TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

23.kapitola - Setkání na čtvrtou


     vloženo: 07.12.2008    aktualizováno: 18.03.2012   
     16.395 znaků / 2.935 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak je tu konečně nová kapitola. Moc se omlouvám, že ste na ní museli tak dlouho čekat a snad to čekánjí stálo za to. Předem opět moc moc moc děkuju za všechny vaše komenty
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   U oběda ještě zívala. Povídaly si včera s Blaise dlouho do noci a ještě teď se musela sama pro sebe usmát nad tím, jak jsou si v mnoha ohledech dost podobné. Proč jen se s tou holkou nezačala bavit dřív? Jasně, potkávala ji každý den zde v jídelně a někdy i na chodbách, ale vždycky ji jen měla za nějakou nafoukanou zmijozelačku. Ostatně to samé si ale myslela i o Dracovi… A v tu chvíli si s hrůzou uvědomila, že měla Blaise v noci nejspíš pravdu. Opravdu jsou si všichni čtyři tak moc podobní?
   Ze zamyšlení jí vytrhl až šustot křídel, když před Harryho vedle ní dosedla jedna ze školních sov s psaním, po jehož přečtení nepatrně kývnul hlavou směrem ke zmijozelskému stolu, když se shýbal pro tašku, aby si do ní to psaní zastrčil. Nepatrně přitom mrknul po Ginny, která ale nadále předstírala, že se zamyšleně dívá někam doprostřed talíře. Chvíli ji pozoroval, než k ní promluvil.
   „Je ti něco? Už dobrejch čtvrt hodiny tu sedíš a hypnotizuješ svůj talíř.“
   Ginny sebou při jeho slovech sice maličko trhla, ale ihned to zamaskovala zívnutím. „Nic mi není. Jen jsem trochu utahaná.“
   „Tak nemáš tak brzo vstávat. Diť si tu byla dřív než já.“
   „Já vím. Nemohla jsem ale nějak spát a potřebovala jsem se jít projít.“
   „Tak to sme dva,“ odpověděl jí s povzdechem Harry, než se k nim po chvíli přidali Ron s Hermionou.
   Ostatně Blaise v tu chvíli myslela skoro na to samé, co předtím Ginny. Ta holka je v celku fajn a konečně přišla na to, proč se Draco tak najednou změnil. Snažil se sice furt chovat tím svým Malfoyovským povýšeným a domýšlivým chováním, ale za těch šest let ho znala už natolik dobře, že ji tím neošálil. O to víc se v duchu usmála, když před něj dosedla sova s psaním, po jejímž přečtení se sice v první chvíli nepatrně zamračil, ale s následným mírným úšklebkem kývl hlavou, když si psaní strkal do vnitřní kapsy svého pláště.
   Myslíš, že to vyjde? ozval se jí v hlavě tichý hlas.
   Doufám v to, Ginny. Po pravdě mi přestává bavit, jak okolo sebe furt všichni jen chodíme a navzájem si nezávisle na sobě lžeme.
   Ginny se trochu usmála. Na kolikátou jsi mu nakonec napsala, aby přišel?
   Na čtvrt na devět.
   Já na půl. Jak ho ale znám, dorazí tak o deset minut dřív, což je pro náš plán naprosto ideální.
   Tak fajn. Takže se sejdeme v osm, jak jsme se dohodly?
   Ginny na její dotaz jen kývla, než začala pořádně poslouchat Hermionu, jak zase básní o nějaké jí neznámé, ale pro Hermionu asi zcela důležité knize.

   Přešel pomalu několikrát před stěnou, než se nakonec objevily známé dveře. Chvíli před nima stál a rozhlížel se po okolí. Zdálo se mu, jako kdyby zaslechl nějaké kroky, ale nikde nikoho neviděl. Už sem asi paranoidní, pomyslel si, než s povzdechem vešel dovnitř. Když za sebou ale zavřel dveře a ušel pár kroků do místnosti, zůstal v půli kroku nevěřícně stát. Kousek od něj totiž stály opřené o stěnu Blaise s Ginny a s kamennými výrazy si ho prohlížely.
   Jako první to nakonec vzdala Ginny a posadila se do trávy, následovaná Blaise, která se posadila proti ní. Harry v tu chvíli došel až k nim. „Můžete mi říct, co se tu děje?“
   „Tak to by mě taky docela zajímalo,“ ozval se za ním najednou známý hlas.
   Harry se po tom hlasu otočil, i když už při jeho tónu mu bylo jasné, komu patří. „Co ty tu děláš?“ zeptal se nevěřícně.
   „Na to samé bych se mohl zeptat i já tebe, ale myslím, že ta otázka nepatřila ani tak mě jako jim.“ S tím kývnul k Ginny a Blaise, zatímco došel až k Harrymu.
   „Přesný jak hodinky,“ povzdechla si Blaise. „Fajn. Tak když sme tu všichni, nechcete se posadit? Po pravdě mi už bolí za krkem, jak na vás musim koukat nahoru.“ Oba se na sebe po jejím proslovu zamračeně podívali, než se posadili vedle dívek. Obě se přitom ale viditelně ušklíbly, protože se ti dva posadili přesně tak, jak si obě myslely.
   „Tak fajn. Sedíme. Takže která z vás mi vysvětlí co se to tu děje?“ zeptal se Draco.
   „Myslím, že zrovna ty na to už odpověď znáš,“ odpověděla mu věcným tónem Ginny, než se podívala na Harryho. A ty taky! Harry v tu chvíli nevěřícně zalapal po dechu, stejně jako proti němu Draco, který se ale následně začal smát, až se složil do strávy. „Ginny, to nemyslíš vážně! Tys je našla?“
   „Koho měla najít?“ zeptal se nechápavě Harry. Blaise?
   „Jí se ptát nemusíš, Harry. Odpověď na tvou otázku, Draco, je ale prostá. Nenašla jsem je já, ale Blaise. To ona na všechno přišla. Všechny tři nás už déle pozorovala a dala si pět a pět dohromady.“
   „Je to pravda, Harry. Znám Draca natolik dobře, že jsem si změn v jeho chování všimla stejně dobře jako změn v jeho vzhledu,“ řekla s úsměvem Blaise.
   „Stejně jako já Harryho,“ dodala hned Ginny. „Byl jsi pro mě vždycky jako starší brácha, i když je pravda, že ze začátku ani tak ne, ale to je vedlejší. Zkrátka a jednoduše tě znám taky natolik dobře, že jsem poznala, když nám lžeš.“
   „No fíha. Tak se zdá, Pottere, že jsi docela ostře sledovaný.“
   Sklapni, Malfoyi! Jestli ti to neuniklo, tak ty taky, odsekl mu s úšklebkem Harry, než obě dívky vyprskly smíchy.
   „Promiň, omlouvám se…“ dostala ze sebe nakonec Blaise.
   „Takže si to ujasníme. Všichni čtyři máme schopnosti telepatie?“ zeptal se Draco.
   „Ano,“ odpověděly mu vážně obě dívky najednou. „A nejen to,“ pokračovala hned Blaise. „Všichni čtyři jsme směska polymágů, metamorfomágů a zvěromágů.“
   Draco v tu chvíli úplně zapomněl na svou nevraživost vůči Harrymu a vyskočil překvapeně na nohy. No jasně! vykřikl v duchu, než se podíval na trojici překvapených tváří před sebou a znova se posadil na své místo. „Pamatuješ, co jsem ti říkal o síle čtyř a schopnostech? Už sem to možná celé pochopil“ řekl Ginny, které v tu chvíli taky už trochu svitlo.
   „Jak o tom víš?“ zeptala se zvědavě Blaise. „Jak víš o síle čtyř?“
   „Přišel jsem na to úplně náhodou, když jsem se zajímal o nějaké věci ohledně svých změn. Podle jedné staré knihy bychom mohli tvořit silu čtyř, což by souhlasilo. Ginny ovládá vše okolo ohně a tepla, já vše ohledně vody a chladu. Stále jsem nechápal, co přesně ta kniha myslí tím, co se v ní psalo. Vše tam bylo popsáno strašně okrajově, ale přece jenom se to dalo pochopit, když ste si to přečetli víckrát. A pokud sem četl dobře, další dvě „síly“ jsou země a vzduch.“ S tím se tázavě podíval na Harryho a Blaise, kteří se po sobě jen podívaly.
   „Zvládám ovládat květiny a přírodní síly okolo sebe. Trochu zvládám ovlivňovat i počasí, pokud se dost soustředim,“ odpověděla mu na jeho tázavý pohled Blaise.
   „Takže tos byla ty při tom tréninku? Změnilas to počasí?“ zeptal se zvědavě Draco.
   „Částečně jo,“ přikývla Blaise, než mrkla na Harryho.
   „No, trochu jsem jí s tím nezáměrně pomohl. Uklidnil jsem vír větru okolo sebe, aniž bych si to uvědomil. Jednal jsem prostě instinktivně jako při mojí první neúplné přeměně,“ řekl tiše, než se váhavě podíval na Blaise, která se v tu chvíli zvedla na nohy a opřela se o strom nedaleko od nich.
   „Byla jsem u toho a zvládl to vcelku dobře,“ řekla s povzdechem.
   „Nebuď skromná,“ zasténal s povzdechem Harry. „Zachránila jsi mi život.“
   „Stejně jako ty pak mě, takže sme si kvit,“ ušklíbla se Blaise.
   „Tak to ani náhodou,“ zasmál se Harry, než se zvedl, došel k ní a objal jí okolo pasu.
   „Na tohle si asi nezvyknu,“ vydechl znechuceně Draco, než si lehl do trávy.
   Ale zvykneš. Budeš nejspíš muset, řekla mu škádlivě Ginny.
   Draco se na ni jen zoufale podíval, než si strčil přes oči ruku.
   „Tak fajn,“ přerušila nastalé ticho Ginny, než se zvedla na nohy a dala si ruce v bok. „Mě už tohle nebaví. Měli bysme si konečně začít věřit. Změnili jsme se a to nikdo nepopřete. Měli bychom se o sobě dozvědět víc, proč se to celé děje a proč teď. A proč nám čtyřem.“
   „Ještě před pár týdny by mě ani nenapadlo, že budu někdy na něčem spolupracovat s tebou, natož s Potterem,“ řekl s povzdechem Draco, když se zvedl a stoupl si vedle ní. „Ale tobě věřím a naučím se věřit i jemu. Příměří?“ řekl směrem k Harrymu. Ten si ho ale chvíli zvědavě prohlížel, než s úsměvem přikývl. „Příměří.“
   „Tak to bysme měli. První krok za náma,“ řekla Blaise, když si viditelně oddechla, což u ostatních vyvolalo malé úsměvy. „No co, měla jsem strach. To je snad trestný?“
   „To ne… ale docela mi překvapuje, že se bojíš vztahů, zatímco do lesa lezeš v jednou kuse.“
   „Trefa do černého, jedna nula pro tebe, Malfoyi,“ odpálkovala ho s úšklebkem Blaise, než ho píchla prstem doprostřed hrudi. „Nezapomeň ale, že ti to můžu kdykoli oplatit.“
   „A je to vyrovnaně, Draco,“ řekl s úšklebkem Harry. Obě dívky se na něj v tu chvíli trochu překvapeně podívaly, než na sebe mrkly. Bylo to totiž úplně poprvé, co Harry vyslovil jeho jméno a to ještě před ním. Harry si jich ale nevšímal a pokračoval. „A co bude dál?“
   „Jak to myslíš?“ zamračila se Ginny.
   „No co budeme dělat dál. Měli bychom si začít věřit a pátrat po tom, proč se to u nás objevilo vesměs najednou a proč po dvojicích. Možná by nebylo od věci si navzájem ukázat své přeměny, abychom se poznali.“
   „Fajn,“ řekla jednoduše Ginny, zatímco jí zezlátly oči a vlasy se jí změnily na směsku fialové se zelenou. „Měls na mysli něco takového?“ řekla s úšklebkem. Harry se ale jen zasmál, než zavřel oči a začal se soustředit. Ginny jen překvapeně pískla, když mu ze zad vyrostla dvě šedobílá křídla a podíval se na ní čistě modrýma očima.
   „To bylo docela dobrý, Pottere,“ řekl uznale Draco, zatímco mu zezelenaly oči. Harry jen nevěřícně zavrtěl hlavou. Malfoy měl skoro stejnou barvu očí, jako měl normálně on. „Moc si nefandi. Tohle už sem uměl jako škvrně.“
   „Fakt? To je docela dobrý. Moje modré se objevily teprve nedávno.“
   „Stejně jako moje zlaté,“ řekla Ginny, zatímco se tázavě podívala na Blaise. Ta se na ní jen usmála, když jí ze zad vyrostla skoro stejná křídla jako Harrymu, až na to, že byla hnědá, a zčervenaly jí oči.
   „Fajn, vzdávám se,“ řekla Ginny a proměnila se v hnědozlatou pumu s plamínkem na konci ocasu. Draco se vedle ní jen zasmál, než se proměnil ve velkého černého vlka a foukl na Harryho s Blaise studený vzduch.
   „No tak, Draco, nech toho,“ ohnala se po něm Blaise. On na ní ale jen hravě štěkl, než přeskočil sedící Ginny. Blaise se ale nevzdala a během skoku se proměnila úplně a s otočkou a zamáváním křídel dosedla vedle Harryho a šťouchla do něj zobákem. Ten ale jen zavrtěl nepatrně hlavou, než se vznesl z jejího dosahu.
   Nebuď srab, Po… Harry, ozval se mu v tu chvíli v hlavě posměšný hlas, což ho docela dožralo a během chvilky přistál vedle Blaise ve své podobě hypogrifa.
   Díky, řekla Blaise Dracovi, který se jen přetočil na záda a štěkl, jako by se smál. Nemáš za co. Nemyslel jsem to zle, tak se přestaň rozčilovat, Harry. Slyšim tvoje myšlenky až v temeni hlavy. Nemohl jsem ale odolat a kromě toho, výsledek stál za to. Gratuluju ti.
   Harry na něj jen nevěřícně civěl. Nejenom že mu řekl jménem, ale dokonce mu pogratuloval? No to je teda pokrok. Ginny, ty jsi snad zlatá. Cos mu udělala? zeptal se nechápavě.
   Já? Já nic. To on sám. I když sem nějaký ten vliv měla, řekla, zatímco do Draca škádlivě strčila prackou, lehla si mu na záda a položil svou hlavu na tu jeho. Draco na to jen protočil oči, než si povzdechl. Nijak se ale její blízkosti nebránil.
   Hele nechci vám nějak kazit radost z našich přeměn, ale asi bychom už měli jít. Nevim teda jak vy, ale já ještě musim dopsat esej pro Snapea, řekla Blaise, než se přeměnila zpět, následovaná hned Harrym, který se po přeměně trochu ošil a chytil se za hlavu. Ginny se v tu chvíli rychle přeměnila a došla až k němu, následovaná Dracem.
   „Co je ti? Co se děje?“ zeptala se starostlivě, když se Harry trochu opřel o Blaise, aby zase získal rovnováhu, a zhluboka se nadechl. „Nic. Už je to dobrý. Jen se mi trochu zatočila hlava. To se mi poslední dobou stává vcelku často, ale většinou to hned zmizí.“
   „Mě se to občas stává taky,“ přiznal Draco, než objal okolo pasu Ginny. Harrymu sice trochu zacukaly koutky, ale nijak jeho ruku nekomentoval. Na tohle si prostě bude muset zvyknout, pokud spolu mají vycházet a spolupracovat.
   „Že ses mi s tím nepřiznal. Řikal jsi, že tvoje bolesti z velké části zmizely,“ řekla Ginny, než se mu podívala do tváře. Draco ale jen pokrčil rameny. „Nic to není, stejně jako řekl Harry. Prostě se to objeví stejně rychle, jako to zmizí.
   „Já nic takového nepociťuju,“ řekla zamračeně Blaise.
   „Fajn. Tak o nich přestaňte mluvit jako by tu nebyli a pakujem se. Taky musim ještě na zítra něco dopsat a budeme to mít jen tak tak.“
   „To mi povídej. Musim ještě přelouskat něco na zítřejší přeměňování,“ povzdechla si Ginny.
   „Co máte za úkol?“ zeptala se zvědavě Blaise.
   „Máme si za úkol nacvičit přeměnu konvičky na čaj v želvu. Opačně to zvládám vcelku dobře, ale tohle mi prostě nejde,“ povzdechla si frustrovaně Ginny.
   „Můžu ti s tím pomoct,“ usmál se na ní Harry. „A vsadim se, že Hermiona ještě sedí s Ronem u krbu a hustí do něj nějaké rozumy, tak nám taky pomůžou. Já ještě musim taky dopsat nějaké věci do té eseje pro Snapea.
   „Ani mi to nepřipomínej,“ odfrkla si Blaise, než vyšla ke dveřím, kde počkala na ostatní.
   „Já už to mám dopsaný, tak ti pomůžu,“ nabídl se Draco. Když se na něj Blaise ale nevěřícně podívala, trochu se ušklíbl a píchl jí prsten do nosu. „Tos nečekala co? Malfoy a někomu s něčim pomáhat. Pokud ale nehejbneš zadkem, nedopíšeš to ani ráno,“ řekl hravě, než políbil Ginny, vyšel ven a zamířil směrem ke sklepení. Blaise jen nevěřícně zavrtěla hlavou, než objala Harryho a vyběhla za ním, zanechávajíc za sebou v komnatě Harryho s Ginny.
   „Omlouvám se ti,“ špitla Ginny, když se mu podívala do očí.
   „Za co?“ zeptal se překvapeně, když za nimi zavřel dveře a vyšli směrem k nebelvírské věži. „Že sme vás tak napálily. Já… už nás to ani jednu nebavilo, a když sme si to obě včera vyřikaly, dohodly sme se na tom, že nás dáme dohromady všechny čtyři. Myslíš, že to půjde? Že spolu budeme nějak spolupracovat a mohou z nás být přátelé?“ zeptala se váhavě, když ho chytila povzbudivě za ruku.
   „Já myslim, že jo. Tys neviděla dneska ten pokrok? Byli sme spolu v jedné místnosti a nezabili sme se,“ zasmál se harry, než se na ní podíval. „Ty ho máš asi hodně ráda, co?“
   S úsměvem se na něj podívala a jen přikývla. Víc vědět nepotřeboval a chytil jí okolo pasu. „Přeju ti to,“ zašeptal jí přitom do ucha. „Nesnesl bych, kdyby ti ublížil. Asi bych ho vynesl v zubech. A to si ani nedokážu představit, co by mu udělal Ron,“ uchechtl se nakonec.
   Ginny ho dloubla prstem do boku. „On mi neublíží. Kdyby chtěl, už by to udělal. On se ale opravdu změnil, Harry. Stejně jako ty. Můžu se tě na něco zeptat?“
   „Hmmmm?“ zeptal se trochu nesoustředěně, když si uvědomil, kudy jdou a jak na ně ostatní koukají. Aby vám nevypadly oči z důlků… Do reality ho ale zase přivedl další dloubanec do žeber, až málem nadskočil. „Au, to bolelo,“ zastěžoval si, když jí pustil a třel si postižené místo.
   „Tys mě vůbec neposlouchal. Kašli na ně,“ řekla, když ho chytila za ruku a šla pozpátku před ním, aby jí vnímal. „Máš jí fakt rád?“
   „Koho?“ zeptal se trochu nechápavě.
   Ginny jen protočila oči. „Ježiš ty si natvrdlej. Koho asi. Hádej, můžeš třikrát.“
   Harry se nad změnou jejího chování jen trochu usmál, než jí rozcuchal rukou vlasy a vyšel za ní na schodiště. „Nebudeš tomu ani věřit, ale změnila mě. Mám jí hodně rád.“
   „Fajn. Protože kdyby ti ublížila ona, já bych ji v zubech nevynesla. Rovnou bych jí zaškrtila, bráško,“ prohlásila pevným hlasem Ginny, než se zastavila před Buclatou dámou a řekla požadované heslo.
   Harry se na místě zarazil. „Bráško?“
   Ginny se nervózně poškrábala ve vlasech, než váhavě odpověděla. „Já… nechtěla jsem tě nějak urazit. Mě to… jen mi to tak přijde, protože tak o tobě mluví dost často naši. Jako bys byl jejich další syn. Asi jsem si na to už tak zvykla i u Rona, když ti tak občas říká… promiň. Jen mi to uklouzlo.“
   „To je dobrý. Mě to jen… překvapilo. Měl jsem za to, že ty a já…“
   Ginny mu jen položila ruku na hruď, aby mlčel. „Ušetřím tě trapné chvilky. Toho se bát nemusíš. Z toho už sem vyrostla. Já… opravdu tě beru jako svýho dalšího bráchu. Doufám, že ti to nějak nevadí.“
   Harry jen nevěřícně zavrtěl hlavou, než jí objal. „Ty si cvok. To víš, že ne. Mám vás všechny rád a záležet to na mě, už dávno bych k vám jel pokaždé, když mi to vaše mamka nabídne.“
   „Nechci vám kazit váš rozhovor, mládeži, ale budu tu v tom vchodu stát ještě hodně dlouho? Jsem docela utahaná a táhne tu,“ ozval se najednou vedle nich otrávený hlas Buclaté dámy.
   „Omlouváme se,“ řeka rychle Ginny, než chytila Harryho za ruku a vtáhla ho do společensky. Buclatá dáma jen zavrtěla hlavou, sedla si zpátky do křesla a začala se zase oddávat tichému pochrupování.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30