TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

13.kapitola - Nové ráno


     vloženo: 18.10.2007    aktualizováno: 26.02.2012   
     7.800 znaků / 1.385 slov    počet zobrazení:

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Když se ráno probudila v jeho náruči, cítila se šťastná, ale zároveň zmatená. Uvědomovalo si totiž, kdo to je. Znala jeho pověst a nevěděla, co bude dál.
   Byl už nějakou dobu vzhůru a přemýšlel o tom, co se vlastně vše v noci stalo a o jejich nové schopnosti, ze které měl smíšené pocity, podobně jako ona.
   Když se zavrtěla, usmál se. Moc dobře věděl, jakou má pověst a nikdy mu to nevadilo. Ba naopak. Většinou mu to docela lichotilo. Až doteď. Mohl by být snad nakonec opravdu zamilovaný?
   Najednou si uvědomil, že si ho prohlíží, stejně jako on jí a znovu se usmál. „Dobré ráno,“ řekl, když ji pohladil po tváři.
   „Ahoj,“ špitla, když při jeho doteku zavřela oči, ze kterých ji stekla slza. Cítila se šťastná, ale na jak dlouho?
   Trochu se vyděšeně zarazil. „Co se stalo? Ublížil jsem ti nějak? Já...“
   „Bojím se. Bojím se toho, že jsem byla pro tebe jen takové pobavení a že každou chvíli odejdeš...“
   „Neodejdu,“ přerušil ji vážným hlasem.
   „Ale ty jsi přece Malfoy a...“
   „A ty zase Weasleyová. A co?“
   „Ale to je...“
   „Není. Věř tomu nebo ne, ale od té srážky a první noci s tebou zde ve věži tě nemůžu dostat z hlavy. Je to jak droga. Nevím, co se stalo, ale mám pocit, že jsi mě změnila. Kromě toho, tvé schopnosti jsou přesný opak těch mých. A protiklady se přitahují, ne?“
   Zmateně se posadila a podívala se na něho. Povzdechl si a posadil se také. Nedokázal ale při tom odolat a ušklíbl se. Když ji před sebou viděl napůl zahalenou v jeho dece, cítil se... šťastně. Jako by to tak mělo být.
   „Viděl jsem, jak jsi včera zapálila oheň v krbu. Ty dokážeš ovládat oheň?“
   Ginny si povzdechla a natáhla se pro svoji hůlku. Viděl ji, tak proč by měla něco tajit? Když ale zamířila hůlkou na svou dlaň, podívala se na něho a zašeptala formulku, překvapeně vyvalil oči. Na dlani jí totiž hořel malý plamínek ohně.
   „Jak jsi to udělala?“ zeptal se užasle.
   „Nevím. Ale nepálí to a dokážu s tím i jiné věci.“ V tu chvíli se plamínek zvětšil do velikosti malého míčku, který sevřela prsty.
   Draco ji chvíli pozoroval, sevřel opatrně její ruku s plamenným míčkem po stranách svými dlaněmi a podíval se jí do očí.
   Chvíli ho zvědavě pozorovala, co má v plánu, než najednou okolo ruky pocítila chlad a zmateně se podívala na jejich ruce. Ohnivá koule se pomalu zmenšila na polovinu své původní velikosti, než ruce zase odtáhl. „Jak jsi to udělal?“ vydechla užasle pro změnu ona. A jak to, že se nespálil?
   „Počkej,“ řekl, když se natáhl pro hůlku a s vyslovením nějaké formulky jí začal točit okolo její ruky. Z hůlky v tu chvíli vytekl malý pramínek vody, který ve vzduchu začal opisovat pohyby hůlky a trochu se zvětšil. Ginny se na to jen překvapeně dívala a Draco se musel hodně přemáhat a soustředit, aby se nerozesmál.
   Překvapeně pozorovala, jak voda pomaličku obstoupila její kouli, která se jí v dlani začala po chvíli zmenšovat, než se zasyčením a trochu páry nakonec zmizela.
   Když měla ruku prázdnou, tak se s třesoucí se rukou unaveně opřel do křesla a zavřel oči. Uměl sice trochu ovládat vodu a vše co se s ní spojuje, ale pokaždé ho to dost vyčerpalo. Bože, jak tuhle slabost nesnášel!
   Chvíli se užasle prohlížela svou ruku, než se na něho podívala. Unaveně se se zavřenýma očima a trochu oroseným čelem opíral o křeslo a snažil se vydýchat.
   Když už mu bylo zase trochu lépe, otevře oči a podíval se na ní. Pozorovala ho. Pak se ale váhavě předklonila a objala ho. „Děkuju,“ zašeptala při tom.
   „Za co?“ zeptal se překvapeně.
   Podívala se mu do očí. „Za to, že jsi mi věřil a ukázal jsi mi svou schopnost.“
   A to neví všechno, pomyslel si opatrně a unaveně se usmál.
   Ginny jeho myšlenky sice zaslechla, ale nijak to nekomentovala. Nechtěla to pokazit. Až bude chtít, řekne jí to sám.
   Když se podívala na hodiny, překvapeně vyskočila a začala se oblékat. Bylo už půl osmé.
   „Co se děje?“ zeptal se překvapeně, když se natáhl pro své věci.
   „Ty nevidíš, kolik je hodin? Tobě je to možná jedno, ale já nechci přijít pozdě na hodinu.“ Když se ale začal smát, překvapeně se na něho podívala. „Co je?“
   „Vždyť je přece sobota, vzpomínáš? A pokud nejsem sklerotik, tak dnes ani zítra výuka není,“ řekl zvesela, zatímco se zvedl a začal skládat deku.
   Sedla si zpátky do křesla a zakryla si dlaní očí. O bezva. Trapas s velkým T! „Stejně bychom ale měli jít. U tebe to je sice nepravděpodobné, ale lidem okolo mě by mohlo přijít divné, že nejsem v pokoji ani na snídani. Krom toho nemám zapotřebí, abych zase absolvovala Hermionin výslech,“ řekla s povzdechem.
   To je fakt. Musel uznat, že ohledně tohohle měla pravdu. Grangerová musí být občas pěkná osina v zadku.
   „Kdy tě zase uvidím?“ zeptala se váhavě.
   „Co třeba na snídani?“ zeptal se nezbedně a cukl sebou, když ho štípla do ramene. „Promiň, ale nemohl jsem odolat a nerejpnout si. Vždyť je to přece pravda. Tak co odpoledne?“
   Povytáhla obočí. „Odpoledne?“
   „Někdy se chodím dívat na tréninky ostatních kolejí a jsem si jistý, že ty tam dneska určitě nebudeš chybět. Vždycky chodíš na ty nebelvírské, ne? A nelži. Viděl jsem tě tam.“
   Zvláštní. Ona si ho totiž za tu dobu nikdy nevšimla. „A víš jak bude těžké si tě nevšímat? Já nevím jak ty, ale...“
   „Na něco jsi zapomněla,“ přerušil ji s úsměvem.
   „Na co?“
   „Můžeš číst moje myšlenky a já tvoje, vzpomínáš?“
   Ba jo, pomyslela si.
   Ba jo, přitakal na oplátku on, než se oba začali smát.
   „Asi bysme neměli jít spolu dolu, co? Já bych to raději nepokoušela.“
   „Asi máš pravdu. Tak půjdeme každý jinou stranou. Sem stejně takto po ránu nikdy nikdo nechodí, tak půjdu dolu levou chodbou. Vezmu to oklikou na směr z mé koleje. Měl bych přijít tak nějak jak ty. Ty to zase můžeš vzít pravou chodbou až do blízkosti vaší věže a pak do Síně.“
   „Teda tobě to po ránu tak pálí,“ zasmála se, když ho políbila a vyběhla z věže.
   Draco se musel usmát a nevěřícně zavrtěl hlavou. Vypadalo to na dobrý den.

   Když byla skoro u síně, potkala Harryho s koštětem. „Byl ses proletět?“
   „Vzbudil jsem se dost brzo, tak jsem šel protáhnout svaly na odpoledne,“ odpověděl s úsměvem.
   „Ty jsi blázen,“ prohodila, když si sedala ke stolu.
   „Proč je blázen?“ zeptala se v tu chvíli zvědavě Hermiona.
   „Protože se byl ráno proletět, aby se přesvědčil, jestli to ještě nezapomněl. To víš, měsíc je dlouhá doba,“ řekla se smíchem Ginny.
   Harry po ní ale k všeobecnému překvapení hodil kousek housky, kterému se docela bravurně vyhnula, a začal se smát taky. „To není pravda a ty to víš.“
   Oba si při tom ale všimli překvapených výrazů Hermiony i Rona. O ostatních nemluvně.
   „Co je?“ zeptala se Ginny váhavě po chvíli ticha.
   „Ale nic,“ prohodil Ron. „Jen mi přijde trochu divná vaše změna nálady,“ řekl trochu podezíravě.
   „To je fakt. Posledních pár dní tu chodíte jak oživlé mrtvoly a teď tohle. Děje se snad něco, o čem nevím?“ dodala Hermiona.
   Taky pravda, pomyslela si Ginny. Nemohla si ale pomoct a začala se smát, stejně jako Harry. Ona a něco nevědět...
   Když se ale Hermiona zamračila, rychle toho zase nechali.
   „Nic se neděje. Jen se těším na trénink,“ prohodil nevinně Harry, zatímco se napil čaje.
   Hermiona ale jen protočila oči, protože tu odpověď čekala, než se podívala na Ginny. „A jaká je tvoje výmluva?“
   Ginny jen pokrčila rameny. „Nebylo mi zase moc dobře, tak jsem se byla projít. Moc dobře víš, že mi to pomáhá.“
   „V tomhle oblečení?“ prohodila Hermiona se zdviženým obočím.
   Sakra. Ginny si ani neuvědomila, že má na sobě stejné věci jako včera, a které rozhodně nejsou v téhle roční době na nošení venku.
   Neklej a mysli, ozval se jí najednou v hlavě hlas. Ignorovala ho a usmála se na ni.
   „A kdo říká, že jsem byla venku? Byla jsem se projít po hradě. A neboj, Filche ani tu jeho otravnou kočku jsem nikde nepotkala, takže sme o žádné body nepřišli,“ zazubila se Ginny, než se nenápadně rozhlédla po Síni okolo sebe. Draco už seděl na svém obvyklém místě a říkal něco Zabini, která se vedle něho zrovna posadila. Jak se tam tak rychle mohl dostat?

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30