Kdy tedy, když ne teď?

 
    autorka: Temná Hypnoty
    postavy: nechte se překvapit
    žánr: depresivní/songfic na píseň Because of you od Kelly Klarkson

    5.625 znaků/1.018 slov - vloženo: 31.10.2010
    počet zobrazení: - klasifikace: 70%

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I will not make the same mistakes that you did
I will not let myself cause my heart so much misery
I will not break the way you did
You fell so hard
I've learned the hard way, to never let it get that far

   Zase se probudila před úsvitem. Nedělala pak nic, jen ležela v posteli a bezvýrazným pohledem zírala ven z okna. Do šedivého dne a přicházejících chabých paprsků slunce. Dívala se ven na příchod nových věcí a necítila nic.
   „Taky nic necítil,“ zašeptala jí mysl. Věděla, o kom mluví její podvědomí, a tak raději vstala a alespoň si šla do kuchyně udělat ranní kávu. Nechtěla se mu podobat, přesto věděla, že se mu podobá. Trápilo ji to anebo ne?

Because of you
I never stray too far from the sidewalk
Because of you
I learned to play on the safe side
So I don't get hurt
Because of you
I find it hard to trust
Not only me, but everyone around me
Because of you
I am afraid

   Černovlasá dívka jemně probírala vlasy světlovlasého mladíka. Opatrně a něžně ho hladila a očima s rozšířenými zorničkami sledovala jeho chladný výraz. Hlavu měl položenou v jejím klíně.
   „Nech toho,“ odehnal najednou její ruku. Ucukla a on se začal zvedat.
   „Jdeš pryč, Draco?“ zeptala se a neopomenula se ho dotknout na rameni. Seděl teď zády k ní.
   „Nebuď otravná,“ sykl a odcházel. Crabbe a Goyl se hned zvedli a šli za ním. Rozhlédla se po společenské místnosti. Zachytila pohled mladších studentů a studentek. Nahodila lhostejný výraz a odešla do dívčích ložnic. Slíbila sama sobě, že takhle poníženou ji už neuvidí. Musela přiznat, že Draco byl v tomhle dobrý učitel. I když to bolelo.

I lose my way
And it's not too long before you point it out
I cannot cry
Because I know that's weakness in your eyes
I'm forced to fake a smile, a laugh
Everyday of my life
My heart can't possibly break
When it wasn't even whole to start with

   Vzdala to, tahle noc byla stejná jako všechny ostatní. Ty, co byly od toho okamžiku před rokem? Nebo už dvěma? Přestala to počítat, to už by se vážně zbláznila.
   Nadechla se a rázným krokem vyšla ke skříni. Prudce otevřela a vyndala krabici, založenou úplně dole na dně skříně. Opatrně, mírně třesoucí se rukou sundala víko. Když uviděla ty černé šaty, ani ji to nezaskočilo. Tedy spíš to nedala znát.
   „Tak jsi to vždycky chtěl,“ obvinila ho. Obviňovala ho za všechno. I za to že si pak ty šaty oblékla a vyšla v nich ven. Za ním…

Because of you
I'll never stray too far from the sidewalk
Because of you
I learned to play on the safe side
So I don't get hurt
Because of you
I find it hard to trust
Not only me, but everyone around me
Because of you
I am afraid

   „Čekala jsem tě!“ vykřikla, když se dveře jejich bytu konečně otevřely. Nikdo jiný neměl klíče, a taky by k nim nikdo nešel. Ne tak uprostřed noci.
   „Zdržel jsem se,“ ani se na n nepodíval. Moc dobře věděla u koho se zdržel. Nejdřív byl u Pána,o tom nepochybovala. Ale pak…
   „Proč mě to nepřekvapuje,“ sykla ironicky. Sundal si hábit a unaveně se posadil do křesla v kývacím pokoji.
   „Něco nového?“ otázala se. Zvedl k ní pohled. Opřela se zády o rám dveří a založila ruce na prsou.
   „Prohráváme,“ připustil znechuceně.
   „Vybrali jsme si špatnou stranu,“ konstatovala suše. Mladík se prudce zvedl a přirazil ji ke zdi.
   „Tohle nikdy neříkej,“ zavrčel jí do obličeje a s odfrknutím sebral pohozený hábit a zase odešel pryč. Když uslyšela třísknutí dveří, padla na zem. Začínala se ho bát.

I watched you die
I heard you cry
Every night in your sleep
I was so young
You should have known better than to lean on me
You never thought of anyone else
You just saw your pain
And now I cry
In the middle of the night
For the same damn thing

   Chladnými prsty přejela po zdobeném železném mřížoví. Pohlédla na ty řady mlčících, a přesto promlouvajících kamenů. Nechtěla sem jít. Tak dávno tu nebyla. Naposledy, když se s ním přišla rozloučit. Ano, když plakala, protože ho ztratila.

   „Já, já…,“ snažil se ještě něco říct. Držela ho v náručí a její sukně se zbarvovala do ruda jeho krví. Pohladila ho po světlých vlasech a snažila se pousmát.
   „Ten úsměv ti nejde,“ poznamenal ironicky se zkřivenou tváří.
   „Neztrácíš svůj černý humor, jak vidím,“ poznamenala s náznakem plačtivosti v hlase.
   „Znáš mě,“ procedil skrz zaťaté zuby. Prohnul se v křeči a bolesti. Prudce vydechl a zavřel na chvilku oči. Ta strašná bolest ho sžírala zaživa.
   „Řekni jí, že jsem ji miloval,“ zašeptal najednou s tak změněným pohledem. Nikdy ho u něj neviděla, přesto věděla o kom mluví.
   „Já jsem tvoje žena,“ přivinula ho k sobě. Nevšimla si, že on už ten pohled upírá do prázdna.

   Klekla si k jeho náhrobku. Našla ho snadno. Spíš srdce ho našlo.
   „Tolik nocí plných slz. Považoval jsi je za slabost, vzpomínáš?“ zašeptala po nějaké chvíli. Vztáhla ruku k místu kde bylo do kamene vyryto jeho jméno. Nedokázala se ho ale dotknout. Nedokázala to.

Because of you
I never stray too far from the sidewalk
Because of you
I learned to play on the safe side so I don't get hurt
Because of you
I tried my hardest just to forget everything
Because of you
I don't know how to let anyone else in
Because of you
I'm ashamed of my life because it's empty
Because of you
I am afraid

   „Netušil jsem, že přijdeš,“ ozval se za ní hlas. Ztuhla a pak se pomalu otočila. Nevěřila tomu, že ho ještě někdy uslyší.
   „Co tu chceš?“ zeptala se. Zírala na něj jako na zjevení z druhé strany života.
   „Taky tu mám přátele. Bohužel,“ pokrčil rameny.
   „Vypadni,“ sykla na něj. Nesnášela ho a on si tu klidně dál postával.
   „Kdybys někdy něco potřebovala tak…,“ zjevně nepochopil, že ho vyhání. Stejně zabedněný jako na škole.
   „Zmizni, Pottere,“ otočila se zpět k hrobu a ignorovala ho.
   „Promiň, Pansy,“ zašeptal. Slyšela už jen zvuk vzdalujících se kroků.