TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

26.kapitola - Pokrevní pouta


     vloženo: 11.07.2009    aktualizováno: 18.03.2012   
     19.129 znaků / 3.318 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Se zívnutím sešla dolů do společensky a sedla si do křesla u krbu vedle stejně hluboce zívající Hermiony. „Ahoj. Koukám, že ses taky zrovna moc nevyspala. Jak jste si to s Ronem užili?“ zeptala se zvědavě.
   Hermiona měla v tu chvíli dost slušnosti, aby se začervenala, než odpověděla. „Byli jsme se po plese ještě chvíli projít a bylo to docela fajn.“
   „No konečně. Doufám, že ste si povídali dlouho a pečlivě,“ prohodila s úšklebkem Ginny, než si uvědomila, že začíná přebírat Dracovy zlozvyky a povzdechla si.
   „Co je?“
   „Ale nic. Jen jsem si něco uvědomila,“ odpověděla jí Ginny s mírným úsměvem. Když nic dalšího nedodala, zdvihla Hermiona jen obočí než znovu zívla.
   „A jak jste si to užili vy? Vůbec jste se s náma s Blaise nebavily.“
   „Trochu jsem se toho bála, ale Blaise není tak špatná, jak si plno lidí myslí. Nikoho nemá. No, skoro nikoho…“ dodala nakonec s úsměvem.
   „Proč ses bála?“
   „To je složité, Herm.“
   „Nelži mi, Ginny. Moc dobře vím, že jsi s Harrym netancovala tolik, jako s tím druhým klukem. Kdo to je?“ zeptala se zvědavě Hermiona.
   Ginny se jen ušklíbla. Já se toho jeho zlozvyku snad nezbavim… „Zkus hádat.“ Hermiona se na ní ale nepatrně zamračila.
   „Změnila ses. Takováhle jsi nikdy nebyla. V posledních pár dnech sem si myslela, že ste konečně s Harrym, jak sis vždycky přála. Nejsem ale slepá, Ginny, a nejsem nevšímavej kus čehosi jako je občas tvůj brácha. Nechováš se k Harrymu jako ke svému přítelovy, ale spíš jako k bráchovi. A dřív nebo později si toho určitě všimne i někdo jiný než jen já. A po včerejšku… Ginny, co má Harry s Blaise?“
   Zaraženě polkla a v první chvíli nevěděla jak reagovat. Má lhát nebo říct pravdu? Myslela si, že to nikdo nepozná, ale Hermiona je hold… všímavá. Nakonec si ale jen povzdechla a šla s pravdou ven. „Chodí spolu.“
   „Cože?“ reagovala dost překvapeně Hermiona. „Nelži.“
   Ginny se na ni ostře podívala. „Já ti říkám pravdu. Moc ale zároveň prosím, abys to nikomu neříkala. Ani Ronovi. Už takhle by mě Blaise zabila, kdyby zjistila, že jsem ti to řekla. Nechci jim to pokazit.“
   Hermiona se na ní chvíli zamyšleně dívala, než nakonec souhlasně přikývla. „Tak dobře. Stále mi ale nedochází, kdo je ten kluk, se kterým si tancovala.“
   „Víš, je to docela komický. On je pro Blaise stejně tak bráchou jako Harry pro mě,“ konstatovala Ginny s úsměvem a doufala, že to Hermioně docvakne. A soudě podle jejího zamračení uhodila hřebík ne kladivem, ale pořádnou palicí.
   „To snad nemyslíš vážně,“ řekla tiše Hermiona, když se vzpamatovala z prvotního šoku.
   „Proč?“ odsekla jí vztekle Ginny.
   „Vždyť je to…“
   „Malfoy? To si chtěla slyšet?“ vyplivla jeho jméno Ginny, než si vztekle povzdechla. „On není zlý, Hermiono. Pomohl mi a ne jednou,“ řekla tiše a podívala se z okna. Když jí po tváři sklouzla slza, klekla si Hermiona před ní. „Mám ho opravdu ráda,“ řekla tiše, když se jí po chvíli podívala do tváře. „On není tak špatný. Jen se tak snaží navenek vypadat a světe div se, s Harrym se docela i doplňují, když…“ Vyděšeně se na pár sekund zarazila, když si uvědomila, co chtěla říct a s rychlým nádechem rychle pokračovala: „…si nejdou zrovna po krku.“
   „Tak v tom máš pravdu. Poslední dobou se k sobě chovaj docela normálně a většinou se už ani nepřehlížejí, jak to měli oba ve zvyku. Docela mi to občas lezlo na nervy,“ řekla s úsměvem Hermiona. „Řekni mi ale jedno. Jak jste se vy čtyři dali dohromady?“ zeptala se nakonec trochu váhavě.
   „Tak tohle bych si zatím ráda nechala pro sebe,“ odpověděla jí s vážnou tváří Ginny zrovna ve chvíli, kdy se dolu dobelhali Harry s Ronem a doslova sebou praštili do křesel proti nim. Hermiona proto jen souhlasně přikývla, než se pobaveně usmála při pohledu na Rona, který vypadal viditelně nervózně.
   „Ježišmarja Rone, přestaň se trápit a kukej si k ní sednout, než tu vysedíš snůšku ježků,“ řekla pobaveně Ginny, když mrkla na Harryho, který se v tu chvíli hodně přemáhal, aby se nezačal smát.
   Hermiona ale byla rychlejší a než vůbec stačil Ron zareagovat, už jí měl na klíně a blaženě jí oplatil úsměv, než ji doslova hladově políbil.
   „Ach jo,“ vydechla jen Hermiona, než se pobaveně podívala na Harryho. „Včera si málem překousnul jazyk a já zase málem zmrzla, než si vůbec dostal odvahu mi něco říct a políbit,“ řekla vesele, než nadskočila, když jí Ron štípnul.
   „To není vůbec k smíchu. Moc dobře víš, jakej sem. A ještě řekni, že se ti to nelíbilo,“ dodal nakonec s úšklebkem, zatímco se Hermiona jen začervenala a mrkla na Ginny.
   „Takže vy dva spolu konečně chodíte?“ zeptal se s úsměvem Harry.
   „To si piš, kámo. A co vy dva?“ zeptal se pro změnu zvědavě Ron.
   Oba se na sebe jen váhavě podívali, než promluvila Hermiona. „Nech to být, Rone.“
   „Ale…“
   „Prostě to teď nech být,“ řekla, než ho umlčela v tu chvíli jediným možným prostředkem a mrkla na Ginny, která na ní děkovně kývla, zatímco Harry se zatvářil zmateně.
   „Už máte všichni sbaleno?“ zeptala se po chvíli Ginny.
   „Tak napůl,“ odpověděl Harry, zatímco se poškrábal ve vlasech a opřel se hlavou o loket. „Stále přemýšlím, jestli mám zůstat tady nebo jet odpoledne „domů“ za Lupinem a ostatníma.“
   „Naši odjeli za Charliem, takže domu taky nejspíš nepojedu,“ povzdechla si s úsměvem Ginny. „Taky váhám.“
   „No, my jsme se včera domluvili, že Lupinovo pozvání přijmeme,“ řekla s úsměvem Hermiona.
   Před tím nebo až potom? neudržela se Ginny a musela nenápadně kopnout do Harryho, aby se nesložil smíchy nad její poznámkou, ale hlavně aby jí neupadly bubínky od jeho smíchu. „A víte co? Jdu radši na snídani,“ řekla nakonec, než se rychle zvedla a vyšla portrétem ven.
   „Počkej,“ zavolal za ní Harry, než se rychle zvedl a s pokývnutím na přátele vyběhl za ní.
   „Co to měla sakra znamenat?“ zeptal se trochu zmateně Ron, než si Hermi přitáhl do lepší pozice.
   „To máš jedno,“ odpověděla mu s úsměvem, než ho pohladila po tváři. „Řeknu ti ale jedno. Ti dva spolu nechodí, takže to nech být.“ A než se zmohl na nějaké slovo, spojila mu ruce za hlavou a ještě víc se usmála. „Takže… kde jsme to včera skončili?“

   „Zůstaneš na Vánoce tady?“
   „Jinou možnost ani nemám,“ odpověděla věcně Blaise, zatímco se zakousla do housky. „K otci mě nedostaneš ani heverem, když nebude zbytí, a jiné příbuzné nemám. Kromě toho…“
   „Ráda bys byla s… Harrym,“ řekl s menším napjatým nádechem. „Je mi to jasný.“
   Musela se sama pro sebe usmát. „A co ty?“
   „Otec chce, abych jel domů. Vím moc dobře, co po mě chce, ale já to nechci,“ řekl tiše, než si zhnuseně odfrkl.
   „Je mi to úplně jasný,“ řekla věcně Blaise, zatímco oplatila Ginny úsměv a byla dost překvapená, že se na ní usmála i Hermiona, s kterou se prakticky vůbec nebavila.
   Zůstáváte tady?
   Já nevím, Ginny. Ale ano, nejspíš ano. Nemám moc na vývěr, kam bych šla a Draco… domu se mu chce asi stejně jako mě, odpověděla jí nakonec váhavě Blaise, než se podívala na Draca, který jen nepatrně přikývl, než se zase začetl do novin.
   Po chvíli ale přistály před Harry a Blaise školní sovy s psaním. Všichni čtyři se po sobě nenápadně podívali, než se koukli okolo sebe, zatímco si převzali dopisy. Nikdo si ničeho ale nevšiml, jelikož ty dvě nebyly jediné, kdo v tu chvíli vletěli do Síně. Obálky byly nikterak neoznačené, tak to otevřeli téměř společně a přečetli si skoro tu samou stručnou zprávu.


   Trochu nervózně přešlapovali před ředitelnou, než nakonec vyšli po točitém schodišti nahoru.
   „Pojďte dál,“ vyzval je s úsměvem Brumbál, když se objevili ve dveřích, a pokynul jim, aby se posadili. „Jsem si jistý, že jste všichni zvědaví, proč jsem si vás sem pozval. Odpověď je ale stejně jednoduchá jako složitá. Jsem velice rád, že jste se spojili zrovna vy čtyři v jednu sílu.“ Když se po sobě nechápavě podívali, jen se usmál.
   „Asi vám to přijde… divné, ale už delší dobu vás pozoruji. V celé historii se stalo jen jednou jedinkrát, že se všechny čtyři síly našly, sjednotily se v celek. A u vás je to na dobré cestě. O tvé síle, Harry, vím už od smrti tvých rodičů. Otec se jí dobrovolně vzdal, abys ty přežil. A o Vaší, pane Malfoyi, vím také. Možná jste už přemýšleli, odkud se vaše síly vzaly. Jsou dědičné po pokrevní linii, takže ve chvíli smrti nebo dobrovolného zřeknutí vždy přeskočí na dalšího následovníka, který je buď vybrán při zřeknutí, nebo má v sobě alespoň kapku společné krve. A to je právě váš případ. Vy, Draco, jste zdědil své schopnosti po Siriusovi.“
   Harry ani Draco si vůbec neuvědomili, kdy se postavili, když se po sobě podívali.
   „Ale jak to vše víte?“ zeptal se nakonec Draco, který se jako první vzpamatoval.
   Brumbál se jen usmál a znovu jim pokynul, aby se posadili. „Býval jsem totiž kdysi jedním z vás a vzdal jsem se své síly pro svou… vnučku.“ Unaveně se v tu chvíli zvedl z křesla a přešel s povzdechem k oknu. „U vás to byl zvláštní případ, slečno Weasleyová,“ řekl nakonec po chvíli ticha. „U vás síla totiž přeskočila celou generaci skrz vašeho otce, který ale ani nevěděl, že tu sílu má a díky prozíravosti Vaší babičky došla ta síla po roce od její smrti až k Vám. Máte ji v sobě prakticky už od narození a potřebovala jste jen jiskřičku od dalšího elementu, aby se ve vás rozhořela Vaše ohňová magie. A tu jiskřičku ve vás zažehl nezáměrně jako první Harry.“
   Když nic dalšího neřekl, podívala se Ginny zmateně na Blaise a stiskla ji povzbudivě ruku. Ta to ale pomalu ani necítila, když se zvedla z křesla a došla váhavě těch pár kroků k jejich řediteli.
   „A co já, pane?“ zeptala se tiše.
   „Ty, má milá, jsi ve všech ohledech tak podobná své matce, kterou jsem tak dlouho usilovně skrýval před světem, až nakonec svět dostihl ji a zemřela,“ řekl tiše Brumbál, když se k ní otočil čelem. „Byla to neobyčejná a silná žena a doslova mě na kolenou prosila, abych svou sílu předal tobě a ne jí,“ řekl, zatímco položil Blaise ruku na tvář. „Je mi moc líto, že jsem musel před svou vlastní vnučkou skrývat svou existenci, abych ji ochránil před pánem zla a svým způsobem i před jejím vlastním otcem.“
   Blaise se vyděšeně podívala do tváře Harrymu, který se objevil po jejím boku s Ginny a Dracem v patách, než se podívala zpátky na Brumbála.
   „Takže…“ Víc ale říct nezvládla, než ho objala pomalu jak tonoucí kládu na hladině vody. Sice ho tak donutila o půl kroku ustoupit, aby ji udržel, ale s úsměvem jen mrknul na ostatní, než jí položil ruku okolo ramen.
   Blaise si ale během chvíle uvědomila, co to vůbec udělala, rychle ho pustila a o krok ustoupila. „Já… moc se omlouvám,“ vysoukala přitom ze sebe rychle, než si dala ruku přes pusu.
   Brumbál se na ní ale jen usmál. „Omlouvat bych se měl spíš já tobě.“
   „Takže jste její… dědeček?“ zeptal se překvapeně Harry.
   „Ano,“ přikývl Brumbál. „A o to víc mě mrzí, že jsem vás nemohl připravit na to, co vás dřív nebo později čeká. Před vámi jsou ale důležitější věci, než řešení rodinných vztahů. Rád bych vás poprosil, zda byste mohli odjet odpoledne s panem Weasleyim a slečnou Grangerovou na ústředí Řádu.“
   „Na ústředí Řádu?“ vydechl překvapeně Draco. „Takže on opravdu existuje? Otec si o něm před časem něco povídal s pár dalšími lidmi přes netaxovou sít…“
   „Ano a i Vy jste tentokrát vítán,“ řekl, než kývl rukou k Harrymu, který se nadechoval k nějakému komentáři. „Mám pro to své důvody,“ dodal, než se šel posadit do svého křesla. Ostatní vyjma Blaise, která se posadila na opěrku jeho křesla, si sedli zase proti němu. Brumbál se na Blaise jen chápavě usmál. Moc dobře si uvědomoval, jak se teď asi musí cítit.
   „Pokud si to budeš přát, můžeš i nadále zůstávat v hradu přes všechny prázdniny a nemusíš se vracet k otci. On neví, že tvá matka byla má dcera. Po sňatku, který tehdy domluvil její pěstoun, a po tvém narození, byl dost naštvaný, když zjistil, že tvá matka je nečisté krve. Nazval jí tehdy míšencem a o to víc mě mrzí, že jsem nemohl až doteď jakkoli zasáhnout do tvého života tak, jako Harrymu.“
   Harry se na to jen ušklíbl a natáhnul ruku k Blaise, aby si mu sedla na klín. „Dobře. A pro nás to teda teď znamená co?“ zeptal se přitom vážně.
   „Co vše vlastně víte o svých schopnostech?“
   „Každý z nás je jednou ze čtyř součástí jedné síly, pane,“ promluvil Draco. „Trochu jsem se o to před časem zajímal a úplně náhodou jsem ve školní knihovně narazil na jednu hodně starou knihu, která mluvila kromě našich schopností ještě něco o jakési knize zakladatelů. Musím se přiznat, že jsem plno věcem nerozuměl, ale podle té knihy náleží každému z nás dědičné jméno. Ten, kdo ovládá vodu, se nazývá Gelidus, kdo oheň Flammea, kdo zemi Terra a ten, kdo vzduch, je Aerus. Podle té knihy představujeme čtyři směry jednoho proudu a každý z nás by měl mít navíc svou posilující přeměnu a citovou sílu.“
   „Velmi dobře,“ přikývl Brumbál. „Každý z vás si s sebou nese jednu určitou vlastnost, která ho charakterizuje, ale se svým protějškem se doplňuje. Ty, Harry, si neseš obětavost, zatímco Blaise sílu lásky. A Draco si nese vznětlivost, zatímco Ginny zase sílu pochopení,“ řekl s mírným úsměvem, než se na malou chvilku zamyslel. „Mohl bych znát vaše druhé formy?“ zeptal se trochu zvědavě.
   „Griffin.“
   „Hypogryf.“
   „Uhlově černý vlk s ledovým dechem.“
   „Puma s plamenem na svém ocasu.“
   Brumbál se se zamyšleným pohledem opřel v křesle. „Zajímavé. Máte téměř stejné přeměny jako prvotní čtveřice.“
   Všichni čtyři se po sobě překvapeně podívali. „Opravdu? A kdo to vlastně byl?“ zeptala se nakonec překvapeně Ginny.
   „Vskutku ano,“ přikývl Brumbál. „Od nich také pochází vaše síla,“ řekl, než se na ně vážně podíval. „Podle z generace na generaci podávaných informací a prvotní knihy měl Godric podobu hipogryfa, Rowena gryfa, Helga vlčice a Salazar velké černé kočky, kterou byste dnes nazvali panterem. Velice zajímavé…“ zašeptal si nakonec pod vousy. Všichni čtyři na něj jen nevěřícně zírali.
   „Takže jsme… něco jako jejich potomci? A co ta kniha?“ zeptal se Harry.
   „Ano i ne,“ odpověděl mu narovinu Brumbál. „Máte v sobě ale nejvíce z jejich krve ve vašich rodinách. Co se ale týká té knihy, s politováním musím říci, že o té knize nic nevím. Dlouhá léta jsem po ní pátral, ale nikdy jsem nepřišel na to, u kterého předešlého elementu skončila. Podle starých rukopisů jsou do ní ale zapsané všechny zkušenosti a rady všech vašich předchůdců, ve kterých můžete číst jen vy nebo někdo další, komu to budete nahlas číst nebo mu to výslovně dovolíte, aby v knize četl.“
   „Dobře. Takže naším úkolem asi prvotně bude najít tu knihu, že?“ zeptala se Blaise. Než ale stačil Brumbál odpovědět, předstihl ho Draco.
   „To určitě ano, Blaise, ale můžu se zeptat ještě na jednu věc, pane?“ Když Brumbál přikývl, pokračoval. „Každá síla má svůj protějšek. Voda oheň a vzduch zemi. V té staré knize bylo ale ještě něco, co sem tak dobře nepochopil. Psalo se tam, že má každá síla vyjma svého protějšku ještě jakéhosi… paladina. Co to znamená?“
   „Paladin má představovat jakési spřízněného pomocníka, který nevládne silou spřízněného elementu, ale může vás při boji významně posílit jak kouzly, které jsou u něho význačně silnější než u ostatních kouzelníků, tak i životní silou. Tvoří váš jakýsi ochranný val, ale je mnohem víc zranitelný, protože jeho si nepřítel všimne dřív než vás,“ vysvětlil jim Brumbál, než si je všechny znova prohlédl. „Vždycky je to ale opět někdo pokrevně spřízněný s vámi. V minulosti se mnohokrát stalo, že se paladinové v některé generaci ani nevyskytovali nebo je daný element nikdy nenašel. Několikrát se však stalo, že si paladin našel jiný element, než ke kterému patřil, což je příklad tvé matky,“ řekl Brumbál, než se podíval na Harryho.
   „Mojí mámy?“ vydechl překvapeně Harry.
   „Ano, Harry. Lily byla paladinem ohnivého elementu, který ale nikdy nenašla. Našla ale tvého otce a Siriuse, kteří ji na první pohled jako elementy poznali. Byla to opravdu nadmíru nadaná čarodějka,“ řekl s mírným úsměvem Brumbál.
   „Takže to znamená, že jsme s Harrym… příbuzní?“ zeptala se překvapeně Ginny.
   „Ano, slečno. Nemáte v sobě sice tolik společné krve jako pan Malfoy se slečnou Zabini, ale ano, jste příbuzní.“
   „Cože?“ zeptali se v tu chvíli naráz Draco s Blaise, než se po sobě podívali a začali se smát. Jejich smích byl ale tak nakažlivý, že po chvíli neodolali ani Ginny s Harrym. Přerušil je až Brumbál, který si nepatrně odkašlal.
   „V minulosti se stalo jen dvakrát, že se všech 8 lidí sjednotilo, ale jen jednou to dopadlo dobře. To je ale teď jiná věc. Dobrá zpráva však je, že vaše paladiny už dávno znám. Pro vás, Ginny, je Vaším paladinem Váš bratr Ron, zatímco pro Harryho je jím slečna Grangerová.“
   „Hermiona?“ zeptal se překvapeně Harry. „Ona ale nepochází z kouzelnické rodiny. Kdysi mi řekla, že se o to zajímala, ale v jí známém rodokmenu její rodiny žádného kouzelníka nenašla.“
   „Je a není, Harry. U ní totiž její schopnosti čarodějky přeskočily tolik generací, že už se na ně dávno zapomnělo. Po téměř pěti stoletích je totiž první nová čarodějka v téhle větvi rodiny.“
   „A co naši pomocníci?“ zeptala se zvědavě Blaise.
   „Je mi moc líto, Blaise, ale ti vaši jsou mrtví,“ řekl po pár minutách mlčení soucitně Brumbál. „Jejich síla ale s jejich smrtí nezanikla a přešla na zbylé dva paladiny, než se v budoucnosti zase rozdělí mezi čtyři osoby.“
   „Mrtví?“ zašeptal nevěřícně Draco. „A kdo to byl?“
   „Vaše sestra, Draco a Blaisin bratr. Byli od svého narození určeni pro sebe, ale oba prakticky ve stejný den v ročním rozmezí zemřeli.“
   Blaise se podívala na Draca, který se ale díval z okna a pomalu ostatní ani nevnímal, než se vyděšeně podívala na Ginny, která si mu sedla na klín a projela mu rukou vlasy. „Je mi to moc líto,“ řekla pitom tiše, než mu setřela slzu.
   „Je to už dávno,“ řekl stejně tiše, než se jí podíval do očí a váhavě se usmál. „Byla to nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy viděl. Byl jsem malý, ale nespouštěl jsem jí pomalu z očí. Otcova zloba byla od jejího narození totiž čím dál větší. Byl jsem sice malý, ale ne slepý a ona byla tak malá… Nevím, co se tehdy stalo, ale probudil mě matčin křik a po té noci jsem sestru už nikdy neviděl. Až po mnoha letech jsem se dozvěděl, že prostě zemřela a nikdo nevěděl proč.“
   „Já o svém bratrovi ani nevěděla,“ pronesla do ticha Blaise, zatímco propalovala svého dědečka pohledem. „Nikdo mi o něm doteď neřekl.“
   „Ani jsi o něm vědět neměla. Měla jsi ho stejně ráda, jako Draco svou sestru. Když ale náhle zemřel, tvoje matka na tom byla tak špatně, že se tvůj otec rozhodl vám vzít vzpomínky na něj.“
   „Na to ale neměl právo!“ vykřikl Harry.
   „Já vím, Harry, já vím. Ale už se stalo,“ řekl s povzdechem Brumbál. „To je ale minulost a my se teď musíme zaměřit na budoucnost, souhlasíte?“
   „Ano, pane,“ řekli skoro všichni čtyři naráz.
   „Dobře,“ řekl s úsměvem. „Takže jak se teď po tom všem rozhodnete s návštěvou Řádu?“
   Všichni se po sobě podívali, než nakonec promluvil Harry. „Dobře, pane, pojedeme.“
   „Skvělé,“ řekl s úsměvem Brumbál, když se zvedl a šel s nimi ke dveřím. „Čekejte tedy prosím všichni společně s panem Weasleyim a slečnou Grangerovou po příjezdu na nádraží, kde si vás vyzvednou Lupin s Tonksovou.“
   Zmateně od něho odcházeli na své koleje, aby se zabalili. Vůbec neměli tušení, proč si je tam Brumbál přeje mít, ale mohou tak být spolu a to je hlavní. Měli sice trochu strach z toho, co na ně řekne Řád, ale přesto si nikdo z nich nechtěl přiznat to, co bylo zjevné. Oni k sobě patřili a nejtěžší úkol pro ně teď bude vše vysvětlit Hermioně s Ronem.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30