TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› dokončené

        

11.kapitola - Konečně spolu (Togeter at Last)


     vloženo: 17.11.2010    5.699 znaků / 1.029 slov   počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Pomalá hudba je dostávala do transu. Klouzali a točili se spolu a doufali, že hudba nikdy neskončí.
   Všechno ale musí skončit, stejně jako píseň.
   Draco spustil ruce z jejího pasu a ona z jeho ramen. Stáli a chvíli se na sebe jen dívali. Pak ji ale Draco chytil za ruku a vedl jí rychle ke dveřím. Nikdo z nich nemluvil, zatímco rychle vyšli ze Síně.
   Světla se zachvěla, když vyšli ven. Draco jí nic neříkal a zamířil rovnou k východu z hradu. Ginny nevypadala vyděšeně jeho chováním. Byla jako omámená.
   Stáli na nádvoří, které bylo skoro dokonale temné. Jediné světlo vycházelo z oken z hradu a od pár světlušek okolo nich. Usmál se té ironii.
   Postavil se tak, že stál přímo před ní. Podívala se na něj a setkala se s jeho pohledem. Masky jim vykreslovaly pohledy. Vzal obě její ruce do svých a byl překvapený, že se třesou. Jestli zimou nebo nervozitou, to si nebyl jistý. Pak si ale uvědomil, že to je on, kdo se třese, a ne ona. Byla to hodina pravdy. Chvíle, ve které zjistí, jestli je opravdu tou dívkou jakou si myslel, že je. Jestli jí bude jedno, že je Malfoy.
   Zřejmě nebyla ze Zmijozelu. Dokazovaly to její nevinné rysy. Doufal jen, že nebyla předpojatá proti jeho koleji.
   Stáli tam skoro dvě minuty. Venku bylo opravdu docela chladno a on měl najednou strach. Poprvé v životě se Draco Malfoy něčeho bál.
   Je tu jen jediný způsob, jak zjistit odpovědi na všechny moje otázky, pomyslel si odvážně.
   Bez přemýšlení zvedl ruku k její tváři a posunul jí kousek masku. Jen takový kousek, aby uviděl její rty. Stejně pak posunul i tu svou, kterou si opřel o kořen nosu, než jí políbil.
   Políbil ji s vášní, která pro něho byla nová. A nebyla to tentokrát žádná hra.
   Byla překvapená. Nečekala, že jí tak najednou políbí. Nestěžovala si ale. Místo toho mu opětovala jeho polibek. Opětovala ho jiným způsobem, než se kdy líbala s Harrym. Nebo s kýmkoli jiným.
   Když si myslela, že je konec, objal ji pažemi, jako když tančili. V tu chvíli se za celou noc cítila dobře a víc se k němu dokonce přitiskla. Nerozuměla tomu, jak někdo s tak ledovým jménem může tak sladce a vroucně líbat.
   Konečně se od ní odtrhl a na tváři se mu objevil úsměv. Připadal jí známý, ale nemohla si vzpomenout, kde ho už viděla.
   Napřáhl ruku k její tváři a ona si uvědomila, že jí chce sundat masku. Jeho druhá ruka stále spočívala na jejím pasu. Opatrně chytil palcem a ukazováčkem její masku a pomalu ji sunul nahoru. Když jí sklouzla z hlavy, odkryla její krásné husté vlasy, hluboké oči a roztomilý krásný úsměv. Jeho pohled se zastavil u jejích rtů. Z účesu jí uniklo pár rudých pramenů, které zakryly její pihovatý nos.
   Draco se zarazil. Rudé vlasy a pihy?
   „Gi… Giny… Weasleyová?“ vykřikl se znechuceným výrazem v jeho již odhalené tváři. Rukou si přitom přejel po rtech. Bylo to dost nedospělé, ale nemohl si pomoct.
   Uvědomil si, že ji stále druhou rukou drží v pase. Rychle jí pustil a o pár kroků ustoupil.
   Weasleyová. On políbil Weasleyovou.
   Ginny se na něj podívala, než sklopila zrak k zemi. Byla stejně tak překvapená jako on, když si uvědomila, že její tajná láska je ze všech lidí tady zrovna Draco Malfoy. Nechuť v jeho hlase jí ale ublížila. Z oka jí sklouzla malá slza. Pokusila se jí rychle setřít, ale bylo příliš pozdě.
   „Ach, zranil jsem tvé pocity? Smůla. Pravděpodobně jsi to měla celé naplánované. Ty a ti tví ubozí přátelé. Určitě jsou někde poblíž v křoví, co? Raději odejdu dřív, než mě ještě víc ponížíte. Jdi si najít svého přítele Pottera.“ S tím se chystal k odchodu.
   „Harry není můj přítel. Říkala jsem ti o něm.“ Její tichá slova a něco v jejím hlase ho donutilo se zastavit. Pokud by ji vyslechl, možná by se mohl dozvědět nějakou špínu na Pottera. „Osvěž mi paměť.“
   Povzdechla si a znovu se podívala do země. „Má mě hodně rád. Já ale to samé necítím.“ Překvapeně vyvalil oči.
   „Můžeš mě jen vyslechnout?“ zeptala se. Jen přikývl. „Pozvala jsem tě na ples. Doufala jsem, že nebudeš mít předsudky k mé rodině. Upřímně, Draco, už jsem to chtěla vzdát. Chtěla jsem jít nakonec i s Harrym a zapomenout na tebe. Tys byl ale ten, kdo mi dával naději. Ty jsi ten, kdo mě donutil, abych to nevzdala. Tak jak tady můžeš stát a vztekat se jen pro to, že jsi políbil Weasleyovou? To pro tebe jméno tak moc znamená?“ Už na něj skoro křičela, jak moc chtěla, aby to pochopil.
   O krok od něj rychle ustoupila. Díky tomu pohybu jí ale z vlasů spadla na zem růže, kterou jí tam dal během tance. Teď ale ležela na zemi, zapomenutá.
   Draco dlouhou chvíli nemluvil a jen přemýšlel.
   Vzpomněl si na všechny chvíle, kdy se bál, co si o něm bude myslet. Jak dlouho se na to připravoval. Jak se bál toho, že je Malfoy, že je ze Zmijozelu a doufal, že jí to nebude vadit. Měla pravdu. Jak tady může stát a říkat něco takového, když sám doufal, že si nebude myslet to samé o něm?
   Byl takový pokrytec.
   Uvnitř něj se něco změnilo. Roztával jeho ledový okraj, sebral všechnu svou sílu a objal ji. „Ginny…“ zašeptal. „Je mi to moc líto. Nemyslel jsem to… Já nevím, co…“
   Přerušila ho polibkem, stejně jemným, jako jí první věnoval on.
   „To je v pořádku,“ ujistila ho, když se odtrhli. „Chápu tě.“
   Draco se sehnul a zvedl ze země její růži. Stále byla dokonalá jako předtím a s úsměvem jí Ginny podal. „Tohle patří tobě.“
   Vzala ji z jeho rukou a zastrčila si ji zpátky do vlasů. Perfektně tam padla. „Víš, že jsem měla ve všem pravdu?“ řekla, když se přitulila do jeho teplé náruče.
   Přitiskl si ji blíž k sobě. Cítil přitom, jak se její tělo chvěje. „V čem?“
   Ušklíbla se na něj. „Že oheň rozpouští led.“
   Pohladil jí zlehka prstem po tváři. Dlouho si ji prohlížel, než hravě řekl: „Ale no tak, Ginny, to ví přece každý.“
   Oba se začali smát a šli pomalu zpátky do hradu. Po tom všem si koneckonců musí ještě zatančit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11