TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› dokončené

        

2.kapitola - Nevinné otázky (Innocent Questions)


     vloženo: 23.05.2010    10.680 znaků / 1.484 slov   počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Ginny seděla v nebelvírské společenské místnosti vedle krbu a hrála na svém novém počítači mudlovskou hru jménem solitaire. Byla skoro půlnoc. Skoro celý rok šetřila peníze, než konečně našetřila dost, aby si mohla koupit svůj vlastní počítač. Bylo to něco, co opravdu chtěla. Nekonečné možnosti internetu ji fascinovaly. Byl tam přístup k tak hodně kouzlům, o hodně víc, než v knihovně v Bradavicích. Také si ale užívala chatu. Dovolovalo jí to mluvit s lidmi, o čem chtěla bez její běžné plachosti.
   Většina jejích kamarádů odjela na vánoční prázdniny domů, ale ona i Ron vždy zůstávali s Harrym tady v Bradavicích. Stejně jako Hermiona. Nechtěli, aby tu trávil jejich přítel Vánoce sám. Svoje dárky dostala už dneska ráno. Jako obvykle dostala svetr a nějaké čokoládové žabky od mamky. Ale počítač byl dneska jedinou věcí, na kterou dokázala myslet. Od doby, co ho dostala, se ho nemohla nabažit.
   Hermiona s Ronem šli někam ven na romantickou procházku a Harry psal nahoře v ložnici dopis Siriusovi. Stále se ještě ukrýval a nikdo si nebyl jistý, jestli se vůbec někdy jeho jméno očistí.
   Ginny se bavila s holkou z pátého ročníku, se kterou se kamarádila, a která odjela na Vánoce domů. Její mysl se ale zaobírala někým jiným.
   Najednou se na obrazovce objevilo okno: „IceyGaze se právě přihlásil.“
   S ušklíbnutím klikla na jeho jméno. „Jak ironické,“ zašeptala si. On byl přesně ten, na koho zrovna myslela. Objevilo se malé okno a ona začala psát.

   Firefly: Chyběl jsi mi.
   IceyGaze: Bylo to jen deset hodin.
   Firefly: Páni, to bylo víc, než sem si myslela.
   IceyGaze: -smích-
   Firefly: Čemu se směješ?
   IceyGaze: Máš mě ráda, co?
   Firefly: Co to je za otázku?
   IceyGaze: A co je tohle za odpověď?
   Firefly: A co když se mi líbíš. Co je na tom legračního?
   IceyGaze: 1) sotva ses tu se mnou setkala. 2) Neznáš mě.
   Firefly: Fajn. Tak mě nech tě poznat.
   IceyGaze: Proč jsem tě tak zaujal?
   Firefly: -úsměv- Protože jsi zajímavý.
   IceyGaze: Opravdu nevím co říct.
   Firefly: Tak neříkej nic. Nevadí to.
   IceyGaze: Co vlastně znamená tvoje jméno?
   Firefly: Je to má přezdívka.
   IceyGaze: z nějakého významného důvodu?
   Firefly: Kdybych ti to řekla, musela bych tě zabít.
   IceyGaze: -zvedne obočí- Proč?
   Firefly: Jen si dělám srandu. Kdybych ti to ale řekla, poznal bys, kdo jsem.

   Z velké části to bylo pravdivé. Už když byla malá, jí tak přátelé a rodina říkali díky jejím ohnivě červeným vlasům.

   IceyGaze: Proč? Jsi světluška?
   Firefly: Ne doslovně. –mrkne-

   Cítila se poněkud hravě. Neměla tušení, co je na tom klukovi zvláštního, na tom sedlákovi z Bradavic, ale líbil se jí. Něco na jejich rozhovoru jí přimělo se cítit plná života. Jeho divně uzavřený způsob, jak s ní mluvil a nutil jí tak se mu více otevřít. Zajímalo jí ale, proč byl tak uzavřený. Proč vždy změnil téma, když se ptal na něco osobního. A byl tak citlivý na své jméno.

   Firefly: Tak co znamená tvoje přezdívka?

   Čekala už dobré čtyři minuty, ale stále neodpovídal. Co se stalo?

   Firefly: Jsi tam?
   IceyGaze: Promiň. Zmrznul mi počítač.

   Dost o tom pochybovala. Okouzlené počítače z žádného důvodu nikdy jen tak nezamrznou. Ale než aby se na to ptala, nechala to raději být. Mohla se ho na jeho jméno a přezdívku zeptat později. Možná bude trochu vstřícnější.

   Firefly: V pořádku. Stává se.
   IceyGaze: Řekni mi něco o sobě.
   Firefly: A co?
   IceyGaze: Cokoli.
   Firefly: Dobře. Mám docela dost bratrů, mám ráda školu a ráda se učím kouzla. Mám ráda psaní a nedávno jsem se dostala ze své dětské lásky, která trvala skoro šest let. Promiň, ale můj život tak zábavný není.
   IceyGaze: Určitě je zajímavější než ten můj. Řekni mi o své lásce.

   Pomyslela na Harryho a pokusila se mu to vysvětlit bez toho, aniž by poznal, kdo to byl. Harryho znal každý, takže musí být opatrná.

   Firefly: Dobře. Připadala jsem si jako nadšené malé dítě. Dala sem si laťku ale asi příliš vysoko a on si mě celá ta léta ani nevšiml. Teda až do pátého ročníku, kdy si mě konečně všiml. Pokusili jsme se spolu chodit, ale nefungovalo to. Teď jsme už jen dobří přátelé.
   IceyGaze: Zajímavé. Proč to nefungovalo?

   Tohle už se snažila zjistit dlouho. I když si většina lidí myslela, že to skončil Harry, byla to vlastně Ginny. Být s Harrym už nebylo takové, jak si vždycky myslela. Mnohem lépe jim to šlo jako dobrým přátelům.

   Firefly: nejsem si jistá. Kdybychom se ale nerozešli, pravděpodobně bych se tu teď nesetkala s tebou. –úsměv-
   IceyGaze: Jen tak se nevzdáváš, co?
   Firefly: Co tím myslíš?
   IceyGaze: To bylo asi hrubé. Nemám dobrou náladu a nemusíš to odnést. Proč ses nevzdala? Jsem si jistý, že je okolo tebe spousta lidí, kteří by se s tebou rádi bavili.

   Jeho odpověď jí donutila se zamyslet. Proč to nevzdá? Všechno, co řekl, byla pravda. Kromě posední části.

   Firefly: Mám ráda výzvy.

   Zase mu chvíli trvalo, než konečně odpověděl. Začala být netrpělivá, nemohla tady trávit celý den.

   Firefly: Ice, můžu tě o něco poprosit?
   IceyGaze: Záleží o co.
   Firefly: Nemusíš odpovědět, pokud nechceš.
   IceyGaze: Dobře. Tak se ptej.
   Firefly: Marním svůj čas?
   IceyGaze: Co tím myslíš?
   Firefly: Myslím tím… zajímám tě vůbec?

   Už po třetí tu noc neodpověděl. Ginny začala frustrovaně psát.

   Firefly: No tak Ice, odpověz už!
   IceyGaze: Nemusíš ječet.
   Firefly: To jediné zabralo.
   IceyGaze: Ne.
   Firefly: Ne?
   IceyGaze: Ne, nemarníš čas.

   Ginnyina hlava se najednou zvedla od obrazovky. Někdo šel dolů po schodech.

   Firefly: Počkej chvíli, hned jsem zpět.

   Minimalizovala okno a otevřela opět solitaire. Ve stejnou chvíli sešel ze schodů Harry.
   „Ahoj Ginny, copak děláš?“ zeptal se, než se posadil na gauč proti ní. Hedwika seděla vedle něj, téměř připravená odletět s dopisem pro Siriuse.
   „Nic. Jen… hraju si hry na svém novém počítači.“ Nemohla věřit, když ve svém hlase slyšela stopy viny. Proč se cítila vinná? Co bylo špatné na on-line rozhovoru? Potkávat lidi a flirtovat s nimi, připomněla si hned.
   „Chceš něco přidat k mému dopisu pro Siriuse? Jdu to odeslat, tak dostane k Vánocům přinejmenším něco navíc kromě koláčků, co jsem mu poslal. Myslím, že se nebyly moc dobré, co myslíš?“
   Ginny se usmála a napsala rychle na konec dopisu: „Veselé Vánoce, Siriusi, stýská se nám po tobě. Ginny Weasleyová.“
   Harry přivázal dopis k Hedwičině noze a otevřel okno. Sova sněžná odletěla do temné noci.
   Když zavřel okno, šel zpátky k Ginny a sedl si vedle ní místo proti. Díval se na její počítačovou hru. „Můj bratránek Dudley tohle hrál na svém počítači. Pak ho to ale naštvalo a tak to rozbil.“ Myslel to jako vtip, ale Ginny myslela na něco jiného.
   „Ginny?“ řekl Harry nervózně, zatímco položil ruku na její, kterou měl položenou na myši od počítače. Otočila k němu hlavu a uvědomila si, co se děje. Líbím se mu, pomyslela si. Po všem, čím jsme prošli, o mě Harry Potter stále stojí. Trochu se překlonil a zašeptal: „Půjdeme najít Rona a Hermionu? Dneska večer je krásně, tak se můžeme projít.“
   Zmateně se na něj podívala. „Jsme jenom kamarádi, Harry. Pamatuješ?“
   V jeho očích se objevila bolest, než to zamaskoval bezcitnou tváří. „Já vím, Ginny. Samozřejmě že jsme. Jen jsem přemýšlel nad něčím jiným. Dnes večer by mohlo zase sněžit.“
   Ginny se s povzdechem otočila. Myslím, že dnes večer zůstanu tady. Omlouvám se, Harry.“
   Zvedl se a prošel společenskou místností, než se zastavil u dveří. „To je v pořádku, Ginny. Můžeme se projít třeba zítra. Rozumím.“ S tím odešel pryč.
   Cítila se trochu špatně. Byl jedním z jejích nejlepších přátel a nesnášela, když mu nějak ublížila. Musel se s tím prostě jen vypořádat. Otevřela znovu chatové okno a úlevně vydechla, když viděla, že byl ještě online.

   Firefly: Děkuju, že jsi na mě počkal.
   IceyGaze: Neměl jsem co jiného dělat.
   Firefly: rád si se mnou povídáš?
   IceyGaze: Proč musíš pořád ukazovat na mé slabosti?

   To jí zmátlo. Co bylo jeho slabostí? Že si tu s ní povídal? Nebo že si to užíval? Rozhodla se ho na to raději neptat. Vypadal, že nemá otázky moc rád a chce se jim vyhnout za každou cenu.

   Firefly: Tak kdy se s tebou setkám?
   IceyGaze: Definuj „setkat se“.
   Firefly: Myslím tím setkat se s tebou osobně, hlupáku.
   IceyGaze: Hlupáku? Na taková pojmenování neodpovídám moc dobře.
   Firefly: Zasloužil sis to.
   IceyGaze: Teda teda, někdo začíná být trochu divoký.

   Rozhodnutá z rozmaru napsala Ginny něco, co jí donutilo se červenat už ve chvíli, když na to jen pomyslela.

   Firefly: Vzrušuje tě to?
   IceyGaze: Prosím?
   Firefly: Koktám snad? Slyšel jsi mě.
   IceyGaze: Docela i jo.

   Vyvalila oči. Takovouhle odpověď opravdu neočekávala. Nevěděla, co by na to měla říct a pár minut tak bylo „ticho“.

   IceyGaze: -smích- Dnešní lekce zní: nepokládej otázky, na které nechceš znát odpověď.

   Ginny tomu nemohla uvěřit. „Svatá dobroto, on mě skoro dostal!“ pošeptala si pro sebe. No dobře, musela mu ukázat, že se mílí.

   Firefly: Jak víš, co chci a co nechci? Já jsem nechtěla měnit téma, protože i kdybych tě vzrušovala, nejsi teď tady a nemůžu s tím nic udělat.
   IceyGaze: Nic s tím nemůžeš udělat? Co bys udělala, kdybych právě teď byl v Bradavicích?

   Šíleně se začala červenat. Byl pro ni příliš dobrý. Nemohla vyhrát.

   Firefly. Co bys chtěl, abych udělala?
   IceyGaze: Pamatuješ si lekci, kterou sem ti dal? O otázkách, na které nechceš znát odpověď?
   Firefly: Ano?
   IceyGaze. Dobře. Tohle je jedna z nich. –šklebí se-
   Firefly: -protočí oči- Fajn. Jdu raději spát. Setkáme se tu zítra?
   IceyGaze: Snad. Spi dobře.
   Firefly: Dobrou noc!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11