TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› jednorázovky
      ›› "Harry Potter"

Komentáře k povídce

        

Kouzelný zaprášený přístěnek


    z originálu: The Dusty Magical Closet
    autorka: Carolanne O'Rourke
    přeložila: Catriona Neko

    vloženo: 08.01.2012
    aktualizováno: 08.01.2012
    postavy: Ginny/Draco, Snape
    žánr: romantika/humor

    14.955 znaků / 2.505 slov   
    počet zobrazení:
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Ginny nemohla uvěřit svému štěstí. Prospala svou hodinu bylinkářství a nikdo z jejího pokoje na koleji se jí neobtěžoval probudit. A to byl jen začátek… na obědě jí Ron rozlil celý pohár hroznové šťávy všude po jejím novém bílém svetru a profesor Snape přes její rozpačitost jí přinutil na konci hodiny otestovat její vlastní Mizející lektvar. Měla recept tak zpackaný, že opouštěla učebnu s velkými pupínky a s jizvami přes celou její tvář a tělo. Všem to přišlo děsně vtipný a jejich smích slyšela, dokud nevypadla z místnosti. Teď se beznadějně co nejvíce pomalu plahočila zpátky do nebelvírské společenské místnosti. Tohle byl rozhodně den všech dnů! Předtím, než ale měla příležitost se utopit ve svém soucitu, uvědomila si, že si nechala všechny své knihy v učebně lektvarů. Větší zbytek dne pak strávila s madam Pomfreyovou a vynechala tak zbytek svých hodin.
   Za velkými okny se usadila tma, zatímco spěchala dolů do sklepení. Plaše otevřela dveře Snapeovy třídy a k její velké úlevě nebyl Snape nikde v dohledu. Všimla si své tašky s knihami v rohu místnosti a byla připravená si ji vzít a odejít, když něco dalšího zaujalo její pozornost. Snapeův soukromý přístěnek byl doširoka otevřený a mezi dveřmi ležela rozbitá sklenice. Zvedla zvědavě obočí. Z přístěnku se začala najednou ozývat směs proklínání. Věděla jistě, že tohle nebyl Snape. Zvědavá holka od přírody, zapomněla na chvíli na svou tašku a nakoukla do tmavého přístěnku. Vypadal dost male, ale to jen díky velkým policím se všemi možnými věcmi.
   „Hej!“
   Ginny vykřikla a zděšeně začala klopýtat zpět k tajným dveřím, které se v tu chvíli bouchnutím zavřely.
   „Ne!“ zakřičel nějaký hlas. Ginny si najednou všimla někoho dalšího, kdo začal mumlat kouzla pro otevření, zatímco jí hrubě odstrčil z cesty. Několikrát pak musela zamrkat, než si uvědomila, že vedle ní opravdu stál Draco Malfoy.
   „Co je?“ řekla nakonec, když se probrala z prvotního šoku.
   „Zamkla si nás tu!“ řekl Draco, když nevěřícně potřásl hlavou. „Ty prokletá Weasleyová, zamklas nás tu!“ Dobrá práce!“ Propaloval ji rozzlobeným pohledem.
   Tohle bylo poprvé, kdy viděla, že Draco ztratil svůj klid a pochybovala, že se to stávalo tak často. Ještě ale neviděla, že by byl tak rozrušený. „Nebuď nervní. Použiju jen svou hůlku a …“ Natáhla se pro svou hůlku do kapsy, kam ji obvykle dávala, ale k její zlosti jí tam chyběla. „Sakra.“
   „Sakra? Nech mě hádat… nemáš svou hůlku,“ ušklíbl se Draco.
   Ginny potřásla pomalu hlavou, prohledávajíc nevěřícně své šaty. Její oči se už začaly přizpůsobovat té tmavé plesnivé místnosti, když si uvědomila, že ji nechala se svou taškou u dveří.
   „Skvělý! To je fakt skvělý! Ty dveře jsou rozbité, ty náno blbá! Zamkla jsi nás tady! A Snape nepřijde dřív než zítra ráno!“
   „No dobře, a co tvoje hůlka? Můžeme…“
   „Ne. Moje hůlka je na Snapeově stole. Vyráběl jsem zrovna nějaký zvláštní lektvar a šel jsem si zrovna pro nějaké zásoby, když jsi ty přišla a zavřela nás tady. Co tu vůbec děláš, Weasleyová?“ prohodil beznadějně rukama ve vzduchu. „A proč se vůbec s tebou bavím? Je to jen plýtvání časem…“ Založil si ruce pod paže a opřel se o kamennou zeď.
   Ginny chvíli trvalo se uklidnit. Zhluboka se nadechla a pohled v jejích jasných očích se změnil z překvapení na zlost. „Jak mě můžeš z toho všeho obviňovat? Já jsem nevěděla, že jsou ty dveře rozbitý.“
   „V první řadě bys tu neměla být! Díky tobě tady ztvrdnu až do rána. A ze všech možných lidí tu musím tvrdnout s Weasleyovou!“ Vyslovil její jméno s takovou nenávistí, že se skoro cítila, jako kdyby do ní fyzicky bouchnul.
   Chtěla říct něco na svou obranu, ale nemohla na nic přijít. Všechno, co si uvědomovala, bylo, že se dostala až na úplné dno. Mohla zvládnout pupínky a jizvy, ale Mafoy… „Co teď uděláme?“ Věděla, že by udělala lépe, kdyby byla zticha, ale byla vystrašená. Co udělá Ron, když se nevrátí zpátky do společenské místnosti? Nemluvě o tom, že byla zaplavená domácími úkoly. Opravdu tu bude muset sedět celou noc s Malfoyem? Nechtěla si to připustit, ale Draco ji vždy štval. Dokonce i teď, když byla už v šestém ročníku – už skoro dospělá – stále jí připadal hrozivý. Jako had připravený udeřit, pokud byste se k němu dostali příliš blízko. S další myšlenkou si uvědomila, že tohle bylo nejblíže, kdy u něho byla. Kdykoli ho viděla na chodbách nebo v Prasinkách, doslova pelášila pryč. Jen někdo odvážný a hloupý by byl ochotný se postavit před Draca Malfoye. Což zahrnovalo i jejího bratra a jeho přátele.
   „Co myslíš tím co teď uděláme? Sedneme si tu a budeme čekat.“
   „Já ale nemůžu! Musím se sejít s Ronem ve společenské místnosti! Mám moc úkolů! Já jsem…“ Rozhlédla se po místnosti, která najednou s ní i s Dracem vypadala o dost menší, než pokračovala. „Mám klaustrofobii!" vydechla, když si dala ruku na hruď, kde mohla cítit své srdce jak rychle buší.
   „Ježiš uklidni se, Weaslyová,“ řekl Draco s protočením očí. Jeho hlas byla ale najednou jiný.
   Buch… Buch… zvuk jejího bouřlivého tlukotu srdce zněl v jejích uších příliš hlasitě. Brzy cítila, jak jí po čele stéká do obočí pot a pak jí selhaly nohy. Zhroutila se a bojovala, aby mohla dýchat. A to Draca docela vystrašilo. „Weasleyová?“ řekl tiše, odlepil se z jeho bodu u zdi a přešel těch nemnoho kroků až k sedící dívce.
   „Tohle mi nedělej. Nemůžu tu tvrdnout s poblázněnou malou holkou…“
   Vypadala, že ho neslyší. Pak se mu rozsvítilo, že to opravdu nepředstírá. „Hej, Weasleyová, přestaň!“ řekl vážně, než jí unáhleně trochu kopl do nohy.
   Zalapala po dechu. „Au!“ Chytila se jejíma elegantníma rukama za nohu a zakňučela, zatímco jí z koutků očí vytryskly slzy.
   „Ach nech toho. Nekopl jsem tě tak tvrdě.“
   „Ale ano, ty blbečku!“ zaječela, než odhalila jasně se tvořící modřinu na její bledé pihovaté noze. Draco rychle zamrkal. Byl to zajímavý pohled. Nejmladší Weasleyová odhalila její dlouho utajovaný kus nohy podél jejího stehna. Nemohl si vzpomenout, že by si představil tuhle „lasičku“, jak takto odhaluje svou nohu.
   „Určitě mi to začne krvácet. Fakt moc díky, Malfoyi,“ zamumlala a pozorovala svou nohu, zatímco Draco bojoval sám se sebou, aby odtrhl pohled od rusovlásky na podlaze. Kdyby v tu chvíli byl někým jiným než Malfoyem, byl si jistý, že by se určitě začervenal.
   „Já jsem nás nedostal do téhle podivné pozice a nezamkl nás tady, nebo snad ano?“ řekl Draco vítězně. Postavil se zase do jeho královské pozice u zdi, s rukama v podpaží a s hlavou vysoko zdviženou nad jeho černý límec pláště.
   „Nosíš někdy něco jiného než černou?“ řekla Ginny první věc, která jí přišla na mysl.
   Draco vypadal pobaveně. „Co je ti do toho v čem chodím?“
   Zvedla se ze země a pokrčila rameny. Přístěnek musel být tak 40 centimetrů z každé její strany široký a byla to velmi malá místnost. Nemohla tomu prostě pomoct a byla jen pár kroků od něho. Zahnala raději myšlenky na omezené rozměry jejího vězení. „Jsem jenom zvědavá,“ odpověděla nakonec.
   „Zvědavost zabila kočku.“ Draco zúžil svoje šedé oči, které vykoukly mezi volnými prameny jeho platinově bílých vlasů. Ginny nedokázala popsat, co cítila, když se na ní takhle díval. Nebyl to žádný z pohledů, kterým na ni kdy předtím díval. Díval se na ní, jak kdyby se do ní snažil dostat a přečíst si její duši. Bylo to znervózňující.
   „Nedívej se na mě tak,“ vyštěkla.
   „Jak?“ zeptal se nevinně Draco.
   „Takhle. Jako bys mě svlíkal očima.“
   Zašklebil se. „Ne, Weasleyová. Kdybych to dělal, udělal bych tohle.“ Lenivě přitom vlekl své oči po celé délce jejího těla, než se jí znovu podíval do očí.
   „Ne, ne tahle,“ řekla s odporem. „Vypadal si, jako bys něco hledal…“
   „Možná ano.“
   „Přestaň. Neprosím se tě, aby ses na mě díval, mluvil se mnou nebo cokoli dalšího.“ Otočila se k němu zády a ocitla se před policí plnou kouzelných přísad.
   „Aaach… neděláš dobře ty malá ohnivá koule! Vsadím se, že bys byla v posteli naprosto neporazitelná.“
   Ginny naštvaně vydechla, než strnula. „To je tak nechutný! Jak si můžeš byslet – předpokládat – že já…“
   Draco se začal smát. Ne šťastným, ale pobaveným smíchem a jeho šedé oči se najednou škodolibě rozsvítily. „Ty jsi panna, že ano?“
   „Co?“ vykřikla, neschopná uvěřit tomu, kam tahle konverzace vedla.
   „Jsi panna?“ opakoval.
   „Já… na to nebudu odpovídat!“
   „Proč ne?“
   „Dobře, a co ty? Jsi panic?“ vyštěkla na něj.
   „Ne,“ odpověděl jednoduše, jako kdyby to byl ten nejznámější fakt na světě.
   Nevěděla, jak se zabývat jeho problémem. Cítila se zranitelně, když koukala do té starší chlapecké tváře.
   „Ty jsi, že ano?“ Usmíval se přitom, jako kdyby dostal nějaký zvláštní dárek.
   „A co jako?!“ domáhala se na obranu. „Hej, to není nic špatného,“ zareagovala na to a s hlasitým povzdechem se sesunula na zaprášenou podlahu. Mohla na sobě cítit jeho oči a nechtěla se na něj podívat. Byla docela otrávená. Byla si jistá, že kdyby se na něj znovu podívala, začala by křičet.
   „Tak proč jsi ještě… ty víš co? Potter ti nedal?“
   „Harry není můj přítel,“ odpověděla tiše, odmítajíc se setkat s jeho pohledem, když si dávala kolena k bradě.
   „Samozřejmě že ne,“ řekl jednoduše. „Potter by nebyl schopný tě ani políbit.“
   „Co tím jako myslíš?“ řekla s pohledem upřeným na zaprášenou polici.
   „No dobře, víš co se říká o rusovláskách…“
   „Bože! Musí se všechno, co říkáš, točit okolo sexu?“ zeptala se naštvaně Ginny.
   „Ne vždycky.“
   „Koukni, chci se dostat přes tohle dilema, aniž bych ti odřela obličej, dobře? Tak se mnou nemluv.“
   „Ale já se tak nudím,“ řekl ospale, zatímco chodil nenuceně okolo ní.
   Podivně se na něj podívala a potřásla hlavou. „Víš, že nejsi tak děsivý, když tu tahle kňučíš?“
   Zastavil se. „Já nekňučím. A ty si myslíš, že jsem děsivý?“
   Až teď Ginny pochopila, co řekla, pokrčila rameny a znovu se podívala jinam.
   „Myslím, že slova, která hledáš, zní nápadně zastrašující.“
   „Spíš nápadně arogantní.“
   „Není nic špatného na tom mít sebe rád,“ obhajoval se Draco.
   „Ty se nemáš jen rád. Jsi sebou naprosto uchvácený! Kdybych tě neznala, přísahala bych, že jsi holka.“
   „Nemusím se obtěžovat s ženskými věcmi na zkrášlení. Probudím se a takhle přirozeně vypadám."
   Na to se Ginny začala smát.
   „Bavím tě, Weasleyová?“ zeptal se Draco.
   „Někdy,“ řekla přes deroucí se chichotání.
   „Dobře.“
   „Hele…“ začala říkat Ginny. Draco se setkal s jejím pohledem. „Proč tak nenávidíš mojí rodinu?Proč furt Rona tak popichuješ?“ Ginny si nemohla pomoct a musela se na to zeptat.
   Tahle otázka vyzněla v jeho očích dost nečitelně. Vypadal, že o tom hluboce přemýšlí, než po chvíli promluvil. „Protože vidím co jste – zavšivená, nic nikomu neříkající chudá rodina. Kdo miluje mudly?“
   „To není žádná omluva, Draco,“ protestovala Ginny, když se postavila vedle něj.
   „Jak jsi mi to řekla?“
   „Cože?“
   „Řekla jsi mi Draco.“
   „Je to tvé jméno, nebo snad ne? Tak kdo je cvok?“
   Draco popadl ginny za paži a nepustil jí. Přijal přitom pokusné opatření a popošel k ní blíž, aby vyplnil mezeru mezi nima. „Neříkej mi tak!“ vykřikl rozzlobeně s přísným pohledem na své tváři.
   „Proč ne?“
   „Protože.“
   „Znovu jen chatrné výmluvy, Draco.“ Zdůraznila jeho jméno. Věděla, že z jí neznámých důvodů ho to dostalo. Dřív, než Draco věděl, co dělá, chytil jí i za druhou paži a frustrovaně s ní zatřásl. Třásl s ní, až z toho oba málem dostali závrať, než se nakonec ztratil v hlouby její očí.
   Dívala se na něj jasně zářícíma očima s pohledem, který obvykle měla, když jí škádlil. Jeho oči se zabodly do jejích rysů, její bledé kůže s pihami přes její nos. Její rty byly pevné a červené, ale ne tak červené jako její vlasy, které intenzivně zářily pod světlem jedné jediné malé lampy v přístřešku. Sahaly jí přes její měkký obličej dolu v dlouhých kadeřích až na její záda. Cítil najednou nějakou přesvědčivou touhu pohladit jí přes ně jeho dlouhými prsty. Vypadalo to tak dokonale. Navzájem se oba studovali tak dlouho, jak jen by dokázali vydržet. Ginny nemohla odtrhnout oči od několika volných pramenů vlasů, které spadaly volně přes jeho oči. Vlasy měl obvykle uhlazené, ale těchhle pár pramenů… nutily jí dívat se… dobře, vypadal tak… sexy. Jeho oči bojovaly s jejími vlastními a i přes svojí vůli zvedla nakonec ruku, odhrnula mu jeho vlasy z očí a dala mu je jemně za ucho. Cítila, že se mírně otřásla, když jí jeho oči pozorovaly. Našel svůj cíl… sklonil hlavu a co nejvíce jemně přitiskl své rty na ty mladé nebelvírky. Nemohl ignorovat její vzdech překvapení a ucukl od ní. Její oči byly tak široce vytřeštěné. Na chvíli si myslel, že mu jednu ubalí, než mu zašeptala: „Udělej to znovu.“
   Nejasný jeho akcí, políbil ji znovu. Tentokrát tvrději, jak úplně zachycoval svoje rty na těch jejích. Ochutnal vítězství, když tiše zakňučela. Věděl ale, že většina toho vítězství patřila jí. Líbání s ní bylo, jako kdyby políbil oheň. Jeho rty hořely… hořely horkou touhou, jak se polibek zesiloval. Draco Malfoy byl zavřený v přístěnku s Ginny Weasleyovou a líbal ji. A to to vypadalo jako každodenní průměrně nudný den… Rychle se to ale změnilo na závod mezi nimi o vedení. Aniž by si věděl, co se stalo, uvědomil si, že ji tiskne pevně ke zdi, zatímco Ginnyiny nohy se pevně a bezpečně obtočily okolo jeho pasu. O chvilku později oba přestali a zalapali po vzduchu. „Ginny, co…“
   Ale rusovláska ho umlčela dalším polibkem. Vyloudil ze sebe až přidušený vzdech překvapení, když se neočekávaně otevřely tajné dveře a chvilku jim trvalo, než byli schopni zase jasně myslet. Ve dveřích stál Snape, jako obvykle chladný, ale tentokrát navíc třesouc se s brunátnou tváří. Musel to být pro něho velmi zajímavý pohled: Draco Malfoy až bolestně tiskl ke zdi nevinnou mladou Ginny Weasleyovou v takové pozici, že by to každou matku přinutilo omdlít. „Pane Malfoyi – co tu děláte!“ vyštěkl Snape naštvaně.
   Ginnyina tvář získala skoro stejný odstín jaký měly její vlasy, zatímco vyklouzla z jeho náruče na zem. Draco ale vypadal úplně kontrolovaně, ačkoli jeho jindy uhlazené vlasy momentálně trčely všemi směry a jeho jindy bledé rty byly jasně červené a narudlé.
   „Ginny sem přišla, zrovna když jsem šel pro nějaké přísady, pane. Zavřela přitom dveře, nevědoma si toho, že jsou rozbité, a uzamkla nás tu tak.“ Pokrčil přitom rameny, jako by to bylo naprosto zřejmé.
   „A mohu se zeptat, proč jsem našel Vás a slečnu Weasleyovou v takové nedůvěřivé pozici? Protože, pane Malfoyi, mi to připadá, jako byste chtěl využít můj přístěnek jako svou vlastní soukromou ložnici…“
   „Omlouvám se, profesore. Nikdy jsem neměl ani v úmyslu zrovna tady líbat Weasleyovou.“
   Ginny se po těchto slovech zamračila, až jí špičky uší zčervenaly zuřivostí.
   „Teď jestli mě omluvíte, profesore… protože je tohle hrozné dilema konečně vyřešené, měl bych jít do své ložnice a dopřát si nějaký spánek. Už je zřejmě moc pozdě, abych dokončoval svůj zvláštní úkol. Budu to muset dokončit zítra.“ A s úsečným kývnutím opustil přístěnek bez jakéhokoli rozloučení.
   Vztekajíc se, odebral Snape Nebelvíru dvacet bodů a uložil jí dva školní tresty. Věděla, že pokud by si stěžovala, trest by tím jen zhoršila. Tak místo toho vyběhla z místnosti a běžela celou cestu zpátky do společenské místnosti. Jedna věc byla ale jistá: už nikdy nebude schopná se na Snapea podívat znovu stejným pohledem.