TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

24.kapitola - Srovnané skóre


     vloženo: 23.01.2009    aktualizováno: 18.03.2012   
     16.807 znaků / 3.008 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak je tu konečně nová kapitola. Moc se omlouvám, že ste na ní museli tak dlouho čekat a snad to čekánjí stálo za to. Předem opět moc moc moc děkuju za všechny vaše komenty
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Když Blaise dohonila Draca, šli chvíli tiše. Nakonec to ale první nevydržela ona. „Já… omlouvám se ti,“ řekla trochu nejistě. Přece jenom ho už jaksi znala, i když po pravdě nevěděla, jakou reakci by měla po jeho výrazné změně v chování čekat.
   „Za co?“ zeptal se se zdviženým obočím, když se na ni podíval.
   „Za to jak jsme vás podvedly,“ řekla trochu sklesle, když sklonila hlavu a čutla špičkou boty do něčeho na zemi, co včas neuteklo z jejího dosahu. V půli kroku se ale zarazila a překvapeně vzhlédla, když se začal smát. Byl to ale takový ten zvučně veselý smích, který u něho slyšela za celou dobu ve škole jen opravdu zřídkakdy. Pár lidí v doslechu ale až nadskočilo.
   Když viděl její zmatený a dost překvapený výraz, dal si ruce v bok a jen zavrtěl hlavou, než střelil pohledem po čumilech okolo nich.
   „Co ti přišlo tak smíchu?“ řekla napůl nasupeně, když nic neříkal a jen ji pozoroval.
   Zhluboka se nadechl, než ji hravě rozcuchal vlasy a šel pomalu dál. Blaise ale nebyla chvíli schopná pomalu ani dejchat, než se vzpamatovala a rychle ho dohnala. Jen zřídkakdy se jí dotkl a když to udělal, měl k tomu v minulosti většinou hodně vážný důvod.
   „Promiň. Omlouvat bych se tu asi spíš měl já.“
   Tak tím ji dodělal úplně. Byl to ale takový ten kopanec do reality, který potřebovala. „Za co?“
   „Nemohl jsem si pomoct. Přišlo mi to v tu chvíli prostě dost směšné. Tak moc jsem si přál poznat zbývající lidi se schopnostmi jako já, ale nikdy bych nečekal, že to budete zrovna vy tři. Po pravdě jsem ani nedoufal, že vás někdy poznám…“ Na chvíli se odmlčel, než jí dloubl prsten do boku. „Vymyslely jste to ale skvěle.“
   Blaise se ale nedala a dloubanec mu oplatila, až s úšklebkem nadskočil a hravě ji chytil za ruku. Blaise trochu ztuhla, než mu stisk oplatila a přešla k němu trochu blíž, než se podívala na vyjevené čumili okolo nich. Aby vám nevypadli oči z důlků…
   Nevšímej si jich, odpověděl jí s úsměvem.
   „Hodně tě změnila,“ řekla zamyšleně, když sešli dolů do sklepení. Ve společence nebyla živá duše, takže se pohodlně uvelebili opření o křesla u krbu. Blaise si většinou automaticky sedala co nejblíže k ohni a na zem. Dost jí ale překvapilo, když si sedl k ní. Draco nikdy nesedal na zem. Nikdy a nikde.
   „Asi ano.“ Překvapeně se na ni podíval, když se začala teď pro změnu smát ona a píchal ho prsten do hrudi.
   „Asi? Draco, ty ses změnil a buď rád, že si toho lidi okolo tebe zatím moc nevšimli. Já to poznala jen díky tomu, že ses mi nikdy nestranil jako ostatní a znám tě tak líp než oni. Já… děkuju ti za to.“
   „Proč?“
   „Co proč?“
   „Proč mi děkuješ.“
   Zhluboka se nadechla, než se mu podívala do očí. „Vždycky mi zajímalo, proč se se mnou bavíš. Jsem nečisté krve. Matka byla z mudlovské rodiny a můj otec…“ Hlas se jí trochu zlomil, když si přitáhla kolena k bradě a opřela si o ně bradu.
   „Znám tvého otce,“ řekl tiše. Překvapeně se na něho podívala. „Byl několikrát u nás na panství a párkrát jsem zaslechl, jak se s mým otcem o něčem pře.“
   Zvědavost jí nedala. „O čem?“
   „Tvůj otec chtěl, abych si tě po škole vzal,“ řekl trochu nejistě.
   „Cože?“ Blaise se až málem zakuckala a musela se zhluboka nadechnout, aby to vydejchala. „Cože chtěl?“ zeptala se nevěřícně.
   „Chtěl se prostě vnutit do naší rodiny, aby měl přízeň Temného pána. Jednoduše tě chtěl prodat a možná o to víc jsem tě mněl raději, když s ním můj otec docela vymetl. Pro otce je čistá krev priorita číslo jedna.“ Odfrkl si, než se na ni znovu podíval. „Nechci, abys to brala zle. Vím, že otce nenávidíš skoro stejně jak… Voldemorta. Já toho svého taky zrovna dvakrát v lásce nemám. Jsem ale rád, že na tu dohodu nepřistoupil. Já… nevím proč, ale… no… připadá mi, jako bys byla spíš moje sestra…“ Trochu rozpačitě se na ni podíval, což jí dost rozesmálo. Ten smích byl ale tak nakažlivý, že se za chvíli smál s ní.
   „Kam jsme se to proboha dostali,“ řekla nakonec Blaise, když konečně popadla dech a opřela se o lokty, aby se na něj podívala. „Děkuju ti, žes mi to řekl. Cením si toho… já… slyšela sem otce, jak něco podobného řešil s někým přes letaxovou síť. Nevěděla jsem ale s kým a za koho mě chce… prodat.“ Poslední slovo ale řekla tak nenávistně, až Dracovi málem naskočila husina. Kam on se proti ní hrabe se svou nenávistí k otci…
   „Myslím ale, že sem tě za ta léta poznala víc, než tvoji vlastní rodiče, co? Nebudeš tomu věřit, ale až donedávna jsi byl jediný, kdo se ke mně svým způsobem dobře choval. Vážila jsem si tě jako… bráchy.“ Kousla se do rtu, když se na něj dívala. Doufala, že ho tím moc neurazila. Ani si v tu chvíli neuvědomila, že vyjma slov svoje myšlenky skoro křičí.
   Draco se na ní ale jen usmál. „Neurazila si mě,“ řekl, když k ní natáhl ruku. „Takže… ségra?“
   Trochu se usmála, když jeho ruku přijmula. „Takže.. brácha?“
   Oba se té situaci museli v tu chvíli znovu zasmát.
   „Co k němu cítíš?“ zeptal se ale znenadání Draco. Blaise na něj chvíli koukala, než jí docvaklo, na koho se ptá.
   „Já… nikdy jsem k nikomu nic podobného necítila. Postačí ti tohle jako odpověď?“
   „Naprosto,“ ušklíbl se Draco. To samé totiž cítil i on k Ginny. „Nebudu předstírat, že ho budu mít teď nějak v lásce, ale… budu na tom pracovat,“ řekl s úsměvem, než se trochu zamračil. „Pokud ale některé z vás nějak ublíží, asi ho pak přizabiju.“
   Blaise si nemohla pomoct, když se začala hihňat, až se vedle něj svalila na zem.
   „Co je? Řekl jsem snad něco vtipného?“
   S úsměvem se na něj podívala. „Jste si docela dost podobní.“
   „To si děláš srandu?“
   „Ne. On totiž před pár dny řekl skoro prakticky to samé o tobě,“ odpověděla na rovinu s úsměvem, na což Draco jen protočil oči.
   „Tak fajn,“ uzavřela to nakonec Blaise, když se zvedla ze země. „Nepůjdeme raději dodělat ten můj úkol? Teda pokud stále platí tvoje nabídka.“
   „Fajn. Počkám tu, než si dojdeš do pokoje pro své věci.“

   U snídaně všichni čtyři ještě zívali. Blaise na tom sice nebyla v lektvarech tak zle, ale musela uznat, že jí Draco dost pomohl. A na druhé straně zase byl on vděčný za její společnost. Po hodně dlouhé době se opravdu bavil.
   Harry s Ginny na tom ale nebyli o moc lépe. Zívali skoro stejně hluboce, zatímco se navzájem bavili pohledy lidí okolo nich, obzvláště pak od Rona a Hermiony, kteří byli jejich změnou nálady dost šokovaní, i když to ani jeden z nich neřekl nahlas. Obzvláště pak, když Ginny držel Harryho za ruku a občas se přeřekla a řekla mu automaticky bráško.
   Jak jste se vyspali? Ozval se ostatním v hlavě hlas Blaise.
   Asi stejně jako vy, jak tak koukám, odpověděl Harry, zatímco znova zívl a opřel se bradou o ruku. Ginny v tu chvíli ale uslyšela v hlavě tiché zavrčení, když se opřela zády Harrymu zády o bok a položila si pokrčené nohy vedle sebe na lavici. Málem ale vyprskla smíchy, když to samé udělala Blaise u Draca a Harry se málem utopil v čaji. Draco se na něj ale jen ušklíbl a trpělivě snášel šokované pohledy lidí u jeho stolu.
   Hm, tak to bychom měli. Je to jedna jedna, prohodil Draco zvesela, na což zase trochu zavrčel Harry, až z toho obě holky dostaly málem škytavku, jak se snažily nesmát. Jejich, pro všechny čtyři zcela nové, hašteření ale přerušil Brumbál, když se postavil a pozvedl ruce, aby mu všichni věnovali pozornost.
   „Přeji všem dobrou chuť a nenechte se rušit, zatímco budu mluvit,“ řekl s úsměvem. „Jak jste si jistě už všimli, blíží se Vánoční prázdniny, které začínají už za tři dny. Mnohem zajímavější ale pro vás bude možná zpráva, že jsme se se všemi profesory shodli na tom, že se bude v předvečer začátku prázdnin konat Vánoční maškarní ples, který bude celý v duchu přeměny zvěromágů a čtyř magických elementů.“ S tím se opět s tajemným úsměvem posadil na své místo uprostřed profesorského stolu.
   V Síni bylo chvíli skoro až hmatatelné ticho, než začali všichni vesele povykovat. Vypadalo to tam v tu chvíli doslova jak ve včelím úlu, až dokud se neozval zvonek na první hodinu.

   Během dne měli možnost se párkrát domlouvat a Ginny i Blaise docela potěšilo, když se oba nakonec po menších slovních potyčkách shodli na tom, že tam půjdou všichni čtyři společně, i když svým způsobem zvlášť. Koneckonců budou mít všichni masky, tak by to mělo projít a nikdo o nich nebude vědět. Po tom ránu a po včerejším večeru se jednoznačně shodli na tom, že se budou před ostatníma chovat relativně tak jak doposud. Nebudou tak nikoho zbytečně upozorňovat ani na svoje schopnosti…
   Jestli ale ples vyvolal nadšení, narychlo naplánovaný výlet do Prasinek na následující odpoledne vyvolal naprosté běsnění – obzvláště, když to byl výlet víceméně pro všechny, včetně nižších ročníků. Brumbál musel mít ten den asi velmi dobrou náladu, obzvláště pak, když šli s kolejemi téměř všichni profesoři. Někteří, obzvláště pak Snape, se sice nějak nadšeně netvářili, ale.

   Rád bych ti nějaké koupil… Ozval se Ginny v hlavě Dracův hlas, když se zasněně dívala do výlohy s šatama a s maškarními maskami. Za poslední rok sem občas chodívala a pokaždé byla překvapená, že tu furt mají vystavené ty krásné žlutočervené šaty. Barvy nebyly nikterak výrazné, ale ten styl… Byly nádherné. Dlouhé až na zem s kulatým výstřihem a s jednoduchým korzetem, který byl zabezpečen kouzlem na přilnavost ke každé postavě. Možná i proto byly pro ní tak moc drahé.
   To nemu… Ani se nemusela otáčet. Věděla, že se opírá o nedaleký roh, jelikož ho viděla v odrazu ve výloze.
   Ale já chci, přerušila ji jeho jasná odpověď. Bylo vidět, jak se sám pro sebe usmál.
   Neměl bys mě rozmazlovat nebo si na to zvyknu a nevydržíš se mnou,“ odvětila s úšklebkem.
   Úšklebek jí oplatil. A to je problém?
   Chvilku se na něj šokovaně dívala do výlohy, než jen zavrtěla hlavou a začala štrachat v tašce po peněžence, aby se podívala, kolik peněz jí zbylo na nákupy.
   Já to myslel vážně, Ginny. Chci ti je koupit. Chci, abys vypadala krásně a užila si to. Zasloužíš si to a ani nevíš jak…
   Ginny si jen povzdechla, než se podívala na Blaise, která k ní zrovna přišla a šťouchla ji ramenem. „No tak. Uděláš mu radost,“ zašeptala s úsměvem.
   „Já vím,“ zašeptala zpět. „Já ale nechci, aby mi něco furt kupoval. Ostatním to může být podezřelé.“
   Tak můžeme říct, že sem ti je koupil já, ozval se jim v hlavě pobavený hlas Harryho.
   „Kuš,“ zašeptaly v tu chvíli obě, než se po sobě podívaly a začaly se smát. Pár studentů, kteří zrovna z ochodu vycházeli, se po nich sice zvědavě podívalo, ale za chvíli zase osiřely.
   Blaise se koukala skrz výlohu na jedny z šatů, které byly na nedaleké figuríně a na které se chodila koukat skoro pokaždé, když sem šla. Byly překrásné a vždycky si představovala, jak by v nich asi krásně vypadala. Byly to šaty směsky hnědé, béžové a zelené barvy. Byly to dost vybledlé barvy, a proto je nikdo nechtěl. Měly ale svůj půvab a jí na první pohled už před rokem upoutaly.
   „Ty se ti líbí, co?“ zeptala se s úsměvem Ginny, když si všimla, kam se Blaise kouká.
   Blaise se jen usmála. „Jsou nádherné. Pro mě ale dost drahé. Za ten rok, co je tu potkávám, jsem našetřila sotva dvě třetiny peněz, co za ně považují.“
   „A co kdyby ti je někdo koupil?“ Harry? Byla si jistá, že je oba stoprocentně poslouchají.
   Blaise se na ni vyděšeně podívala, než se na ni zamračila, když se jí v hlavě ozval jeho hlas. Opravdu se ti tolik líbí?
   „To ti nedaruju,“ zašeptala Ginny do ucha, než nenápadně koukla na Harryho, který je nenápadně pozoroval skrz výlohu z protějšího krámu, kam ho zatáhla Hermiona a usmála se na něho, než se podívala na Draca. Ten se jen ušklíbl, otočil se a odešel. A sme si kvit, řekla Blaise, než se zvesela zasmála a odešla opačným směrem než Draco. Ginny jen nevěřícně zavrtěla hlavou, s úsměvem se otočila a šla do protějšího krámu za Harrym a Hermionou.

   Draco se musel zasmát nad tou ironií, co chtěl právě udělat. Když se od holek otočil a odešel za roh, zůstal stát a počkal, až odejdou, než se vydal do toho krámu, před kterým stály.
   Pottere?
   Harry byl stále ještě v protějším krámě s knihami a pomalu až nadskočil, když se mu ozval v hlavě jeho hlas. Děje se něco? Zeptal se nejistě.
   Draco se jen ušklíbl. Jak ten se dá lehko vystrašit…
   Nevystrašil si mě. Prostě sem se tě lekl, to je celé. Nemáš tak řvát, odvětil mu nasupeně Harry, který zasunul do regálu knihu, co držel, o trochu prudčeji než chtěl, až se po něm Hermiona zmateně podívala.
   „Promiň. Jen mi trochu zabolela hlava,“ řekl omluvně, než šáhl po další knize. Hermiona jen protočil oči, než se k němu otočila zády a pokračovala v rozhovoru s Ginny.
   Draco si povzdechl. Tak promiň. Už je dost tma a není tak vidět dovnitř. Můžeš sem přijít?
   Harry na chvíli nevěřícně ztuhnul. Nakonec se ale otočil k holkám. „Pudu si ještě něco zařídit. Stejně se mi tu nic nelíbí,“ řekl omluvně. Hermiona jen mávla rukou, aby šel, zatímco Ginny se na něj maličko zamračila. Uzavřel před ní myšlenky stejně jako Draco, který na ni nikterak nereagoval. Moc dobře ale věděla, že je v krámu naproti, což ji nějak extrémně nepotěšilo. On ji chce prostě rozmazlovat… Ne že by jí to netěšilo, přece jenom, byla to holka, ale… byla to přece jenom chudá holka a dost lidem by to mohlo být časem vše podezřelé…
   Když Harry vyšel ven, zůstal chvíli stát na místě, než v duchu napočítal do deseti. Když nakonec došel do krámu, Draco už tam byl a díval se, jak mu zrovna prodavačka, ne o moc starší jak oni, zabaluje šaty do kusu balicího papíru. Podíval se na figurínu ve výloze, na které už ale nebyly žádné šaty, a začalo mu to docházet.
   Tobě to ale trvalo, odfrkl si v duchu Draco, než se na něj ušklíbl, zaplatil docela slušnou sumu galonů a poodešel o kus dál, kde na něj trpělivě čekal. Prodavačku to sice trochu zmátlo, ale nedala nic znát a s úsměvem se otočila k čekajícímu Harrymu.
   „Můžu vám nějak poradit?“ Její hlas byl tak vysoko postavený, že až Harrymu málem zalehlo v uších. Prodavačka v tu chvíli zčervenala a trochu si odkašlala, než zkusila znovu promluvit. No jasně, moc dobře věděla, kdo jsou a Harry se snažil nevšímat Dracova tichého odfknutí. K němu se sice chovala skoro stejně, ale zas tak nepištěla. On si na ni na rozdíl od Harryho pamatoval. Chodila o dva ročníky vejš do jeho koleje. Milá, ale vtíravá holka jdoucí jasně po moci.
   „Budete si přát nějaký kostým pro sebe nebo pro někoho jiného?“
   „Rád bych koupil ty šaty za vámi,“ řekl narovinu s úsměvem Harry. Ta holka se na něj chvíli překvapeně dívala, než střelila pohledem po čekajícím Dracovi, otočila se k oběma zády, a začala sundavat z figuríny za ní šaty, na které předtím koukala Blaise. Pamatoval si, jak Blaise říkala, že jsou drahé. Musel uznat, že ta cena byla docela přemrštěná, ale za ní to fakt stálo.
   Když nakonec vyšli oba ven, byla už vcelku tma. Proto se s klidem zastavili o pár metrů dál a s úšklebky si vyměnili baličky. Draca ale dost zmátlo, když se na něj Harry zmateně podíval.
   „Co je?“
   „Nic. Jen mě to trochu mate.“
   „Co?“ zeptal se zvědavě Draco. Sám se ale musel usmát tomu faktu, že je fakt zvědavý.
   „Tohle všechno. Nikdy by mě nenapadlo, že budeme zrovna my dva v něčem spolupracovat. No, spíš by bylo rozumný říct my čtyři.“
   Draco se trochu uchechtl. „Tak to sme dva. Nebudeš tomu věřit, ale začínám ti trochu důvěřovat.“ Když viděl Harryho zmatený a trochu šokovaný výraz, nemohl si pomoct a začal se smát.
   „Nevim, co je tady k smíchu,“ řekl trucovitě Harry.
   „Ale no tak. Ty to nevidíš? Ty holky nás prostě změnily. Ty si myslíš, že bych tady teď s tebou jinak stál a normálně se s tebou bavil? Natož aby mě bavilo tě popichovat?“
   „To tě bavilo i před tím,“ připomenul mi Harry s úšklebkem.
   „To je fakt,“ souhlasil Draco, než se podíval okolo nich. „Hele jsme tu vcelku na očích a řekl bych, že jsou ti druháci tam vzadu docela zvědavý, co tu řešíme.“
   „Fajn. Tak… děkuju. Myslíš, že se jim to bude líbit?“ řekl váhavě Harry.
   „Bože Pottere, diť si je samy vybraly, tak proč ne?“
   „Taky pravda,“ přiznal tiše Harry.
   A pomysli na odměnu, co za ni dostaneme
   Harry se na něj zamračil takovým stylem, že až Draca zamrazilo a zvedl na obranu ruku. „Já to nemyslel zle. Mám ji rád a PRO TO to fakt nedělám. Ona si to zaslouží,“ řekl nakonec spíš tiše sám pro sebe, což Harryho docela překvapilo.
   „Zaslouží si to obě,“ řekl Harry, než si povzdechl. „Takže příměří… Draco?“
   Draco se ušklíbl. „Příměří. Jestli jí ale ublížíš…“
   „Tak to samé bych mohl říct i já,“ zasmál se Harry.
   „Takže?“
   „Sporný bod,“ ušklíbl se Harry, než k němu natáhl ruku. „Příměří… v první řadě kvůli nim.“
   Draco s vážnou tváří přikývl, než ho váhavě chytil za ruku. Oba od sebe ale v tu chvíli doslova uskočili. Oni tak ne bolestí, ale překvapením. Draco totiž pocítil skrz jejich schopnosti Harryho bolest prýštící z jizvy, až ho doslova brněla ruka. Překvapeně se podíval na Harryho, jak si mnul jizvu a zhluboka dýchal. Udělal k němu krok, ale Harryho pohybem ruky zastavil. „To nic není,“ řekl, než se zhluboka nadechl a podíval se na něj. „Takže se uvidíme v hradu. Díky,“ řekl s pokývnutím hlavy, než se otočil a šel směrem k medovému ráji, kde se měl setkat s ostatními.
   Draco se za ním chvíli bez hnutí díval. Tak tohle fakt netušil…


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30