TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

19.kapitola - Překvapení


     vloženo: 20.03.2008    aktualizováno: 26.02.2012   
     7.181 znaků / 1.272 slov    počet zobrazení:   

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Když odcházel z náměstí, přemýšlel, kam všude půjde. S Blaise se měl sejít až za hodinu, tak zamířil první k potřebám pro famfrpál. Kam jinam. Potřeboval pár věcí a kromě toho měl v plánu se porozhlédnout po nějakém novém koštěti. Ne že by teda nějaké potřeboval, ale zanedlouho budou Vánoce a byl si jistý, že by to pro ni mohl být dobrý dárek. Jejich společný let dopadl vcelku dobře a soudě podle její reakce by i řekl, že se jí to nakonec líbilo.
   Když ale konečně vyšel z obchodu, vděčně si oddechl. I když měl jizvu skrytou svými delšími vlasy a neměl brýle, prodavač si ho moc dobře pamatoval a pod vidinou dobrého výdělku byl ke konci až otravný.
   S Blaise se měl sejít u kašny za Medovým rájem, proto ho nechal spolu s knihkupectvím až nakonec a zamířil do starší a klidnější části Prasinek. Moc se do těchto končin nikdy nedostal a aspoň tu pak bude klid, až všichni přestanou okupovat sladkosti a knížky a zalezou někam do tepla.
   Prošel několik obchodů, kde si koupil pár drobností, než se zastavil před výlohou obchodu v jedné malé zapadlé uličce. Vůbec ani netušil, proč sem vlastně šel, ale měl pocit, jako by tam v tu chvíli měl být. Jako by ho tam něco táhlo. Něco, co ho nakonec donutilo vejít do obchodu.
   Uvnitř byla jen starší čarodějka, která se na něho vlídně usmála a během mrknutí oka mu ukázala několik věcí, které by se mu mohly líbit. Musel uznat, že se dokonale trefila, ale přesto je jen přelétl očima, než se jeho zrak stočil k jedné malé věci, která byla ve vitríně vedle čarodějky. Když na tu věc ale ukázal, čarodějka se viditelně zamračila, až ho z toho málem zamrazilo v zádech.
   „Jste si jistý, mladý pane, že chcete zrovna toto?“ zeptala se nedůvěřivě, než se mu podívala hluboko do očí.
   „Ano,“ řekl pevným hlasem, až ho to i samotného trochu překvapilo.
   Nad jeho klidným tónem hlasu se až zarazila a dlouho si ho prohlížela, než souhlasně přikývla a nepatrně se usmála. „Dobře. Velmi dobře, aerusi. Vězte ale, že to není nic obyčejného a dávejte na to veliký pozor, páč v jeho rukou se to nesmí už nikdy znovu objevit. Dávejte pozor, mladý pane, neb s probuzením musíte zvládnout jeho sílu dřív, než ovládne ona Vás, pokud není Vaší součástí a než se spojí s ostatními. Dejte ho do správných rukou, páč není určen Vám.“
   Když nakonec vyšel z obchodu s malou krabičkou v ruce a s o pár galeonů lehčí peněženkou, oddechl si. Nevěděl, co si o tom všem má myslet. Vrtalo mu hlavou to, jak mu řekla. Aaerusi. Nebo to patřilo té věci? Nebyl si tím vůbec jistý, ale v hloubi duše cítil, že ten dárek k Blaise dokonale padne a patří k ní. Jako by to byla její součást, kterou kdysi ztratila a on ji teď pro ni znovu nalezl.
   Venku už byla skoro tma a měl ještě půl hodiny, tak konečně zamířil do knihkupectví pro nějaké nové pergameny a pár dalších drobností, které tam prodávali, než vešel do medového ráje. Měl plán, kam s ní chce jít a toto bylo poslední místo, kde chtěl nakoupit nějaké věci, které k tomu potřeboval.

   Když si v klidu prošla všechny obchody, kam ráda chodila a nakoupila pár knih a drobností, zbývalo jí asi půl hodiny. Přemýšlela, kam by dál zašla, ale nějak jí nic nenapadalo. Zanedlouho už budou Vánoce a byla si jistá, že se sem do té doby už nedostane. Ráda by teda koupila ještě nějaký dárek Dracovi, ostatně jako v předchozích třech letech.
   V půlce kroku se ale zarazila, protože jí na mysl přišlo další jméno: Harry! Rychle se v tu chvíli otočila a zamířilo do obchodu, který na své bezcílné toulce Prasinkami před chvílí minula. Skrz jeho výlohu totiž zahlédla něco, co by pro něj bylo dokonalým dárkem.
   Byl to šedivě bílý amulet s modrými stíny po stranách s vyrytým symbolem, který viděla před časem v jedné knize a znala jeho význam. Musela se sama pro sebe usmát, protože ho dokonale vystihoval i s jeho schopnostmi. Samotný symbol totiž znamenal Vzduch a ten, kdo ho nosil, byl nazýván vzdušným. V tu chvíli si vůbec nemohla vybavit, odkud ty rozumy vzala, ale k němu to fakt dokonale pasovalo.
   Ani si neuvědomila, že je už v obchodě a prohlíží si ten malý nenápadný amulet. Byla to hodně velká náhoda, že si ho vůbec všimla. Byl totiž ve vitríně pod výlohou a z venku byla vidět jen jeho část.
   Chvíli tam tak stála, než jí do reality vytrhl hlas postarší prodavačky. „Dobrý den, slečno. Mohu Vám nějak pomoci?“
   Blaise trochu nadskočila, ale rychle se vzchopila a usmála se na ni. „Dobrý. Sháním dárek pro přítele a objevila jsem tento amulet. Kolik prosím stojí?“ zeptala se zdvořile, což překvapilo i ji samotnou. Trochu ale strnula, když si všimla, že se prodavačka přestala usmívat. „Jste si jistá, že je to pro něj dobrý dárek?“
   „A… ano,“ řekla trochu váhavě Blaise. „Mám pocit, že k němu patří, jako by ho měl mít odjakživa. Že by ho měl mít.“
   Bylo vidět, jak ta žena nad něčím přemýšlí a zkoumavě si ji prohlíží, než se s pohledem do jejích očí a na její vlasy chápavě usmála. „Velmi dobře, terra. Můžete ho mít za dva galeony. Dbejte ale na to, aby to dostal ten správný, páč v rukou temných by to mohlo mít nedozírné následky.“
   S úlevným vydechnutím nakonec vyšla z obchodu. Chování té ženy bylo docela podivné, to, co jí říkala a to, jak jí pojmenovala… ale přesto… byl to pro něj dokonalý dárek.
   Venku už byla tou dobou tma a měla čas akorát na to, aby došla ke kašně.

   Když došel ke kašně, byla už opravdu skoro tma, ale přesto ji uviděl, jak sedí na jejím okraji, zabraná do nějaké staře vypadající knihy.
   Když uslyšela zakřupat sníh, což značilo něčí příchod, vzhlédla. Rychle ale následně seskočila z kašny a s úsměvem ho objala. „Už jsem se trochu bála, že nepřijdeš.“
   „To bych ti přece neudělal. Musel jsem si vyřídit ještě pár věcí,“ řekl, když ji omluvně políbil a urovnal si trochu popruhy svého batohu, které mu sklouzávaly z ramen. V tu chvíli si teprve uvědomila, že ho má o dost plnější, než když ho viděla před příchodem do Prasinek.
   „Copak v tom máš? To jsi nakoupil tolik dárků?“ zeptala se zvědavě.
   „Uvidíš. Mám pro tebe překvapení.“
   „Pro… mě? Fakt?“ Tak tohle fakt nečekala.
   S úsměvem přikývl. „Ale ne tady. Půjdeme?“
   „Dobře,“ přikývla nakonec a chytila ho za nabízenou ruku. Neměla vůbec ponětí, kam ji vede, ale když došli až na druhý konec Prasinek, zaraženě se zastavila.
   „To nemyslíš vážně, že ne? Tam nejdeme,“ řekla rozhodně.
   „Proč?“
   „Ty nevíš co to je? Vždyť je to Chroptící chýše.“
   „Já vím,“ usmál se. „Nemusíš se bát. Když nepočítám nějaké to ztrouchnivělé prkno, tak nám tam žádné nebezpečí nehrozí.“
   Tvářila se sice trochu skepticky, ale nakonec ho následovala dovnitř. Po pravdě se jí to moc nelíbilo a vrzající schodiště do patra, kam ji vedl, jí taky moc nepřesvědčilo, ale když otevřel dveře do jednoho z pokojů a nechal jí vejít první, užasle se zastavila v půli druhého kroku.
   Celá ta maličká místnost se topila ve světle několika náhodně rozmístěných svící a ohně v krbu, který zabral půlku pravé stěny, před kterým byla rozprostřena teplá tlustá deka, na které bylo kolem dokola rozmístěno několik misek s různými sladkostmi a jídly spolu s dvěma sklenicemi máslového ležáku.
   Užasle se na něj podívala, když jí do ucha zašeptal: „Překvapení“, protáhl se kolem ní dál do místnosti a vyndávajíc z batohu další deku jí pokynul, aby se posadila doprostřed té velké před krbem.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30