9.kapitola - Příliš mnoho pravdy škodí

    4.967 znaků/810 slov    vloženo: 03.10.2007    počet zobrazení:    

   „Podezříváte Freda s Georgem naprosto zbytečně! Oni, jak jsem již řekl, kryjí mě, ne naopak!“ začal s vysvětlováním vlkodlak. „Teď mi musíte věřit,“ dodal, když viděl jejich pochybovačné pohledy.
   „S Nymfadorou jsem byl já. Když pak ráno mě začal shánět Sirius přemístil jsem se, jenže omylem k dvojčatům do pokoje. Nestihl jsem se převléci a tak své věci pobral do náruče. S sebou jsem taky omylem vzal něco od Nymfadory – no a když jsem se špatně přemístil, muselo mi to upadnout a připlést se do toho nepořádku,“ vysvětlil obsáhle Remus-David. Ti, co tohle již slyšeli, se jen pobaveně ušklíbli. Sirius a Molly se smíšenými pocity se na sebe podívali.
   „Takže – takže vy spolu chodíte? Dcera mé sestřenky a ty?“ Siriusův hlas měl poněkud výhružný nádech.
   „Ano,“ odpověděl stručně Thewlis. Čekal na Siriusovu reakci. Black se rozchechtal.
   „Remusi, víš jak mě to vyděsilo?“ pokárala ho Molly. Remus-David jen omluvně pokrčil rameny. Ještě nějakou chvíli se tou historkou bavili. Pak ale…
   „Víš co by mě ještě zajímalo, Remusi?“ obrátil se Sirius na Thewlise. „Pořád si nedovedu vysvětlit tu tvou únavu při posledním úplňku. Už si přišel na to, čím to bylo?“ Ti co o této věci nic nevěděli, jí sice nerozuměli, ale poslouchali taky.
   Remus-David přikývl. „Ano. Věděl jsem to vlastně celou dobu.“ Za normálních okolností by trval na výmluvě, kterou měl před měsícem, ale nyní měl v sobě zase celou lahvičku séra pravdy…
   „Mlč!“ štěkla na něj napůl zděšeně Tonksová. Všechny tím překvapila.
   „Cože?“
   „Myslím, že je čas jít...“ honem se vymlouvala Nymfadora.
   „Ne! Ať to dopoví. Zajímá mě to,“ trval na svém Sirius. Nymfadora se prosebně rozhlédla. David je pod vlivem Veritaséra, může se lehce prozradit!
   „Ne,“ opáčila tvrdě. Sirius si jí nevšímal. „Dopověz to, Remusi.“
   „Neříkej mi Remusi. Není to mé – “
   „DOST!“ Celá místnost nechápavě hleděla na Tonksovou. A na Davida.
   „Co to znamená? Co to říkáš, Reme? Nymfadoro, co blbneš?“ nechápal Sirius.
   „Nevšímejte si toho. Remus mluví z cesty,“ zamlouvala to Tonksová.
   „Je pod účinky Veritaséra,“ opáčil zaujatě pan Weasley.
   „Vysvětlete to,“ vyštěkl Sirius. No paráda, pomyslela si Tonksová. David by teď všechno prozradil a mne mají za blázna.
   „Tady není co vysvětlovat!“ odsekla.
   „To bych neřekl. Nechápu, co se tady děje. Co má znamenat, Remusi, že tě nemám oslovovat jménem?“ ptal se Black nevnímaje příbuznou. Všichni přítomni zvědavě pohlédli na Remuse – Davida.
   „Je to trochu zapeklité. Sám nevím které je pravé… každopádně Remus není moje jm...“
   „DAVIDE MLČ!“ Tonksová se přestala ovládat. Když si uvědomila, co řekla, odevzdaně dosedla a dala hlavu do dlaní. „Prosím, teď už je to stejně jedno.“ Všichni přítomní byli zmateni. První se vzpamatoval Tichošlápek a vyzval Lupina-Thewlise ať pokračuje.
   „Nemám na vybranou. Mlčel bych, ale Veritasérum je dost účinný lektvar. Ať je tedy po vašem - pravdou je, že nejsem Remus Lupin.“ Hermiona vyjekla, někteří na něj hleděli jako na blázna a jiní si pomysleli co předtím Tonksová – smrtijed!
   „Kdo jseš? Jak ses sem dostal?“ vykřikl ohromeně Sirius. Tonksová už jen odevzdaně pozorovala situaci.
   „Je mi líto, ale na tyhle otázky neznám přesnou odpověď… jen domnělou. Jmenuji se David Thewlis. Nejsem z vašeho světa. Než jsem se sem dostal, byl jsem jen mudlou pracujícího jako herec – “
   „Nepřerušujte ho,“ upozornila Nymfadora, když viděla, že Weasleyovi, Harry a Sirius chtějí něco říct.
   „U nás ve světě – ovšem asi tak za deset let – existuje řada knih o Harrym.“ Harry Potter sebou poplašeně škubl. „Byli i zfilmovány. No a právě já hraji v těch filmech toho, za koho mě celou dobu máte. Remuse Lupina.“ Kdo se netvářil nevěřícně, byl ohromen a šokován.
   „Když jsem si šel jednou po práci lehnout, zdál se mi sen, že jsem v tomto domě. Jenže když jsem se probudil, opravdu jsem tu byl! Zjistil jsem, že i když nejsem Lupinem, mám všechny jeho schopnosti včetně choroby. S Nymfadorou nás napadlo, že jsme se já a pravý Remus Lupin možná vyměnili.“ Nastalo hluboké ticho.
   „Ale jakto, že o tobě Tonksová ví?“ vzpamatoval se George.
   „No podezřívala mě, že jsem smrtijed. Jednou mě pod záminkou schůzky – nebo jsem si to alespoň myslel – pozvala k sobě do pokoje. Jaké bylo mé překvapení, když mi sebrala hůlku, spoutala Protipřemisťovacím zaklínadlem a donutila vypít Veritasérum! Stejně jako vy dnes zjistila, kdo doopravdy jsem. No pak už to znáte,“ skončil David. Někteří vypadali, že se ještě nevzpamatovali z šoku. Vůbec se jim nedivil. Co řekl, nešlo vrátit zpět. Sám si nebyl vědom, co to může způsobit. Jak by taky mohl, když byl pod vlivem Veritaséra. Tonksové bylo líto, že se jí tomu nepodařilo zabránit. Vlastně za to z části mohla taky.
   „Takže – takže,“ zmohl se na slovo Sirius, „Remus je pryč?“ Napjaté ticho.
   „Promiň,“ řekl trochu sklesle David. Sirius vypadal ohromeně a zoufale. Přešel k sekretáři a vytáhl z něj láhev ohnivé whiskey. Podělil se o ni se všemi přítomnými (a zletilými). Včetně Davida Thewlise. To bylo poslední, co si taky z onoho dne pamatoval.