TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› dokončené

        

10.kapitola - Navždy (Forever)


     vloženo: 31.10.2010    4.189 znaků / 726 slov   počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Stojíc venku před Velkou síní si znovu povzdechl. Mohl tu slyšet tlumenou hudbu zpoza velkých dveří, které ho dělily od Fire. S rukou na dveřích přemýšlel, co se stane, když je otevře.
   Hudba byla za dveřmi desetkrát hlasitější. Pár lidí k němu otočilo hlavu, ale protože měli všichni masky a nikdo ho nepoznal, obrátili se všichni zase rychle k tomu, co dělali před jeho příchodem.
   Stál chvíli u dveří, pozorujíc scénu před sebou. Lidé mluvili a smáli se, tančili s jejich partnery uprostřed sálu. Jiní postávali po stranách sálu nebo u stolů s jídlem u levé zdi. U samého konce pak stály chichotající se dívky u mísy s punčem.
   Mísa s punčem…
   Draco vyšel směrem k chichotajícím se dívkám, opatrně, aby do nikoho nevrazil. Všichni si mysleli, že zůstal na koleji. Hodlal proto udržet svou pověst a neprozradit se. Jedinou osobou, pro kterou to byl ochotný udělat, byla Fire…
   Nebyla tam žádná dívka v hnědočervených šatech. To bylo dobře. Aspoň bude mít čas si na to všechno okolo plesu zvyknout. Opřel se o zeď za skupinou dívek.

   Uběhly už čtyři písně a Ginny začínala být nervózní. Jako další následovala rychlá písnička. Harry nevypadal, že by ji chtěl nechat jít a přitáhl si ji blíž k sobě.
   „Harry,“ vydechla mu do ucha.
   Otočil k ní tvář. „Ano?“
   Zamračila se, zatímco se od něj trochu odsunula. „Půjdu si teď na chvíli sednout. Ehm… promiň.“
   S tím od něj doslova utekla a neohlédla se, dokud nedošla až ke stolu obsypaného jídlem. Když se u něj nakonec ohlédla, uviděla, že se Harry viditelně trochu otráveně baví na druhém konci sálu se Seamusem a Deanem. Skvělý.
   Podívala se dolů na stůl, než se podívala po lidech okolo sebe. Dívala se po komkoli, kdo by vypadal, že by mohl být Ice.
   Nikdo tak ale na první pohled nevypadal.
   Tou dobou už stála před skleněnou mísou, naplněnou jasně červeným punčem. Hudba tu byla slyšet hlasitěji, než čekala. Pohrávajíc si se šňůrkami na jejích šatech se dívala nervózně kolem sebe. Kde je?
   Uviděla kousek od sebe tancovat Hermionu s Ronem. Zamávala jim, ale nezdálo se, že ji viděli. Možná jí nepoznali. Masky, které si každý koupil, perfektně skrývaly všechny identity.
   Povzdechla si a opřela se o stůl. Nebylo tu nic, co by mohla dělat, než čekat. Bylo to ale lepší, než odmítat celou noc Harryho.
   V tu chvíli začala hrát první pomalá píseň toho večera. Místnost potemněla tak, že jediné světlo vycházelo ze svíček vznášejících se nad hlavami. Sledovala, jak se k sobě všechny páry přitiskli. Snažila se najít Rona s Hermionou, ale ztratili se v tom moři párů.
   Nějaká ruka jí silně stiskla kolem zad a než si uvědomila, co se děje, byla vtažena na taneční parket.
   „Ach!“ uniklo jí překvapeně ze rtů, když jí druhou rukou chytil okolo pasu. Podívala se mu do tváře, kde uviděla stříbrnou masku. Stejně stříbrnou jako text v knize… zadrhl se jí dech.
   „Ice?“ zašeptala. Nic neřekl. Jen ji pevně držel, jako by se bál, že mu odejde, kdyby jí pustil.
   Dala mu nakonec ruce okolo krku a opřela se tváří o jeho tmavé šaty. Nedokázala říct, jako měly přesně barvu. Na to tam byla příliš velká tma.
   To byla chvíle, o které snila celé měsíce. Vypadalo to neskutečně. Nemohla uvěřit, že s to opravdu stalo. Vdechovala jeho kořeněnou vůni. Byla ohromená, jak perfektně zapadla do jeho náruče, jako by pro ni byla stvořená, aby v ní navždy zůstala.
   Byla v jeho náruči. Nemohla tomu uvěřit. Bylo to příliš krásné, aby to byla pravda.

   Čekal na ni asi deset minut, než ji konečně uviděl. Stále u stolu s punčem s dychtivým, i když stále nevinným pohledem. Světla se už ztlumila, tak si ji nemohl pořádně prohlédnout. Ale dokonale odpovídala do jeho náruče a vypadala nádherně. I když nevěděl, kdo to je, snažil se to nepokazit. Tentokrát ne. Všechno, o co se momentálně staral, bylo to, že je v jeho náruči.
   Svoje ruce měl pevně okolo jejího pasu, zatímco měla ruce volně položené na jeho ramenou. Tvář měla opřenou o jeho rameno a všechno, co mohl dělat, bylo vdechovat vůni jejích vlasů.
   Ta chvíle byla dokonalá. Jinak to popsat nešlo. Doufal jen, že píseň nikdy neskončí, a že se tu budou moct pomalu točit po zbytek noci. Myslí mu ale proběhla myšlenka, že jakmile ta píseň skončí, budou muset čelit jeden druhému. Nemůže si masku nechat navždy.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11