1.kapitola - Probuzení

    4.781 znaků/831 slov    vloženo: 14.04.2007    počet zobrazení:    

   „Davide, stoupni si sem,“ ukázal režisér na značku. Herec poslušně vykročil.
   „Natalie, ty teď říkáš - “
   „Já vím! Uklidni se vždyť to točíme posedmé! Víme co dělat!“ okřikla nadřízeného jmenovaná ( poměrně riskantní čin:)) a podrbala se na červené paruce.
   „Dobře. Scéna ve štábu Fénixova řádu - oslava na počest prefektů - posedmé! Akce!“ zařval režisér do megafonu. Teď už to bylo na hercích. Emma Watsonová s Rupertem Grintem právě přijímali gratulace od herců-členů Fénixova řádu. Natalie Teny hrající Nymfadoru Tonksovou právě odříkávala:
   „Já osobně jsem to na prefektku nikdy nedotáhla. Ředitel mé koleje říkal, že mi k tomu chybí jisté předpoklady.“ Bonnie Whriteová hrající Ginny Weasleyovou se zeptala jaké. A dál to už pokračovalo dle knižní předlohy, dokud Harry Potter alias Daniel Radcliffe nezamířil jakože do patra. Scéna byla zkrácenější verzí té z knihy, ale držela se knižní předlohy věru přísně.
   „Děkuji panstvo, pro dnešek to stačí!“ ukončil pracovní den režisér. David Thewlis zamířil rovnou do svého osobního karavanu, stejně jako ostatní herci (každý do toho svého samosebou:). Ulehl a ještě chvíli přemýšlel. Filmy o Harry Potterovi se mu líbily, ačkoliv lépe si rozuměl s prvním režisérem, se kterým na tomto filmu pracoval, s Alfonsem Cuaronem. No plat byl pořád stejný, postavu měl poměrně rád (i když být vlkodlakem je trochu odstrašující) … co víc si přát? Nikdy ho ovšem nenapadlo věřit, že se tohle klidně mohlo stát doopravdy…
   Zdál se mu podivný, ovšem ne nemožný sen. Byl již tak zvyklý na kulisy domu na Grimmauldově náměstí 12, že mu to přišlo normální…
   Ležel v posteli. Ne ovšem ve své, v karavanu. Peřina byla prožraná od molů a stěny byly pokryté plísní. Rozhlédl se. Šatní skříň měl plnou oblečení i stůl byl pokryt nějakými listinami. Jakoby tu bydlel… Vstal z postele a zjistil, že na sobě nemá totéž pyžamo v jakém usnul v karavanu. Moment... zdá se mu, že vstává nebo ne?
   Vyděšeně se posadil. Uf, byl to jen sen. Ale… pohlédl na svou peřinu. Děravá, prožraná od molů. Zdi… plíseň. Skříň… plná. Stůl zahalený papíry. Prudce vyskočil. Je přeci vzhůru! Tak co tu dělá? Že by nějaký žert? Ne to není možné. Obleče se a zjistí na čem je.
   Přešel ke skříni. To není mé oblečení! divil se David. No toto… Vypadá to jako mé kostýmy. Aha, asi jsem v kulisách... No ale ven v pruhovaném pyžamu opravdu nemůžu. David Thewlis se tedy navlékl do toho co našel a vyšel z pokoje. Chodba byla liduprázdná. Jsem v kulisách...
   Sešel dolů. Jídelna byla taky opuštěná. Co to? Vyhlédl z okna… Náměstí bylo prázdné! Vždyť ale… tam stál jeho karavan! Nechápal to. Co se stalo? Nespím ještě? Vlepil si pořádnou facku. Zakymácel se a tak se i přesvědčil, že bdí. Posadil se ke stolu. Co se stalo? Co se děje? Je v kulisách, musí být. Ale kde jsou všichni? No kde? Jediný člověk… jediný, který by mu odpověděl alespoň na jednu otázku... Vstal a rozhlížel se. Je to úplně jako v kulisách, ale… vše vypadá opravdověji a nikde ani stopa po efektech, nic! Žádná stopa po natáčení. Je opravdu tam kde včera? Hodiny odbily čtvrtou hodinu. Hlavou mu vířili myšlenky… rozhodl se jít ven. Sáhl po klice…
   „AU!“ vyjekl. Klika… popálila ho! Držel si ruku která byla celá rudá a začali se na ni vytvářet puchýře… Co to? Vždyť předtím mu ta klika neublížila… ale jak to, že se spálil vždyť klika vypadala chladně. Ruka ho bolela čím dál víc. Musím si ji ošetřit. Chtěl se tedy vrátit do kuchyně…
   „Reme?“ Automaticky se otočil. Na schodech stála Natalie Tenyová. Co tu dělá?
   „Co se ti stalo?“ zajímala se. Vysvětlil ji problém s klikou. Vytřeštila oči.
   „Remusi, co tě to napadlo? Vždyť ta klika je ze stříbra!“
   No a? chtělo se mu odseknout. Místo toho ale položil celkem místnou otázku:
   „Proč mi říkáš Remusi?“ Natalie se na něj podívala jako na blázna, ale pak chápavě řekla:
   „Ty si pil viď?“ On na ni nechápavě hleděl. No dal si jednu sklenku whiskey, ale co ? To s člověkem ještě nic neudělá.
   „Uvařím ti kafe,“ rozhodla Natalie a naznačila mu, ať jde s ní do jídelny. Davidovi připadalo, že je to spíše ona kdo by si měl dát kafe, nakonec ho však neodmítnul. Posadila se k němu. Oba mlčeli. Měl spoustu otázek. Nebyl si však jistý, zda by na ně dostal kloudnou odpověď.
   „Reme, já vím, že máš problémy, ale pitím je řešit nemůžeš,“ začala jeho kolegyně. Vytřeštil na ni oči. Co to mele? Jaké problémy? Ona však pokračovala.
   „Jen protože jsi vlkodlak…“ vyskočil na nohy. Tohle vážně přehání. Natalie na něj pohlédla. Nevěděl co ten pohled říká, ale bylo mu to jedno. Co se to tady vlastně děje? Kde je? Co se s nimi stalo? Proč Tenyová říká ty divné věci? Odpověděla by mu?
   „Dobře, nebudeme to řešit. Asi by ses měl z toho vyspat,“ řekla nakonec a vstala.
   „Asi.“ Na víc se David nezmohl.

   Ležel zase v peřině prožrané moly. Možná když usne, probudí se zase u sebe v karavanu. Usnul.