TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› dokončené

        

7.kapitola - Amor tussisque non celatur 1/2


    8.216 znaků/1.364 slov    vloženo: 29.08.2007    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Poznámka autorky: musím k této kapitole podotknout, že v jednom se liší od Fénixova řádu. A to vtom, že pan Arthur Weasley nebyl napaden. Je to proto, že mi to více vyhovuje pro příběh.
Za tuhle kapitolku vděčím svému trojčeti Anežce Novákové. Moc mi pomohla s vymýšlením děje této kapitoly, když jsem nevěděla jak dál. Bez ní by to nebylo takové jaké to je. Proto jí tuhle kapitolu věnuji.
A nakonec – názvem jest latinský citát, v překladu znamená – Lásku a kašel neutajíš. Doslova!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Za dva dny byly Vánoce. Do domu na Gimmauldově náměstí 12 tedy přibylo několik nových hostů. To si dva jistí lidé neuvědomili. Taky se jim to vymstilo…

   Leželi vedle sebe. Ruce měli vzájemně propletené. Spali ničím nerušeným spánkem. Teda zatím ničím nerušeným…
   „Nymfadoro! Remus zmizel! Slyšíš? Remus je pryč!“ Tohleto vytrvalé bušení na dveře a křik je oba rázem dostal do bdělého stavu.
   „A kruci!“ ulevila si Nymfadora a přitáhla si peřinu těsně k tělu. Remus-David poděšeně vyskočil.
   „Vem věci a přemísti se!“ poradila mu Tonksová a sama na sebe navlékala župan. Thewlis pouze přikývl, oblékl si jen to nejnutnější, zbytek svých věcí shrnul na hromádku. Všechno to pobral do náruče a s hlasitým PRÁSK se přemístil.

   Zároveň s jeho přemístěním se ozvaly dva výkřiky. Leknutím spadl na podlahu a oblečení roztrousil všude kolem sebe. Zděšeně zjistil, že ten pokoj do kterého se přemístil nebyl jeho. A už vůbec ne prázdný jak by se dalo předpokládat.
   „Jéžiš, Lupine, co tu děláte?“ vyjekl Fred Weasley.
   „To bych se taky rád zeptal!“ odvětil David. Situace do, které se dostal byla nanejvýš absurdní.
   „My včera večer přicestovali… na Vánoce,“ vysvětlil George.
   „Sakra já zapomněl!“
   „No ale co děláte u nás v pokoji v podvlíkačkách?“ dožadovalo se odpovědi jeho dvojče.
   „Moc se omlouvám – spletl jsem si pokoj!“ vyhrkl David.
   „Copak jste nespal u sebe?“ pozdvihl obočí George Weasley.
   „No totiž…“ zakoktal se Remus alias David. Dvojčata se potutelně pochechtávala.
   „Nám to můžete říct. Budem mlčet no fakt!“
   „Opravdu?“ zeptal se pochybovačně David Thewlis.
   „Přísaháme na svou smrt!“ odpověděli dvojhlasně.
   „Tak dobře, když mě budete krýt… byl jsem u Nymfadory…“
   „Tý vado! Vy spolu chodíte?“ ujelo Fredovi, zjevně si s tím těžkou hlavu nedělal.
   „Nevím. Nezeptal jsem se,“ odvětil a sledoval pobavené reakce dvojčat Weasleyových „Ale řekl bych, že ano.“
   „No jak se na vás tak dívám, taky bych řek,“ neodpustil si George.
   „Takže neceknete? Raději bych měl jít,“ řekl Lupin-Thewlis a posbíral své oblečení. Když říkám své, myslím opravdu své, to, co omylem přibral u Tonksové, tam taky zase omylem nechal.
   „Jasně!“ odkývla to dvojčata.
   „Když nás spojuje tohlecto malé tajemství – co kdybyste mi konečně začali tykat? Už mě to štve,“ navrhl David. I tohle dvojčata s radostí odkývala.
   „Hlavně se nepřemísti třeba k Harrymu a Ronovi do pokoje! Nebo k holkám! Ty by to asi tak nerozdýchaly!“ upozornili ho ještě Weasleyovi než se konečně s prásknutím ocitl ve svém pokoji.

   „Tys to řekl Fredovi a Gergeovi?“ vyjekla nevěřícně Nymfadora.
   „Omylem sem se přemístil k nim do pokoje! Musel jsem jim vysvětlit, že nejsem žádný úchylák, ne?“ hájil se Remus-David.
   Zasmála se. „Ty ses k nim omylem přemístil? Tak to jsi ještě větší kopyto než já, Davide!“ nemohl si nevšimnout, že mu říká pravým jménem, když jsou o samotě.
   „Ale ty nejsi žádné kopyto,“ protestoval. „Spíše tak roztomile nemotorná.“ Zase se zasmála.
   „No, když to ví jen ti dva tak se nic neděje,“ řekla nakonec. „Jen aby to tak zůstalo. Chci s tebou sice chodit, ale nemusí to hned vědět celý řád!“
   „Neboj,“ přisvědčil Remus-David a přistoupil k ní. Lehce ji políbil na rty. Ona mu polibky opětovala, bylo jich stále víc…
   „Jéva, promiňte!“ ozvalo se ode dveří. Odtrhli se a pohlédli na rozpačitou Ginny.
   „Tady se vážně nic neutají,“ povzdychla si Nymfadora a odešli na právě podávaný oběd, což jim přišla Ginn oznámit.

   Když jsem říkala, že Remus-David omylem nechal u dvojčat v pokoji to, co omylem přibral, znamená to, že co přibral, patřilo Tonksové. A že si toho nevšiml. Bohužel si toho nevšimli ani dvojčata. Byl to někdo jiný…
   „Mami, vážně nám nemusíš uklízet,“ ujišťoval Fred paní Weasleyovou.
   „To tak, máte tu jako po výbuchu a sami si nejste schopni uklidit!“ odsekla. Oba jen odevzdaně pokrčili rameny. Své tajné zásoby na Záškolácké zákusky měli samo sebou ukryty na bezpečnějším místě takže ji nechali se „vyřádit“. Mezitím, co jejich matka pomocí hůlky rovnala oblečení do otlučené skříně, četli si kouzelnické komiksy. Teda dokud jejich matka pohoršeně nevyjekla: „Frede! Georgi! Můžete mi to vysvětlit?“ Vypadala přitom téměř nepříčetně a jednu ruku měla zlostně v bok. V druhé nad hlavou držela jistý kus oděvu, který většinou do mužského šatníku nezapadá. Podívali se na sebe a hned jim došlo: Remus! Musel to tu zapomenout, když se tu přemístil. Ostatně tu přeci rozházel oblečení, co měl s sebou a je víc než možné, že přibral i něco od Tonksové. V binci, který tu vládl, to nebyl problém ztratit. Ovšem jak to matce vysvětlit, když Removi slíbili, že budou mlčet?
   „Netuším jak se to tu dostalo!“ zalhal honem Fred.
   „Já taky ne!“ přidal se George. Matka je jen spřahla nevěřícným pohledem.
   „No vážně!“
   „Co by to u nás dělalo?“ ujišťovali paní Weasleyovou.
   „Však ty moc dobře víš, ty jeden puberťáku!“ vyštěkla na Freda. Šel z ní docela strach.
   „No mami! Co si o nás myslíš?“ vyjekl George Weasley.
   „Vy jste tak nevypočitatelní, že se u vás dá čekat všechno!“ odsekla Molly Weasleyová rozzuřeně. Dvojčata nevěděla jak ji vyvést z omylu a přitom neprozradit Remuse.
   „Počkejte, až to zjistí váš otec!“ dodala ještě a odešla. Inkriminující předmět, podprsenku stejné barvy jako vlasy její majitelky, si vzala sebou, coby důkaz.

   „Ahoj Harry. Jaká byla nadílka?“ Thewlis se zrovna vrátil z hlídky na odboru záhad. Už si zvykl, že součástí jeho nové existence je práce pro Fénixův řád.
   „Poměrně slušná. Děkuji za ty knihy o kletbách a protikletbách,“ odvětil Harry.
   „Řekl bych, že se ti budou hodit,“ usmál se Remus-David. Harry Potter mu byl mnohem sympatičtější než jeho herecký představitel.
   „Chtěl jsem vám taky něco dát, nevěděl jsem ale, jestli vám mám dát zvlášť nebo společně s Tonksovou,“ zacukalo Harrymu v koutcích.
   „Takže už to víš i ty,“ povzdechl si pobaveně. „Od koho to víš?“
   „Od Rona.“
   „A ten?“ zajímal se Thewlis.
   „Od Hermiony.“
   „A ta to ví od Ginny. Tady se vážně nedá nic utajit!“ zasmál se. No jen ještě počkat, až to zjistí Sirius. Jak bude reagovat? Těžko říct, když je Tonksová jeho příbuzná a já jeho nejlepší přítel…

   „Arthure!“ Molly Weasleyová celá rudá vzteky se vřítila do pokoje, jež sdílela se svým manželem. Ten vzhlédl od novin. „Ano Molly?“
   Výmluvně zdvihla nad hlavu nalezenou podprsenku. Pan Weasley nechápavě složil noviny a těkal očima od oděvu k manželce.
   „Tohle – “ běsnila, „Jsem našla u Freda a George v pokoji!“
   „Co ti na to řekli?“ zajímal se pan Weasley.
   „Tvrdili, že netuší jak se to tam ocitlo,“ pitvořila se ironicky Molly.
   „No tak v čem je problém?“ odvětil klidně její muž.
   „V čem? Ty se ještě ptáš? Lhali!“ nafoukla se paní Weasleyová.
   „Myslíš?“ odtušil pochybovačně Arthur Weasley.
   „Jistěže! Jsem si jistá, že moc dobře ví, jak se to tam dostalo!“
   „Proč jim nevěříš? Podle mě se to tam mohlo klidně připlést...“
   „Ale prosím tě! Děláš jakobys je neznal! Lžou jako když tiskne!“ trvala na svém paní Weasleyová.
   „Kdo by to tam podle tebe nechal? V domě jsou jediná dvě děvčata z toho jedna jejich mladší sestra!“
   „Třeba to patří někomu jinému – “ nevzdávala se Molly.
   „Nech to plavat Molly. V tomhle by Fred ani George nelhali,“ ukončil hádku pan Weasley a rozložil si noviny.
   „Jak myslíš! Já na to přijdu sama!“ odsekla jeho žena a práskla dveřmi.

   „Remusi! Máme problém!“ Dvojčata se naráz přemístili k Lupinovi do pokoje. Hrozně se lekl. Zrovna totiž s Nymfadorou probírali jeho výměnu s pravým Remusem Lupinem.
   „Co se děje?“ vyhrkl.
   „No, pamatuješ, jak ses k nám tenkrát přemístil?“ začal Fred. Jeho hlas zněl naléhavě.
   „Na to se nedá zapomenout,“ ušklíbl se David. Dvojčata též pobaveně pokřivila tvář.
   George pokračoval: „A jaks upustil ty věci, tak si tam něco omylem nechal.“
   „Nejspíše si ve spěchu přibral i něco z oblečení Tonksové,“ doplnil Fred dvojče. Pár je napjatě poslouchal.
   „No prostě si u nás nechal její podprdu a mamka ji při úklidu našla!“
   „Cože?“ vyjekl zděšeně Remus-David a Tonksová zároveň.
   „No jo no. A ona si teď myslí bůhvíco,“ dokončil Fred.
   „Tak to je v ….“ ulevil si David.
   „To bych řek,“ souhlasil George.
   „Já si s ní promluvím, jo? Nedělejte si starosti,“ slíbil Lupin alias Thewlis. Dvojčata poděkovala a přemístila se do svého pokoje.
   „Ach jo, za chvilku to budou vědět všichni na štábu!“ povzdechl si Thewlis a složil unaveně hlavu do dlaní. Za tři dny bude navíc úplněk.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13