TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

27.kapitola - Příjezd


     vloženo: 27.09.2009    aktualizováno: 18.03.2012   
     16.563 znaků / 2.912 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Hermiona s Ronem čekali venku, zatímco se čtverka sešla u Velké síně a zamířili pomalu ke vchodu.
   „Docela by mě zajímalo, jak se bude tvářit Hermiona,“ řekl zvědavě Harry. „Byli docela nadšený, když sme jim s Ginny řekli, že jedeme taky. Ale o vás zatím nevědí.“ Na tom se dohodli už cestou od Brumbála. Podle Ginny bylo lepší je na to moc nepřipravovat, i když se na to Blaise s Harrym tvářili trochu skepticky.
   „Já se spíš bojim Rona,“ řekla tiše Ginny, než se podívala do tváře Dracovi. Ten se na ní ale jen usmál, i když s ní zcela souhlasil.
   „On to zvládne,“ řekl povzbudivě Harry. „Já mám spíš strach z Hermiony.“
   „Tak to mít fakt nemusíš. Hermiona už to… ví,“ řekla trochu rozpačitě Ginny. Když se všichni tři překvapeně zastavili, jen si povzdechla. „Dneska ráno to ze mě víceméně dostala.“
   „A?“ zeptal se zvědavě Harry.
   „A nic. Vzala to vcelku dobře. Hučela do mě, co s tebou mám a já se prostě prořekla.“
   „Tak to je dobrý. Tak teď už jen zpracovat Rona. Doufám, že na mě zase nepoužije „žer slimáky““, ušklíbl se Draco.
   „To nebylo vtipný,“ urazila se s úsměvem Ginny, než se k němu otočila zády, vzala si batoh a šla ven z hradu. Blaise se na Draca jen ušklíbla a s protočením očí v sloup vyběhla za ní.

   „Kde se tak…“ Když nic nedodal, překvapeně se podívala do jeho vytřeštěných očí s hubou dolu jak hangár, než se otočila. Pomalu k nim šly smějící se Ginny s Blaise, zatímco za nimi se pomalu ploužili Harry s Dracem, zbraní do nějakého rozhovoru. Musela se sama pro sebe usmát. Myslela si, že Ginny přehání, ale oni asi fakt nebudou tak špatní, jak si vždycky myslela. Navíc když viděla Harryho, jak se úplně normálně baví s Dracem, vyvolalo to u ní navíc jen potěšený úšklebek.
   Když se ale otočila zpátky k Ronovi, úšklebek jí napůl zmizel. Ron se tvářil jako masovej vrah. Ajaj, tak to asi nebude zrovna dvakrát dobrý…
   „Rone.“ Když na ní skoro nezareagoval, luskla mu prsty před nosem. Trochu sebou cuknul a konečně se na ní podíval. „Rone, klid. Dejchej,“ řekla mu klidně. „Oni ti to vysvětlí.“
   „Co… cože?“ řekl trochu nepřítomně.
   Hermiona si jen povzdechla a raději ho bezpečně chytila za ruku, zatímco se otočila čelem k přicházejícím postavám.
   „Ahoj, Hermi,“ usmála se na ní Ginny. „Promiň, že nám to tak dlouho trvalo.“
   „To je v pohodě,“ odpověděla jí s úsměvem Hermiona, než kývla na Blaise, která se na ni jen váhavě usmála, než se otočila ke klukům a podívala se následně na Rona.
   „Ahoj, Rone,“ řekla váhavě. Přece jenom, nikdy si s ním za ta léta neřekla jediné slovo.
   Ron se na ni jen zamračeně podíval, než se zhluboka nadechl a podíval na Ginny a posléze na Harryho, který k nim mezitím s Dracem došel. „Proč s náma jdou, sakra, oni?“
   „Já ti to vysvětlím,“ řekla mu s povzdechem Ginny, „ale až ve vlaku,“ dodala, než se otočila po ostatních studentech, kteří se překvapeně zastavili kus za nima a čekali, co se bude dít. Když se otočila zpátky, vyhledala pohledem Hermionu, která se tvářila docela pobaveně. „Co je?“
   „Ale nic. Pojď, Rone,“ zakroutila hlavou jen Hermiona, zatímco vyšla ke kočárům a doslova za sebou táhla mračícího se Rona.
   „Tak to bude zajímavá cesta,“ prohodil spíš sám pro sebe Draco, zatímco šel za ostatníma ke kočárům.

   Když se všichni posadili do svého obvyklého kupé, no až na dva další studenty, chvíli se na sebe jen mlčky dívali, než to ticho prolomil mračící se Ron, kterému se moc nelíbilo, jak se rozesadili.
   „Fajn. Můžete mi teda vysvětlit, proč s náma jedou zrovna oni dva?“
   Všichni čtyři se po sobě jenom podívali, než se Harry nadechl a začal vysvětlovat, co vše se stalo za posledních pár hodin.
   „No a to je celé,“ dokončil to celé Harry s pokrčením ramen. Trochu ho ale překvapilo, jak se tvářili kamarádi. Ron se tvářil trochu skepticky, zatímco Hermiona se usmívala, z čehož byla docela mimo i Ginny.
   „Víte co je zajímavý? Že sem o síle čtyř už někde četla, ale nemůžu si vůbec vybavit kde. V nějaké knížce do dějin jsem na to před nějakou dobou v knihovně narazila, ale brala jsem to jen jako nějakou legendu. Pamatuju se ale, že tam byly i nějaké poznámky na okraj o přeměnách.“
   „Tak ty poznámky byly částečně ode mě,“ promluvil konečně poprvé Draco, když si dal ruce podpaží. „Nevěděl jsem tenkrát, o co přesně jde, ale když sem se pak setkal náhodou s Ginny a dal si to dohromady…“ S pokrčením ramen zanechal větu do ztracena, zatímco se podíval na Harryho. Docela obdivoval, jak to všechno popsal, ale přitom vynechal pár důležitých detailů týkajících se jejich vztahů.
   „No fajn,“ řekl nakonec Ron, i když by Draca i Blaise, no, spíš Draca nejraději zrakvil pohledem. „Takže já i Hermiona v sobě teď máme rádoby sílu dvou lidí?“
   Ginny jen přikývla. „Nejspíš Dracovi sestry a Blaisina bratra.
   „Takže my jsme něco jako vaše vodiče?“
   „Dobrý přirovnání, Grangerová,“ zasmál se Draco, nad čímž Hermiona jen pozvedla obočí. Tak takhle se smát ho ještě nikdy v životě neslyšela.
   „Mělas pravdu,“ prohodila s úsměvem směrem k Ginny, která se jen začervenala.
   „V čem?“ zeptal se zvědavě Ron.
   „Změnila mě,“ odpověděl mu s pokrčením ramen Draco, což Rona doslova a do písmene šokovalo. Oni tak ne co řekl, ale jak to řekl a že se to týká jeho sestry.
   „Ale no tak, Rone,“ zasténala Hermiona. „Sám vidíš, že nejsou tak zlý a mají spolu hodně společného. Ostatně s náma taky. A věřím, že v Řádu nám snad Brumbál vysvětlí to, co nám Harry viditelně neřekl,“ řekla s upřeným pohledem na Harryho. Ten se ale zrovna díval z okna a pomalu si ani nevšiml výprsku smíchu od zbylých tří elementů.
   Na co myslíš? ozval se Harrymu po chvíli v hlavě hlas Blaise, než si o něj opřela hlavu a podívala se ven, stejně jako on.
   Na Siriuse, odpověděl Harry, než se na ní podíval. Ostatní se na ně v tu chvíli jen mlčky dívali, než se Ginny s Dracem na sebe podívali a Ginny se o něj s chápavým úsměvem opřela, za což si vysloužila zamračení od bratra.
   „Tak fajn, kámo. Na tohle sice nemám moc nervy, ale budiž,“ prolomil to rádoby ticho první Ron. „Takže si to shrňme. Nejen že ti jde po krku Voldemort, ale vy teď pudete po krku jemu?“
   „To není vtipný,“ řekla zamračeně Ginny. „My si to nevybrali stejně jako ty, Rone a Hermiona. Ale o nás pěti zatím neví, což je podle mě dobře.“
   „To ne. Zajímalo by mě ale, proč Brumbál chce, abychom odjeli společně do Řádu. U vás mi to nepřekvapuje, podle toho co sem teda zatím slyšel. Ale já ani Blaise… no, nejsme zrovna… Bude to pro Řád asi šok, když se tam s váma objevíme,“ řekl váhavě Draco.
   „No já myslím, že jim o tom asi Brumbál už řekl,“ prohodila Hermiona, zatímco se hrabala ve své tašce mezi knihami.
   „Co tam proboha zase hledáš?“ zasténal Ron. Představa knížek u něho zrovna nebyla na nejvyšším žebříčku hodnot.
   „Nemůžu si pomoct, Rone. Ta knížka mi leží v žaludku,“ procedila skrz zuby Hermiona, než nadšeně nadskočila. „Je to ona?“ řekla následně směrem k Dracovi, než mu položila na klín starou otřepanou knihu.
   Draco se na ní překvapeně díval, než knihu otevřel a opatrně prolistoval pár stránek. „Ano. Tos jí měla celou tu dobu u sebe?“
   Hermiona se jen začervenala, než pokrčila rameny. „Chtěla jsem něco těžšího, než o čem se učíme v dějinách.
   „Tohle že je těžší?“ zeptala se zvědavě Ginny.
   „Je a není,“ odvětila Hermiona, než Dracovi knihu zase vzala a nalistovala na jedné stránce někde v polovině. „Docela by mě zajímalo, cos myslel tady těmi poznámkami.“
   Draco se začetl do textu i poznámek, než se opřel zády o sedačku a povzdechl si.
   „Co je?“ zeptala se zvědavě Blaise.
   „Konečně sem teď pochopil, co se píše v tom textu. Ty poznámky se týkaly paladinů. Brumbál totiž neměl pravdu. Schopnosti zabitých totiž nepřechází nutně na zbylé dva, ale vyhledají jiné s kapkou krve, které nejsou čistě ze stejného rodu jako živly. S Hermionou a Ronem pravdu měl, ale tady je jasně napsané, že se nemohou zdvojit. To znamená, že nemůžou být v jednom těle schopnosti svou paladinů. Takže schopnosti mojí sestry a Blaisina bratra přešly na další dva lidi v linii, kteří mají špetku krve jako oni.“
   Všech pět se na něj překvapeně podívalo.
   „Takže to znamená, že existují další dva lidi, kteří mohou posílit naše schopnosti?“
   „Ano. A podle tohoto,“ poklepal na jeden článek v textu, „jsou to lidé, které nejméně jeden z živlů už viděl a osobně zná. Takže teď jen zbývá zjistit, kdo to je.“
   Chvíli byli všichni zticha, než si Hermiona povzdechla. „Fajn. Tady a teď to ale nezjistíme. A kromě toho budeme za chvíli v Londýně,“ řekla, když se podívala z okna a zvedla se k odchodu z kupé, následovaná těsně v závěsu s Ronem, který se mezi dveřma ještě na chvíli otočil a neodpustil si další zamračený pohled na Ginny a Draca, který jí zrovna sundaval batoh, než si ho přehodil přes volné rameno.
   Tak to bude ještě zajímavé, povzdechla si v duchu Blaise, když se podívala z jednoho na druhého a s mírným úšklebkem se nakonec zvedla, aby všechny následovala ven z vlaku.
   Venku už na ně čekal viditelně unavený Lupin s Tonksovou, která se držela jeho ruky jak klíště se šťastným úsměvem. Moc se oba ani nedivili, když z vlaku vyšli Draco s Blaise a jen se na všechny usmáli.
   „Ahoj, Remusi,“ řekl s úsměvem Harry, než ho objal. „Jaká byla noc?“
   „Zvládnul to na výbornou a ani moc nevyváděl,“ řekla pyšně Tonksová, na což Remus jen protočil oči.
   „Nebylo to tak těžké, jako jindy,“ řekl s úsměvem, než se po všech podíval. „Jestli máte vše, půjdeme, ne? Musíme se ale ještě cestou stavit pro něco na ministerstvu, pokud vám to nebude vadit,“ řekl, zatímco zamířil k východu z nádraží. V půli kroku se ale zarazil, když zaregistroval, že zůstali Draco s Blaise stát na místě se smíšenými pocity ve svých tvářích. A jemu trvalo jen velmi malou chvíli, než to pochopil. Měli ve tvářích totiž vepsaný strach s váhavostí.
   „Chápu,“ dodal nakonec s úsměvem. „Co kdybyste šli teda s Tonksovou do řádu a my bysme s Harrym, Ronem a s Ginny došli na ministerstvo? Musíme tam ještě vyzvednout Artura a myslím, že po včerejší noci by mu vaše návštěva dost pomohla.“
   „Proč?“ zeptala se zvědavě Hermiona.
   „To si povíme až doma. Až tam budeme všichni,“ řekla rychle Tonksová, než se podívala okolo sebe. „Tady je moc očí a už kvůli dvěma z nás bude lepší, když se tam co nejrychleji dopravíme.“

   Když vstoupili váhavě do domu Blacků, zvědavě se okolo sebe rozhlédli po výzdobě obývacího pokoje v klasických zmijozelských barvách. Oba se v tu chvíli na sebe ušklíbli, než se s ostatními otočili za zvukem rychlých kroků směrem z kuchyně.
   „Harry, Hermiono!“ vykřikla Molly, než je oba sevřela doslova v medvědím objetí. „Jsem tak ráda, že vás tu vidím a že jste v pořádku.“
   „A proč bysme neměli být?“ zeptala se Hermiona, když je Molly konečně pustila a než stačil Harry popadnout dech.
   „Před malou chvílí tu byl Brumbál,“ ozvalo se od kuchyně, když k nim přicházeli Charlie s Billem, „a nebyla to zrovna šťastná návštěva,“ dodal Charlie, když k nim s bratrem konečně došli. „Kdepak jsou Ginny s Ronem?“
   „Šli s Remusem vyzvednout vašeho tátu,“ řekl Harry, když si s oběma podal ruce a otočil se k Dracovi a Blaise, po kterých už oba bratři zvědavě pokukovali. „To jsou Draco a Blaise,“ odpověděl na jejich nevysvětlenou otázku v očích.
   „Ahoj, já jsem Blaise… Zabini,“ promluvila první pevným hlasem, i když stále trochu váhavě Blaise, když k nim došla a podala jim ruku.
   „Vítám tě tu,“ řekla s úsměvem Molly, než se jí podívala přes rameno. „I tebe tu vřele vítám… Draco,“ řekla s vlídným úsměvem, zatímco se dva nejstarší Weasleyové po sobě jen zmateně podívali.
   „Proč tu jsou?“ zeptal se zvědavě Bill, než od nich odtrhl zrak a podíval se na svou matku.
   „Brumbál vám to všem večer vysvětlí,“ řekla Molly, než pokynula Dracovi, aby přišel blíž. Stále totiž stál ve stínu u dveří a se smíšenými pocity si je všechny prohlížel. O Ginnyiných nejstarších bratrech už slyšel, ale jejich zamračený pohled ho trochu… vylekal. Nedokázal si to moc připustit, ale celou cestu vlakem se docela i bál, jak ho tu… přivítají. Přece jenom, je to Malfoy.
   Nakonec ale s nádechem došel až k nim a podal Molly ruku. „Těší mě, pani Weasleyová,“ řekl s úsměvem. Molly ho ale překvapila, když ho s úsměvem objala, stejně jako Bliase.
   „I mě, Draco. Byla jsem sice dost překvapená, když nám Brumbál řekl, kdo všechno na letošní Vánoce dorazí, ale tak snad to vše proběhne dobře,“ řekla nakonec s povzdechem.
   „Brumbál vám vše večer na poradě vysvětlí,“ řekla rychle, když viděla, jak se Harry nadechuje k nějaké otázce. „Tak co, nemáte po cestě hlad?“ dodala nakonec s úsměvem, než zase opět zmizela v kuchyni.
   Všichni se po sobě jen podívali, než se vedle nich z nenadání objevil Dobby.
   „Ahoj, Dobby,“ přivítal se s ním s úsměvem Harry. „Nemáš být v Bradavicích?“
   „Dobrý den, pane. Pan Brumbál požádal Dobbyho, zda bych sem nemohl na Vánoce přijet pomáhat a Dobby souhlasil,“ řekl, než se podíval na Kráturu, který se ve stejnou chvíli jako on objevil na schodech u zakrytého obrazu jeho bývalé paní, která zrovna tiše mlela něco o zkažené krvi a mudlovských šmejdech.
   „Toho obrazu si moc nevšímejte,“ řekla s protočením očí Hermiona, než si sebrala tašky a zamířila nahoru po chodech s Harrym v patách, který se ale uprostřed schodiště zastavil a pokynul Blaise s Dracem, aby je následovali.
   Když všichni vyšli nahoru, zvědavě se dívali na cedulky na dveřích.
   „Můžete si vybrat jaký chcete z volných pokojů,“ řekl Harry. „V tom prvním většinou bydlí Fred s Georgem, zatímco v tom naproti Ginny s Hermionou a my s Ronem vedle nich. Předpokládám ale, že budete chtít být asi s Ronem spolu, co?“ řekl s mrknutím na Hermionu, která se jen začervenala a zmizela v prvním pokoji po levé straně. Blaise se na to jen zachichotala, než se podívala na Draca a na Harryho.
   „Takže Rona a Hermionu máme jistý. Fajn. Teď jen doufám, že Ginny nebude moc vadit, když bude přestěhovaná do jiného pokoje,“ dodal na to jen Harry, než otevřel dveře do svého pokoje a podíval se na Blaise. „Chceš tu být se mnou?“ Blaise se jen začervenala a podívala se na Draca.
   „No na mě se nedívej, to je tvoje volba,“ ušklíbl se jen Draco, což u Harryho vyvolalo přidušený smích, až se musel chytit za futro dveří, aby neskončil na zemi. Tak to bylo fakt poprvé, co ho Draco Malfoy opravdu rozesmál bez jakéhokoli sarkasmu.
   „Fakt vtipný, kluci,“ řekla uraženě Blaise, než vpochodovala do Harryho pokoje a třískla za sebou dveřmi Harrymu doslova před nosem.
   „No fíha, Pottere, tak to žehlení ti teda nezávidim.“
   „Já sobě taky ne. Ale snad jí to tak nevzalo. Pro příště už aspoň vím, že se jí nemám smát,“ řekl Harry s povzdechem, než ukázal na vedlejší dveře. „Tenhle pokoj je už jako jediný volný, tak předpokládám, že se tam asi nastěhuješ ty s Ginny, kterou nebude asi moc těžké přesvědčit,“ dodal s úšklebkem. „V tom naproti bydlí zpravidla Bill, předpokládám, že teď už i s Fleur, jak sem byl nedávno inforovaný, a ve vedlejším pak Charlie.“
   „A kde bydlí ostatní?“ zeptal se Draco, když si spočítal pokoje.
   „Na druhém konci chodby,“ řekl Harry, než ukázal někam za něj.
   Když se Draco otočil, teprve si všiml, že za schodištěm, kterým přišli nahoru, jsou další čtyři pokoje.
   „V těch napravo bydlí Moly s Arthurem a vedle příležitostně Snape. V těch naproti pak Lupin s Tonksovou a v tom posledním bydlel Sirius. Na jeho památku v tom pokoji nikdy nikdo nebydlí. No… já tam sice párkrát spal, ale… to máš fuk,“ řekl nakonec, než se k němu zase otočil čelem. „A mám na tebe ještě prosbu,“ řekl, než se mu podíval do očí a nikterak nereagoval na jeho zdvižené obočí. „Neříkej nikde, jak jsme se ubytovali do pokojů. Obávám se, že až na to přijde Molly, asi to jen tak nerozdejchá,“ dodal nakonec, než vešel do svého pokoje.
   Draco se chvíli s úšklebkem díval na dveře jeho pokoje, než se rozhlédl po chodbě a po zelených tapetách na stěnách. Sám pro sebe si nakonec povzdech, protože mu to na první pohled při vstupu trochu připomnělo Malfoy manor. Na rozdíl od jeho domova se ale tady cítil… šťastný. Bylo jasně vidět, že tu někdo žije, což u něho nakonec vyvolalo úsměv, než s batohy otevřel dveře a vešel do svého pokoje.
   S pusou dokořán zůstal zírat na pokoj, než se v slunci zatopeném pokoji váhavě sedl na zem doprostřed pokoje ihned poté, co položil tašky na postel. Okna byla otočena směrem na západ a celý pokoj byl laděný do všech možných odstínů žluté, červené a zelené barvy. Byl to o mnoho rozdílný pokoj, než jaký si pamatoval ze svého domova. Sám pro sebe se v tu chvíli musel usmát, když si vzpomněl, jak rozčílil otce, když si loni pokoj upravil barvícím kouzlem. Otec byl prostě klasický zmijozelský premiant a zelená pro něj byla v jejich rodu na prvním místě hned po čisté krvi a jménu Malfoy.
   „Hezký, co?“ ozval se za ním najednou pobavený hlas, než se mu o ramena opřela Ginny a dívala se s ním do posledních paprsků slunce.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30