TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
    ›› Elementy
  ›› překlady

        

30.kapitola - Zapadlá skládačka


     vloženo: 19.03.2011    aktualizováno: 18.03.2012   
     31.744 znaků / 5.452 slov    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Rychle se sesbíral ze země a s knihou v náručí zamířil ke schodům do patra k pokojům. Mollyiny kletby už znal jako vlastní boty, ale takhle vyvádět jí neslyšel už hodně dlouho.
   „Ronalde Weasleyi, to má být snad nějaký nepovedený vtip?“
   Když vyběhl schodiště, viděl zrovna Molly, jak couvá s Harryho a Ronova pokoje, zatímco ze dveří ostatních pokojů vykukovali ostatní co se děje. Musel si dát v tu chvíli knihu před pusu a chytit se stěny chodby, aby zakryl svůj úsměv. Už ve chvíli jejich příjezdu něco málo tušil, ale právě se mu to potvrdilo, když si všiml, kdo vyšel z kterého pokoje.
   „Co se děje, mami?“ zeptala se se strachem v hlase, ale přesto stále ospale Ginny. V závěsu za ní vyběhl z pokoje Draco, který se ihned s hůlkou v jedné ruce a s druhou rukou na jejích zádech ochranitelsky postavil vedle ní. Když ale spatřil Molly s výrazem „ještě cekni a prokleju tě“, ihned hůlku sklonil a aniž by si to vůbec uvědomil, popošel až za Ginny, s rukou stále na jejích zádech.
   „Proč tu tak křičíte?“ zeptal se ještě v polospánku Ron, který vylezl se zívnutím z pokoje, zatímco za ním vykoukla trochu nervózní Hermiona, které ihned došlo, která bije, a rychle do něj šťouchla, aby raději mlčel.
   Zmlkni, Rone! Ozvala se rychle Ginny, zatímco se podívala nervózně na Draca, než stočila svůj prosebný pohled k Harrymu. Na toho jejich mamka vždycky dala, tak by to mohlo snad vyjít i teď. Ten její pohled opětoval a nepatrně kývnul. Než ale stačil něco říct, ozvala se Molly, která se konečně vzpamatovala z prvotního šoku. „Můžete mi někdo laskavě vysvětlit, co se to tu děje?“ zeptala se přísným hlasem.
   „Pani Weasleyová,“ ozval se opatrně Harry a počkal, až se na něho podívá. „My…“ zhluboka se nadechl, „… rozdělili jsme se do pokojů tak, abychom mohli být spolu.“
   Molly se na něho chvíli dívala, než jí došlo, co řekl a podívala se trochu vyděšeně po ostatních. „Ale… to snad nemyslíte vážně? Jste ještě děti a nestrpím…“
   „Myslím, Molly, že dětmi už dávno nejsou,“ ozval se za ní Remusův hlas. Když se Molly otočila, uviděla ho stát u schodiště. „Myslím, že od té doby, co se objevily jejich schopnosti, už se dá říct, že dospěli. Aspoň teda někteří,“ ušklíbl se, když se podíval na Rona. Ten se jen nepatrně ošil, poškrábal se na holém rameni a jen díky Hermioně vedle něho zase zavřel pusu a propaloval ho trucovitým výrazem, zatímco ostatních pět muselo zatnout zuby, aby nevyprskli smíchy.
   „Ale…“
   „Nechtěli jsme, abys to zjistila takhle, mamko,“ přerušila jí Ginny, která opatrně popošla k ní. „Chodíme spolu, a to jen díky pouhé náhodě a svým schopnostem jsme na toho druhého narazili… v mém případě doslova,“ dodala, než se podívala na Draca. „Mám ho ráda, mami. Není tak špatný, jak si všichni mysleli. Pomohl mi a záleží mu na mě,“ dodala s úsměvem spíš sama pro sebe.
   „Ale Harry…“ vykoktala Molly.
   „Je spíš jako její další bratr,“ řekla Blaise, která si konečně dodala odvahu, popošla vedle Ginny a usmála se na ni. „Stejně jako Draco pro mě. Mě na Harrym záleží… úplně stejně. Stejně tak jako Dracovi na Ginny a Ronovi na Hermioně. Od první chvíle, co jsem sem vešla, si tu připadám jako malá holka v ztraceném domově. Jste tak laskavá… stejně jako kdysi byla moje máma, než ji umuč…“ Harry jí v tu chvíli chytil okolo pasu, když nepatrně vzlykla, a povzbudivě se na ni usmál. Blaise mu děkovně pokývala a pokynula Dracovi, aby šel k nim.
   „Nevím jak ostatní, zejména Draco, ale já bych Vás ráda poprosila, zda bych zde s Harrym a s vámi mohla zůstat, až dokončíme školu. Harry už mi to sám nabídl, ale jelikož tu s ním a s profesorem Lupinem po zničení vašeho domova prakticky bydlíte i vy ostatní, přijde mi slušné se Vás na to zeptat. A… já… věřím, že bych nebyla jediná, kdo by byl rád, aby tu mohl zůstat i Draco…“ dodala váhavě, zatímco se všichni překvapně podívali na Draca. Ten se ale nevěřícně díval na Blaise, než potřásl rezignovaně hlavou a došel až k nim. To ho ponaučí, aby příště v její blízkosti nesnil za bílého dne.
   „To mě ponaučí příště na něco otevřeně myslet…,‘“ řekl s povzdechem. „Nevěděl jsem, jak se vás všech zeptat a Blaise byla prostě rychlejší. Já… mám ji opravdu rád, pani Weasleyová. Nechci být Smrtijedem!“ řekl s odporem. Už jen ta myšlenka na to stačila, aby se oklepal a musel párkrát polknout, aby mohl mluvit. Podíval se přitom koutkem oka na Harryho, který v tu samou chvíli pocítil skoro to samé jako on. Otevřenou nenávist.
   „Můj život mi od narození nalajnovali, stejně jako Blaise. Na rozdíl od ní jsem měl ale tu smůlu, že díky mojí… čistokrevnosti se se mnou díky tomu tak i jednalo,“ řekl otráveně, než se podíval na Lupina. „Vy jste mého otce znal. Vy víte jaký je. Já nechci sloužit… Voldemortovi,“ dodal se zaťatými pěstmi, když vzdorovitě zvedl bradu. Ginny ho v tu chvíli jen s povzdechem objala oběma rukama okolo krku a přitiskla své čelo k tomu jeho, aby mu dala sílu se uklidnit, zatímco si Ron znechuceně odfrknul. Molly se na něj se zamračením podívala.
   „Omlouvám se,“ zvedl omluvně ruce Ron. „Na tohle si jen budu muset zvyknout. Ale oni maj pravdu, mamko. Taky si nedokážu představit, že bych ztratil Hermionu, nebo kohokoli… kohokoli z vás všech, stejně jako oni. Patříme k sobě.“
   Když začala otvírat pusu i Hermiona, zvedla rezignovaně ruce tentokrát Molly. „No dobře. Myslím, že už jste všichni natolik staří, abyste věděli, co můžete a co ne. Jsem jen zvědavá, co na to řekne Artur. Promluvíme si o tom u snídaně a všichni,“ dodala se zdviženým prstem. „A co se týká vás dvou,“ ukázala přitom na Blaise s Dracem, když se zhluboka nadechla, aby získala zpět svůj klid, „moc ráda vás tu ještě jednou vítám mezi námi. Brumbál vám dvěma věří. Ale jestli ostatním čímkoli ublížíte…“ Nechala větu tiše vyjít do ztracena, když se k nim otočila zády a sešla po schodech dolů, aby připravila snídani. Když se za ní dole zavřely dveře, všichni si viditelně oddechli.
   „Tak to proběhlo docela… klidně,“ řekla překvapeně Hermiona. „Čekala jsem ledacos od kleteb až po výčitky, ale tohle opravdu ne.“
   „To já čekal taky. Už sem si živě představoval, jak nás minimálně přetrhne vejpůl,“ řekl Harry, než se zamračil na Lupina. „Vás to ale evidentně pobavilo,“ dodal nakvašeně.
   „Nesmíš mi to mít za zlé, Harry. Včera to bylo tak jasně bijící do očí, že jste páry, když jste předváděli své schopnosti, nemluvě o pohledech, které jste si všichni celý večer vyměňovali. Ihned mi to došlo. Jen jsem nečekal, že na Molly vyrukujete se společnými pokoji tak brzy a stihnete dojít dolu dřív, než ona nahoru,“ ušklíbl se.
   „Vy jste to věděl?“ zeptala se překvapeně Ginny.
   „Taky jsem byl mladý, Ginny,“ řekl pobaveně Lupin. „A věřte tomu nebo ne, ale i teď se cítím skoro jako vy. Však večer uvidíte,“ dodal se zdviženou rukou, když se Harry chystal na něco zeptat. „Měli byste se jít ale teď převléci. Jak znám Molly a soudě podle zvuků a vůně z kuchyně bude snídaně brzo hotová. Kromě toho, za necelou hodinu mají dorazit poslední dva členové vašeho… no jakéhosi osmera ochránců bych řekl,“ řekl s pobaveným úsměvem v tváři, než se otočil a zamířil dolů za Molly.

   Jen co se stačili převléknout a sešli dolů na snídani, otevřely se vstupní dveře, ozvala se rána a následné zaklení. Všichni se po sobě podívali, než se Remus s úsměvem zvedl od stolu a pokynutím ruky jim naznačil, že mají sedět.
   „To je jen Tonksová s ostatními. Od té doby co je…“ nepatrně se zarazil, než pokračoval, „…no řekněme, že je poslední dobou víc nemotornější než dřív a kromě toho, na ty deštníky u dveří nezapomíná jen ona. Asi je budeme muset dát jinam, Molly.“ Všichni se podívali na Molly, která si jen s úsměvem povzdechla, rychle se šla pozdravit s nově příchozími a šla do kuchyně pro další tři talíře.
   Během chvíle se začala jídelna plnit. Ale zatímco si všichni sedali ke stolu k ostatním nebo postávali okolo, dvě postavy zůstaly stát váhavě ve dveřích a držíce se za ruce si je zvědavě prohlíželi. Harry s Ginny se v tu chvíli na sebe chápavě podívali, když si vzpomněli na Draca s Blaise, kteří vypadali skoro stejně na rozpacích jako oni.
   To není pravda, ozval se trochu nabručeně Draco, než se na Harryho ušklíbl a usmál se na Blaise, která mu jeho úsměv opětovala.
   „Ahoj Lenko,“ řekl rychle Harry, zatímco se zvedl od stolu a šel k nim. „Ahoj Nevile.“ Oběma se v tu chvíli viditelně ulevilo, že ho vidí, a s úsměvem vešli ruku v ruce do místnosti, nad čímž někteří přítomní, kteří je znali, jen pozdvihli obočí. Oba se ale na chvíli zarazili, když spatřili Draca s Blaise. Nevil překvapeně vyvalil oči, než do něj Lenka strčila a s klidem jí vlastním podala Dracovi ruku.
   „Ahoj. My se moc neznáme. Jak ale vidím, jste tu asi ze stejného důvodu jako my, ale nechcete nás hned vším zahlcovat,“ řekla klidným hlasem Lenka. Všichni se na ní překvapeně podívali, zatímco Nevil za ní nervózně přešlápl a evidentně nevěděl co s rukama, než jí nakonec objal okolo pasu. Nakonec to ale vyřešila Blaise, která mu jako první podala ruku.
   „Ahoj Nevile. Omlouvám se ti, ale my vás ani jeden nekousneme, neboj. Nebo teda aspoň já ne,“ ušklíbla se, než uhnula před Dracovým skoro nenápadným šťouchancem, který byl směřovaný do jejích zad, a sama ho dloubla do boku.
   Dobře ti tak, pomyslel si v tu chvíli Nevil. Draco se na něj ale hned otočil a s úšklebkem ho dloubnul do hrudi. „To jo, měl jsem být rychlejší.“ Nevil na něj v tu chvíli zůstal jenom civět.
   „Tys mě slyšel?“ zeptal se překvapeně.
   Jo, asi stejně dobře jako teď ty mě, odpověděl mu Draco a napřáhl k němu s menším zaváháním ruku. Nevil se na ni chvíli jen nevěřícně díval, než se jí nakonec s hlubokým nádechem chopil.
   „Díky,“ ušklíbl se Draco, zatímco Nevil se zmohl jen na přikývnutí a podíval se s tázavým výrazem na ostatní. Hermiona byla ale rychlejší. „Pojďte si k nám sednout a dát si něco k jídlu. Pak si všechno vysvětlíme,“ řekla s úsměvem.
   „Díky,“ řekla Lenka, která si sedla proti ní a stáhla Nevila na židli vedle sebe. „Museli jsme vstávat hodně brzy, abychom stihli přenášedlo. Mě to zas takový problém nedělalo, jsem zvyklá vstávat brzy, ale Nevila sem musela nakonec z postele vyprovodit až studenou vodou.“
   „Příjemný probuzení,“ řekl s trochou ironie v hlase Nevil, než se na ní vyčítavě podíval. „Kdybys mě poslechla a přem…“ V půli slova ale zmlknul a nepatrně zčervenal, než se věnoval zase raději jídlu.
   Všichni se na něj s cukajícími koutky překvapeně podívali, než Harry s Ginny a s Blaise doslova vyprskli smíchy.
   „Promiň, Nevile,“ řekla Ginny, když konečně popadla dech, „ale ta tvoje živá vzpomínka opravdu stála za to. Zákeřně použité kouzlo. To si musím zapamatovat,“ řekla směrem k Lence, zatímco si otírala slzy a mrkla nenápadně na Draca, který si zrovna vyměnil neutrální pohled s Harrym. Tak tohle… by nechtěli okusit na vlastní kůži.
   „Díky,“ usmála se Lenka, zatímco se zakousla do toastu se smaženými vejci se slaninou. „Ale jak jsi sama viděla, zabralo to a vstal.“
   „No spíš vyskočil z postele skoro…“ Ušklíbla se Blaise, než se raději zakousla do housky a mírně zčervenala.
   „Moc dobré jídlo, pani Weasleyová,“ ozvala se rychle Lenka, než se nadšeně usmála na Molly, která na židli pomalu až poposkočila, že konečně někdo uznal její kulinářské umění. „Děkuju ti, Lenko. Aspoň někdo to dokáže ocenit,“ řekla, než se podívala na Rona s dvojčaty, jak se doslova cpou, jako by to bylo jejich poslední jídlo.
   „Co je?“ řekl mezi sousty Ron. „Mám hlad.“ To už se všichni neudrželi, zatímco Hermiona ho jen poklepala po ramenu. „To ty vždycky, Rone.“ Následně mu ale věnovala takový úsměv, že se Ron až zakuckal a to už se neudrželi ani Remus s Tonksovou, kteří stáli ruku v ruce u dveří.
   „Tak doufám, že ste se dobře pobavili na náš účet,“ řekl tiše Nevil, zatímco si je všechny s nepatrně zamračeným výrazem prohlížel. „Můžete nám ale spíš vysvětlit, proč tu vůbec jsme? Profesor Brumbál ani profesor Lupin nám skoro nic neřekli.“ Draco s Blaise se po sobě jen podívali.
   „To kvůli vašim i našim schopnostem,“ řekl nakonec Draco, než se podíval na Lenku, nepatrně na ní kývl a natáhl ruku nad sklenici s vodou. Voda se v tu chvíli začala ze sklenice v malé kouli zvedat, a když se zastavila nad jeho rukou, začala pomalu mrznout. Když už byla zhruba napůl zmrzlá, zřítila se najednou na stůl a Draco se s povzdechem opřel o židli. „Omlouvám se,“ řekl přitom všem okolo, kteří sebou překvapeně cukli, když koule spadla a rozprskla se na stole v hroudu pomalu tajícího sněhu a kousky ledu. Lenka se na něj ale jen usmála a natáhla ruku nad stůl. Byla totiž jedna z mála, která se nelekla. Ruka se jí trochu třásla, ale všechny kousky na stole se začaly pomalu pohybovat a spojovat se do sebe. Když se na stole utvořila zhruba do poloviny sestavená koule, spustila Lenka ruku a chytila se za čelo. „Moc se vám omlouvám za svoji únavu.“
   „To je úplně normální,“ usmála se na ni Blaise, než se podívala na Nevila. „Nevím, kolik vám toho bylo vysvětleno. Jak jsi ale viděl, Lenka má stejnou schopnost omládat cokoli se vody týká, stejně jako Draco. A sama musím přiznat, že jsem byla až překvapená, jak silná je… No, Lenka je jeho jakýsi pomocník pokrevně s ním smířený. Díky tomu mají stejnou vlastnost svých schopností. A stejně tak já jsem podle Brumbála spřízněna s tebou.“ Když to dořekla, natáhla ruku nad květináč uprostřed stolu. Zvadlá květina, která v něm byla, se v tu chvíli začala pomalu zvedat, nepatrně růst a nádherně rozkvétat. Nevilovi v tu chvíli nepatrně zahžnulo červeně v očích, a když Blaise unaveně stával ruku, ihned na její místo natáhl svou vlastní. S nepatrným radostným zasmáním pak spolu s ostatními pozoroval, jak z květiny raší další a další květy. Když po pár vteřinách unaveně položil ruku na stůl a s hlubokým nadechnutím ji přitáhl po desce k tělu, měla květina zhruba o pět květů víc a celá rostlina nepatrně změnila barvu.
   „Tak tím to máme jasné,“ ozval se za nimi po chvíli ticha Lupin, zatímco popošel až ke stolu a položil před ně knihu, kterou měl tolik let v držení. „Od dob Prvních jste konečně první kompletní osmero, jak bylo tady,“ řekl a poklepal na knihu před sebou ukazováčkem pravé ruky, „kdysi dávno předpovězeno. Mohu se vás zeptat, v co se měníte? Teda za předpokladu, že jste to už zkoušeli.“
   Nevil s Lenkou se na sebe usmáli, než první promluvil Nevil. „Před pár týdny jsme to zkoušeli… Já se měním v medvěda a Lenka ve fénixe.“
   „Dobře,“ přikývl Lupin. „Myslel jsem si, že to bude něco podobného, i když ten fénix mě po pravdě překvapil. A ty Rone? Hermiono? Zkoušeli jste už nějaké nepatrné přeměny?“
   „No abych přiznal barvu, my to s Hermionou ještě nezkoušeli,“ poškrábal se nervózně na hlavě Ron.
   „Já už na to pomyslela, ale nezkoušela jsem to zatím,“ řekla se zaváháním Hermiona, když pomyslela na představu lišky ze včerejšího večera.
   „Tak co kdybychom to během dopoledne zkusili?“ zeptala se nadšeně Ginny. „V parku by mohlo být prázdno, a když postavíme okolo nás štíty…“ Nechala vyjít otázku do ztracena.
   „To by nemuselo být na škodu,“ řekl Draco, než se podíval na Lupina. „Aspoň byste vyzkoušeli svoje spojení.“
   „Ale je teprve ráno a všude bude určitě spousty mudlů…“ řekla váhavě Ginny.
   „To by neměl být problém,“ usmál se na ni Lupin. „Od čeho jsme kouzelníci? A pokud si pamatuji dobře, Hermioně šly dobře odpuzovací kouzla.“
   „Ale pane profesore…“
   Lupin ale jen zvedl ukazováček. „Už nejsem vaším profesorem, Hermiono. Tak mi prosím říkejte jako všichni ostatní. Jsem Remus. Máte ale pravdu, asi je moc brzo. První se tu tedy všichni na těch pár dnů zabydlete než půjdeme po obědě vyzkoušet vaše schopnosti. My zatím v parku postavíme štíty.“ Když všichni přikývli, pustili se zase do jídla.
   „A abych nezapomněl,“ ozval se najednou mezi sousty ještě Lupin. „Připravili jsme pro vás dva pokoj nahoře v patře a už vám tam byly doneseny vaše kufry. Je to třetí pokoj zleva.“
   Když to dořekl a podíval se na červenajícího se Nevilla, zacukaly mu koutky, když uslyšel Molly, která se málem udusila snídaní. Když se konečně mohla nadechnout a hodila po něm blesky metající pohled, raději se zdržel dalšího komentáře a věnoval se zase jídlu.

   „Jak jsme ale získali své schopnosti?“ zeptal se zvědavě Nevil, když se všichni asi hodinu po obědě sešli, a posadili se do křesel u krbu, aby vymysleli, co budou jak cvičit a zkoušet.
   „V knize se píše, že všechny vaše schopnosti pochází od kouzelných stvoření, ač to zní trochu absurdně,“ řekl Lupin. „V knize je psáno od samotné Roweny, že první kouzelná stvoření jsou skoro stejně stará jako sám svět a povětšinou jsou považována i mezi samotnými kouzelníky za mýtus nebo pověru. Mnoho náboženství tvrdí, jak vznikl samotný život a mnohem starší než kouzla sama jsou pak pověsti o počátku všeho.
   Podle zakladatelů prý byly na začátku seskupeny samotná síla země Země v pevnou hmotu a hory, síla Vody ve všemožnou tekutinu a vlny, síla Vzduchu ve vítr a plyn a síla Ohně v samotnou moc síly a plamenu. V neposlední řadě pak bylo vše spojeno duší a podstatou v živé bytosti. V jaké, to už je nenávratně ztraceno. Ani v knize o tom nic nepsali. Asi to pokládali v té době za samozřejmost. Byla tam jen zmínka, že lidé jsou potomky těchto prapůvodních stvoření a měly by mít tedy ke všem živým bytostem patřičnou úctu.“
   „Takže jaké mají kouzelníci patrony, to také závisí asi na tomto, co?“ zeptala se váhavě Hermiona.
   „Ano i ne. Pozdější generace vašich předchůdců si nad tímto lámaly hlavu, spolu s dalšími věcmi, taky. Mám tušení, že jsem tam četl, že patronova podoba každého kouzelníka pochází částečně z krve stvoření, z jehož pokrevní linie vzešla, i když byla potlačovaná mnoha generacemi s mudlovskou krví. Jak víš, Hermiono, ne vždy všichni souhlasili s… jak bych to řekl… se smíšením krve. Mezi Elementy nebo jejich paladiny se tohle občas také ale vyskytlo, i když to samotná podstata vašich kouzel potlačovala. Sám se musím přiznat, že jsem tomuto tvrzení moc nevěřil, už když mi to četli James se Siriusem. Pamatuju se, že se nad tím docela rozčílili. Draco je ale zdárným příkladem, že krev a schopnosti dokážou potlačit vše ostatní, co se na něho valilo z vnějšku. Jak se vůbec projevily tvé schopnosti?“
   „Byl sem rozčílený na otce, hádal jsem se s ním a z ničeho nic sem v jednu chvíli ucítil veškerou vodu, která byla ve vázách v místnosti, a pouhým mávnutím hůlky jsem jí na něj poslal. Bohužel i s vázami… otec si naštěstí nic nepamatoval a než se probral, dokázal jsem mu vysušit šaty.“ Nepatrně se usmál. „Vždycky mě strašně zajímalo, proč se vyjadřovali o Siriusovi tak… zle, když sem byl malý. Opovrhovali jím a až když sem odešel do Bradavic, pochopil jsem to. Snažil jsem se celý život být takový, jakým mě chtěli mít, ale… on se tomu zvládl postavit, nepoddat se, ale…“
   „Prostě jednoduše řečeno tobě to nešlo,“ dořekl za něj Remus a Draco přikývl. „Sirius řekl kdysi skoro to samé, když odešel bydlet k Potterovým.“
   „Takže Sirius odešel k mému otci ze stejného důvodu, jako Draco odešel sem s námi?“ zeptal se překvapeně Harry.
   „Odešel, protože byl volán krví a mocí, aniž by si to uvědomoval. Teda v dobrém smyslu řečeno, abych to upřesnil. James ovládal vzduch a Sirius vodu. Spolu byli… silní. Dokázali svými schopnostmi občas nevídané věci,“ řekl tiše. „U tří z vás to ale přeskočilo bohužel mnoho generací, než se schopnosti znovu objevily. V případě Hermiony spolu s kouzelnickým nadáním a v případě Nevila míšením čisté krve,“ pokračoval Lupin. „V případě Blaise a jejího rodu… Tvoje nadání má v sobě špetku krve z dávného rodu Peverelů, v jejichž rodě byly jejich smrtí schopnosti dlouho potlačovány, než se jejich krev smísila s jiným rodem. Po dvě generace se pak moc dostala k Brumbálovi, který jí, aniž by si to uvědomoval, předal své dceři. Tvá matka, jak ti Brumbál jistě vysvětlil, se té moci ale vzdala a tvým narozením tím pádem přešla veškerá její moc tobě. Dědeček ti ji jen opatroval, než si dorostla do určitého věku, kdy ti ji mohl předat.“
   „Svoje schopnosti jsem pocítila pár týdnů před tím, než zemřela matka,“ přikývla Blaise.
   Lupin přikývl. „To podle knihy znamenalo, že ti předala svou sílu a skrz Brumbála i své schopnosti.“
   Blaise si nemohla pomoct a usmála se. „Stále si nemůžu zvyknout, že je to vlastně můj dědeček.“
   „Tvůj co?“ zeptal se překvapeně Neville.
   „No… dědeček,“ řekla váhavě červenající se Blaise. Na to Neville jen hvízdl.
   „Takže hádám, že každej z nás získal schopnosti asi podobným způsobem jako ostatní,“ řekla Ginny. „Ty moje se částečně projevily pro změnu ve chvíli, když mě jistý arogantní blbeček vyprovokoval do nepříčetnosti svýma kecama,“ řekla, zatímco se upřeně podívala na Draca a nepatrně se ušklíbla.
   „Počkej, počkej, počkej,“ řekla Hermiona. „Takže to tys spálila ten závěs nad vstupními dveřmi do Síně?“ zeptala se nevěřícně.
   „Nechtíc,“ začervenala se Ginny. „Cítila jsem v sobě takový vztek a první co mi napadlo, bylo ho prostě pustit ze sebe ven. I když mě ale Draco nehorázně štval, jemu sem ublížit nechtěla. Samotnou mě ten oheň tenkrát polekal. S hůlkou sem se to ale postupně naučila ovládat.“
   „Mě bylo vždycky divný, že už napoprvé, co jsem nasedl na koště, jsem měl chuť se rozletět do širého světa. Poháněl mi můj dědičný instinkt, co?“ zeptal se Harry.
   „Ano i ne,“ odpověděl mu Remus. „Kdy jsi plně získal svoje schopnosti?“
   „Při…“ v půlce slova se ale zarazil. Kdy vlastně? Největší sílu cítil až ve chvíli, kdy byl s Blaise.
   „Když sem ti pomohla, pamatuješ?“ chytila ho za ruku Blaise. Harry se jen s nádechem usmál.
   „To asi nejspíš ano, ale… plné schopnosti jsem získal až… no…“ Nepatrně se zaškrábal na hlavě, zatímco se podíval na Blaise, která jen vytřeštila oči a začervenala se.
   „Kdy?“ zeptal se zvědavě Ron, protože před nimi Harry skryl své myšlenky.
   „To je jedno, Rone,“ řekla rychle Ginny, které to dokonale došlo, zatímco Ron se tvářil nechápavě.
   „Ale no tak, Harry. Řekni nám to.“
   „Ne!“ řekl trochu víc nahlas Harry, než se opřel do křesla a dal si ruce do podpaží. „Promiň, ale tohle je trochu osobní. Jak si přišel ke svým schopnostem ty, hm?“ Ron v tu chvíli dokonale zrudnul a snažil se splynout s křeslem.
   „No tak vidíš,“ ušklíbl se Harry. „Nerozhodně.“
   „Kluci,“ řekly v tu chvíli naráz Hermiona s Ginny, zatímco Luna se jen usmála a Blaise se ušklíbla.
   „Tak fajn. Měly bychom ale popřemýšlet, co budete zkoušet jako první,“ řekl nakonec Lupin, který celou scénu před sebou sledoval s mírně pobaveným úsměvem.
   „Já osobně bych byla pro to zkusit první schopnosti jako takové a přeměny. Co říkáte?“ navrhla Blaise.
   „To nezní špatně. Aspoň vyzkoušíte základní schopnosti, kterými vládnete,“ přikývl Remus.
   Po další asi čtvrt hodině dohadování co a jak zkusí, se nakonec ale zvedli a šli do parku, kde už na ně čekala Tanksová.

   „Tak dobře. Zkusíme to, jako jsme to kdysi zkoušeli my,“ kývl na všechny Remus. „Posaďte se všichni okolo nás do kruhu tak s půlmetrovými odstupy od sebe tak, aby každý Element byl proti svému Paladinovi,“ řekl a díval se, jak se okolo něho bez jakéhokoli slova rozmisťují, zatímco pokračoval.
   „V knize píší, že tohle je základní zkouška vašeho spojení před přeměnou. Uzavřený kruh by měl uvnitř sebe udržet vaše schopnosti, které si tak snadněji najdou svůj protějšek, se kterým by se měly vzájemně spojit.“ Když se na něho všichni trochu nechápavě podívali, s povzdechem si sedl do trávy vedle Tonksové. „Zkusíme to teda podle knihy. Harry, můžeš napřáhnout ruku směrem k Hermioně a soustředit svou sílu, aby vyhledala tu její?“ zeptal se. Když Harry přikývl, stočil pohled k Hermioně. „Můžeš udělat to samé a vyhledat Harryho sílu? Jsi jeho paladin, tak by to nemělo být tak těžké.“
   Oba s úsměvem přikývli, postavili se a napřáhli směrem k sobě ruce, zatímco Remus se posunul kousek dál, aby nebyl přesně mezi nimi.
   Chvíli se zdálo, že se nic neděje, když se Hermioně začaly okolo pěsti stáčet ze vzduchu tvořené namodralé vzdušné provazy. Během chvíle pak začaly stejné provazy obtáčet Harryho ruku, než se začaly z obou pěstí linout k sobě. Když se pak zhruba v půlce setkali, oběma zahžnuly modře oči a museli se zhluboka nadechnout nad přívalem vzájemné síly, než ruce spustily dolu a unaveně si sedli zpátky do trávy. Hermiona se ale najednou zasmála a šáhla si doprostřed hrudi.
   „I když jsme přerušili vlákno, stále to cítím,“ řekla s nevěřícným pohledem upřeným na Harryho, než se podívala na Lupina.
   „I já,“ dodal Harry. „Je to hodně odlišné a přesto tak moc stejné, jako když jsme se spojili my,“ řekl směrem k Blaise, která se na něho se začervenáním usmála.
   Postupně to po nich zkusili všichni ostatní s téměř totožnými výsledky.
   „Tak první část bychom měli,“ konstatoval Remus, než se podíval do knihy, když se zase posadili do kruhu. „Tady se píše, že toto je prvotní zkouška, zda k sobě patří Element s paladinem. A tou jste úspěšně prošli. Píše se tu, že pokud se na vašich rukou objeví jakési provazce mlhy barvy vašeho elementu, znamená to, že se vaše síly rozeznaly a sjednotili, a v budoucnosti bude mnohem lehčí toho druhého přivolat. Tohle mi James se Sriusem nikdy nevysvětlil a zde k tomu taky moc nepíšou, tak snad to pochopíte časem samy, co tím zakladatelé chtěli říct. Jako druhý bod je tu přeměna. Jmenují to tu jako zvěromagologii, kterou by měl taktéž zvládnout každý z vás, než se pustíte do sjednocování vašich sil. Při první přeměně by měl element fungovat jako zdroj síly pro paladina, pokud se nepletu.“ Všichni se po sobě váhavě podívali, než se postavila Ginny a natáhla ruku k Ronovi.
   „Zkus to, Rone. Jak řekl Remus, když zkusíte čerpat z našich sil a schopností, mělo by to být lehčí a vy s Hermionou jste se ještě nikdy nepřeměnili. Zkusíme to všichni společně?“
   Během chvíli pak všichni stáli proti sobě rozmístěný v několikametrových odstupech, jak jim poradila Blaise. Nevěděla, jak budou velké jejich přeměny, ale soudě podle své a Harryho to nehodlala riskovat.
   Všichni se ale překvapeně podívali na Ginny s Blaise, které se přeměnily první. Harry s Dracem už sice každý jednu z nich se přeměnit viděli, ale stejně to byl stále tak úchvatný pohled jako na poprvé.
   Vidíte? Není to tak těžké, řekla jim v duchu Blaise, než stočila svůj ostříží pohled k Nevillovi. Zkus to. Ten ale pozoroval Harryho s Dracem, jak se přeměňují a s ostatními třemi během chvíle jen doslova zírali na čtyři nádherná stvoření před nimi.
   Asi tu brzo vystojíme důlek, ozval se jim v hlavě Dracův hlas, následován něčím povzdechem. Že si ale dáváte na čas, dodal a po vlčím způsobu se ušklíbl. To Lunu s Hermionou nakonec tak rozesmálo, až se vzpamatovaly a spolu s kluky zavřely oči a začali se všichni soustředit.

   Remus seděl mezitím s Tonsovou opřený o kmen nedalekého stromu.
   „Jde jim to docela dobře, co?“ zeptala se Tonksová, když ho chytila za ruku.
   „To ano,“ řekl napůl zasněně Remus, než se jí podíval do tváře a usmál se.
   „Je mi jasný na co myslíš. Nebo spíš na koho,“ usmála se Tonksová. „Nedokážu to jinak vysvětlit, ale když je vidím… Draco se tak podobá povahově Siriusovi, až mi to děsí. Kdyby nevyrůstal pod Luciusovou výchovou, věřím, že by nebyl tak… no… že by nebyl tak Malfoy. Z obou rodů toho má opravdu hodně. Tvrdohlavost, určitou pýchu, ale v očích mu vyčteš laskavost stejně jako Siriusovi.“
   „Harry se zase v mnoha ohledech podobá Jamesovi. Zdědil jeho sílu. V mnoha ohledech je ale podobný Lily. Má její něžnost a laskavost. Je zajímavé tyhle dva naprosto odlišné lidi pozorovat a vidět v nich své staré přátele.“ Povzdechl si. Najednou se ale odstrčil od stolu a podíval se na čtveřici před nimi. „Podívej…“
   V tu chvíli se totiž začali všichni čtyři postupně měnit. Nejrychlejší ale byla Hermiona, která si jako ve snu klekla na všechny čtyři a se zavřenýma očima rychle vydechovala, zatímco se jí zvlnila záda, ze kterých postupně vystřelil proud zrzavých chlupů směřující jí po těle směrem k nohám a rukám, které ze začaly měnit v ohromné tlapy. Během chvíli už před nimi stála liška jen o třetinu menší, než byla vlčí podoba Draca.
   Trochu nevěřícně otevřela oči a udělala pár váhavých kroků, než se rozeběhla k Harrymu, který se mezitím složil na zem s Blaise po bohu. Jak ale nebyla zvyklá na svou nynější podobu, ale na lidské tělo, doslova smykem před nimi zastavila a rozplácla se jak široká tak dlouhá. Když pak protřepala hlavu, podívala se na ostatní tři, kteří už postupně nabyli svých druhých podob.
   Ronova proměna byla podobná jak u Hermiony nebo Harryho. Přesto před nimi ale během chvíle stál nádherný černý kůň, kterému postupně dorůstala ze zad křídla a jeho hříva a ocas měly podobu modro oranžových plamenů. Remus v tu chvíli musel uznat, že ta podoba je opravdu nádherná a chápal lidi z minulosti, když mu dali přirovnání napsané v knize.
   Ron nadšeně roztáhl křídla a zkusil maličko popojít, než se otočil k zbylým dvěma. Oba už dostávali skoro naráz konečné podobu, jako by měli mít a musel dát Remusovi za pravdu. Opravdu byly jejich podoby nesmírně podobné prvním zakladatelům.
   Neměl bys moc přemýšlet, nebo ti to zůstane, ozval se mu v hlavě Dracův sarkastický hlas.
   Zmlkni fretko, odsekl mu, než se v duchu ušklíbl a podíval se na Hermionu. Jsi překrásná.“
   Harry s Dracem v tu chvíli zasténali nad jeho naprosto zbožňujícím hlasem a museli se tomu oba v duchu zasmát. Oni museli při prvním pohledu na Blaise a Ginny určitě vypadat nějak podobně. Raději se proto podívali na Lunu s Nevillem.
   Lunina podoba byla vskutku zajímavá. Všichni už nejednou viděli nějakého fénixe, ale tohle se tomu nedalo rovnat. Nebyla nijak velká. Jako fénix měla zhruba polovinu své lidské velikosti i hmotnosti. Na fénixe měla ale nádhernou modrobílou barvu. Nevil se mezitím vedle ní změnil ve velkého černého medvěda.
   No nic moc, zastěžoval si Neville.
   Všichni nad tím jen v duchu mávli rukou. Za několik posledních týdnů už si zvykly na Nevillovy někdy až nezvykle divné nálady.
   Všichni se ale po chvíli otočili za zvukem potlesku, když k nim pomalu došli Remus s Tonksovou.
   „Zvládli jste to naprosto dokonale. Ani nevíte, jak moc bych si teď přál umět vám číst v mysli.“
   „Nechtějte,“ odpověděl mu Harry, který se mezitím přeměnil zpět a oprašoval si svetr od listí a trávy, jak se přeměnil na zemi. „Nikdy by mi ani v nehorší noční můře nenapadlo, že si polezeme vzájemně do hlavy zrovna s Malfoyem, ale teď mi to přijde až divně normální.“
   „Ještě si stěžuj, Pottere,“ odsekl mu Draco, který se spolu s ostatními také proměnil zpět.
   „Já si taky nestěžuju, jen konstatuju,“ zazubil se na něj Harry, nad čímž Draco jen s rukama v bok zavrtěl hlavou, zatímco všechny holky si vyměnily úsměvy a la konečně se nechtěj navzájem zabít.
   „Tak dobře,“ uťal jejich zábavu v půlce Remus. „Tak zkusíme poslední věc, než půjdeme domů na večeři?“ Všichni se v tu chvíli vyděšeně podívali kolik je hodin. Vůbec jim nepřišlo, že je celé odpoledne skoro pryč. Přišlo jim to spíš jako chvilka. Jen nad tím ale nakonec mávli rukou a postavili se opět do kruhu.
   Remus ještě naposled nahlédl do knihy, než ji zavřel a podal Tonksové. „Takže jelikož na první zkoušku jsme udělali přesně to, co bylo v knize, zkusíme to tentokrát trochu pohodlněji, i když se budeme držet přesně bodů. Natáhněte všichni před sebe obě ruce a rozkročte se. A teď soustřeďte veškerou svou moc a sílu do svých natažených pěstí a zkuste přitom myslet na ostatní živly než je jen ten váš. Chápete?“ Když všichni přikývli, ustoupil z kruhu ven.
   Chvíli se po sobě váhavě dívali, než nakonec všichni pozvedli ruce, do kterých začali soustředit všechnu svou sílu. Nějakou dobu se opět nic nedělo. Pak ale ucítili jemné záchvěvy, když okolo nich nepatrně zavířil vítr spojenou Harryho a Hermioninou mocí a rozšuměly se veškeré stromy a keře okolo nic v důsledku spojené moci Blaise a Nevilla. Všichni se soustředili ale na jediné – na místo uprostřed jejich kruhu na své pozvednuté ruce.
   A když pak nakonec všichni pocítili díky soustředění v jedno místo, když se nakonec propojily všechny jejich síly, jako by se něco v nich otevřelo. Bylo to, jako kdyby konečně zapadla nějaká skrytá skládačka na své právoplatné místo, kam odjakživa patřila a oni byli konečně opravdovým celkem.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30