TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› rozepsané

        

7.kapitola - Zhroucená krása


     vloženo: 16.07.2008    aktualizováno: 09.04.2012   
     7.576 znaků / 1.215 slov    počet zobrazení:   

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

   V momentě, kdy dal Draco souhlas k odchodu, Hermiona posunula svou židli zpět a vstala. Rychle zamumlala “děkuji” a vytratila se z místnosti dříve, než mohl někdo něco říci.
   Jakmile byla pryč, oddechla si. Atmosféra v jídelně během snídaně byla nesnesitelně napjatá. Pansy si držela pronikavý afektovaný úsměv a děti byly po ránu tiché. Draco jako obvykle ignoroval zbytek své rodiny, omluvou mu v té chvíli byly důležité dokumenty z práce.
   Hermiona uslyšela blížící se kroky a urychleně zašla za schodiště a spěchala dolů dlouhou halou ke svému pokoji. Kroky nejspíš patřily Bingleymu a on nemá zrovna dobrou pověst. Ačkoliv, pomyslela si, není dobré, když jej posílám proti sobě. Nemyslím si, že je zde ještě někdo, krom rodiny a jeho.
   Jak scházela dolů úzkým schodištěm, zastavila se. Pronásledována předešlými myšlenkami, přepadla ji vlna osamělosti. Až do této chvíle si neuvědomila, že je sama v Malfoyově sídle. Když se ohlédla zpět, měla Jeanne a další přátelé, se kterými denně mluvila. Tady však byla jen ona, Pansy a děti. A ačkoliv milovala Kathryn, Dracova žena a děti nebyly tou nejlepší společností, o jakou mohla žádat.
   Nyní, když Hermionin duch postrádal přátelský kontakt, všechny starosti o Kathryn a Tommyho byly pryč. Byla přemožena potřebou mluvit s přáteli. Sevřela dřevěné zábradlí za ní v pokusu ulehčit nesnesitelné bolesti. Nepřekvapilo jí, že svůj boj nevyhrála; místo toho se zajíkla, jak se dlouhá dřevěná tříska hluboce vryla do její dlaně a způsobila slzy bolesti, které jí stékaly z očí.
   Jak se Hermiona uklidňovala, tříska pozvolna mizela z třesoucí se ruky. Pokusila se soustředit na vzpomínku, jakoukoliv vzpomínku, z Bradavic. Bylo to něco, co si zvykla dělat přes léta, když se současná situace zdála být beznadějná.
   “Mysli na pozitivní věci,” zašeptala skrze bolestí skřípějící zuby. Avšak vzpomínky na Bradavice jí ihned připomněly staré přátele, Harryho a Rona a pocit osamělosti ji opět zasáhl.
   Přiložila své rty na ránu ve dlani a pokusila se vysát pryč vytékající krev, když klopýtala dolů po zbylých schodech a zhroutila se do své postele. Odtáhla se a podívala se na ránu. S hrůzou zjistila, že její dlaň je špinavá od krve. Podle všeho, tříska se zarazila hlouběji, než si původně myslela.
   Sténajíce, položila svou dlaň na ubohou zásuvku za hlavou postele. Její jedinou možností bylo počkat, než krvácení přestane. Jak pozorovala červené proužky řinoucí se z její dlaně, vynořily se jí v mysli tváře Harryho a Rona tak zřetelně, jako by to bylo včera, kdy je viděla naposledy.
   Hermiona na moment ztuhla a cítila, jako by jí něco sevřelo hrdlo. Následně opět získala dech, ale nebylo to dřív, než bolestivé otupění vytrvalým úsilím dokázala zažehnat. Její srdce se zlomilo, když si vzpomněla na noc, kdy s nimi byla naposledy v kontaktu.
   Byl to první zářijový den a poslední den války. Proudy červených a zelených světel řídly – většina lidí, jež kdysi zvolala zaklínadla, aby vytvořila kouzla, zemřela na bojišti – a jak to vypadalo, válka se konečně chýlila ke konci s Ministerstvem kouzel, coby vítězící stranou. Hermiona mluvila s Harrym a Ronem prostřednictvím kouzelného komunikačního zrcátka a ptala se jich, jak vypadala situace u nich a Harry právě odpovídal, že to šlo hladce. Zrovna když si úlevou začala zpátky sedat, uslyšela Rona vykřiknout něco o tom, jak skupina smrtijedů právě dorazila před jejich dveře. Než se mohla Hermiona zeptat, co se to děje, Harry odhodil zrcátko, aby mohl jít pomoci Ronovi. Zvuk rozbíjejícího se skla dolehl až k ní a plocha zrcadla zůstala černá. Byl to poslední okamžik, kdy viděla nebo slyšela oba své přátele.
   Ovšem, Harry toho večera zemřel. Ve věštbě bylo psáno, že nemůže existovat, dokud je Voldemort živ a naopak. Co se však stalo s Ronem Hermiona neví, ale předpokládala, že zemřel v boji po boku Harryho.
   Navždy spolu, přemýšlela, když se cítila provinile. Měla jsem být tam a pomoci jím. Měla jsem tu noc zemřít s nimi.
   Pouhá myšlenka na Harryho a Rona pohřbila Hermionin obličej do polštáře, který utlumil zvuk jejího náhlého vzlyku. Kdyby mě viděli teď, řekli by mi, abych byla silná. Ale jaký by to mělo smysl, když není nic, k vůli čemu bych měla být silná?
   Hermiona se pomalu přinutila přestat plakat – je to nesmyslné, stejně jako život, přemýšlela sklesle – a zvedla svou hlavu z polštáře. Rozechvěle se zhluboka nadechla a nepřítomně setřela slzy z lící rukou, která ještě před několika minutami spočívala na zásuvce za hlavou postele. Byla příliš zaměstnána svými myšlenkami, že bolest způsobená slanými slzami, jež setřela pořezanou rukou, byla sotva znatelná.
   “Kdybych tu noc zemřela,” říkala hlasitě do prázdnoty svého pokoje, “byla bych zachráněná.”

   Později téhož dne Hermiona seděla na dvorku zahrady Malfoyova sídla a nechávala se odpolední sluneční září uklidňovat. Dokud jsou Malfoyovi pryč, může se potulovat okolo domu. Ačkoliv měla nutkání jít se podívat, co Draco tak potřeboval před ní utajit ve třetím poschodí, věděla, že by neměla, a tak se namísto toho potulovala na protější cestě a odhalovala, co se skrývá za dveřmi s překrásnou klikou ve tvaru hada v kvetoucí zahradě.
   Poprvé toho dne Hermionin obličej pokryl upřímný úsměv. Nebylo to tím, že konečně osaměla, ale že nikdy neočekávala, že v zadní části spatří takovou nádheru. Tento rozsáhlý pozemek byl úchvatný. Nevzpomínala si, že by kdy viděla něco tak přirozeného a čistého jako zdivočelé listoví, které zde rostlo. Koberec bujné, zelené pastviny pokryl pozemek a ve středu zahrady podél malého rybníku rostly vrby. Jejich elegantní větve se jemně dotýkaly čisté hladiny. Zdivočelé květiny všech barev se tkvěly mezi listím trávy a své okvětní lístky natahovaly k pronikavému modrému nebi. Okolo toho byla podél obou stran umístněná skrovná hornina s oblázky, jež točila svou cestu skrze zahradu a vytvářela tak pohled, jako by to byl obraz v knize přenesený do života.
   Hermiona vstala a opět pokračovala v prozkoumávání zahrady. Vypadalo to jako miniaturní les; zdálo se, že ohromení se skrývá okolo každého stromu. Na začátku za kamenem objevila malého zajíce a jeho dvě mláďata. Usmála se, když zvířata viděla; nebylo to vůbec těžké, protože vypadala tak neškodná.
   Když se vracela zpět směrem ke kamenům, poletoval okolo ní motýl. Zastavila se, aby se podívala, jak se snesl k blízkému divokému ostružinovému keři. Tam přistál. Uchvácena jeho překrásným vzorem červeného a žlutého kruhu na křídlech se tiše plížila kolem křoviska a váhavě vztáhla ruku k hmyzu. Motýl ihned odletěl.
   Pokrčila rameny, probojovala si cestu zpět a pokračovala dál. Když procházela dolů, zachytily její oči další věci – překrásné květiny. Jejich okvětní lístky byly veliké jako Hermionina pěst a každý byl oslnivě nachově zbarven. Neubránila se a utrhla květinu ze záhonu. Po další chvíli nerozhodnosti si květinu opatrně zastrčila za ucho. Nyní, s překrásným hábitem od Draca a květinou ve vlasech, se cítila jako pravá princezna.
   Její srdce zaplavil pocit štěstí. Pobyt venku uprostřed přírody měl na ní nepopsatelný účinek. Vypadalo to, jako by byly veškeré nešťastné vzpomínky, jež skrývala její mysl, vymazány a nic po nich nezůstalo, jen čistá radost. Šťastně si povzdechla, rozpřáhla své ruce a zatočila se. „Kéž by bylo všechno na světě tak překrásné,“ zašeptala.
   Zbytek odpoledne strávila na zahradě právě na tom nejlepším místě. Nakonec, když slunce začalo zapadat a stmívalo se, rozhodla se vrátit se zpět do domu – Kathryn a Tommy by ji mohli po zbytek dne potřebovat.
   Neochotně vstala ze svého místa pod vrbou a setřepala listí z hábitu.
   “Přijdu zítra,” důvěrně zašeptala do prázdna, než se vrátila do panského sídla.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23