TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

22.kapitola - Bojový plán


     vloženo: 22.09.2008    aktualizováno: 18.03.2012   
     14.206 znaků / 2.535 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Stála u okna a dívala se do tmy. Najednou jí ale zezadu objaly nějaké paže, které jí tak vrátily zpět do reality.
   „Měli bychom už jít,“ zašeptal jí do ucha.
   „Já vím, ale… bojím se.“
   Draco se zvesela zasmál, čemuž se ona musela už po několikáté ten večer usmát. Milovala jeho zvonivý smích, který byl běžně tak málo slyšet, zdali vůbec. „Poletím s tebou a budu tě navigovat,“ řekl, než jí pustil a podal jí bundu se šálou. Zatímco si ho oblékala, schoval si do tašky menší balíček, který přinesla.
   „Jsi vydřiduch. Víš, že ti nemám co dát na oplátku.“
   Když jí viděl s napůl zamračeným pohledem, cvrnknul jí hravě prstem do nosu. „Víš, že nic nechci. Jsem rád, že ti můžu pomoct a udělat ti radost. A třeba mi to jednou tisíckrát oplatíš.“ Když ale znovu viděl její zamyšlený pohled, musel si povzdechnout. Změnil se… moc dobře si to uvědomoval a nepotřeboval to připomínat. Změnila ho ale ona. Její první přeměna, kterou viděl… nevěděl proč, ale připadal si po tom večeru ve věži jiný.
   Když nakonec vyšli z Dřeváku, na ulicích už prakticky nikdo nebyl. Pro jistotu ale na košťata nasedli až kousek za městem.
   Byl to skvělý pocit znovu letět a byl to o dost velký rozdíl od letu na starších košťatech. Užívala si toho pocitu, že poprvé letí hlubokou nocí, ale zároveň si ostražitě hlídala Draca, který letěl vedle ní. Na rozdíl od ní evidentně věděl, kam v té tmě přesně letět a čemu se vyhnout. Najednou ale koutkem oka zahlédla dva stíny, co přeletěly kousek dál za Dracem, než se kličkou dostaly nad ně a zmizely z dohledu. Zdálo se jí to, nebo byl jeden z těch stínů člověk s křídli?

   Druhá přeměna už byla kratší a cítil se přitom přirozeněji, ale ten pocit při letu se tomu stokrát vyrovnal. Bylo to úplně něco jiného než letět na koštěti, ale zároveň se to tomu tak strašně moc podobalo… Ani si neuvědomil, že vlastně posledních pár týdnů využíval svých schopností při kterémkoli letu, ale byl to tak nádherný pocit… Užíval si třepetání větru v peří na křídlech, ale i přes ty pocity si stále stejně ostražitě hlídal Blaise, která letěla vedle něho.
   Najednou do něho ale zprudka strčila a změnila tím tak rychle na chvíli směr jejich letu.
   Co se děje? zeptal se překvapeně.
   Málem jsme narazili do někoho, kdo před náma letěl na koštěti, řekla, než si úlevně oddechla a zamířila opět k hradu.
   Rychle se v jedné otočce podíval za sebe, ale už nikoho nezahlédl. Jsi si jistá? Zahlédla jsi, kdo to byl?
   Nevím, kdo to byl. Všimla jsem si jich na poslední chvíli, než jsem do tebe strčila.
   Harry nad tím chvíli přemýšlel, než jeho pozornost upoutala světla z hradu, ke kterému se vcelku rychle blížili. Už kolikrát létal okolo hradu, ale z téhle výšky a perspektivy… to opravdu stálo za to!
   Přistaneme kousek dál, každý po jedné straně cesty vedoucí k hradu z Prasinek. U hradu pak můžeme každý zvlášť počkat na ostatní. Co ty na to?
   Dobře, souhlasil po chvilce přemýšlení. Byl to rozumný nápad a raději nebudou nikoho dráždit.

   Podobný nápad měl ale i Draco, a tak teď s Ginny přicházeli k hradu z různých stran.
   Blaise nepřišlo moc divné, že přišel s koštětem. Chvilku na něj už čekala a nejednou jí už napadlo, že to mohl být právě on, koho potkali s Harrym cestou. Nechtěla se ho ale ptát, kdo byl s ním. Byla sice nesmírně zvědavá, s kým trávil své volno tentokrát, ale zase by musela vysvětlovat to, jak ho mohla uprostřed noci vidět letět na koštěti neznámo kde v prostoru mezi hradem a Prasinkami, ale přitom přijít pěšky. A za to jí to fakt nestálo.
   Za to Harry byl nesmírně překvapený, když uviděl přicházet Ginny samotnou a ještě k tomu s evidentně novým koštětem. Zastavil se tedy napůl cesty k bráně a čekal, až ho doběhne. „Koukám, že jsi svůj slib splnila.“
   Ginny se na něho nechápavě podívala. Rychle jí ale došlo, co tím myslel a natáhla k němu ruku s koštětem. „Líbí? Řekni, že ano a že bude na můj post stačit. Bylo s velikou slevou a sem nesmírně ráda, že jsem na něj úplně náhodou narazila. Chtěla jsem původně úplně jiné koště, ale tohle je přece jenom lepší.“
   Harry se musel usmát. Sám takové koště kdysi měl a na její post bude až nadmíru stačit. „Je skvělé, Ginny. Musela jsi za něho dát snad i kůži.“
   „Dala jsem za něho skoro všechny své nastřádané úspory, ale když budu moct hrát, stála ta investice za to. Díky té slevě mi ale zbylo pár peněz i na dárky.“
   Harry jí ho s úsměvem vrátil. Zářila jak sluníčko a bylo vidět, že je šťastná. Oproti jejímu zamyšlenému pohledu, když šli do Prasinek, to ale byla velice vítaná změna a byl za ni rád. Byl sice dost zvědavý, s kým se tam setkala, ale… Měl ji rád. Byla pro něho něco jako mladší sestra a asi by nesnesl, kdyby jí někdo jakkoli ublížil. Do tohohle mu ale přece jenom nic nebylo.
   Ginny si naproti tomu v duchu napůl oddechla. Bylo zajímavé, jak snadno jí její lež u Harryho prošla. No snad to projde i u ostatních.

   U snídaně to vypadalo, že už se Hermiona s Ronem dali v Prasinkách konečně dohromady, což u některých studentů vyvolalo vlnu ulehčených úsměvů. V posledních pár týdnech ne-li letech na sebe prskali jak staří manželé, tak se to třeba na chvilku zklidní.
   „Tak jak bylo v knihkupectví?“ zeptala se Ginny, když si ráno sedala ke stolu. Byla sice dost utahaná, ale na druhou stranu byla zase zvědavá.
   „Našla jsem tam spoustu zajímavých knih včetně pár kopií vzácných výtisků, které psali kouzelníci spolu s mudly.“
   „A byli jste i někde jinde?“ zeptal se rychle Harry, než se Hermiona nadechla k dalšímu monologu.
   Ta se na něj ale, k všeobecnému šoku, jen usmála. Když jí totiž někdy někdo přerušil v monologu o knihách, většinou to dopadlo hádkou nebo něčím tomu podobným. „Ale jo. Byli jsme se chvilku podívat v Dřeváku, než sme zašli do pár dalších obchodů pro nějaké dárky.“
   Ginny v tu chvíli úplně ztuhla. V Dřeváku? Ježiš… ale evidentně ji ani jeden z nich neviděl, páč v tom případě by na ní spustila proud otázek už včera v noci.
   „A co vy?“ zeptala se Hermiona, když se opřela o Rona, který vedle ní zrovna zívl, než jí vzal rukou okolo ramen.
   „Taky jsem se byla chvíli podívat v Dřeváku. Je to tam vcelku hezký,“ řekla Ginny. Sice dost riskovala, ale lhát nechtěla. Aspoň teda napůl. „Nikoho známého jsem tam ale neviděla, tak jsem se ještě chvíli procházela po městě, než jsem šla zpátky sem do hradu.“
   „A koupila sis nové koště,“ řekl mezi sousty Harry.
   „Ty práskači!“ vykřikla Ginny, než ho dloubla do ramene a sundala si naoko vztekle čepici a šálu, které vedle sebe položila na stůl. „To mělo být překvapení!“
   „A sakra. Tak promiň,“ řekl omluvně Harry, než si strčil do pusy další sousto a zvědavě se na ní podíval, stejně jako všichni ostatní okolo stolu. „Co sis to udělala zase s vlasy?“
   A sakra! „No… nechala jsem si je znovu narůst?“
   „Přes noc?“ zdvihla obočí Hermiona. „Pokud vím, tak kouzlo na to je dost složité.“
   „Sama jsem ho neprováděla. V Prasinkách jsem si došla ke kadeřnici.“ Teda tak tohle je opravdu bravurní výkon. Za to by si snad zasloužila metál, obzvláště po tom, co nad její odpovědí Hermiona jen pokrčila rameny.
   „Ty sis fakt koupila koště?“ zeptal se najednou překvapeně Ron. „Kdes na něj proboha vzala? Doufám, že sis od nikoho nepučila.“
   „Neboj. Dala jsem za něj skoro veškeré své úspory. Bylo ale s dost velkou slevou, takže mi i něco zbylo,“ prohodila Ginny, než si konečně taky strčila do pusy nějaké to jídlo.
   Na druhé straně ale Blaise zaraženě seděla a prohlížela si Ginny, než stočila pohled k Dracovi, který si zase zamyšleně prohlížel Pottera. Divné. Nikdy ho neměl rád, ale ten pohled… byl najednou jiný, než když se na něj v minulosti díval. A ten výraz, když stočil pohled k Weasleyové a rychle se podíval jinam, aby si toho nikdo nevšiml… Najednou se ale pohledem zarazila na té holce, která si sundala z hlavy šálu a čepici. No pani, tak to bylo něco. Už zase měla dlouhé vlasy.
   Ginny se na ní ale najednou na krátký okamžik podívala, jako kdyby věděla, že jí pozoruje. Blaise ten pohled trochu zarazil a začala opět přemýšlet nad tím, co se to tu děje.

   Celé dopoledne měli volno, tak všichni většinou lenošili na kolejích. Po odpolední výuce ale byli rádi, že je konečně večer.
   Ginny si myslela, že už snad nebude všemu učení dnes konec. Snape z nich doslova dřel kůži, nemluvě o Prýtový a okopávání ve sklenících. No práce snad za trest. O to víc ale byla překvapená, když před ní večer přiletěla nějaká sova a nechala jí na stole před ní psaní. Byla dost zvědavá, od koho to mohlo být, a rozhlédla se první okolo sebe. Nikdo jí ale nevěnoval prakticky žádnou pozornost, tak dopis rychle otevřela. To písmo vůbec nepoznávala, ale musela si ten text nevěřícně několikrát přečíst.

Sejdeme se za hodinu u Komnaty nevyšší potřeby a moc prosím, abys přišla sama.
Blaise Zabini

   Zvědavě se po ní podívala. Vůbec netušila, co by zrovna ONA mohla od ní chtít, ale nakonec váhavě nepatrně kývla na souhlas.
   Celou večeři pak skoro ani nevnímala, o čem se ostatní baví. V hlavě jí furt šrotovalo, proč se s ní chce sejít. Nakonec ale nahodila na tvář lehký úsměv a s rezignovaným tichým povzdechem se zvedla a odešla ze Síně.

   Když došla ke Komnatě a několikrát před ní přešla, objevily se nakonec dveře a pustily jí dovnitř. Blaise tam na ní už čekala a Ginny se překvapeně podívala po místnosti plné rostlin. Když šla k Blaise po ne příliš vysoké trávě, připadala si, jako kdyby vůbec nebyla v hradu.
   „Jsem moc ráda, že jsi mi věřila a přišla si,“ řekla po chvíli Blaise, než se posadila do trávy a ukázala Ginny, aby si sedla k ní.
   Ginny se na ní ale chvíli dívala, než se váhavě posadila k ní a rozhlédla se okolo sebe. Stále měla divný pocit v žaludku, jako kdyby měl každou chvíli někdo vyskočit zpoza nejbližšího keře.
   „Nikdo kromě nás dvou tu není,“ odpověděla Blaise na její váhavé pohledy okolo sebe.
   „Dobře. Tak proč si se se mnou chtěla vidět?“
   „Kvůli Harrymu a Dracovi.“
   Ginny na ní zůstala nevěřícně zírat a musela se hodně přemoci, aby polkla a udržela si stále stejný výraz. Když to ale Blaise viděla, neubránila se záchvatu smíchu.
   „Omlouvám se ti, Weas… Ginny.“ Tak to bylo snad poprvé, co vyslovil někdo ze Zmijozelu její křestní jméno. No teda skoro poprvé. Draco se ale nepočítá.
   „Omluva přijata. Dost jsi mě tím… zaskočila. Proč zrovna o nich a proč zrovna se mnou?“
   „Hádej. Můžeš třikrát.“
   „Nemám nejmenšího tucha.“ Pohybovala se na tenkém ledě a moc dobře to věděla, ale chtěla vědět, co má ta zmijozelská holka za lubem.
   „Ale no tak. Nehraj to na mě. Celý ráno sem vás všechny tři pečlivě sledovala a jen se mi potvrdilo, co sem si už delší dobu myslela. Draco z tebe a z Harryho nespustí oči.“
   „Hm. Tak to je zajímavý, protože to samé bych mohla říct já i o Harrym, který tě hypnotizuje pohledem kdykoli si myslí, že se nikdo nedívá.“
   Tak teď byla v šoku zase Blaise. „Jak… jak to víš?“
   „Zapomínáš se? Jsem s ním v koleji a je to dá se říci něco jako můj brácha. Znám ho a vím, jak myslí. I když musím uznat, že se v poslední době dost změnil.“
   „Tak to Draco taky,“ řekla na to zamyšleně Blaise. Mám pocit, že se oba až moc změnili…
   „Máš pravdu. Oba jsou dost jiný,“ povzdechla si rezignovaně Ginny, než si lehla zády do trávy. Sama už dávno něco tušila, stejně jako teď Blaise a bude lepší, když si to obě vyříkají mezi čtyřma očima. Nemaj co ztratit… Kdybys tak tušila…
   „Co kdybych tušila?“ zeptala se zvědavě Blaise.
   Ginny se v tu chvíli zprudka posadila a vyděšeně se po ní podívala. „Tos byla tenkrát ty, při tom tréninku, kdo vykřikl!“
   A doprčic…
   „Přesně. Blaise… tys teď slyšela moje myšlenky?“
   Blaise jen váhavě přikývla. „Jak dlouho to umíš?“ zeptala se nakonec zvědavě.
   „Moc dlouho ne.“
   „Ten trénink… to koště, cos měla pučený. Bylo Dracovo, že ano?“
   Ginny ztuhla. Přiznání schopnosti telepatie je jedna věc, ale s tímhle se už dostávala na hodně tenkej led.
   „Ale no tak. Já vím, že bylo jeho. Půjčil ti ho. Vrátil se tenkrát totiž bez něho a pochybuju, že by ses tak rychle dostala do hradu a zpět a že by ho on je tak někde nechal opřený.“
   Ginny si rezignovaně povzdechla. „No dobře. Bylo jeho, ale prosím…“
   „No páni. Takže Malfoy ti dobrovolně půjčil svoje koště? Toho jsem se nemohla já nikdy dotknout ani nehtem u malíčku a on ho pučí tobě?“ zeptala se překvapeně. „Co s ním máš?“
   Ta otázka ji trochu překvapila a dívala se na Blaise, která se začala usmívat, což bylo na ní dost neobvyklý. Tohle nebyla ta chladná zmijozelačka.
   „Počkat, počkat. Neříkej mi, že ty jsi ta tajemná holka, se kterou byl v Prasinkách a která s ním letěla na koštěti v noci zpět do hradu.“
   „A jak ty to můžeš vědět? Vždyť…“ Ginny překvapeně zmlkla s otevřenou pusou. Nejenom že teď potvrdila Blaise, že má pravdu, ale začalo jí pomalu i něco docházet. „Tys… tys byla s Harrym!“
   Tak tohle prozměnu zas překvapilo Blaise. „Já…“
   „Nelži mi. Všechno to do sebe perfektně zapadá. Naše změny i ta telepatie. Změnila jsi se ve stejný den jako Harry.“
   „Stejně jako ty s Dracem,“ reagovala pohotově Blaise. Obě tou dobou už stály na nohou a ani jedna nemohla uvěřit tomu, co se děje. „Harry taky ovládá telepatii,“ řekla nakonec tiše Blaise, než se znovu posadila do trávy. Ginny se na ní chvíli dívala, než se posadila naproti ní. „Stejně jako Draco.“
   Obě se v tu chvíli neudržely, a když se na sebe podívaly, začaly se smát.
   „No páni, v životě by mě nenapadlo, že byste zrovna TY s Harrym mohli mít schopnosti jako já a Draco a byli tím tak zbývajícími dvěma silami.“
   „Co tím myslíš?“ řekla trochu zaraženě Blaise.
   „Jednou ti to povím. Nebo se na to můžeš zeptat Draca. Je to na delší povídání.“
   Chvíli obě potom seděly na zemi a vstřebávaly přijaté informace, než promluvila Blaise. „Ginny, a jak to pude teď dál?“
   „Tak to netuším. Vím ale co by bylo úplně nejlepší.“
   „Co?“
   „Kdybychom si mohli všichni čtyři otevřeně promluvit. I když jak ty dva znám, je to asi předem ztracena věc.“
   „Myslím, že ne,“ ozvala se Blaise. „Harry věří, že Draco není tak zlý a chladný, jak vypadá a z jeho strany by to mohlo klapnout. Ale nejsem si jistá u Draca…“
   „A co to zkusit?“ zeptala se nadějně Ginny.
   Blaise nad tím chvíli přemýšlela, než nakonec souhlasně kývla. „Dobře. Napadá tě jak nás čtyři dát dohromady?“
   „Jo, napadá.“ Ginny si nemohla pomoct, ale když jí vysvětlila svůj plán, musela se škodolibě usmát, stejně jako Blaise. Byla sama dost překvapená, jak dokonale se shodly na jednoduchém, ale praktickém bojovém plánu, když se ještě před půl hodinou prakticky vůbec neznaly…


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30