TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

18.kapitola - Prasinky


     vloženo: 27.01.2008    aktualizováno: 26.02.2012   
     8.155 znaků / 1.437 slov    počet zobrazení:   

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Byly téměř tři hodiny, když se všichni, kdo chtěli jít ten den do Prasinek, shromáždili na jednom z venkovních náměstíček hradu, odkud se vždy vyráželo.
   „Tak jak se těšíte na ohňostroj?“ zeptal se Harry, když sestupoval po schodech dolů od hradu.
   „Docela jo, bude to zábava,“ usmála se Ginny.
   „Jak o něm oba víte? Já se to dozvěděla před chvílí úplně náhodou od jedné holky z Mrzimoru,“ řekla udiveně Hermiona, načež se pár studentů okolo trochu uchechtlo. Hermiona a něco nevědět? Tak to byl zázrak.
   „Něco jsem včera zaslechl,“ pokrčil rameny Harry.
   „Já také. Takže je to fakt pravda? Bude tam dnes ohňostroj na výročí založení Prasinek?“ zeptala se dychtivě Ginny.
   „Zřejmě ano,“ začal se smát jejímu výrazu Harry.
   Nelhal bych ti, ozval se Ginny v hlavě s těmi slovy smích.
   Já vím. Jen jsem se snažila konverzovat s přáteli, odsekla mu s úsměvem, než se zase zaposlouchala do rozhovoru okolo sebe.

   „Takže, pravidla určitě všichni znáte,“ začala svou řeč McGonagallová, když se seskupili na malém náměstíčku na okraji Prasinek. „Návštěvy zde jsou výsadou, a proto se podle toho chovejte. Obvykle tu býváme do desáté hodiny. Ale jelikož, jak už jste se jistě dozvěděli, se dnes hodinu před půlnocí koná slavnostní ohňostroj, máte povoleno zde být až do půlnoci s volným odchodem zpět do hradu. Nikdy ale nepůjde sám,“ zdůraznila vážným hlasem. „Půjdete nejméně po dvojicích a ve svých kolejích budete nejpozději hodinu po půlnoci. Pokud se ale tímto nebudete řídit, získáte školní trest a postih ztráty bodů pro vaši kolej,“ řekla varovně, než se na ně usmála. „Tak přeji příjemnou zábavu,“ řekla nakonec a kývnutím hlavy je propustila.
   Ginny sledovala se smíšenými pocity Rona s Hermionou, která ho táhla do nově otevřeného knihkupectví. Bylo jí ho trochu líto, ale co. Hlavně když budou spolu. Už rok se spolu skoro denně hádají jak staří manželé, tak snad ty hádky na nějaký čas ustanou a bude chvíli klid.
   Když byli ti dva i všichni ostatní z doslechu, konečně si oddechl a podíval se na ní. „Tak na ty dva jsem fakt zvědavý. Ginny, moc děkuju, že jsi sem šla jakoby se mnou. Já… chci si projít pár obchodů a…“
   „To je v pořádku,“ usmála se na něj. „Já bych chtěla být taky sama a poohlédnout se tu po nějakých dárkách. Kromě toho to bylo lepší, než těm dvěma vysvětlovat, co tu každý chceme dělat a kam všude chceme jít.“
   „Pravda. Už dávno jsem se naučil nedávat Hermioně záminku pro zdlouhavé vyptávání,“ řekl s úsměvem Harry, než s děkovným přikývnutím odešel směrem k Medovému ráji.
   Ginny se za ním chvíli dívala, než odešla do knihkupectví. Má ještě chvíli čas a v tom starém moc lidí nebude. Alespoň si v klidu doplní věci do školy.

   Když se Draco rozešel s Blaise, měl ještě chvíli čas. Tak se nakonec rozhodl jít se podívat na potřeby pro famfrpál a na košťata. V Prasinkách měli docela slušný výběr a ceny taky nebyly nejhorší.
   Když se tak kolem sebe rozhlížel, přistoupil k němu po chvíli menší hubený prodavač. „Máte zájem o něco konkrétního, mladý pane?“
   „Rád bych koupil koště a nějakou menší sadu pro jeho údržbu,“ přikývl ledabyle Draco.
   Prodavač si ho prohlédl od hlavy až k patě a ukázal na jedno z košťat. „V tom případě bych vám rád doporučil Kulový blesk. Dokonale bude vyhovovat vaší výšce i váze.“
   „Není to pro mě,“ zavrtěl hlavou Draco, než se podíval na prodavače. „Mělo by to být pro dívku tak o půl hlavy menší jak já a hrající na pozici střelce.“
   Prodavače to evidentně trochu zarazilo, než se vzpamatoval a ukázal na pár dalších košťat. Všechno to byla opravdu dobrá košťata, ale přesto každé z nich odmítl, až se prodavač téměř mračil. Že byla drahá, to mu bylo docela putna. Ale lidem okolo by mohlo být dost divné, jak by si holka jako ona mohla dovolit takové koště.
   „Spíš jsem přemýšlel nad koštětem z řady Nymbus,“ podařilo se mu ho nakonec přerušit. Už mu docela lezlo na nervy, jak okolo něj ten člověk furt poskakoval. No jo no, vždyť byl přece Malfoy a ten prodavač si ho určitě pamatoval z předchozích návštěv, i když před tím vypadal trochu jinak. Musel se ale taky hodně přemáhat, aby si na něm nevylil zlost. Stále dokola si v duhu přemítal, jaké by byly důsledky případné přeměny.
   „Skvělá volba pane,“ rozzářil se v tu chvíli prodavač nad vidinou dobrého výdělku. „Je vidět, že tomu rozumíte. Pro střelce to bude výtečné koště, protože košťata z této řady umožňují velice dobré zrychlení i manévrování.“
   „Dobře,“ řekl Draco a musel se hodně přemáhat, aby udržel na tváři úsměv. Nesnášel podlejzáky s vidinou tučného spropitného. „Rád bych si ho vzal spolu s malou sadou pro údržbu. Zároveň bych si také přál, abyste mi ho zabalil. Později mi ho tu někdo vyzvedne.“
   „Jistě, pane,“ usmál se prodavač. „Jestli chvíli vydržíte, hned Vám vypíši doklad o platbě, kterým se pak při převzetí prokážete.
   Draco jen přikývl, když mu vložil do ruky šek s danou částkou a s předstíraným nezájmem si prohlížel vše okolo.
   Když konečně vyšel z obchodu, úlevou si zhluboka oddechl. S pohledem na hodinky totiž zjistil, že tam strávil půl hodiny a obdivně hvízdl, že to vůbec vydržel.
   Když nakonec došel ke starému dubu, ještě tam nebyla. Opřel se tedy o kmen stromu a zavřel na chvíli oči. Ne že by ji nechtěl vidět, to ne, ale chvíle klidu je slast.
   Najednou mu ale někdo přikryl rukama oči a uslyšel veselý smích z toho, jak trochu nadskočil. Sám se nakonec musel usmát, když se k ní otočil čelem a políbil ji.
   „Promiň, ale když jsem tě viděla, nemohla jsem odolat. Aspoň víš, jaké to je, když mě takhle dokážeš polekat ty.“
   Na to se jen znovu usmál. „Tak kam by ses chtěla podívat?“
   „Nevím. Zatím jsem ale nestačila vše projít.“
   „Tak se mrkneme po pár obchodech ve starší části Prasinek, než bude tma, a pak si někam sedneme. Co ty na to?“
   „To zní dobře,“ řekla, než se váhavě usmála. „Co ale jít spíš si někam první sednout? Jsem už docela promrzlá a všechny obchody budou dneska stejně otevřené až do ohňostroje. Si jen vzpomeň na ty zástupy lidí tam venku.“
   „Tak jo. Co třeba zajít do Dřeváku. Prakticky tam nikdo nechodí a je to tam příjemně rozdělené, že se hosti navzájem moc neruší. Kromě toho se tam můžeme ohřát nahoře v pokoji. Když se chodí do Prasinek, občas si ho na těch pár hodin pronajímám a chodím se tam schovat. Je tam klid a je odtamtud vidět na celé Prasinky i údolí za nima.
   „Něco málo jsem o tom už slyšela a vím kde to přibližně je, ale nikdy jsem tam nebyla.“
   Super. Než ale půjdeme, mám pro tebe překvapení,“ řekl s úsměvem, když vyndal z kapsy kousek pergamenu. „Byl bych rád, kdybys šla něco vyzvednout do tohoto obchodu. Potřebuju totiž ještě něco koupit, tak bychom se pak sešli v Dřeváku.“
   „Pro co?“ zeptala se zvědavě Ginny, když si prohlížela pár čísel a datum se jménem na pergamenu. Moc dobře ten obchod totiž znala a při každé návštěvě se dívala přes výlohu na ty „poklady“, na které ani ve snu nebude nikdy mít.
   „Uvidíš. Budeš překvapená,“ řekl se šibalským úsměvem, než ji políbil a odešel. Uvidíme se později… uslyšela ještě jeho vzdalující se hlas.

   Došel až k náměstí, kde rychle zamířil k jednomu krámku v menší zapadlé uličce. Když předtím procházel okolo, uviděl tam něco, co ho na první pohled upoutalo a navíc to byl pro ní, spolu s tím, co už koupil, dokonalý dárek k blížícím se Vánocům. Zahlédl tam ale předtím Pottera a už kvůli ní si řekl, že to tam zajde koupit raději později. Sám byl ale dost překvapený, co to udělal, a musel se nad tou ironií zasmát. Dříve by se do něho totiž bez milosti pustil.
   Během čtvrt hodiny ale už stál venku před krámem a se smíšenými pocity si ukládal do tašky malý balíček. Prodavačka byla zprvu trochu nedůvěřivá, když se ptal zrovna na tohle. Nemluvně o tom, že se pak ptal po něčem podobném pro sebe. Byla to starší žena a dlouho si ho zkoumavě prohlížela, než nakonec souhlasila a kladla mu ještě na srdce, že pokud ho jednou nasadí, probudí sílu, kterou bude muset zvládnout, pokud nebude jeho vlastní nebo propojená s ostatními třemi. Přišlo mu taky divné, jak mu řekla. Řekla mu gelidus a on moc dobře znal význam toho slova. Jak to jen mohla poznat?
   Nechápal to a raději se s tím teď odmítl zabývat. Nějak si byl ale jistý, že ten dárek k ní dokonale patří, jako by ho měla odjakživa a sem si ho jen na nějaký čas uschovala.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30