TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› rozepsané

        

6.kapitola - Hermionino Tajemství


     vloženo: 19.04.2008    aktualizováno: 09.04.2012   
     8.001 znaků / 1.244 slov    počet zobrazení:   

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Dalšího dne Hermiona vstala právě včas, aby se rychle oblékla do hábitu a následně spěchala nahoru na snídani. Když dorazila do jídelny, Draco i Pansy už tam seděli. Děti u stolu však nebyly. Po chvilce zmatení Hermioně srdce pokleslo, když si uvědomila, že ona je ta, kdo je měl dolů dovést.
   “Já…” začala, když se k ní Pansy otočila s tázavým pohledem.
   “Kde jsou?” zeptala se druhá žena ostře.
   “Zapomněla jsem,” špitla Hermiona. “Hned je přivedu.”
   Aniž by čekala na odpověď, otočila se a běžela, jak nejrychleji mohla do dětského pokoje.
   Když došla nahoru, první dveře, ke kterým přistoupila, patřily Kathryn. No, když mě Tommy nenávidí, budu mít alespoň ji, aby mě kryla, přemýšlela záludně, když lehce klepla na dveře. Nikdo se neozval, a tak otevřela dveře.
   Z počátku nemohla obyvatele tohoto pokoje najít. Začala panikařit, ale následně spatřila ležet na posteli malou postavu zabalenou v přikrývce. S úlevou se pousmála a přešla k posteli.
   “Kathryn,” zašeptala a jemně zatřásla s malou spící holčičkou. “Vstávej, drahoušku.”
   Z uzlíku přikrývek se ozvalo zamumlání a poté se objevily Kathryniny rozcuchané vlasy následované její ospalou tváří. “Dnes není sobota?” ptala se zívajíc.
   “Ano, ale tvá maminka i tatínek už tě očekávají na snídani,” odpověděla Hermiona, jak pobíhala okolo a vybírala halenku a sukni pro Kathryn. “Obleč si tohle, já zatím vzbudím tvého bratra.“
   Místo toho, aby udělala, co jí Hermiona řekla, sedla si a rozpačitě na ni zírala. “Obléct si to?” zopakovala.
   “Ty přece víš, jak se obléct, že jo?” zeptala se Hermiona pobaveně.
   “Ne.”
   “Cože?!” zvolala Hermiona, a nevěřícně stočila svůj pohled k malému děvčeti.
   Kathryniny oči se strachem rozšířily a děvče zakňouralo, “Nikdo mě to nenaučil.”
   Hermiona potlačila povzdech zklamání. “Nemohu tomu uvěřit,” zamumlala si pro sebe. “Dobře Kathryn, dnes se to naučíš,” oznámila hlasitě.
   Kathryn našpulila rty. “Musím?” Zafňukala.
   “Ano,” odpověděla Hermiona pevně. Popadla malou halenku a poklekla naproti Kathryn. “Dobře, nejprve košili. Jako první musíš strčit ruce do rukávu. Poté provlékneš dírkou knoflíček.”
   Kathryn Hermionu pozorně sledovala, a poté následovala její příkazy. Z počátku měla potíže se zapínáním knoflíčků, ale po chvilce zápasu nasměrovala své oblékání správným směrem. Pyšně se na sebe podívala a následně zvolala: “Zvládla jsem to!”
   Hermiona se unaveně pousmála a děvčátku pogratulovala. “Skvělá práce! Jsi připravená obléci si svou sukni?”
   Dychtivě přikyvujíce, Kathryn sáhla pro svou sukni. V té chvíli je přerušil ostrý hlas: “Co to děláš?”
   Hermiona se otočila a spatřila stát ve dveřích Pansy s rukama v bok a vzteklým pohledem. “Řekla jsem ti, že máš přivést děti dolů. Proč si s ní teď hraješ?” Pokračovala.
   “Omlouvám se,” zašeptala Hermiona. “Učila jsem ji, jak se oblékat.”
   “To je práce chůvy,” odsekla Pansy.
   “Chtěla to,” argumentovala Hermiona. “A někdy se to naučit musí. Mohla bych ji to naučit právě teď.”
   Jakoby chtěla potvrdit Hermionino tvrzení, Kathryn dychtivě přikývla. “Mami, koukej, oblékla jsem si halenku úplně sama!” Vykřikla šťastně, ukazujíce na spodní knoflíčky.
   Pansyn chladný pohled pozoruhodně změkl a řekla už laskavějším tónem, “Je to tak? Mámina malá holčička vyrostla, není pravda?”
   Kathryn přikývla a dodala: “Hermyna mě právě učila, jak si obléci sukni!”
   Příliš pozdě si Hermiona uvědomila, že Pansy se nyní dozvěděla její jméno a může zjistit, kdo vlastně je. A byla to pravda – Kathrynina matka se napřímila a zorničky se jí šokem rozšířily. “Hermiona? Hermiona Gragerová?!” Napůl ječela.
   Hermiona se v duchu proklela za to, že Kathryn prozradila své jméno. “Ano,” zamumlala.
   “Ta Hermiona Grangerová? Svatoušek, mudlovská šmejda s hustými vlasy z Bradavic?”
   “To jsem já,” odpověděla Hermiona se zlostně protahovaným tónem. Co to má k čertu co dělat s Katrininým oblékáním? pomyslela si rozhněvaně.
   Pansy zatřásla hlavou, neschopna mluvit přes záchvat chechotání. Hermiona ji sledovala s nepatrným pokrčením čela. Byla právě rozhodnuta otočit se zpět ke Kathryn a pokusit se Pansynu přítomnost ignorovat, když druhá žena znovu promluvila.
   “Moje zlatá, kdo by si jen pomyslel, že budeš takhle pokořena?”
   Hermiona neodpověděla.
   “Doufám, že Draco o tom ví?”
   Hermiona ztuhle přikývla.
   “Oh, není divu, proč se o tebe tak zajímá. Obyčejně nevěnuje tolik pozornosti mudlovským šmejdkám. No samozřejmě, on je příliš zaměstnaný jinými záležitostmi-“ Pansy větu nedopověděla a divný výraz se jí rozprostřel po tváři. O vteřinu později zatřepala hlavou a vyhrkla: “Vrať se k práci.”
   Překvapena náhlou změnou postoje Hermiona přikývla a obrátila se ke Kathryn, ale předtím na Pansy upřela pronikavý a zvědavý pohled. Druhá žena se od Hermiony obrátila, aby jí nemohla číst ve tváři.
   Po několika minutách Hermiona bázlivě promluvila: “Mohu jít připravit Tommyho?”
   Pár vteřin ticha nechalo poletovat vzduchem Herminoninu otázku. Nakonec, aniž by se otočila, Pansy odpověděla napjatým hlasem. “Dobrá. Pamatuj si však, že tohle je tvá práce a já to nebudu znovu tolerovat.”
   Hermiona se otřásla a sledovala Pansy, jak opouští pokoj. Ve chvíli, kdy se dveře zavřely, otočila se ke Kathryn. “Víš…?”
   Děvče zatřáslo hlavou. “Maminka je často taková, když mluví o tatínkově práci,” vysvětlila své pečovatelce.
   “To je zajímavé,” zamumlala Hermiona starostlivě, zatímco sledovala Kathryn zapínající si přezku na své sukni. “Skvělá práce,” dodala, když Kathryn uspěla.
   Drakova dcera se na Hermionu usmála. “Nebylo to tak těžké, jak to vypadalo!” zakňourala, když seskakovala z postele. “Děkuji za lekci, Hermyno.”
   Hermiona vydechla úlevou, když byl nyní její ranní úkol splněn, ačkoliv její mysl byla zčásti stále u Pansyna nedávného divného chování. “Nemáš zač,” odpověděla s úsměvem. “Jsi připravená jít dolů na snídani?”
   Kathryn horlivě přikývla. “Bude na mě tatínek pyšný?” zeptala se. Oči se jí zaleskly.
   Hermiona se na chvíli odmlčela, a poté pomalu odpověděla: “Ano bude, zlatíčko.”
   Kathryn se pousmála. “Pojďme!” naléhala. Chytila Hermionu za ruku a tahala ji ke dveřím.
   “Dobře, dobře,” řekla Hermiona se smíchem. Dovolila Kathryn táhnout ji ke schodišti, kde už čekala Pansy s Tommym po svém boku. Při příchodu dvou opozdilců se na tvářích, matky i syna, objevil podobný pronikavý pohled.
   “Čekali jsme,” upozornila úsečně. “Jdeme.”
   Místo, aby čekala na Hermionu a Kathryn, chytla Tommyho za ruku a oba urychleně sestoupali po schodišti. Když mizeli za zatáčkou schodiště, oči malého chlapce spočinuly na mladší sestře. V tu chvíli mohla Hermiona téměř vyčíst ten nebezpečný pohled z jeho zdánlivě nevinných modrých očí. Pak už byli oba pryč.
   “Je na mě Tommy naštvaný?” optala se Kathryn. Její hlas se mírně zachvěl.
   “Ne, vůbec ne,” řekla urychleně Hermiona. “On jen…” utichla a skousla si ret. “On má jen špatný den.”
   “Oh, dobře,” odvětila Kathryn, ačkoliv všechny jiskry v jejím tónu, které tam ještě před pár minutami byly, nyní zmizely. Byl to mnohem více sklíčený hlas, kterým teď promluvila: “Můžeme už jít dolů?”
   “Samozřejmě,” odpověděla Hermiona. Byla tak roztržitá podivným chováním Dracovy ženy a syna, až zapomněla, že je očekávají v jídelně.
   Když obě konečně došly dolů, snídaně již začala. Kathryn urychleně spěchala na své místo bez jediného pohledu na své rodiče či bratra. Nejistá tím, co má dělat, Hermiona prostě stála ve dveřích a nervózně si hrála s prameny svých vlasů, které trčely z jejího neposlušného copu.
   Draco vzhlédl a zpozoroval Hermioninu nervozitu. Několik sekund na ni zíral, jako by o něčem rozjímal, poté tvrdým, bezcitným hlasem prohodil: “Sedni si.”
   Hermiona byla tak šokována faktem, že Draco právě navrhl, aby si přisedla, že následovala jeho příkaz bez jakýchkoli námitek. Jakmile si našla pohodlnou pozici na neústupné židli, vzhlédla. Její oči se okamžitě střetly s Dracovými, které se na ni stále upíraly. V jeho stříbrošedých očích spatřila jiskru něčeho nepatrného a neidentifikovatelného, ale před tím, než mohla zjistit, co to je, bylo to pryč. Dracův pohled se odtrhl a Hermiona udělala totéž. Ta malá výměna pohledů zůstala ostatními bez povšimnutí a snídaně pokračovala v hrobovém tichu.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23