TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› jednorázovky
      ›› "Harry Potter"

Komentáře k povídce

        

Má milovaná fretka


    z originálu: My Beloved Ferret
    autorka: Sakura1287
    přeložila: Catriona Neko

    postavy: Draco, Ginny
    žánr: romanticka/humor
    info: Dracova zvěromágská forma je k jeho velkému neštěstí fretka. Co se stane, když se dostane do nevědomých rukou Ginny Weasleyové?
    vloženo: 02.07.2006

    17.130 znaků / 2.943 slov   
    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Nebylo to moc legrační a byl připravený každého ujistit o tomto faktu. Nepředpokládal, že se vydá touto cestou. Všechno bylo prostě špatně.
   Jeho osobní charakter a postava by se měli odrážet ve zvěromágské formě vlka, hada nebo ještě lépe ve formě draka. Ano, pomyslel si a při té představě se ušklíbl. Draka.
   Nepředpokládal, že podstoupí všechny ty přípravy, papírování a zneklidňující dny čekání jen proto, aby si stoupl před zrcadlo a očekávajíc přeměnu v nějaké velkolepé zvíře se proměnil v... v... Dokonce na to nemohl ani pomyslet. Bylo to tak ponižující. Už nikdy se nebude moct postavit před ostatní kouzelníky stejně jako dřív s vědomím, že jeho vnitřní zvíře je... že je to...
   Proklel toho šíleného Moodyho. Proklel Pottera, Weasleyho, Grangerovou i toho nesnesitelného Creeveyho, který byl vždy jen jejich otravným stínem. Proklel i tu malou Weasleyovou, která se taky vždycky motala někde kolem. Na co si tak mohla furt stěžovat? Její vnitřní zvíře bylo pravděpodobně něco o dost lepšího.
   To nebylo ale důležité. Důležité bylo, že byl Draco fretka. Možná to byl jen zlý osud a nebo nějaká boží pomsta za jeho činy...
   A úplně nejhorší bylo, že při první přeměně musel v této formě vydržet přinejmenším dvě hodiny, aby s ní dokonale splynul. A i když byl přesvědčený o tom, že se už nikdy dobrovolně nepřemění, rozhodl se v této podobě zůstat po celé dvě hodiny a ani o minutu méně. Dvě nechutné hodiny, během kterých bude muset pobíhat po hradě jako ti nechutní špinaví hlodavci.
   Seskočil z postele a očichával přivřené dveře k jeho pokoji. Fretkou bude ještě nějakou chvíli a tak se rozhodl někoho nějak poškádlit a přinejmenším si to aspoň hodlal pořádně užít.
   Jeho drápky tiše klapaly po kamenné podlaze sklepení, zatímco šel podél stěny, vyhýbajíc se tak nemnoho zmijozelským loudajícím se studentům. Oproti němu vypadali všichni najednou tak velice a musel si dávat hodně velký pozor na to, aby na něho někdo nešlápl.
   Schody ale byly dost nesnesitelné, protože musel poskakovat postupně po jednom a trvalo to snad věčnost, než se dostal nahoru. Byl sobotní večer a jelikož nebylo vyučování, hemžilo se na chodbách docela dost studentů užívajících si volna.

   Ginny Weasleyová se procházela po Velké síni. Dělala to vždycky, když byla rozrušená a zdálo se, že dnes to není jiné.
   Nepomáhalo jí, že byla bolestivě nepopulární a klid, plachost a ustaranost byly pro ni jen negativní pojmy.
   Bylo těžké být jedinou dívkou v rodině. Bylo těžké být nejmladší, mít rudé vlasy a být pro všechny ve škole téměř neviditelnou.
   A dnešní dilema bylo jen dalším polenem přiloženým do ohně, který v ní vřel. Ron dostal s konečnou platností Pašíka a rodiče jí ještě k tomu řekli, že teď nemůže dostat vlastního mazlíčka, protože mají málo peněz.
   Ginny se otočila a bouchla rukou do zdi. Weasleyovi měli vždycky málo peněz. Přesto měl ale každý z jejích sourozenců svého mazlíčka, když chtěl. A k jejímu vzteku měl Ron dokonce už druhého.
   Jistě. Ten jeho první byl sice ve skutečnosti schovávající se smrtijed, ale to teď nebylo důležité.
   Ginny si velmi přála mít vlastní zvíře. Objímat ho, mluvit s ním a starat se o něho.
   Ginny Weasleyová chtěla kamaráda...

   Přes to stupidní množství schodišť se Draco nakonec dostal až do horních pater hradu. Cestou nenašel nikoho, kdo by byl hoden jeho pozornosti. Přesto ale doufal, že to nahoře bude lepší.
   Na chůzi a skákání do schodů měl jen čtyři krátké nohy. I když je pravda, že si svým zajímavým ocasem mohl pomáhat. Nenáviděl to ale. Být fretkou nebylo moc zajímavé a bylo velmi nepravděpodobné, že je v této podobě vůbec nějak přitažlivý.
   Ale. Nedaleko od něj seděla u zdi osamocená dívka studující soudě podle postavy a učebnice, kterou držela, druhý ročník. Draco se rozhodl použít svou nově nalezenou tajnou zbraň. Připlížil se až těsně k ní a sevřel svou malou čelist na kůži nad jejími opotřebovanými teniskami.
   Mladá dívka bolestivě vykřikla a vyskočila z lavičky, na které seděla. Draco byl ale pryč dřív, než si uvědomila, co se vlastně stalo.
   Kdyby se fretky mohly smát, asi by se už Draco válel smíchy po zemi. Místo toho ale pelášil pryč chodbou.
   Hledal jeho další oběť. Zabralo to ale jen prošmejdění několika matně osvícených rohů, než ji našel. Seděla také u zdi. Nebyla ale z žádného z nižších ročníků. Byl to Dracův zdroj, který po celou dobu v Bradavicích dřív rád dráždil a docela se na to kousnutí těšil.
   Ginny seděla s hlavou opřenou o ruce a s největší pravděpodobností brečela. Draco zvažoval své možnosti a zastavil se pár kroků před ní.
   Nechtěl ji jen kousnout. Tohle byla přece nejmladší Weasleyová a jestliže on bude muset přetrpět dvě hodiny jako fretka, ona to odskáče také. Přál si ji po zbytek toho času trápit až k zešílení. Popošel tedy ještě blíž, až dokud se čenichem skoro nedotýkal jejího pláště. Párkrát do něho kousnul a zatahal za něj, dokud se na něho nepodívala.
   Čekal, že začne křičet. Možná by na ní mohl zapištět, poškrábat ji na noze a utéct pryč...
   Nikdy by ale nečekal to, co Ginny Weasleyová udělala.
   „Jé, ty jsi ale nádherný,“ vydechla, vzala to malé bílé zvíře po stranách a opatrně ho držela před svou tváří.
   Takhle blízko k tváři některého z Weasleyů ještě nikdy nebyl. Mohl si v této formě všimnout jakéhokoli záchvěvu v její tváři a nepravidelnosti pokožky... ale ona se na něho přesto spatně nedívala.
   Nádherný? Draco nebyl nádherný. Byl to přece drsný mužský… tohle nebylo součástí jeho plánu.
   Láskyplně ho pohladila po krku, nevšímaje si moc jeho kroucení. „Komu patříš, malá fretko?“ zeptala se a hledala identifikační známku.
   Draco se trochu přikrčil. Byl všechno, jenom ne malá fretka.
   „Hmm...“ zabručela zamyšleně před tím, než si ho položila na klín s rukou položenou na jeho zádech.
   Draco poslušně seděl na klíně Weasleyové. Bylo do doslova... podivné.
   „Nemyslím si, že někomu patříš, malá fretko. Máš nějaké jméno?“
   Draco se na ní podíval, snažil se rozhořčeně přikývnout a říct pyšně: Malfoy. Pak si ale uvědomil, že v téhle formě vlastně nemůže mluvit. Zatracená fretka!
   Ginny se usmála. „Budu ti ho muset dát sama. Nech mě chvíli přemýšlet...“
   Když ho znovu zvedla, připadal si už dost malátný. To její rychlé zvedání bylo jak let na koštěti v silném větru. Neměl to rád a pokusil se jí kousnout do prstu.
   K jeho smůle ale neuspěl. Místo toho jí nakonec několikrát olízl prsty, což způsobilo, že se Ginny začala chichotat.
   „Už to mám,“ vykřikla znenadání. „Budu ti říkat Muffin. Jsi totiž stejně sladký jako on.“
   Draco se s odporem zašklebil a slíbil si, že už nikdy v životě žádný vdoleček nesní, zatímco v duchu zanaříkal, proč to zrovna musela být fretka.
   Slzy na její tváři už skoro uschnuly a byly dávno zapomenuty. Ve skutečnosti její tvář vypadala, jako by se rozzářila ještě víc než jindy – nebo si toho možná nikdy nevšiml? Neměl moc v oblibě zírat na Weasleyovou, ale v dané situaci neměl nic lepšího na práci.
   Krom toho ho škrábala za ušima a on se cítil poněkud... skvěle.
   Všechny jeho myšlenky na kousání byly najednou také zapomenuty, když ho začala druhou rukou jemně hladit po zádech.
   Její ruka se pohybovala ve stejném rytmu nepřítomně přes jeho tělo, když myslela na to, jaká to byla náhoda. Celé dopoledne brečela, protože neměla vlastního mazlíčka a najednou se před ní jeden objeví. Bylo to téměř... kouzelné.
   Jak předtím říkala, ta fretka byla opravdu nádherná. Byl o trochu lehčí než jiné fretky, které měla možnost už vidět a jeho kůže měla téměř žlutou barvu. když si ho tak prohlížela, připadal jí něčím až téměř známý. Nemohla si ale vzpomenout odkud. Byla to ale jen fretka. S kolika jí podobnými se asi tak mohla za svůj život potkat? Přesto ale...
   „Jsem šťastná, že jsi mě našel, Muffine,“ řekla konejšivě a opatrně ho sevřela v náruči. „Nemám moc přátel...“
   Draco o tom nepochyboval. Jestliže ale bude muset poslouchat její sentimentální příběh, vydrží to.
   „Celý svůj život jsem žila vždy v něčím stínu. Vždy jsem byla jen ta nejmladší... víš co to je mít celý život jen zděděné a obnošené věci?“
   Draco to vlastně nevěděl. Znělo to ale hrozně. Představa... použitých věcí.
   „Já vím, že jsi jen malá hloupá fretka a nemůžeš mi rozumět... jsem si ale jistá, že budeš mým kamarádem a nebudeš se mně vysmívat kvůli mé rodině jako ostatní.“
   Ani náhodou, pomyslel si Draco. Maximálně tak do doby uplynutí času přeměny.
   „Hodně lidí si ze mě dělá legraci. Je mezi nimi i jeden chlapec jménem Draco. Dokud ale neotevřel tu svoji nevymáchanou hubu, myslela jsem si o něm, že není tak špatný jak říkají ostatní. No dobře... stále si ale myslím, že je svým způsobem roztomilý a hezký.“
   To si piš, že sem, pomyslel si Draco. Nemohl si prostě pomoct a nechal své ego, aby se namočilo v jejích slovech.
   Ginny zvedla fretku znovu před obličej. „Víš, máš stejný pohled jako on. Neměj ale strach. Nemyslím si o tobě, že jsi hrozný,“ řekla s úsměvem.
   Chtěl protestovat proti jejímu prohlížení. On přece nevypadá jako fretka! Je to jen jeho vnitřní zvíře! Když je ale člověk, nepodobá se své zvěromágské formě ani omylem. Aspoň v to doufal... Zatracená fretka!
   „Nejsi hladový? Můžeš jíst sušenky?“ zeptala se a začala se přehrabovat ve své tašce. Trochu se na jejím klíně uklidnil, zatímco vytáhla malý balíček sušenek.
   Hlas někde hluboko uvnitř mu našeptával, aby to od ní nejedl. Vždy bylo ale jeho snem být obsluhován. Nechal tedy Weasleyovou, aby ho krmila. A k jeho překvapení se na něho ani nezlobila, když jí do klína občas upustil nějaké ty drobky.
   Tak na tohle by si mohl zvyknout. I kdyby to znamenalo, že by musel snášet tu jeho hloupou přezdívku.
   „Asi budeš mít žízeň, co? Půjdeme teda pro nějakou vodu do kuchyně,“ řekla, zvedla ho z klína a dala ho do kapsy u pláště. Kapsa byla sice i na jeho velikost překvapivě velká, ale přesto mohl vykukovat hlavou ven.

   Nikdy by nepomyslel na to, že by pil vodu a ještě k tomu z nějaké misky. Přesto teď ale stál na kuchyňském stole před malým talířkem s vodou, zatímco ho Ginny sledovala. Ve skutečnosti nikdy nepil nabízené nápoje z ničeho jiného než z poháru. Tohle nebylo správně...
   Ale přece jenom, jako fretka by z poháru pil s velkými obtížemi. Neochotně se tedy předklonil a nabral trochu vody jeho malým růžovým jazykem.
   Ginny se usmívala a doufala, že se o něho stará dobře... Tak strašně moc chtěla svého vlastního mazlíčka a konečně se jí to splnilo. Tohle byl zdaleka nejlepší den v jejím životě.
   Draco dostal nápad. Strčil nos do misky s vodou a tlapkami ho převrhl tak, že pocákal nejen sebe, ale hlavně trochu i ji.
   Ginny se jen smála. „Hloupý Muffine,“ řekla a sebrala misku, která mu přistála na zádech.
   Draco se pokusil mračit. Brzo ale zjistil, že fretky se mračit nemohou. Ve skutečnosti pro něj bylo v této formě velmi složité být náladový.
   Pak ale dostal další nápad. Rychle jí vyběhl po ruce, kterou se dotýkala pultu, až na rameno a než ho mohla Ginny chytit, otřel se jeho mokrou kožešinou o její tvář.
   Začala se smát. „Předpokládám, že jsem si to zasloužila.“ Pak ho ale sundala z ramene, přitiskla si ho k hrudi a začala ho otírat pláštěm. „Tohle by tě mělo osušit.“
   Tak v tu chvíli to bylo zatím nejblíže, co byl kdy u Weasleyové. Byl to docela zajímavý den pro Draca Malfoye. Místo toho, aby jakkoli protestoval nebo ji třeba jen kousnul, se uvelebil v jejím objetí. Bylo tam docela teplo a vzhledem k tomu, že měl ještě mokrou kožešinu, nerad by dostal rýmu.
   Když byl nakonec suchý, vyšla Ginny z kuchyně. Ale místo toho, aby ho dala zpátky do kapsy, držela ho stále v náruči.

   Venku se už stmívalo. Ginny chtěla vzít Muffina ven, aby si mohl chvíli hrát a dovádět, ale obávala se, že už je na to dost pozdě. Místo toho se tedy vydala nahoru do Nebelvírské věže.
   Draco byl trochu vyděšený. Nikdy tam nahoře ještě nebyl, natož pak uvnitř věže. Ale na druhou stranu mohou být tyto nové znalosti v budoucnu užitečné.
   Ginny se blížila k Buclaté dámě, která si je zvědavě prohlížela. „Máš nového kamaráda, Ginny?“ zeptala se a zvedla obočí.
   Ginny přikývla. „Loajalita,“ zamumlala a portrét se před ní otevřel. Evidentně se jí ta dáma moc nelíbila a nechtěla si s ní povídat.
   Draca to heslo ani nepřekvapilo. Filch se tentokrát asi inspiroval starými trestovými metodami. Zmijozelské heslo totiž bylo tentokrát „pouto“.
   Ginny zakryla svou novou fretku pláštěm, zatímco šla přes společenskou místnost. Draco se vrtěl, aby se mohl také podívat. Pak si ale uvědomil, že na ně Ginny nechtěla moc upozorňovat a odpovídat na nějaké hloupé dotazy. Byl jí za to docela vděčný. Nepřál si, aby se ho dotýkal ještě někdo jiný, natož ještě někdo z Nebelvíru.
   Když šla do schodů, chytla ho trochu pevněji, aby jí neupadl, ale ne tak silně, aby se nemohl hýbat.
   A dřív než si to uvědomil, tak byli sami v dívčí ložnici pro šestý ročník.
   Ať se o něm v hradu říkalo cokoli, nikdy před tím Draco v dívčí ložnici nebyl.
   Ginny ho položila na postel a došla ke svému kufru, který stál u druhé strany postele. Když si svlékla džíny a posadila se na okraj postele, najednou si Draco uvědomil, co se bude dít dál.
   Bylo to zajímavé. Weasleyová se před ním prakticky svlékla... samozřejmě ale, že nevědomě. Plášť hodila přes nohu postele a začala si rozepínat košili.
   Draco se připlížil o kousek k ní. Musel to vidět. Už se těšil na to, až uvidí její tvář, jakmile bude schopný se přeměnit zpátky na člověka. Přemýšlel nad nejlepším a neohavnějším způsobem, jak jí to říci. Pak se ale v půlce pohybu zarazil. Tohle přece nebylo správné... měl by respektovat její soukromí.
   Zdánlivě zaujatý kouskem třásně na její pokrývce, kterou měla přehozenou přes postel, se k ní otočil zády a stočil se do klubíčka. Zatraceně, pomyslel si. Weasleyová se za jeho zády převlékala a on nebyl schopný se na ni ani dívat. Co se to s ním k čertu děje?
   O chvíli později, když už byla Ginny převlečená, si lehla vedle něho na postel, zatáhla okolo nich závěs a pohladila ho po zádech. „Ještě není tak pozdě jít spát. Nemám si ale s kým jiným promluvit. Můžeme tu tedy být spolu a klidně pak můžeš zůstat spát v mé posteli se mnou. Přinejmenším hodinu tu ale ještě budu sama.
   Bylo to jako nějaký sen. Samozřejmě ale kromě toho, že Ginny nevěděla, že mluví s dospívajícím chlapcem. Kdyby to věděla, pravděpodobně by o posteli a spaní nemluvila tak otevřeně.
   Ginny si myslela, že mluví s nějakým malým kožešinovým polohlodavcem. Zatracená fretka, pomyslela si už po několikáté ten den Draco.
   Ginny odhrnula přikrývku a vlezla si pod ní, zatímco Draco se procházel po okraji postele. Bylo to tak trochu nevhodné, ale jen pro jednoho z nich.
   „Ty jsi ta nejlepší malá fretka... lepší než jakýkoli mazlíček, kterého bych kdy mohla dostat od svých rodičů.“ Ginny ho opatrně vzala a položila vedle sebe na polštář.
   Nevěděl ani proč to dělá a co ho to vůbec napadlo, ale váhavě se přiblížil k její tváři a olízl jí jeho malým jazykem na místo, kde se její rty setkávaly s její lící. Ona ho jen odevzdaně škrábala za ušima.
   Draco cítil podivný pocit v žaludku. Zdálo se to být docela odporné… ale on opravdu lízal Weasleyovou?
   Brzo ale pochopil, že ten podivný pocit není chtíč nebo nějaké zmatené hormonální city. To ne... V duchu z toho ale začal panikařit.
   Ginny byla překvapená. Bylo to přece jen malé zvíře... Přesto se ale v jeho blízkosti cítila šťastnější, než by si kdy pomyslela, že by mohla být. Byla to jen hloupá malá fretka, která jen jí, spí a hraje si. Přesto jí ale pomalu vytahovala z jejího každodenního šedivého života.
   Být schopná se s někým objímat. To bylo vždy to, co si přála a proč chtěla nějakého mazlíčka. Byl to také důvod, proč dříve tolik brečela.
   Najednou se cítila poněkud divně a uvědomila si, že zavřela oči a nedrží už jen malou fretku. Dotýkala se najednou ještě něčeho jiného. Něco ji v jednu chvíli lízalo, ale v dalším okamžiku ji někdo... políbil?
   Najednou rychle otevřela oči a snažila se zjistit, co se děje. Světlé vlasy, bledá kůže... a v tu chvíli končící polibek na jejích rtech. „Draco Malfoy?“
   Zdál se být stejně překvapený jako ona a rychle se prohlédl. „Vypadám tak, nebo ne?“
   Ruce jí automaticky vylétly k jejím rtům. „Ale... jak? Já... políbila se s tebou...“ Najednou se ale zarazila a vzpomněla si na to, když předtím držela Muffina a připadal jí něčím známý. Bledá kožešina... „Ty jsi Muffin!“ řekla překvapeně.
   Draco zvedl obočí. „Ne. Já jsem Draco. Zachováš tajemství?“
   Byla překvapená, že ji nenazval „milovníkem mudlů“ nebo nějak podobně, jak měl vždycky ve zvyku, ale ještě více z toho, že se na ní přitom dětinsky zašklebil. Rozhodla se mu díky tomu nakonec důvěřovat. „Samozřejmě.“
   Draco se kousl do spodního rtu a trochu sklonil jeho světlovlasou hlavu. „Dnes jsem konečně získal svou zvěromágskou licenci. S výsledky ale moc spokojený nejsem. Fretka, jak jsi viděla. Dokážeš si představit, jak rozpačité to pro mě je?“
   Nepřítomně přikývla. „Ano. Musí to být hrozné... říkáš, že jsi nespokojený?“
   Stěží mohl odpovědět, zatímco sledoval její rty, které přímo žebraly, aby se k nim ty jeho vrátily. „No... možná ne tak docela. Pochybuju ale, že pro tohle zvíře někdy naleznu uplatnění a nebude mi platné...“
   „O pár věcech bych ale věděla,“ přerušila ho s úsměvem.
   Podíval se jí do očí. „Opravdu? Docela by mě zajímalo, co je to za věci...“
   Ginny se ušklíbla. „Nebuď zvědavý. Raději zmlkni a polib mně, Muffine.“
   Bylo to trochu podivné, ale i přes tu rozčilující přezdívku byl v tu chvíli stejně jako ona šťastný víc než kdy předtím.