TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› rozepsané

        

1.kapitola - Setkání s Malfoyovými


     vloženo: 27.11.2007    aktualizováno: 09.04.2012   
     9.996 znaků / 1.587 slov    počet zobrazení:   

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Hermiona zírala na ohromné sídlo, které se před ní objevilo, a nervózně polkla. Byl to její první pracovní den pro tuto čistokrevnou rodinu a nebyla si jistá, co může očekávat.
   Teprve před týdnem poslala žádost o práci a Úřad práce se ozval během dvou dnů s jedním objeveným domem a platem, který bude dostávat. Dokonce jí ani nesdělili příjmení té rodiny.
   Úřad práce pro nečistokrevné kouzelníky, ve zkratce UPNK, byla obrovská organizace, která vystopovala a zadržela nečistokrevné kouzelníky a označila je sériovým číslem.
   Najít rodinu nebyla obzvlášť těžká práce. Před rokem byla veškerá populace mudlů vyhlazena Voldemortem za pomoci jednoduché kletby. Jen ti, co se narodili jako mudlové – mudlovští šmejdi a nečistokrevní kouzelníci, se nyní toulají po ulicích, takže nebylo těžké rozlišit, kdo je kdo.
   Když nějaké čarodějky nebo kouzelníci zavolali UPNK s nabídkou pracovního místa, pracovníci agentury ihned vyhledali náhodné sériové číslo a kontaktovali jeho vlastníka. V tomto procesu byla právě Hermiona tou “šťastnou”.
   Občas nevěděla, co upřednostňuje. Existenci svého života jako část majetku, který byl ustavičně držený pod dozorem. Nebo existenci svého života v chudobě a trávení dnů ve špíně a neudržovaných ulicích toho, co je vedeno jako Město Mudlovských šmejdů. Nicméně žádný z výběrů nezněl příjemněji, než předchozí.
   Nyní neměla na výběr – agentura Hermionu již označila číslem a odebrala jí hůlku. Bez hůlky ztratila všechny své schopnosti kouzlit. Stejně jako zbytek nečistokrevných kouzelníků a mudlovských šmejdů.
   Povzdechla si, a ještě než vykročila ke dveřím, vrhla poslední pohled na své otrhané oblečení a poté zaklepala. Jak čekala na nějakou odezvu, nervózně si pohrávala s dírou na svém špinavém triku. Tolik pro dobrý první dojem, přemýšlela smutně. Samozřejmě pro tuto dobu dostala nařízeno užívat méně než ucházející oblečení. Nicméně, stále by to mělo být pěkné k nošení. Něco, co se pro jednou skládalo z více tkanin než děr.
   Konečně těžké železné dveře zaskřípaly, otevřely se a v nich se objevil stařecký obličej sluhy. Podezřívavě na Hermionu civěl, a pak se zeptal přeskakujícím hlasem: “Co chceš?”
   “Já jsem nová… Nový zaměstnanec této rodiny,” odpověděla nervózně.
   Sluha přikývl a poodešel stranou. Dveře otevřel jen na malou škvíru a Hermiona vklouzla dovnitř. Při pohledu, který ji uvítal, okamžitě zalapala po dechu.
   Nebylo to podobné tomu, co dosud viděla nebo přinejmenším mohla pamatovat.
   Zdi byly překrásné, v mozaikovém stylu. Na černém stropě byly stříbrnou barvou vymalovány znaky ve starověkém jazyce. Dvě mramorová schodiště se kroutila vzhůru doleva i doprava od Hermiony a na vzdáleném konci chodby byly dvoje dvoukřídlé dveře se stříbrem ve tvaru hada.
   Zatímco překvapeně zírala okolo, uslyšela někoho sestupovat ze schodů. Okamžitě se vytrhla ze svého údivu, otočila se dokola a uctivě se uklonila. Když znovu vzhlédla, ucítila, jak jí tuhne krev v žilách.
   Pansy Malfoyová, kdysi známá jako Pansy Parkinsonová, stála na konci schodiště. Jedna ruka jí upjatě spočívala na leštěném zábradlí a druhá na jejím boku. Její špinavě-blonďaté vlasy byly vyčesané do výšky, což jí přidávalo přinejmenším šest palců a na obličeji měla silný nános make-upu.
   “To stačí, Bingley,” řekla vysoce posazeným hlasem, když se přibližovala k nim.
   Sluha se hluboce uklonil a následně ustoupil do šedého rohu za Hermionou. Nyní byly obě ženy sami tváří v tvář.
   “Takže, vy jste ten mudlovský šmejd, kterého k nám poslali,” přemítala Pansy, když si prohlížela každičkou maličkost na Hermioně. “Vypadáte obyčejně…”
   Hermiona stěží zaregistrovala, co Pansy řekla; celá najednou ztuhla – ona pracuje pro Malfoyovi. Jméno rodiny, kterou nesnášela více než cokoli jiného během svých školních let i během války. Pansyin manžel, Draco, byl v dětství jejím nepřítelem.
   Oh, prosím, prosím, ať mě nepozná, tiše se modlila, když Pansy pokračovala ve svém výslechu.
   “Budete pracovat!“ řekla najednou Pansy ostře. “Samozřejmě, budete opatřena jinou garderobou. Tyhle,” – zhnuseně ohrnula nos, jak se podívala na Hermioniny špinavé šaty, – “hadry budou ihned vyhozeny.“
   “Ano, paní,” zahuhlala Hermiona. Stále ještě zkoušela vstřebat své zděšení, že pracuje pro Malfoyovi.
   Přestaň, vyhubovala se tiše. Buď šťastná, že jsi dostala práci. Nešťastná Jeane stále ještě čeká… “Kdy mohu začít?” zeptala se a na tváři se jí objevil nucený úsměv.
   “Zítra, teď jděte dolů. Váš pokoj je připravený.”
   Střelila jeden poslední opovrhující pohled na Hermioniny šaty a zbyl tam po ní jen oblak velmi drahého parfému.
   “Tudy,” zaskřehotal sluha ihned. Surově popadl Hermioninu paži a cestou dolů halou ji vlekl celou tu dobu za sebou. Skoro na konci chodby byly malé železné dveře. Sluha je otevřel a vedl ji dolů po schodišti, které se tam objevilo.
   Na konci hnijícího dřevěného schodiště byla malá obdélníková místnost. Byla velmi neudržovaná. V rozích byly nahromaděné staré pavučiny a přes celou kamennou podlahu byly šmouhy špíny. Jediná postel byla umístěna ve středu pokoje a přikrývky pokrýval hustý nános prachu. Skromná komoda stála naproti pravé stěny a nad ní viselo naprasklé zrcadlo. Bylo zřejmé, že v tomto pokoji již dlouho nikdo nebyl.
   “Budu spát zde?” vyhrkla Hermiona nevěřícně.
   “Ano a jestli s tím máte nějaký problém, navrhuji nezmiňovat se o tom před pánem,” ušklíbl se starý muž. Vydal ze sebe chladné zachroptění a potom odešel bez dalšího slova.
   Hermiona nyní zůstala v pokoji sama. Opatrně se procházela po místnosti s odvážným úšklebkem a oblázkovým kusem na bosých nohou.
   „Alespoň je to lepší, než to předešlé,” zamumlala a vzpomněla si na skladiště, které bývalo jejím pokojem u jejích předešlých zaměstnanců. “Ano, tohle místo je rozhodně lepší, než ty, ve kterých jsem až do teď žila.”
  
   Váhavě se usadila na postel a v tu chvíli kýchla. Z postele se vyvalily mraky prachu.
   Jakmile ulehla do postele, zavřela oči. Další den, další práce. Zprudka se nadechla, otevřela vrátka své mysli a nechala své nevyrovnané myšlenky vyběhnout.
   Čtyři roky tohoto pekla. Zatracené nečistokrevné kouzelníky upravují zákony… Zajímá mě, jak odlišné by to bylo, kdyby Voldemort nevyhrál. Na druhou stranu, není dobré takto uvažovat, Hermiono. Mohla si být zabita pro dosavadní přílišné štěstí nebo něco jiného.
   S nepatrným povzdechnutím se Hermiona převalila na bok a snažila se vypudit negativní myšlenky. Možná existence práva k doživotní službě mudlovských šmejdů není tak špatná. Téměř 99% z nich… Ach jo, ale vždyť to jsou MALFOYOVI! Jestli mě Draco pozná, myslím, že se zabiji. Jo, to je to, co udělám. Přestaň si hrát na strašpytla, Grangerová. Zpětně, Malfoy přece nikdy nebyl v Bradavicích lepší, než jsi ty a ty mu nyní nesmíš dát takovou příležitost.
   Tyto zmatené myšlenky ji pronásledovaly v mysli, jak skrývala svou tvář v beztvarém polštáři. Snažila se nebrečet. Konec konců, po všech těch letech, co se naplakala, jí už žádné slzy nezbyly. Nakonec padla únavou z naprostého vyčerpání.
   Když Hermiona vstala, okamžitě na ni ulehl znepokojující pocit z existence někoho jiného v pokoji. Namáhavě se posadila a velmi hlasitě zaječela, když uviděla vysokou postavu s blonďatými vlasy stojící u nohou její postele. Její srdce divoce tlouklo, když si uvědomila, kdo to byl – Draco Malfoy.
   “Takže, ty jsi naše nová služka,” poznamenal, když pozvedl obočí k Hermioně. Jeho ocelově šedé oči sjížděly tam a zpět podél jejího těla a ona se bránila touze přetáhnout svůj ubohý povlak přes sebe.
   “Ano,” odpověděla strnule.
   Jeho oči se poněkud rozšířily. “Poznávám ten hlas…” řekl pozorně, jakmile jeho pohled zintenzívněl.
   Já jsem idiot.
   Draco se náhle usmál. “Grangerová? Jsi to ty?”
   Vzteky se začervenala a upřela pohled na zem.
   “Oh Merline, je to Pravda. Hermiona Grangerová. Potterova malá sexy otrokyně. Nemohu uvěřit, že jsi ta mudlovská špína, kterou nám poslali na práci.“
   Rozzlobeně si něco šeptem zamumlala.
   “Co jsi říkala?” přišel blíže k ní.
   Skousla svůj ret a zamítla si cokoliv vyslovit.
   Udělal další krok směrem k ní. “Budeš mluvit, když budeš tázána, Grangerová,” řekl.
   Předtím, než mohla zastavit své myšlenky, odpověděla, “Oh vážně? A co s tím hodláš dělat?”
   Jeho oči se nebezpečně zaleskly a náhle jí bezcitně vrazil facku na tvář. Její ruka instinktivně vzlétla tam, kam jí zasáhl.
   “Tohle s tebou hodlám dělat,” odpověděl tiše. “Nyní mi dovol, abych ti vysvětlil pravidla této domácnosti, které se tě budou týkat již od této chvíle, samozřejmě. První: Má žena, já a naše dvě děti jsme jediní, kdo žijí v tomto domě, včetně našeho sluhy a služebné. Jako nejnižší třída společenského žebříčku se budeš řídit příkazy všech ostatních. Druhá: Dovol, abych ti připomněl, že jsi jen malá špinavá mudlovská šmejdka v domě, který patří mně.
   Tady nemáš žádná práva ani privilegia. Budeš se na mě odvolávat jen jako na svého pána a nic míň. Třetí: Speciálně jsem požádal agenturu, aby mi našla někoho v mém věku. Jsi tu úmyslně,“ nyní zůstal stát přímo před ní, a když vyslovoval tato slova, položil svůj prst pod její bradu a naklonil se před její obličej, aby mu viděla do očí, “uděláš cokoliv a všechno o co tě požádám. Rozumíš?”
   Hermiona měla na jeden nepříjemný okamžik nutkání s ním zápasit. Nakonec zašeptala: “Ano.”
   “To je přesně to, co jsem měl na mysli,” odpověděl chladným hlasem a poodstoupil. „Pansy ti na zítřek přinese vhodnější šaty. Prozatím se smíš potulovat okolo Malfoy Manor, ale nesmíš jít do třetího poschodí. Na večeři nesmíš být později, než v šest hodin.”
   A s tím opustil její pokoj a dveře za sebou zabouchl.
   Hermiona už dále nemohla sedět na posteli. Celé její tělo se třáslo ze setkání s Dracem. Strnule se dotýkala své tváře, kam jí udeřil, a překvapeně zjistila, že krvácí. Vstala a šla k zrcadlu. Podívala se do něj a zůstala v šoku z toho nepříznivého odrazu, který tam viděla. Její spletitá hříva hnědých vlasů byla rozcuchaná a špinavá a její obličej byl vyzáblý a bledý z nedostatku jídla a spánku. Její velké hnědé oči se zdály být dokonce větší kvůli jejím vyčnívajícím lícním kostem a zakrývaly rušivý utrápený pohled.
   “Nebudu mu říkat pane,” zašeptala si pro sebe. “To odmítám.”

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23