TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› dokončené

        

6.kapitola - Otázka jména


    3.322 znaků/560 slov    vloženo: 29.08.2007    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   „David Thewlis,“ odpověděl bezmyšlenkově.
   „Já to věděla,“ zašklebila se vítězně Tonksová.
   „Jsi smrtijed?“
   „Ne.“
   „Co jsi udělal s Remusem Lupinem?“
   „Nic,“ odvětil David.
   „Tak jinak. Kde přesně se teď Remus nachází?“
   „V tomto domě, v této místnosti, na této židli,“ odříkal.
   Nymfadora se zamračila. „Co tím chceš říct?“
   „Já jsem Remus Lupin,“ zněla odpověď.
   „Neprotiřečí si to s tím, co jsi řekl prve?“ osopila se Nymfadora. Tlak na Davidův krk však mírně polevil.
   „Ani ne,“ řekl Thewlis. Nymfadora Tonksová jen povytáhla obočí.
   „To my vysvětli.“
   „Sám nevím, zda jsem Remus Lupin nebo David Thewlis. Podle schopností jsem Lupin. V podstatě je to jen otázka jména,“ odpověděl David.
   „Počkej. Co to znamená? Že nevíš kým jsi?“ Pokrčil jen rameny. „Vysvětli mi to. Kdo jsi tedy? Jak ses sem dostal? Co je s Remem?“ naléhala Tonksová.
   „Jsem David Thewlis – mudla,“ začal. Tonksová na něj vyvalila oči. „Pracuji jako herec. V našem světě existuje řada knih o Harry Potterovi. Některé se i zfilmovaly. Já v těch filmech hrál Remuse Lupina. Zrovna když se natáčel díl o Fénixově řádu - “
   „Moment! Takže mudlové vědí o našem světě? O nás? O Harrym?“ přerušila jej Nymfadora.
   „Ano. Spisovatelka Rowlingová o tom píše. Má to úspěch,“ vysvětlil David. Bystrozorka dosedla na postel. Tohle bylo na ni moc. Hůlkou už nemířila na Davida, přesto byl pořád spoutám Protipřemisťovacím kouzlem.
   „Tak tedy. Točili jsme zrovna oslavu na počest Rona a Hermiony. Když jsem šel spát k sobě do karavanu zdál se mi sen. O tom, že jsem v tomto domě. Jenže když jsem se probudil, opravdu jsem tu byl! Narazil jsem na tebe. Myslel jsem, že jsi má kolegyně-herečka. Další den jsem zjistil, že mám Lupinovi vlastnosti, schopnosti, vzpomínky… a prokletí,“ skončil David. Tonksová vypadala dokonale ohromeně. Nějakou dobu vstřebávala všechny informace.
   „Myslím, že jsem se stal Remusem Lupinem,“ shrnul Thewlis.
   „Co když - co když jste se vyměnili? Ty ses dostal sem a získal Remusovi schopnosti a on zase tvoje?“ napadlo Nymfadoru.
   „Nevím. Nevím ani kým vlastně jsem,“ řekl na to David. „Jsem si ale jist jedním – vrátit to nejde. Nevím jak jsem se tu mohl ocitnout a nevím ani jak se vrátit.“
   „To já taky ne. Asi… tu zůstaneš napořád,“ vyslovila Nymfadora to, co Thewlise napadalo již delší dobu. Rozprostřelo se mezi nimi hluboké ticho, které nakonec prolomil David.
   „Prosím, mohla by jsi o tom pomlčet? I bez toho, aby to všichni věděli, nevím co se mnou bude.“ Přikývla. Ještě se asi nevyrovnala se zprávami, které jí podal Thewlis. Konečně si taky vzpomněla, že je pořád spoutaný, a tak to hned napravila a vrátila mu hůlku.
   „Jo a promiň za to, že jsem tě podezřívala,“ omluvila se ještě.
   „Měla jsi proč, ne? Navíc jsem to spíše já, kdo by se ti měl omlouvat. Asi jsem tě nechtěně připravil o člověka kterého máš ráda.“ Jen něco zamumlala ve smyslu, že za to nemůže. Bylo na ni ale vidět, že má starosti. David ji takhle nerad viděl.
   „Jsem rád, že mě neprozradíš. Líbí se mi tady,“ dodal na odchodu. Nymfadora se jen hořce zasmála.
   „Co se ti tu může líbit? Voldemort je zpět, ministerstvo tomu nevěří, brzy se začne vraždit a válčit, navíc jsi vlkodlak což není závidění hodné...“
   „Ty,“ odvětil klidně. Dlouho se na sebe jen tak nepohnutě dívali.
   „Vím. Nejsem Remus.“ David Thewlis byl na odchodu. Chystal se za sebou zavřít dveře…
   „Co když ale ano?“


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13