TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› jednorázovky
      ›› slash/yaoi

Komentáře k povídce

        

Kyslík


    z originálu: Oxygen
    autor: Forbidden Koinito
    přeložila: Catriona Neko

    vloženo: 03.01.2010
    aktualizováno: 15.05.2010
    postavy: Remus/Sirius
    žánr: romantika/humor/slash
    varování: 15+
    info: i malé škádlení může vyústit v něco většího :)

    17.608 znaků / 3.070 slov   
    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Byl to po dlouhých týdnech konečně opravdu volný víkend. Ignoroval Jamese i Petera a pod záminkou, že si musí ještě něco zařídit, je nechal samotné a odešel. Věděl ale, že ho následuje, ještě než se za ním ozvaly kroky a předešel ho.
   Pokoušel se ignorovat jeho dech na svém krku, když pokračovali ve své tiché cestě zpátky do nebelvírské společensky, ale bylo to těžší, než si myslel. Zamumlal Buclaté dámě heslo a prošel skrz portrét, snažíc si nevšímat jejího brblání o tom, že by mohl být více zdvořilý. Přesto ho to ale nepatrně zamrzelo, když slyšel Remuse se tiše omluvit a že možná proto jim i otevřela.
   Podíval se na gauč. Byla tak velký, tak… bezpečný. Šel rovnou k němu, s povzdechem se na něj sesunul, dal si ruce za hlavu a natáhl si nohy na tmavý stůl před ním. Bez mrknutí oka pak sledoval Remuse, jak překročil jeho nohy, položil si knihy na stůl, sedl si na gauč zády opřený o opěrku a natáhl si nohy přes jeho klín. Remus byl docela klidný, a co se jeho týkalo, od pátého ročníku si už zvykl.
   S úšklebkem se podíval na svého přítele. „Hmmm… můj klín je asi daleko lepší než stůl, že, Moony? Hezký a vycpaný.“ Jeho sexuální podtón nebyl úmyslný, ale nezlobil se, když vyšel do ztracena a jen se usmál, když mladého vlkodlaka škádlil.
   Remus protočil oči. „Moc si nefandi, Tichošlápku. Jen jsem si nechtěl ušpinit své knihy.“
   „Takže moje kalhoty byly lepší volbou?“ zeptal se Sirius nevěřícně, než se podíval na svůj klín a jeho nohy. „Předpokládám, že tě to ani trochu nebolelo.“
   Remus se na něj jen trochu usmál. „Pokud tě to utěší, jsi pohodlnější než stůl.“
   Sirius se na oplátku tiše zasmál, než se na Remuse zašklebil. „Samozřejmě že jsem. Proč by sis to jinak myslel?“
   „Musíš být furt tak domýšlivý?“ ušklíbl se Remus způsobem, který si vždy šetřil jen pro něj.
   „Já? Domýšlivý? No tak to ne, kamaráde. Určitě máš na mysli Jamese. Já jsem přece ten okouzlující!“ odvětil Sirius. Ukázal si přitom na hruď, zatímco se na Remuse široce usmál. Remus se začal smát. Na malou chvilku si v jeho smíchu všiml jistého krásného podtónu a snažil se ho zapamatovat a uchovat ve své mysli.
   „Okouzlující? To si fakt myslíš? A to jsem si tentokrát myslel, že si jen arogantní pitomec.“
   Na oko se na něj vyděšeně podíval, sevřel si rukama hruď a dramaticky si povzdechl. „Tak teď jsi mě fakt ranil, Remusi. Jak můžeš něco takového říct?“
   „Je to pravda,“ odpověděl věcně Remus.
   Tmavovlasý chlapec jen zalapal po dechu. Odstrkujíc jeho nohy ze svého klína se na něj s rukama stále na hrudi sesunul a podíval se mu do očí. „Tak teď sem v koncích. Zabil si mě.“
   Remusovi přes tvář proběhl šokovaný výraz, než se začal zase hravě smát. Odstrčil ze sebe jeho tělo, čímž Siriuse nemilosrdně poslal na zem ke svým nohám. „Ach prosím, Siriusi,“ řekl netečně Remus, „ušetři mě té teatrálnosti.“
   Sirius se posadil a s nepatrným zamračením se protáhl v zádech. „Au. To nemáš žádnou úctu k mrtvým?“
   S vítězným úsměvem se Remus posadil až do rohu gauče a zkřížil si před sebou nohy. „To si schovávám až na pohřeb,“ řekl klidným hlasem.
   „To jistě.“ Se zamračením se posadil vedle Remuse na gauč. „Živě si to dokážu představit, jak stojíš vedle mé rakve a říkáš: ,Ubohý Tichošlápku, ztratil jsem svou podnožku,´a všechny holky tě pak budou utěšovat, protože na ně hodíš ten tvůj štěněčí pohled.“
   Remus položil ruku na přítelovo rameno. „A jak měkká podnožka jsi byl. Budu pro tebe truchlit navždy.“ Na chvíli se odmlčel, zatímco cvrnknul Siriuse do čela. „A já nejsem ten se štěněčím pohledem.“
   „Jen nepovídej,“ vyštěkl Sirius, zatímco odpálkoval Remusovu ruku. „Brzo za mě najdeš určitě náhradu. James má sice Lilly, ale vždycky je tu ještě Peter…“ Trochu se v tu chvíli zasmál svému vlastnímu vtipu, zatímco Remus se zatvářil znechuceně. „Tak to raději s radostí použiju stůl,“ řekl mu bez mrknutí oka.
   To způsobilo, že se Sirius začal hlasitě smát a držel se za břicho, zatímco si v záchvatu smíchu lehl Remusovi doslova na klín. Vůbec mu to nepřišlo divné, ani když mu Remus pročísl prsty vlasy, a začal se smát s ním.
   „Ty jsi takový hlupák, Siriusi, víš to?“ zeptal se Remus po chvíli tiše.
   Sirius se pod jeho doteky nepatrně posunul, což byl nejspíš jeden z nemnoha zvyků od jeho zvěromágské formy. „Skvělý. To už je krok k lepšímu od arogantního pitomce.“
   Remus se znovu tiše zasmál. „Myslím, že to radši necháme u toho blbce.“ Poškrábal přitom Siriuse za uchem, až nepatrně zavrněl.
   „To děláš záměrně, abys mě přinutil tě mít znovu rád,“ řekl Sirius polovičatě, když se podíval do Remusova obličeje.
   „Jak bys mohl mě někdy přestat mít rád,“ ušklíbl se Remus.
   Sirius se o kousek posunul a opřel o ruce, aby měl lepší pohled do přítelova obličeje. „Víš moc dobře, že tě nemůžu nenávidět.“
   Mladší Poberta na něj mrknul. „A pročpak, Siriusi Blacku? Není to jen proto, že spím ve stejném pokoji jako ty a můžu tě kdykoli během spánku zabít?“
   Starší chlapec se začal smát. „To taky. Není to ale jediný důvod, můj nejdražší Moony.“ Uličnicky přitom na něj mrknul, než do něj strčil rukou.
   Stále si hrajíc s jeho vlasy, Remus jen protočil oči. „Lichotky na mě neplatí, Tichošlápku. Budeš se muset víc snažit.“
   Na malou chvíli svraštil Sirius čelo, než se usmál, když ho něco napadlo. Opírajíc se o Remuse se ještě o trochu posunul a jel rukou po jeho košili až k jeho lícní kosti. „Preferuješ spíš akci před slovy?“ zeptal se přitom trochu chraplavým hlasem a s váhavým úsměvem.
   „Si… Siriusi,“ koktal Remus, „co to děláš?“
   Sirius ho chytil za ruku, než se znovu zasmál. „Tvůj výraz je fakt nedocenitelný.“ Remusův tvrdý zlobný pohled v tu chvíli vystřídal překvapený výraz a začal se viditelně čím dál víc červenat, když se od něj snažil posunout, což bylo přes Siriusovu váhu na něm skoro nemožné.
   „Běž pryč,“ řekl tiše Remus.
   Sirius se spiklenecky zašklebil a chytil se rukama pevně kolem jeho pasu. „Ani náhodou, nejdražší Moony.“
   Remus se znova opřel zády a zamračeně se na něj podíval, když zjistil, že se snaží marně. „Proč ne?“
   „Protože jsi příliš pohodlný.“ Remus se v tu chvíli začal opět červenat, když si uvědomil, jak se Sirius tiskne na jeho ploché břicho. Když konečně nakonec ale získal zpět svou barvu, pročísl mu znovu lehce vlasy a podíval se mu znovu do očí. „Co opravdu chceš?“
   Siriusův pohled se změnil z hravého k téměř dravému. „Opravdu to chceš vědět?“ zeptal se pevným hlasem.
   Bez sebemenšího mrknutí oka přikývl. V jeho jantarových očích se přitom míchala zvědavost s chtíčem, když sjel svou rukou na jeho tvář. Starší chlapec se mezitím pomalu přesunul výš po Remově těle, než se o něj plnou vahou opřel a letmo ho políbil.
   Po šoku, který se mu vepsal do tváře, mu ten jeho letmý polibek oplatil a s tichým zavrčením mu sepnul ruce okolo krku.
   Sirius sondoval jazykem po jeho dokonalých sladkých rtech, žádajíc tak o povolení jít dál. Naprosto zaujatý svým přítelem čekal na jeho reakci. Vůbec totiž neměl tušení, jak se bude Remus najednou chovat.
   Moony měl ale, zdá se, jiné plány a trochu neochotně ho pustil. „Počkej, někdo by nás tu mohl vidět. Ostatní se za chvíli určitě vrátí,“ řekl jednoduše.
   Sirius si zlostně povzdech, zatímco si zkřížil ruce na hrudi. „Tak kam navrhuješ, abysme šli?“
   Remus se nad tím na chvíli zamyslel, než vyskočil z gauče a políbil Siriuse na tvář. „Pojď se mnou.“
   Sirius ho následoval jako stín portrétem ven, kde se po cestě potkali s nemnoha dalšími studenty, kteří se vraceli po celým dnu zpátky do věže. Byl v tu chvíli najednou vděčný za Remusův návrh jít pryč a musel se usmát na jeho záda.
   Úspěšně prošli kolem všech studentů až dolů do jedné z chodeb poblíž opuštěné Velké síně, kde se Remus k Siriusovi otočil čelem a položil mu ruku na hruď. „Počkej tu.“ Sirius se chystal protestovat, ale nakonec jen s nakloněnou hlavou pozoroval Remuse, jak prošel rychle 3x okolo jedné ze stěn. A najednou se mu v tu chvíli rozsvítilo a došlo mu, co má Remus v plánu. „Chytrý vlkodlak,“ řekl s širokým úsměvem, když se na něj Remus přes rameno usmál. „Na co jsi myslel?“
   Remus ho ale chytil rychle za ruku a táhl ho ke dveřím. „Pojď se mnou a uvidíš. Můžeme třeba i pokračovat tam, kde jsme minule skončili.“ Ruměnec na jeho tváři byl v tu chvíli největší, jaký kdy u něj Sirius viděl, ale v jeho jantarově zbarvených očích byl pevný a vážný pohled. A Sirius se zašklebil, když začaly jeho rty drtit ty Remusovy. Sjel mu pomalu rukama po zádech až na jeho krk, kde propletl prsty do jeho světlých vlasů a přitáhl si ho blíž. Pohybovali se přitom jako jeden ke gauči, který tam pro ně Remus připravil. Gauč bych skoro stejný, jako ten v Nebelvírské věži, jen byl trochu větší a vypadal spíš jako postel. Sirius cítil, jak padá, než Remusova kolena zaduněla o gauč a doslova se mu posadil na klín. Uculil se jen nad jeho náhlou drzostí a rukou sjel pomalu po košili až k jeho krku, než si ho přitáhl blíž a políbil ho na krk.
   Náhlá pozornost jeho krku způsobila, že jen vydechl a prohnul svůj krk pro lepší přístup. „Po celou dobu jsem to nikdy nevěděl,“ vydechl přitom.
   Sirius se ušklíbl proti jeho kůži. „Asi vezmu zpět, co jsem říkal o chytrosti. Jsi neuvěřitelný,“ řekl, než se zvedl do sedu a políbil ho na místo, kde se stýkal jeho krk s klíční kostí. Remus jen tiše zakňučel, zatímco mu projel prsty vlasy. „Taky jsi to nevěděl, ty hlupáku jeden.“
   Druhý chlapec se jen otřásl. „Ty jsi tak skvělý…“
   „Něco jiného je skvělý knihomol, ale být skvělý celý, to už je něco jiného. Nejsem takový jako ty, Siriusi Blacku.“ Mluvil tak rychle do jeho ucha, že z toho Sirius málem přišel o rozum.
   „Nelichoť mi,“ zasténal Sirius, „nutíš mě se červenat, Remusi.“ Jemně ho ale políbil, zatímco si hrál mezi prsty s lemem jeho košile.
   Remus se jenom ušklíbl, když pomalu rozepnul jeden z knoflíků Siriusovy košile. „Ale, zdvořilý a mazaný pan Black má slabost pro lichotky? Jak roztomilé.“ Bez jakéhokoli varování byla najednou Siriusova košile pryč, zatímco knoflíky se rozletěly na všechny strany.
   „To není moc k smíchu, pane Lupine,“ informoval ho s ušklíbnutím Sirius.
   Remus přejel rukama po jeho hrudi až ke krku, naprosto ohromený tím, jak hladká byla jeho kůže. „Kdo je tu vtipný? Já mluvil vážně.“
   Sirius se chvěl, zatímco se ho menší ruce dotýkaly s takovou opatrnou intimností. „Já nejsem ten roztomilý. Pokud je tu někdo roztomilý, tak jseš to ty.“ Předklonil se a zuby zatahal za jeden z knoflíků na Remusově košili, zatímco sjel rukou a chytil se ho pevně kolem pasu.
   „Máš pravdu, ty vůbec nejsi roztomilý.“ Nejistě zvedl ruce a rozepnul si zbývající knoflíky své košile, než ho znovu políbil. „Jsi totiž úžasný.“
   Sirius dychtivě opětoval jeho polibek, zatímco se z něho stáhnul ten zbytečný kus látky. Znovu ho pak objal okolo krku po obnažené kůži, než se přiblížil svými hladovými rty k těm jeho, prosíc tak o přijetí. Bylo to ale zbytečné gesto, jelikož Remus ho nechal dělat, co chce, zatímco mu sjel rukama do jeho dokonale černých vlasů.
   Sirius si povzdechl, zatímco sjel rukou až k jeho kalhotám. Když se otřel o jeho rostoucí erekci, přiměl tak Remuse, aby se nedobrovolně prohnul. „Siriusi…“
   „Hm?“ Ušklíbl se, než svou akci znovu zopakoval.
   Remus se znovu prohnul, než lehce chytil Siriusovy vlasy do dlaní a o trochu více zasténal. „Prosím… víc.“
   Sirius se znovu ušklíbl, než se usmál. „Jak si přeješ.“ Rychle rozepnul mladšímu chlapci kalhoty, do kterých mu posléze strčil obě ruce. Když ho znovu pohladil, bylo Remusovo zasténání ještě hlasitější než předtím. Kontakt kůže na kůži byl pro něho ještě intenzivnější, když se Remus k němu ještě více přitiskl a opřel se svou tváří o jeho krk, kde ho políbil.
   Siriusovi unikl z té pozornosti ze rtů sten, než zahákl prsty o jeho kalhoty a podíval se mu do očí. „Právě jsem se rozhodl, že toto už nepotřebuješ.“
   Remus mu pomohl s jejich sundaváním. Když uslyšel, jak pásek jeho poslední obrany zacinkal někde za nimi o podlahu, začervenal se nad celou touhle situací.
   Tempo jejich akce se v tu chvíli zpomalilo, zatímco si Sirius prohlížel tělo svého nejlepšího přítele. Přejel rukou po několika z mnoha jizev na jeho hrudi. „Jsi nádherný,“ řekl přitom zcela vážným hlasem. A byl si v tu chvíli naprosto jistý, že nikdy nic v životě tak vážně nemyslel.
   Mladý vlkodlak se ještě víc začervenal, než uhnul před jeho pohledem. „Jak můžeš něco takového říct?“ zeptal se smutně. „Nejsem nic jiného než zjizvený netvor.“
   „Blbost,“ odvětil Sirius, zatímco se k němu ještě více přitiskl. „Někdy jsou nedokonalé věci nejkrásnější a ty to víš.“
   Remus ho zlehka pohladil po lícní kosti, než se mu podíval do očí. „Krásný není obvyklé slovo, které by popisovalo divokou a nezkrotnou bestii, Siriusi.“
   „Fajn. Tak na tu hloupou myšlenku koukej zapomenout. Já říkám, že takový jsi a je to pravda!“ Zlostně Remuse políbil, zatímco přemýšlel o všem, co si řekli. Pomalu si v tu chvíli ani nevšiml, jak Remus vydechl, než mu obalil ruce kolem krku a jeho tvrdý polibek mu opětoval. A prohrál ve chvíli, kdy se se zavrčením pohnul do lehu a dostal se tak svými boky mezi Remusovy nohy.
   Ty jantarové oči si ho chvíli prohlížely, než se mu po menším zápasu se zipem do kalhot vkradly dvě ruce a úspěšně pohladily svůj cíl. Než se pak zmohl víc jak na zalapání po dechu, zmizely i jeho kalhoty k těm druhým někam na zem.
   „Posaď se,“ požádal ho tiše Remus a on mu vyhověl. Remus jím byl v tu chvíli tak zaujatý, že téměř potěšeně vykřikl a musel se kousnout do rtu.
   Sirius zvedl obočí nad upřeným pohledem svého přítele. „Copak je, Moony?“ zeptal se s úsměvem, který si pohrával s jeho rty.
   Remus se jen zmohl na zašeptání. „Tichošlápku… jsi hezčí, než jsem si kdy dokázal představit.“ Sledoval přitom svou ruku, která putovala po jeho těle až k jeho tvrdé erekci. Sirius přitom se zasténáním pomalu až nadskočil, čemuž se musel jen usmát. „Nádherný.“
   Sirius se trochu sklonil a vroucně ho políbil. „Moc mi lichotíš.“
   Remus mu polibek sladce oplácel. „Ne, říkám pravdu.“
   „Poctivost je jedna z tvých dokonalých předností a zvláštností,“ řekl Sirius, než přejel rukou po jeho hrudi, kam ho posléze políbil na jednu z jizev, což způsobilo, že se Remus začal chvět.
   „A nutíš mé srdce pro tebe stoupat výš a výš.“
   Sirius ho znovu lehce pohladil. „Jak poetické, Moony,“ zasmál se tiše, když se k němu Remus ještě víc přitiskl a pohyboval se s jeho rukou.
   Ta slova vyšla z jeho rtů tak snadno. „Já tě miluju, Tichošlápku.“
   Sirius trochu víc zatlačil, než se mu otřel tváří o tvář, aby se mu posléze podíval s úsměvem do očí. „I já tebe, Moony.“ V jeho očích byl jasně patrný chtíč, který je doslova pohltil, zatímco se vpil do jeho vášnivého polibku. Remusovi se v tu chvíli po tvářích rozlily slzy radosti a když ho Sirius znovu políbil, cítil se více celý, než kdy před tím.
   „Já tě chci, Remusi,“ vydechl udýchaně Sirius přes roztřesené rty.
   „Vem si mě,“ přišla v zápětí jednoduchá odpověď.
   S úsměvem se s ním položil a jemně ho pohladil mezi nohama a opatrně do něho vstoupil prstem, než přidal druhý a poté i třetí. Remus se po celou dobu tlačil zády k pohovce, snažíc se mu přizpůsobit. Když se ale konečně prohnul proti jeho prstům, věděli oba, že už je připravený.
   Sirius opatrně stáhl své prsty, než druhého chlapce pohladil po vlasech a políbil. „Jsi si jistý?“ zeptal se tiše.
   Remus mu věnoval malý úsměv, než se předklonil a políbil ho. „Stejně tak jako že jsem vlkodlak.“
   „To je vše, co jsem potřeboval slyšet,“ usmál se Sirius, než mu oplatil úsměv i polibek, nepatrně se nadzvedl a opatrně do něho vstoupil. Remus se v tu chvíli slastně prohnul a s hlasitým zasténáním a s pocitem plnosti mu zaryl prsty do zad. Sirius se ho chytil pevně za boky a snažil se zpomalit, aby mu nějak neublížil. Jejich těla byla v tu chvíli tak blízko, že by mohl přísahat, že byli jak jedno tělo, které se houpalo v rytmu tvou tlukoucích srdcí. Hlasité sténání a ostré vzdechy unikající z jejich rtů jim přitom rezonovaly celým pokojem, než se vpily do tichých zdí.
   Najednou se ale Remus ještě víc prohnul a těžce vydechnul v čisté extázy, když Sirius strčil do sladkého bodu uvnitř jeho těla. Bylo to absolutně dokonalé a Sirius tomu naprosto podlehl. Znovu a znovu ten bod vyhledával, tentokrát s obratnější jemností. Remusovy ruce se v tu chvíli posunuly z jeho zad do jeho vlasů, zatímco se jeho tělo svíjelo v neskonalém potěšení.
   Sirius se ho jednou rukou stále držel kolem krku, když druhou posunul mezi ně. A zatímco se pohybovali čím dál rychleji, začal ho jemně třít.
   Vzduch kolem nich pak prosytila pro oba pronikavá vůně, když oba doslova ve stejný okamžik explodovali. Po Remusových tvářích se přitom rozlil nový proud slz, než se na něj Sirius ztěžka položil, aby se pak sesunul vedle něho.
   Oba v tu chvíli jen tiše leželi a poslouchali tlukot svých srdcí, než se Remus usmál. „Nikdy bych nevěřil, že to u tebe zabere tak málo přesvědčování k něčemu takovému,“ řekl tiše, když se otočil tváří k příteli.
   Sirius ho s úsměvem políbil na zpocené naběhlé rty. „Ne když se to týká tebe,“ odpověděl poněkud hruběji, než chtěl.
   Remus se k němu víc přitiskl, když ho Sirius objal rukama okolo jeho zad. „A co je na mě tak zvláštního?“
   „To, že tě miluju,“ přišla prostá odpověď ze rtů druhého chlapce.
   „A já tebe, Siriusi,“ zašeptal Remus, který si najednou připadal děsně unavený a cítil, jak si ho pomalu bere spánek.
   Sirius zavřel oči a poslouchal Remusův tep, zatímco mu jednou rukou pročesával vlasy. „Miluju tě… a vždy budu… takže se mě už asi nikdy nezbavíš,“ zasmál se tiše.
   Remus se zasmál taky. „Hlupáku. Nezbavil bych se tě, i kdyby na tom měl záležet můj život…“
   Sirius se tomu musel zasmát, než se naklonil nad svého přítele, aby se mu mohl lépe podívat do tváře. Když si ale uvědomil, že Remus usnul, s úsměvem ho zlehka políbil, než se položil vedle něj, s rukama ochranitelsky obtočenými okolo jeho těla…