TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

28.kapitola - Rozhovor, schopnosti a kniha - část první


     vloženo: 08.02.2010    aktualizováno: 18.03.2012   
     24.011 znaků / 4.151 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
A máte tu další kapitolu, která je prozatím nejdelší, jakou sem snad napsala - snad vám to vynahradí to čekání a snad se vám bude líbit
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Když sešli dolů na večeři, byl tam už skoro celý řád včetně Brumbála. Všichni se přitom na ně dívali napůl překvapeně a napůl udiveně, zatímco Brumbál se na ně jako jediný usmíval.
   „To je to první překvapení,“ řekl s mírným úsměvem Brumbál, než pokynul příchozím, aby se posadili. „Rád bych mezi námi přivítal Draca a… svou vnučku Blaise.“
   Blaise se v půli kroku zarazila, když si uvědomila, co to vlastně Brumbál řekl a šťastně se na něj usmála, než se posadila mezi Draca a Harryho.
   „Vnučku?“ probral se první Remus. „O tom jste nám nikdy neřekl.“
   „A měl jsem pro to své důvody, Remusi. Jednak abych ji ochránil a jednak kvůli celkové své bezpečnosti. Lpěl jsem na tom, aby se to nikdy nedozvěděl ani její otec, ani Voldemort. Pokud si vzpomínáte dobře, Zabini je jeden z jeho smrtijedů, stejně jako Lucius, i když ne zas tak vysoko postavený.“
   Když si Draco otráveně odfrkl, polovina řádu se po něm zvědavě podívala, zatímco ho Ginny chytila pod stolem za ruku. Draco jí za to byl v tu chvíli vděčný, protože se cítil v této skvadře lidí docela divně.
   „Oba jsou na jeho žebříčku nejvýš, jak se snad dá u Voldemorta dostat,“ zavrčel, když se podíval na Blaise.
   „Oba po nás chtěli, abychom se stali jejich nástupci,“ zašeptala kysele Blaise, když se na něj podívala taky, než uhnula pohledem k Brumbálovi a opřela se o Harryho, což vyvolalo udivené pohledy u Freda s Georgem, kteří následně jen dvojhlasně hvízdli.
   „No páni, tak to tu máme dobré zvědy,“ řekl s úšklebkem Fred, než bouchnul pěstí do pěsti svého dvojčete, které se vesele zazubilo.
   „Máš recht, kámo,“ řekl pro změnu Georg.
   „To není vtipný,“ ozvala se se zamračením Blaise, což vyvolalo u Draca i u Harryho veselý úšklebek.
   „Draco se tomu úspěšně vyhýbá už skoro rok,“ řekl Harry, což u některých vyvolalo další udivené úsměvy. Nikdy o něm totiž před ostatními moc dobře nemluvil, stejně jako o Snapeovi. Natož aby mu řekl jménem.
   „Ježiši kriste, nechte toho všichni. Oni vás nekousnou,“ odfrkla si najednou Hermiona, která už to nevydržela. „Jak sem pochopila, už jste byli všichni nejspíš obeznámeni se vzniklou situací a měli bysme ji nějak vyřešit.“
   „Velmi dobře,“ ozval se najednou Brumbál. „Jak už jsem vám řekl, než se všichni, kterých se to týká, dostavili, konečně jsme našli naše živly. Jak si jistě vzpomínáte na legendu, která se týká Harryho, tak další novinkou je, že ta věštba není samotná, ale týkají se jí další dvě. Všechno se to ale otáčí nejen okolo Harryho, jak jsme si donedávna mysleli, ale i okolo Draca, Blaise a Ginny.“
   „Ginny?“ řekla překvapeně Molly.
   Brumbál se na ni jen usmál, než pokynul Ginny. „Ukaž prosím své schopnosti.“
   Ginny se na něj jen trochu vyděšeně podívala, než střelila pohledem po své rodině, zvedla se ze židle a přešla ke krbu. Když do krbu ale strčila ruku, Molly vyděšeně vyjekla, stejně jako Artur s Ronem.
   „Nebojte se,“ řekl k všeobecnému překvapení Draco, když se zvedl a šel k ní. Ginny se tou dobou zvedala od krbu a přešla zpátky ke stolu. Všichni se v tu chvíli vyděšeně dívali na její ruce, ve kterých jí dřímala ohnivá koule velikosti pomeranče a po popáleninách nebyly ani památky.
   „Vůbec to nepálí a můžu s tím jakkoli manipulovat,“ řekla s úsměvem Ginny, když si kouli nadhodila a zase ji chytila, tentokrát do jedné ruky a zavřela oči. Koule se po chvilce začala točit okolo své osy, zatímco se maličko zvětšila. Draco byl v tu chvíli u ní a chytil ji za ruku, když trochu zavrávorala. Děkovně jen kývla, než dala dlaně vedle sebe a nechala na nich ležet ohnivě prskající kouli. Všichni ale trochu zalapali po dechu, když dal Draco nad její ohnivou kouli ruce a zavřel oči. Chvíli se nic nedělo. Najednou se ale koule začala se syčením zmenšovat, než Ginny na ruce zůstal kousek ledu o velikosti zlatonky. Oba v tu chvíli otevřeli jiskřící oči, které se jim začaly vracet do své původní podoby a Ginny tentokrát podepřela Draca, když trochu podklesl v kolenou a vzájemně si pomohli na židle.
   „Jak jste viděli, Ginny umí ovládat oheň, zatímco Draco vodu a vše co se jí týká, takže tím pádem i led,“ řekl s úsměvem Harry.
   „Dost nás to ale bez hůlek vyčerpává,“ dodala Blaise.
   „Tak to je…,“ řekl pomalu Georg.
   „…hustý,“ dokončil za něj větu s hvízdnutím Fred.
   „A co umíte vy dva?“ zeptala se zvědavě Tonksová Harryho s Blaise.
   Když se oba podívali tázavě na Brumbála a on přikývl, zvedla se Blaise, přinesla na stůl od okna květináč, pozvedla nad něj ruce a usmála se. Všichni v tu chvíli už potřetí ten večer zatajili dech, když začala z květináče růst tráva a všechna poupata najednou rozkvetla do krásných květů. Harry tou dobou už stál za ní, protáhl pod jejíma rukama ty svoje a zvesela se s ní zasmál, když se jim oběma změnily oči, tráva se začala vlnit a místností se prohnal lehčí vítr, který všem rozcuchal vlasy. Když si oba pak vyčerpaně sedli, všichni se tázavě podívali na Brumbála.
   „To bylo další překvapení, které jsem vám sliboval. Jak jste viděli, každý z nich ovládá jeden živel. Naším úkolem bude následně najít jejich duševní i fyzické pomocníky, kteří se už od dob vlády prvních živlů nazývají paladinové,“ řekl s úsměvem Brumbál.
   „Říkal jste ale, že dva z nich už znáte,“ podotkl věcně Remus.
   „Ano, to je pravda,“ přitakal Brumbál, „jsou jimi Hermiona s Ronem.“
   „Hermiona s Ronem?“ zeptal se Charlie, než se po nich podíval. Hermiona se na něj přitom mírně usmála, zatímco Ron viditelně znejistěl. „Ale jak?“
   „Paladin musí být vždy někdo, kdo má v sobě kapičku společné krve. U Ginny je to Ron, protože je to její bratr. Jejich pouto je v současné době ze všech nejsilnější, což musí ostatně jako sourozenci už dávno vědět.“ Nepatrně se na oba usmál, než se podíval na Harryho a Hermionu. „Harryho paladinem je Hermiona. Mají společnou krev, ale v její rodinné větvi se žádný kouzelník neobjevil už tak dlouho, že na to už úplně zapomnělo.“
   „Můžu se zeptat, proč je paladinem vždycky někdo, kdo je opačného pohlaví? Proč to tak vždycky je?“ zeptala se zvědavě Tonksová.
   „Během staletí tomu tak vždycky bylo, aby se vyrovnaly síly. Ušlechtilost se silou, vášně s rozumem, rozvážnost s logikou a pochopení s obětavostí. Dle tohoto jsem si proto jistý, že jsou Hermiona s Ronem jejich paladinové a dokonce mám i tušení, kteří jsou ti zbylí dva.“
   „Kdo?“ zeptali se nadějně Draco s Blaise, než se na sebe ušklíbli.
   „Nechci předvídat, ale pokud jsou moje zdroje a archívy na ministerstvu správné, jsou jimi slečna Láskorádová a pan Longbottom.“
   „Nevil a Luna?“ vyhrkly překvapeně Ginny s Harrym.
   „Ano. A oba jsem je sem také na Vánoce pozval, abychom vyzkoušeli, jestli jsou to opravdu oni. Přijedou zítra ráno.“
   „Tak to bude… zajímavé,“ řekl do ticha Bill.
   „Bude nás tu jak psů,“ zasmál se Charlie, načež dokonale uvolnil atmosféru.
   „Dobře,“ řekl nakonec Arthur. „Když jste tu ale byl odpoledne, vypadal jste dost rozrušeně. Co se stalo, Albusi?“
   „Zjistil jsem nějaké nové informace ohledně Voldemortových plánů,“ řekl vážně Brumbál. Všichni tou dobou už s vážnými tvářemi poslouchali.
   „Na dnešní večer je prý naplánovaná schůze, kde mají Smrtijedi rozhodnout o několika útocích včetně Bradavic.“
   „Bradavic?“ vykřikli Harry s Dracem, než se po sobě podívali.
   „Počkejte, počkejte. Proto můj otec tak naléhal, stejně jako Blaisin otec, abysme přijeli domů a měli vztek, když jsme oba nezávisle na sobě odmítli někam jet,“ řekl Draco, než se plácl do čela a než se po sobě s Blaise zděšeně podívali.
   „Proto tu dnes taky není Snape?“ zeptal se věcně Harry.
   „Ano, Harry. Měl by dorazit zítra, aby namíchal nějaké nové lektvary a pomohl nám vymyslet strategii obrany. Proto jsem také chtěl, abyste přijeli i vy čtyři,“ řekl vážně Brumbál.
   „Proč?“ zeptala se nechápavě Blaise.
   „To kvůli našim silám, že?“ zeptal se tiše s povzdechem Harry. Samotného už ho dost unavovalo, jak byl pro všechny jak svatý, ale nebyl sobec. Teď už nešlo jen o něj, ale i o dalších 7 lidí.
   Brumbál jen vážně přikývl. „Musíte se naučit ovládat své schopnosti a musíte se naučit spolupracovat. Musíte se naučit navzájem bránit, stejně jako se musí vaši paladinové naučit bránit vás a vy je. Oni jsou ještě víc zranitelní jak vy čtyři.“
   „Ale…“
   „Já vám nelžu, slečno,“ přerušil Hermionu Brumbál. „Vy, stejně jako ostatní tři neovládáte magii živlů, takže jste zranitelnější, i když máte větší sílu na kouzla než ostatní okolo vás. Oni se proto musí naučit vás bránit, stejně jako vy se musíte naučit bránit je a dát jim v patřičný čas část své životní síly nebo kouzel.“
   „A na kdy a kam je plánován první útok?“ zeptala se Tonksová.
   „To právě musí zjistit Severus,“ odpověděl jí Brumbál. „Pokud jsem ale pochopil správně, nemělo by jim díky nové zbrani trvat ani ne půl roku, aby se dostali do Bradavic.“
   „Jen půl roku?“ zděsily se Ginny s Blaise. „Ale pane…“
   „Já vím, je to málo času. A proto si musíte pospíšit.“
   „Jak to ale máme udělat? Vy znáte Bradavice nejlépe ze všech, pane, prakticky v nich už hodně dlouho žijete. Proč teda neposílíte jejich obranu?“ zeptal se zoufale Harry, což ostatní chápali. Pro něj byly Bradavice jako jeho druhý domov, stejně jako dům Blacků, kam se po zničení Doupěte nedávno přestěhovali i Weasleyovi.
   „Velmi správně, Harry. Tak jednoduché to ale není. Hrad je už velmi starý a jeho obrané bariéry neumíme upravovat. Umíme je jen obsluhovat. Umíme jen zažehnout prastará kouzla, ale neumíme je nikterak posílit. Škola byla založena na základě živlů a k její obraně jsou potřeba nejméně dva z živlů a ne jeden, kterým jsem byl ve své generaci jen já. Tvoji rodiče a Sirius nám sice hodně pomohli, ale přesto ne včas a Voldemort nakonec našel něco, díky čemuž se za pár měsíců může dostat na školní pozemky.“
   „To ale znamená otevřenou válku na pozemcích Bradavic, Albusi,“ zašeptal Lupin, zatímco ostatní se tvářili trochu zděšeně. „Je tam mnoho dětí a…“
   „Já vím, Remusi, já vím,“ přerušil ho s mávnutím ruky Brumbál. „Musíme je na to proto začít postupně připravovat a musíme vymyslet kam následně schovat ty mladší, kteří nebudou moct bojovat. Nechci vyvolávat žádnou paniku, proto bude vše nadále probíhat jak má.“
   „Ale pane, oni by to přece měli vědět. Vždyť se tu jedná i o jejich životy a ne jen o ty naše,“ zamračila se Hermiona.
   „Moc dobře si to uvědomuji, slečno, ale nic jiného nám nezbývá,“ povzdechl si trochu Brumbál. „Nemůžeme bohužel všem studentům ale věřit kvůli jejich rodinám a čím méně toho vědí, tím to bude v tuhle chvíli lepší. Proto jsem vás sem také všechny pozval, abyste nám pomohli pomocí svých schopností.“
   „Nám ale věříte,“ zašeptal do ticha Draco. „Teda spíš mě… pane,“ dodal se zamračením, než se podíval na Blaise a trochu sebou trhnul.
   Nech toho! okřikla ho Blaise, když se na něj zamračila. Věří nám, že ho nikdy nezradíme a já ti věřím také, stejně jako Ginny a Harry. Musíme si pomoct. A nechovej se jak malej rozmazlenej harant!
   „Promiň,“ řekl, než se zhluboka nadechl a nepatrně se usmál, zatímco měli Harry s Ginny co dělat, aby nevyprskly smíchy. Nakonec se jim to ale nepovedlo.
   „Co je?“ zeptala se zaraženě Hermiona.
   Harry se musel zhluboka nadechnout, aby se uklidnil. „Nic. Vůbec nic. Blaise jen tak trochu seřvala Draca.“ Znovu mu zacukalo v koutcích.
   „Ohromně vtipný, Harry,“ ozval se Draco, než si dal ruce v podpaží a ušklíbl se na něj, nevšímajíc se pohledů, které si vyměnili všichni okolo nich. „Měla ale pravdu, stejně jako vy. Musíme se naučit spolupracovat,“ řekl, zatímco se podíval na Brumbála, který se na ně usmál.
   „Velmi správně, Draco. Musíte se to naučit. Bude to ale pro vás těžké, jelikož nemáte nic, na čem byste se naučili teorii. Kdysi existovala tak zvaná Kniha zakladatelů, do které vaši předchůdci zapisovali vše o svých silách, ale já jsem ji bohužel nikdy nenašel. Už jsem vám o ní říkal, pokud si pamatujete.“
   „Kniha?“ zeptal se zaraženě Remus.
   „Ano. Už jsem vám o ní také říkal,“ přikývl vážně Brumbál.
   „Vůbec si na to nevzpomínám,“ řekl zamyšleně Remus, než se rychle zvedl a vyběhl schody nahoru do svého pokoje. Když se pak o pár minut později vrátil, nesl v ruce nějaký předmět zabalený v plátně, který následně položil před Harryho.
   „Moc se ti omlouvám, Harry. Nevím, zda je to důležité a zda to je to, co si myslím. Dali mi to tvůj otec se Siriusem, než James zemřel, ale úplně jsem na to zapomněl. Bylo to určeno jen a jen pro tebe. Snažil jsem se to několikrát otevřít, ale je to nejspíš uzamčeno silou živlů. Zkus to,“ řekl nadějně Remus.
   Chvíli se na balíček díval, než přelétl pohledem všechny okolo sebe, pozvedl ruce a dotkl se ho prsty. Ihned ale ucukl a spolu s ostatními se zvedl ze židle a o několik kroků ustoupil, když sebou balíček škubnul a začal se sám rozbalovat. Všichni tak dostali výhled na tlustou knihu s přezkami po stranách. Vypadala velice staře, ale přesto zářila, jak nová.
   „Je to to co si myslím?“ ozval se do ticha Draco, než se všichni podívali po Brumbálovi. Ten ale jen přikývl a usmál se na Harryho.
   „Byla dána tobě, Harry. Měl bys ji otevřít.“ Na nepatrný okamžik se ale na knihu zamračil, než si rukou promnul svůj dlouhý vous. „Kdybych tehdy věděl, že kniha skončila u Jamese, mohlo se všechno odehrát jinak…“
   Harry už ho ale moc neposlouchal a v závěsu s Dracem došli pomalu ke knize. Oba je to k ní doslova táhlo a oba si to o sobě i o tom druhém uvědomovali. Byla uzavřena pomocí živlů vody a vzduchu, živlů, kterými vládli James se Siriusem. Když se zastavili před knihou, podívali se po Ginny s Blaise, než se podívali na sebe.
   „Docela ironie, co?“ ušklíbl se Draco.
   Harry mu úšklebek oplatil, než se podíval na knihu a pak zase na něj. „Otevřeme ji najednou? Mám takový pocit, že bysme to kouzlo asi jinak neobešli.“
   Draco jen přikývl, zatímco, stejně jako Harry, natáhl ruku a dotkl se vrchní desky knihy, která jim začala pod rukama pulzovat a vyslala červené světlo, které je zahalilo. Oba měli v tu chvíli pocit, jako by je to kouzlo zkoumalo, zda mají právo ji otevřít a museli se hodně přemáhat, aby jim nenaskočila husina.
   Pak se ale světlo zničehonic rozplynulo a kniha jim zůstala ležet v rukou. Oba po ní v tu chvíli až s úctou přejeli rukou, než ji Draco popadl zespodu, aby ji Harry mohl otevřít. Dokonalá synchronizace, která překvapila skoro až i Brumbála. Ale jen skoro. Musel se sám pro sebe usmát, jak byly James se Siriusem předvídatelní nad svými zástupci a vložili na knihu další nepatrné kouzlo.
   „Je tu naprosto všechno,“ vydechl nadšeně Harry, zatímco rychle listoval stránkami. „Je tu vše od prastarých zakladatelů až po mého otce, i když poslední záznam je určitě od…“ Na chvíli se zarazil. Jak by mohl vědět, že to psala jeho matka? Nikdy její písmo nikde neviděl, ale přesto si byl stoprocentně jistý, že to bylo její písmo a třesoucí se rukou přejel po textu na poslední založené stránce. Po tváři mu přitom sklouzla slza.
   „Střežte podzemní brány skrz ochranný val,“ přečetla mu přes rameno Blaise. „Docela mě zajímá, co tou poslední větou mysleli.“
   „S největší pravděpodobností je to rada nastávajícím elementům,“ pronesl za nimi Brumbál, než natáhl ruku k Dracovi. „Smím?“
   Draco jen přikývl, než mu podal knihu a podíval se na Harryho, který vypadal jako duchem nepřítomný. „Harry?“ Ten se na něj jen podíval, než zatřásl hlavou.
   „Cítím z té knihy své rodiče, jako by k nám doslova promlouvali…“
   „Stejně jako všichni před nima,“ dodala Ginny, která se postavila vedle Draca. „Cítíme to všichni, Harry.“
   „Přesto mám ale z té knihy divný pocit,“ pronesla Blaise, která se nepatrně škrábala na rukou. „Jakoby mě svěděla kůže. Jako by mě někdo pozoroval a já se nemohla toho pocitu zbavit.“
   „Cítíš to, protože ještě nejste zcela sehraní a neumíte své síly z plna využívat. Navíc až získáte symboly, budete silnější,“ usmál se Brumbál, než zavřel knihu a otočil se k Harrymu s Dracem. „Jelikož jste tu knihu otevřeli spolu, musíte z ní sejmout kouzlo společně a umožnit nám tak, abych do ní taky mohl nahlédnout, stejně jako vaši paladinové. Býval jsem sice jeden z vás, ale té moci už nevládnu. Navíc jsem tu knihu nikdy nedržel v ruce a nezná mě.“
   Harry si od něho knihu vzal a nepatrně přikývl, než se na něj podíval, když mu došlo, co řekl. „Jak to myslíte, že vás nezná? Ta kniha je snad živá?“
   „Je to prastaré kouzlo, Harry, a u nich si nemůžeme být nikdy jistí, jak fungují. Pokud jsem studoval staré texty správně, ta kniha obsahuje od každého vašeho předchůdce část jeho osobnosti. Je to velmi nepatrná část, možná setina, ale po tisíc let se v jejím držení vystřídalo už mnoho lidí a stvoření.“
   „Stvoření?“ zeptala se překvapivě Hermiona.
   „Ano. Ne vždy byly elementy čistí lidé. Jestli staré texty mluví pravdu, což ostatně určitě zjistíme z této knihy, objevili se v jejím držení i tak zvaní kříženci, jejichž krev se ale po další generace z genů vytratila. Kouzelná stvoření se lidem vždy stranila a tohle byly velmi vzácné výjimky. Jako příklad bych vám mohl připomenout původ Fleur, která má v sobě vílí krev.“
   „Takže tím chcete říct, že v sobě někdo z nás neseme i nějakou nepatrnou část těchto stvoření?“ zeptala se překvapeně Ginny.
   „Ano i ne. Pochopte, že znám jen teorii a vše se snad dozvíme z této knihy. Tvá rodina například v sobě nese gen dávno ztracených ohnivců, zatímco Dracova rodina v sobě nese gen wampů.“
   Draco na něj zůstal doslova zírat. „Jak to myslíte, pane?“
   „To jako v sobě nese upírský gen?“ zeptala se překvapeně Molly.
   „Ano. Po generace je už ale tak oslabený, že není nikterak nebezpečný. Díky němu je ale silnější. Mám takový pocit, že Voldemort tuší, že se v jeho rodině kdysi něco takového událo, proto po něm tolik touží. Dobrá zpráva ale je, že Sirius ten gen měl také,“ usmál se na Draca Brumbál. „Jsi více podobný Blackům, než si myslíš.“
   Draco na něho jen zíral, než se usmál. „Dobře. Nedokážu si představit otce jako nějakou krvelačnou potvoru. No i když…“ Nechal větu doznít do ztracena, než se uchechtl, stejně jako Blaise.
   „Tak fajn,“ ukončil to nakonec Harry. „Je už docela pozdě a po pravdě začínám mít docela i hlad.“ Zvesela se zazubil na Molly, než se podíval na Draca. „Zkusíme odstranit to kouzlo? Nemám sice vůbec tušení jak, ale za zkoušku to stojí, ne?“
   „Zkuste po knize poslat svou sílu. Kdysi jsem to viděl u Jamese,“ usmál se Remus.
   „Tys to viděl?“ zeptal se překvapeně Artur.
   „Ano. Spolu s knihou, kterou mi předali, na mě pravděpodobně museli vložit i nějaké paměťové kouzlo. Najednou si na vše vzpomínám, ale jsem si jistý, že dokud se Harry s Dracem nedotkli té knihy, na nic sem si nepamatoval.“
   „Páni, to by se dalo využít…“ řekl nadšeně Fred, načež rychle zmlknul, když se na něj Molly zle zamračila.
   „Tak fajn, jdeme na to,“ povzdechl si Draco, než se dotkl rukou knihy.
   Harry ho ihned následoval a dotknul se knihy z druhé strany. Na dotek byla docela teplá, aspoň teda na jeho straně. Snažil se soustředit na její desky, na její stránky a na její… vědomosti a klouzal po ní svou myslí. Cítil stejně tak stránku pod rukou, jako Draca, který se snažil o to samé, než pocítil po rukou chlad.
   „Cítíš to?“ zeptal se překvapeně Draca, když rychle otevřel oči a snažil se, aby ruku udržel na knize. „Ten chlad…“
   „Já pod rukou cítím zase teplo,“ pronesl tiše Draco, než se Harrymu podíval do jasně modrých očí a usmál se, jelikož kniha v tu chvíli rychlostí blesku vychladla a vypadala najednou jako obyčejná stará kniha. „Tak to vypadá, že jsme to zvládli.“ Znovu se na sebe ušklíbli, než se otočili čelem k ostatním, kteří je ale zamyšleně pozorovali.
   „Co je?“ zeptal se zmateně Harry.
   „Vaše vlasy… a oči,“ vydechl Remus. „Tak tohle sem zatím viděl jen u Tonksové, ale přesto to vypadalo docela zajímavě."
   „Co je s nima?“ řekl vyděšeně Draco, než odběhl k zrcadlu pod oknem, následovaný hned Harrym.
   Oba překvapeně zírali na dvě tváře v zrcadle. Oči se jim už pomalu vracely do původní barvy, ale jejich tváře… Měli úplně vyhlazené tváře bez sebemenší jyzvyčky a kazu až na Harryho jyzvu, a opět o trochu delší vlasy než před tím.
   „Hm, tak tomu teda říkám změna,“ hvízdnul Draco, než se otočil k Ginny a Blaise, které si je zvědavě prohlížely a otočil se okolo své osy jak manekýn. „Tak co, nesekne nám to?“ Při pohledu do jejich tváře si ale nakonec jen skřížil ruce na hrudi a zavrtěl hlavou.
   „Vypadáte… jinak,“ pronesla Molly, když došla k Harrymu a podívala se do jeho zamračené tváře. „Jsi v pořádku?“ Jen přikývl, než se otočil zády k zrcadlu. Bylo vidět, že má vztek.
   „Harry?“ zeptala se trochu nejistě Hermiona, než mu položil ruku na tvář. Oba v tu chvíli ucítili spojení mezi nimi, až zalapali po dechu a Harry ji chytil za ruku.
   „Díky.“
   „Za co?“ zeptala se překvapeně Hermiona.
   „Za pomoc. Nevím, jak jsi to udělala, ale donutila si mě začít znovu myslet a nevztekat se.“
   „To udělalo vaše vzájemné spojení,“ pronesl Brumbál se zajiskřením v očích. „Všichni čtyři jste se navzájem propojili. Tohle byl poslední krok.“
   „Jak to myslíte?“
   „Harry s Blaise a Draco s Ginny své síly propojili jako první. Blaise s Ginny jako druhé a posledním krokem propojení byla tahle zkouška. Vy dva,“ ukázal přitom na Harryho s Dracem, „jste propojili navzájem své síly pro ukončení kouzla a tím jste umožnili všem vašim paladinům vstupovat do vašich myslí a dávat vám sílu.“
   „To jako fakt?“ vydechla Hermiona, než se podívala na Harryho. BAF! A Harry v tu chvíli neodolal a vyprsk smíchy, stejně jako Blaise. Hermiona to totiž „vykřikla“ tak nahlas, že Harry neodolal se o to podělit. Nevěděl jak, ale jasně viděl, jak Blaise nadskočila, než se začala smát s ním.
   „Promiň…“ řekla červenající se Hermiona.
   „Co si udělala?“ zeptal se zvědavě Ron, než se podíval po Ginny, která jen pokrčila ramenama.
   „Na mě se nedívej, se mnou se o to nepodělil,“ řekla, než se na něj zazubila.
   „Hermiona se snažila být vtipná a bafla na mě,“ pronesl Harry, když dokázal popadnout dech a umlčet svůj smích.
   „Jo. A měs to poslal ještě posílené,“ ušklíbla se Blaise, když potřásla hlavou, aby se zbavila zvonění v uších, objala ho okolo krku, snažíc se ho rukama maličko přiškrtit a usmála se přes jeho rameno na Hermionu. „Ale bylo to dobrý.“
   „Já už se omluvila,“ řekla trochu nasupeně Hermiona, než se podívala na Rona. A ty se laskavě přestaň šklebit! A v tu chvíli pomalu lehli smíchy i Draco s Ginny.
   „A máš to, kamaráde,“ řekl Harry, když do Rona šťouchnul rukou a zazubil se na něj. „Být tebou, dával bych si příště lepší pozor na to, co řikáš.“
   „Bezva,“ řekl trochu ublíženě Ron. „Ono nestačí, že jsme se do toho všichni namočili až po uši, ale ještě k tomu mi bude lézt vlastní holka do hlavy, nemluvě o mojí sestře?“
   „Koukej si zvykat,“ ušklíbla se Ginny, než ho píchla prsten do hrudi. „Ale neboj, ty to časem určitě zvládneš. Koneckonců, zvládli to i Harry s Dracem.“
   „No tak to nedokážu pochopit jak,“ zamračil se na ni Ron, než vytřeštil oči a podíval se na ni. „To nemy…“
   Ginny v tu chvíli ztuhla. „Opovaž se, Ronalde. Tohle je mezi náma a nikomu do toho nic není!“ zavrčela na něj.
   „Ale…“
   „Nech to být, Rone,“ řekla pevným hlasem Hermiona. „O čem si myslíš, že jsme se bavily ráno ve společence?"
   Ron jen střelil pohledem po Dracovi, než se podíval na Hermionu. „Fajn. Nelíbí se mi to, ale je to jejich věc, ne moje.“ Pronesl překvapivě klidným hlasem, než se podíval zpátky na Ginny. „A příště si svoje myšlenky koukej lépe střežit.“
   Ginny se jen začervenala, než se koukla prosebně na Harryho a střelila pohledem po ostatních okolo nich, kteří se tvářili zase dost zmateně.
   „No, nevím sice co to mezi vámi mělo znamenat, ale mám takový pocit, že to vědět ani raději nechci a že se to stejně časem dozvíme,“ řekl Remus, než objal okolo ramen Tonksovou a usmál se na Brumbála. „Myslím, že pro tentokrát těch informací bylo vcelku dost, tak si necháme zbytek až po večeři. Co Vy na to?“
   „Bezvaaaa,“ pronesla jednohlasně dvojčata, než zamířili ke kuchyni v závěsu s Molly, která jim ihned začala říkat něco o talířích a příborech.
   „Myslím, že si raději zajdu na chvíli na vzduch,“ pronesl pak nakonec Harry, než vyšel z jídelny do chodby a bylo slyšet, jak za nim zaklaply venkovní dveře.
   „Myslím, že půjdu za ním,“ řekla nakonec Blaise, než kývla na Brumbála a odešla.
   „Fajn. A my si můžeme v klidu promluvit,“ zamračila se na Rona Hermiona, než pokývla Dracovy a Ginny, aby je následovali do křesel ke krbu, zatímco ostatní odešli pomoct Molly do kuchyně.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30