to, co tenkrát. Opět cítila tu jeho překvapivou nádhernou něhu, když ji k sobě tiskl a jemně pokládal své rty na ty její, které mu oplácely stejnou měrou. Najednou to nebyl ten sprostý nechutný zmijozelák, ale někdo úplně jiný...
   A najednou oba cítili opět ten spalující mráz touhy spolu se studem. A byla to ta nejúžasnější kombinace, jakou kdy cítili.
   Cítila opět jeho ruku, jak pomalu sjíždí po jejích zádech. Snažila se skrýt, jak moc ho chce, ale zradily ji její oči. Zase ty její zlatavé oči, ve kterých mohl číst jak v knize a oba to věděli. Každý jejich pohyb byl nový a nádherný.
   Když se mu znovu podívala do očí, protočil se s ní. Chtěla, aby se jí všude dotknul, ale přesto uhnula do polštářů. Vycítil to a přitáhl si ji jemně blíž. Stiskl jí při tom ruku a políbil ji na bříška prstů.
   Stále jim byla střídavě zima a střídavě teplo, jako kdyby z nich ty dvě síly vyzařovaly a někde mezi nima se mísily. Kam se vůbec poděla deka, která byla ještě před chvílí okolo nich? Neměli vůbec tušení.
   Hladila ho po zádech, po ramenech a znovu mu projížděla rukama jeho vlasy. Chtěla se k němu víc přitisknout a políbit ho, ale on se nenechal a políbil ji na krk. Tělo se jí prohnulo jak luk, když ucítila ledový záchvěv, vyvolaný jeho studenými rty. Jen silou vůle znovu zvedla hlavu a podívala se mu do očí, zatímco se na ni usmál a opět ji políbil na její hořící rty.
   Úplně se jí odevzdával, chtěl víc a krev mu tepala ve spáncích. Hlava se mu točila tím intenzivním pocitem a cítil, že už to dlouho nevydrží. Nebo to byly její pocity?
   Chtělo se jim křičet. Bylo to tak nádherné. Úplně se v jeho náruči ztrácela a opět se prohnula, tentokrát však spolu s ním. Objala ho nohama a vracela mu jeho vášnivé polibky, kterých se ani jeden z nich nemohl nabažit.
   Někdo vykřikl a zároveň se smál. Byla to ona nebo on? Nebo oba? Bylo jim to jedno a dlouho ještě leželi spojeni tím intenzivním kouzlem, než usnuli ve vzájemném objetí.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30