TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

15.kapitola - Konkurz


     vloženo: 22.11.2007    aktualizováno: 26.02.2012   
     10.332 znaků / 1.897 slov    počet zobrazení:

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Bylo tři čtvrtě na tři a Ginny si to šinula s vypůjčeným koštětem na hřiště. Díky jeho poznámkám a pomoci to měla vše opravdu docela rychle hotové a stačila si ještě dojít do kuchyně pro něco k zakousnutí, než zamířila ven z hradu.
   Když ale dorazila, Harry na ní jen vyvalil oči, zatímco její bráškové se skoro váleli smíchy na zemi.
   „Co je? Přišla jsem snad zbytečně a konkurz se nekoná?“ zeptala se, když se rozhlédla okolo sebe. Kromě ní tam bylo ještě dalších osm studentů, evidentně mladších, kteří si ji zvědavě prohlíželi.
   „Ne-e,“ vykoktal Harry, když se konečně vzpamatoval. „Ginny, to myslíš fakt vážně?“
   „To si piš,“ odpověděla s úšklebkem, který je všechny docela odzbrojil.
   „Tak fajn. Začneme. Ještě jednou vás zde všechny vítám. Takže dnešní konkurz se bude skládat ze tří částí, jako minule. Nejdřív zhodnotíme, jak dobře ovládáte koště, pak jak umíte nahrávat a poslední dojde na samotnou střelbu na branky s obráncem i bez něho.“
   Když se nakonec všichni odlepily od země, nemohla si nevšimnout jejich výrazů a musela se sama pro sebe znovu ušklíbnout. Za poslední rok pracně trénovala. Dřela jak domácí skřítek a bylo to vidět.
   Prvním úkolem prošla celkem snadno, stejně jako ostatní. Po druhém úkolu už ale zbývali jen čtyři a ke svému překvapení byla docela překvapená, že byla mezi nima, páč se jí pár nahrávek trochu nepovedlo. Když nad tím tak ale přemýšlela, ono se to vlastně nepovedlo tak dokonale nikomu z nich.
   Třetí úkol se pak dělil na dvě části, jak už říkal Harry. V první části měli pět možností střel na kteroukoli branku, které naštěstí trefila všechny, stejně jako Dominik a Sára, kteří studovali o ročník níž než ona. Zbývali už tedy jen tři.
   Ve druhé části měli deset možností, ale tentokrát jim vždy v cestě někdo stál. Ginny šla až poslední a měla docela strach, ale naštěstí to měla v suchu a štěstím málem spadla z koštěte, když to Harry oznamoval. Podařilo se jí totiž projít třikrát skrz Harryho obranu a čtyřikrát přes Ronovu, zatímco Sára prošla celkem jen dvakrát a Dominik čtyřikrát.
   „Budeš ale potřebovat lepší koště,“ řekl jí ještě před samotným tréninkem Harry.
   „Já vím.“ To si piš. To zmáknu a mám to už promyšlené… možná. „Ušetřila jsem nějaké peníze, tak se po nějakém podívám zítra v Prasinkách,“ zazubila se Ginny, což Rona evidentně udivilo, ale nakonec zase zavřel pusu a přešel to mlčením.

   Trénink probíhal relativně klidně a Blaise se přistihla, že se usmívá. Díky bohu, že se už trochu setmělo, pomyslela si a mrkla letmo po Dracovi, sedícího s opřenýma nohama o sedačku před ním, který seděl vedle ní.
   Najednou jí ale zamrazilo v zádech, až překvapeně ztuhla. Zase další předtucha?
   A pravdivá, protože začalo z ničeho nic mžít a ozval se hrom. Všichni na sebe nahoře něco pokřikovali, ale nakonec hráli dál, než z nenadání vrazil do jedné z obručí blesk, který přeskočil až na další dvě a sjel po nich až k zemi.
   Harry!!! vykřikla v duchu, protože jí v tu chvíli hlasivky vypověděly službu a vyskočila na nohy. Uslyšela ale i další hlas, který byl evidentně holčičí, a ozvěna jejího hlasu to rozhodně nebyla. Každá chvíle byla ale důležitá, a aniž by si to vůbec uvědomila, zavřela oči a zatímco jí na čele sjelo pár kapek studeného potu, snažila se poručit dešti a bleskům. Úbytkem sil sice málem omdlela, ale s překvapivou rychlostí se počasí nakonec změnilo a bylo najednou zase vidět podvečerní nebe a sem tam už zbyl jen nějaký ten menší zbloudilý mrak. Vůbec nečekala, že by mohla být něčeho takového schopná a unaveně se zase sesunula na sedačku.
   Harry a Ginny byly totiž zrovna poblíž obručí, když do nich udeřil blesk. Oba je to vzduchem odhodilo o pár metrů dál. Bylo jen štěstí, že se jim nic nestalo a museli vynaložit veškeré své schopnosti, úsilí a sílu k tomu, aby se na koštěti vůbec udrželi.
   Všichni ostatní se jim snažili všemožně pomoct od rychlého letu k nim až po použití nejrůznějších kouzel, ale přece jenom byl v té změti lidí někdo rychlejší.
   Harry cítil, že zase padá k zemi, když se okolo něj začal z nenadání točit vítr a počasí se začalo zprudka měnit zase k lepšímu. To počasí ho dost překvapilo a měl menší podezření, kdo se o to postaral, ale bylo zajímavé, že na ten vítr opravdu myslel. Ale ty hlasy... Blaisin výkřik jasně poznal, ale ten druhý... byl to evidentně hlas Ginny. Nemohl se přece splést, nebo se mu to snad zdálo?
   Když ve víru větru zlehka dosedl na zem, sáhl si rychle na záda a s úlevným povzdechem se podíval rychle na Blaise. Křídla se naštěstí neobjevila, ale to počasí... muselo ji to strašně vyčerpat. Ale i na tu dálku vidět, že se na něho unaveně usmála, a tak se rychle rozhlédl okolo sebe, kde je Ginny. Sám pro sebe se ale musel usmát a děkoval v duchu za svůj „nový“ zrak.
   Překvapením ale ztuhl, když viděl, kdo jí pomohl. Tak od něho by to teda rozhodně nikdy nečekal.

   Když udeřil blesk, vyděšeně vyskočil ze sedačky, stejně jako plno dalších studentů sedících na tribunách okolo a Blaise, která se ale po chvíli zase posadila a unaveně si mnula spánky, zatímco se dívala na hřiště. Divné.
   Zajímavé ale bylo, jak se najednou rychle změnilo počasí. V tu chvíli to ale pustil z hlavy, nasedl na koště a letěl směrem k Ginny, kterou stačil jen taktak zachytit, když se vlivem větru sesunula z koštěte.
   Ginny nejdříve trochu vyjekla, ale pak se ho šťastně chytila okolo krku, zatímco se snažil přistát nedaleko ostatních hráčů, kteří tou dobou dosedali na zem. Když ale zastavil koště tak půl metru nad zemí a snažil se ji z koštěte sesunout, nepustila se ho.
   „Ginny,“ zašeptal jí nenápadně do ucha, „musíš mě pustit.“
   „Ne.“
   „Musíš. Běží k nám Potter a já bych ho teď raději moc neprovokoval.“
   V tu chvíli si najednou uvědomila kde je, s kým je a že je Harry v pořádku. Trochu neochotně, ale přesto ho nakonec rychle pustila a slezla na zem, než se otočila k přibíhajícímu Harrymu, který ji pevně objal.
   Draco se jen ušklíbl a odlétl zase směrem k tribunám. Uvidíme se v jedenáct tady dole u tribuny.
   To je ale za dlouho...
   Já to nějak vydržím, ušklíbl se.
   Ale já ne! vykřikla frustrovaně pro změnu ona.
   Draco se v tu chvíli začal v duchu smát a raději si šel rychle sednout zpátky k Blaise.

   „Ginny, jsi v pořádku?“ zeptal se Harry, když jí konečně pustil ze svého medvědího sevření. Teda jí to tak v tu chvíli aspoň připadalo.
   „Je mi dobře. Ale co ty? Byl jsi k obručím blíž.“
   „Jsem v pohodě,“ přikývl s úsměvem. „Nakonec se mi podařilo uřídit koště a v jednom zdravém kuse jsem se dostal až na zem.“ Pak se ale podíval se zamyšleným výrazem na tribunu. „Docela by mě ale zajímalo, proč ti pomohl.“
   „Tak to mě taky. Ale jsem za to Dracovi vděčná,“ řekla trochu nepřítomně, než se začala smát. „Asi byste mě tu jinak seškrabávali ze země.“
   Trochu se nad tím zarazil. Odkdy se o něm takhle vyjadřuje? Přešel to ale mlčením. „Myslíš, že ještě dokážeš létat?“ zeptal se nakonec váhavě.
   „Když najdu koště, tak ano,“ přikývla a rozhlédla se okolo sebe. Nakonec ho uviděla. Leželo o kus dál s maličko naštípnutou násadou. Tak proto se na něm neudržela. „A nebo taky ne,“ povzdechla si v tu chvíli.
   „A nechceš si ještě skočit nějaké půjčit? Je zase docela pěkně a kromě toho máme mít trénink ještě zhruba hodinu.“
   „Tak dobře,“ přikývla trochu váhavě a šla ke tribunám, zatímco Harry šel ke zbytku týmu, kde se ho všichni začali hned vyptávat, jestli jsou oba v pořádku. Když je nakonec ujistil a překřičel, že ano, vznesli se zase všichni do vzduchu a házeli si camrálem, než se Ginny vrátí.

   Draco?
   Ano?
   Můžu mít prosbu? Nebo spíš dotaz?
   Povídej.
   Nevíš o někom, kdo by byl ochotný mi půjčit koště? To školní je momentálně totálně nepoužitelné a pochybuju, že se budu moct půjčit další, i když to byla nehoda…
   Na chvíli se zamyslel a zašklebil se. Počkej na mě u šaten za tribunou.
   Dobře, odpověděla váhavě, když se vydala tím směrem.

   „Kam jdeš?“ zeptala se zvědavě Blaise, když se Draco zvedl k odchodu.
   „Potřebuju si jen odskočit. Za chvíli přijdu,“ prohodil, zatímco už sestupoval dolu z tribuny.
   S koštětem? Pomyslela si, ale neřešila to. Raději se podívala na hráče ve vzduchu. Docela jim najednou záviděla a byla zvědavá, jestli jí to Harry fakt naučí.
   Jsi v pořádku? ozval se jí najednou v hlavě jeho hlas. Musela se usmát. Bylo příjemné ho po tom všem slyšet a vědět, že je v pořádku.
   Neměla bych se na to spíš ptát já tebe? usmála se.
   Nezamlouvej to. Já jsem v pořádku, ale tebe to muselo dost vyčerpat.
   Tak tím ji dostal. Jak to jen poznal? Je mi dobře.
   Neříkal ti Malfoy něco o tom, proč pomohl Ginny?
   Ne. Docela mi to ale udivilo. Nemá vás rád.
   Tak to je vzájemné. Ale neměla bys přehánět. Že nás nemá rád je slabě řečeno.
   Není. Neznáš ho.
   Tak tím ho dostala zase ona. Co tím jako myslíš?
   To je jedno. Neřeš to teď.
   Tak dobře. Ale nezapomeň na dnešní lekci.
   Unaveně zasténala. To tohle nestačilo?
   Ne, zasmál se, zatímco si všiml přicházející Ginny a slétl dolů. Takže o půlnoci u hájenky a žádné odmlouvání.

   Když nakonec došel k šatnám, byla už dost netrpělivá. Trvalo mu to sice tak tři minuty, ale díky její zvědavosti a netrpělivosti jí to připadalo jako věčnost.
   Pomalu by se k němu rozeběhla, ale on byl rychlejší a spokojeně se ušklíbl, když ji políbil.
   „Děkuju, že jsi mi tam pomohl.“
   „A to bych tě měl nechat spadnout? Řekněme, že tak před rokem bych o tom chvíli přemýšlel, ale teď… Kromě toho jsem tím určitě naštval Pottera,“ ušklíbl se a usmál se, když ho píchla prstem do hrudi.
   „Tak to si budu pamatovat. V Harrym si ale spíš vzbudil zvědavost. Mám málo času, Draco. Víš teda o někom?“ Překvapeně ale ztuhla, když k ní natáhl ruku se svým koštětem, a šokovaně se na něho podívala.
   „Co je? To koště tě nekousne.“
   „Já... vím,“ vydechla překvapeně. „Všichni tohle koště ale znají a...“
   „A nic. V tom šeru to stejně nikdo nepozná a po tréninku mi ho necháš opřené dole u tribuny, kde si ho před tím naším vyzvednu.“
   Váhavě si ho od něho vzala. Nic tak drahého v ruce ještě nedržela. Musela se ale v tu chvíli začít smát, až radostí poposkočila jak malá holka. „Moc děkuju,“ řekla šťastně, rychle ho políbila a pelášila zpět na hřiště.
   S rukama v bok ji pozoroval, než zmizela za rohem tribuny. Pokýval jen hlavou, a zatímco si z tváře odhrnul větrem neposedné vlasy, šel s povzdechem zpátky k Blaise. Ta holka ho vážně začala měnit. Protože tak, jako právě teď, se už necítil roky. Kromě toho by si dřív nikdy nepomyslel, že své koště vůbec někomu někdy půjčí, o jakékoli pomoci nemluvě.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30