Můžeš mi psát

   autorka: Sabada Nefertiti Rheia
   postavy: Draco (Ginny)
   žánr: romantika/tragédie/songfic
   info: roky plynou a my se vyrovnáváme se vším, co nás potkalo se štěstím, ale i neštěstím. Někdy to prostě přejde, ale jindy tomu musíme pomoct

     2.670 znaků/514 slov    vloženo: 30.10.2006    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jen ty můžeš mi psát na chmýří od bodláku.
Jen ty můžeš mi psát na vlčím máku.

   Letošní listopad se opravdu vydařil. Líbil by se Ti. Na zemi, na ulicích, na střechách, všude spousty listí tak krásně barevného, že oči přecházejí. Šustí pod nohama, vznáší se vzduchem. Pamatuji si, jak si vždy běhala po parku u našeho domu a to listí jsi se snažila chytit, pak jsi skákala do navátých hromad a smála ses, tak krásně a vesele.
   Dnes jsem v tom parku byl. Byl jsem u naší lavičky. Představ si, pořád jsou tam vyryty naše iniciály. A všude kolem rostou rudé vlčí máky a bodláky, já vím je to pcháč, ale to jméno bodlák se mi líbí víc. Hodí se k té květině, a ta květina k Tobě. Taky ses ke mně přichytla, a kdyby Tě násilím neodervali, byla bys tu i teď.

Můžeš mi psát na listí vítr pak zajistí
že tvůj vzkaz odlétá ze zimy do léta.

  Pominul listopad, přišel prosinec. Napadané listí překryl sníh, skoro ze dne na den. Dnes v noci taky sněžilo. Seděl jsem u okna ve Tvém křesle a přemýšlel o tom co bylo, je a bude. Vše co bylo, bylo s Tebou, ale to co je a bude, to bude bez Tebe. Bez Tebe. Bez Tvého smíchu a Tvých hlubokých očí a Tvého: „Život je krásný.“
  Zima, prosinec, Vánoce. Tvé oblíbené svátky. Ne snad proto, že dostáváš dárky, ale pro atmosféru. A taky pro to, že to byla jediná doba kdy byla Tvá rodina pohromadě. Kdy přijeli opravdu všichni domů.

Já pročítám rád pichlavý trny šípku.
Já pročítám rád krvavou v zemi kytku.

  Našel jsem Tvůj dopis. Byl obmotaný větévkou šípkové růže. Když jsi to psala, klepala se Ti ruka. Tenkrát jsi už byla nemocná, Ten den, co jsi napsala ten dopis jsem Ti dal růži. Rudou růži, tak rudou, že vypadala jako kdyby byla z krve.
  Čtu dál ty řádky tvůj dopis, ve kterém se se mnou loučíš. Neřekl jsem Ti, jak jsi na tom. Lhal jsem Ti, ale Ty jsi i přes to věděla, že umíráš. Věděla jsi i to že jsem Ti lhal. A nic jsi neřekla. Pořád jsi vyvolávala iluzi veselé dívky. Byla jsi bledá a měla jsi propadlou tvář. Ale Tvé oči zůstaly zářivé a pronikavé.

Pročítám písmena tři léta vzdálená
tři slova zmatená vítr je doručí lítacím drakům.

  A tak plynou dny bez Tebe. Každý den sedím u okna a pročítám Tvůj dopis. Odešla zima, přešlo jaro a je tu léto, a zase podzim. A tak to probíhá dál a dál, pořád dokola. Letos už je to třetí podzim, kdy jsem sám. Zase napadlo listí a fouká vítr, Děti pouštějí draky. Také dne jednoho pustím. Pustím ho do nebe s tímto dopisem. Třeba Tě v tom nebi najde a Ty si to přečteš.
  Je tu tak ticho, ale já začínám chápat že můj život s Tebou byl krásný, ale že se budu muset naučit žít bez Tebe. A vzpomenu si na to jak si říkala:

Proč se bát zítřků třeba nepřijdou.
  Už se nebojím, život je krásný, Ginny. Tvůj Draco


   (Byla použita slova z písně můžeš mi psát od skupiny Chinaski)