TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› dokončené

        

3.kapitola - První proměna


    3.613 znaků/608 slov    vloženo: 06.06.2007    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Pátek. David Thewlis už dva dny, dalo by se říct, předstíral, že je Remus Lupin. Ale on jím byl. Nebo měl alespoň jeho schopnosti. A dnes si měl na vlastní kůži zkusit, že i jeho chorobu.

   „Remusi, jseš nějak unevenej…“ ozval se Sirius.
   „Divíš se?“ odsekl David. Už si zvykl na přítomnost lidí, které donedávna považoval za smyšlené.
   „To zvládnem, Náměsíčníku. Budu přeci s tebou, no ne?“ poplácal ho Sirius po lopatkách. David se usmál. Alespoň nějaká útěcha. Za tu dobu taky uvažoval, jestli má nějakou možnost se vrátit. Neměl. Nevěděl ani, jak se sem vlastně dostal. Nikdo mu nemohl pomoci. Nikdo. Ani sám Brumbál. Vypadalo to, že navždy zůstane Remusem Johnem Lupinem.

   Čím více se den chýlil ke konci tím byl David nervóznější. Aby ne. Tichošlápek jej marně uklidňoval. Dneska mohl umřít! A zase, NIKDO mu nemohl pomoci. Záleželo jen na jeho síle. Měl hrozný strach. S tím, že se ocitl ve světě, který až donedávna považoval za neexistující, se smířil.
   Že je kouzelník s tím by se taky smířil. S tím, že hraje doopravdy v životě a ne ve filmu… Ale že je vlkodlak? Nikdy! Sám si přál, aby tuhle věc po svém představiteli nezdědil, jenže popálená ruka mu byla důkazem toho, že je tím, čím být nechtěl. Vlkodlakem. Že jen tu roli bral!
   Se Siriusem se zamkli v opuštěném salónku. Čekat na úplněk. Sirius se snažil dát „kamarádovi“ morální podporu, avšak David nedokázal zachovat klid.
   Remus byl zvyklý na své druhé já. Jenže on nebyl Remus Lupin. Nebo ano? Sám nevěděl. Nebyl si vůbec jistý, zda přežije dnešní noc, a tak nad tím raději neuvažoval.
   Bylo kolem devíti večer, když se za zavřeným oknem objevil měsíc. Sotva ho David uviděl, zasáhla jej nesnesitelná bolest. Zhroutil se na podlahu a svíjel se v nepředstavitelných křečích.
   Sirius k němu přiklekl, zjevně nesmírně zoufalý z toho, že mu nemůže pomoc. Mohl ho jen smutně pozorovat a čekat. Nikdo teď Davidovi-Remusovi nemohl pomoci. Nikdo. Jak tohle slovo oba nesnášeli! Nebo jen jeden? Těžko říct. Tichošlápek se za chvíli přeměnil v obřího černého psa.
   Davidova muka neustávala. Kosti se mu měnili ve vlčí, celá jeho tělesná konstrukce se měnila. Hlava se prodlužovala, nehty zešpičatěly, narostl mu ocas… kůže mu porostla šedým kožichem.
   Celý proces trval hodinu. Thewlisovi to však přišlo jako věčnost. Když se zmožen bolestí svalil na chlupatý bok, přiběhl k němu Sirius. Sledoval, jak jeho vlčí přítel těžce oddechuje. Vyzýval ho ke hře. Vlkodlak se pokusil vstát, ale po několika krocích to vzdal a lehl si na krbovou předložku. Když to Tichošlápek viděl, připojil se k němu. Pomocí rozličné škály zvuků si povídali. Vlk a pes si rozuměli bez problémů.
   Když pak nastal čas proměny z vlka na člověka, David se zase začal zmítat v křečích. Tentokrát to trvalo dokonce tři hodiny, než se tak stalo. Tři hodiny – celá věčnost. Sirius se taky proměnil.
   „Náměsíčníku, kamaráde, jak je ti?“ optal se ho Sirius. David-Remus ležel na zemi, přerývavě dýchal a chvíli trvalo než nabral síly k odpovědi.
   „Jsem hrozně unavený a všechno mě bolí. Hrozně mě to zmohlo…“ Siriuse vyděsil jeho namáhaný hlas. Takhle vysíleného Remuse po úplňku ještě neviděl. Možná i protože tohle nebyl tak docela Remus…
   „Můžeš se hýbat?“ David byl šťastný, že žije. Sice jen taktak, ale žije. Pokusil se zvednout na lokte, ale sotva to zkusil, zhroutil se zpátky na podlahu.
   „Reme! Odnesu tě do tvého pokoje. To jsem ještě nezažil, že by tě proměna tak vysílila!“ zavrtěl Black hlavou a pomocí kouzla i vlastních sil Davida zvedl a hodil si jeho paži kolem ramen.
   „Asi byl nějak silný úplněk,“ vymlouval se Thewlis. Sirius ho uložil do jeho pokoje a přislíbil mu vydatnou snídani.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13