TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› rozepsané

        

8.kapitola - Jediný


     vloženo: 19.09.2008    aktualizováno: 09.04.2012   
     9.660 znaků / 1.571 slov    počet zobrazení:   

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Po večeři téhož dne, Hermiona shledala, že opět opouští jídelní stůl předčasně. Tentokrát to bylo proto, že chtěla jít raději ven, než zůstávat uvězněná v domě. Pansy byla, z neznámých důvodů, v obzvlášť špatné náladě a Hermiona nechtěla být tím, na kom si Pansy vylije vztek. Proto zahuhlala omluvu a rychle opustila jídelnu uprostřed večeře.
   V okamžiku, kdy se za ní zavřely těžké dveře, se její svaly neúmyslně uvolnily. V jediném krátkém dni se pro ni stala zahrada útočištěm. Svěží noční vzduch prosvištěl kolem ní a vzdálené cvrlikání cvrčků bylo pro ni neobyčejně uklidňující, po těch hodinách poslouchání Pansyina jekotu a naříkání. Na sametově černém nebi se vesele třpytily hvězdy a záře z půlměsíce byla nezmařená mraky a viditelně opouštěla ušlapanou cestu. Hermiona vyšla až k zatáčce a sledovala tu záři, až došla k břehu rybníka.
   Tam se na pár minut zastavila a sledovala drobné vlny na hladině vody, které shora deformovaly odraz měsíce. Všechno tady vypadalo tak čisté. Nebyli zde žádní špinavý mudlové či mudlovští šmejdi nosící špinavé hadry a zakopávající o praskliny na ulici, žádné hladové děti naříkající pro své maminky. Jedině tady venku mohla najít poslední stopu dobra na světě.
   Konečně si uvědomila, že noc je stále chladnější a její skrovná róba ji stěží uchrání před klesající teplotou. Zachvěla se, zkřížila paže a objala se, snažíce se zahřát.
   „Kdy jsi našla mou zahradu?“ zazněl tichý hlas za ní.
   Hermiona se otočila a spatřila za sebou Draca. Ruce měl v kapse svého hábitu a jeho oči se soustředily na místo právě po jejím levém rameni.
   “Neuvědomila jsem si, že jsi tady,“ zajíkla se. Její srdce, šokem z vyrušení, divoce tlouklo.
   Draco ignoroval její reakci a udělal pár kroků dopředu, takže stál vedle ní. Jeho pohled byl stále chladný a Hermiona si nebyla jistá, zda slyšel nebo neslyšel její odpověď pořádně.
   „No?“ tázal se.
   “Oh,” řekla a zrudla. “Teprve dnes.”
   “Aha,” odpověděl, jeho hlas změkl.
   Opět se mezi nimi rozhostilo ticho. Jediný zvuk, který mohl být odhalen, bylo švitoření cvrčků. Část jí samotné na ni naléhala, aby něco řekla a protrhla tak ten hloupý tichý moment, ale Draco se s tím tichem zdál být spokojen a, zatím si nebyla jistá myšlenkou promluvit k němu, proto v tichu pokračovala.
   „Dnešní den byl neuvěřitelně stresující. Odmítl jsem navštěvovat svatební obřady.“
   Hermiona se otočila na Draca poněkud ohromeně. Mohl zplodit něco více nesouvislého?
   “Proč mi to říkáš?” zeptala se bez obalu.
   „Není to, jako když to říkám Pansy. Ona už je vzteklá dost. Nepotřebuji, aby mi vyčítala, jak jsem nespolečenský.“
   “Oh.”
   Hermiona chvíli vyčkávala, zda Draco ještě něco řekne, ale když mlčel, rozhodla se tuto konverzaci ukončit. Přesvědčena, že se vrátí zpět do domu, začala brouzdat vpřed, blíže k rybníku.
   “Kam jdeš?”
   Otočila se. “Je ještě něco, co bys mi chtěl říct?” Zeptala se jízlivě, ignorujíce jeho otázku.
   “Ne. Nechápu, proč nemůžeš vést trochu mlčenlivou diskuzi jednou za dlouhou dobu,” odpověděl, dívajíce se mírně mrzutě.
   Hermiona stočila hlavu stranou a zamrkala. Tohle všechno bylo zvláštní. Nejen, že Draco byl daleko více laskavější než dříve, on se s ní ve skutečnosti nechtěl procházet. Nejspíš ji překvapila jeho reakce. “Nemám ráda ticho,” vysvětlila bezútěšně.
   “Proč ne?”
   “Já… nevím.”
   “Takže, ty nemáš ráda něco, pro což neznáš důvod?” zeptal se. Nakonec se otočil a podíval se na ni. Jeho grimasa byla nejasně zamračená, ale jeho oči byly skryté temnotou noci.
   Mírně překvapena Hermiona odpověděla: “Myslím.”
   “To od tebe není moc praktické.“
   “Kdo jsi, že mi tady kážeš o praktičnosti?“ zeptala se, nyní rozzuřená na sebe.
   “Myslel jsem, že jsi byla tím, kdo používal logiku,” řekl tiše. “Nikdy jsi nezmeškala šanci blýsknout se ve škole. Opustila jsi tuto stránku tvého já?”
   Hermioně chvíli trvalo zbavit se překvapení, které ji zastihlo, když vytáhl téma Bradavice. Když se vzpamatovala, odpověděla: “Po válce jsem si uvědomila, že praktičnost v lidské rase neexistuje, ať jsi mudla, kouzelník z mudlovské rodiny či čistokrevný kouzelník. Všechny brutální věci, kterých jsem byla svědkem, to dokázaly.”
   “Jako které?”
   “Tohle ti nemusím vysvětlovat.” A vskutku nemusela, protože si zřetelně pamatovala scénu, kterou spatřila na vlastní oči, jak Draco vrhá kletbu Crucio na bývalého spolužáka, Justina Finch-Fletchleyho, v posledních dnech války.
   “Nejsem ten typ člověka,” řekl najednou Draco, jako by četl její myšlenky. Pokud se nemýlila, jeho hlas se nepatrně chvěl. Řekla nebo udělala něco tak troufalého?
   “Když si to myslíš.”
   “Ty si myslíš, že jsem?” zeptal se. Třebaže horní polovina jeho obličeje byla stále zastíněná, mohla cítit, jak jeho oči pronikají do jejích.
   Hermiona chvíli přemýšlela nad jeho otázkou. Neočekávala, že odpoví něco takového. Proč se staral zrovna o to, co si o něm myslí? Konec konců, nebyla pro něj nic víc, než otrok a starý nepřítel ze školy. No, od té doby, co se tak starám o pocity jeho maličkosti, necítím provinění říct mu pravdu.
   “Ano,” odpověděla upřímně.
   Slyšela jeho namáhavé ohromné povzdechnutí a viděla jeho ramena trochu klesnout. Poté řekl poněkud chladnějším tónem: “Dobrá.”
   Nyní se Draco odvrátil, zdajíce se rozhodnutý nic neříct. Hermiona skousla svůj ret a přemýšlela, zda by měla nebo neměla vyslovit otázku, která ji trápila. Nakonec ji vyslovila.
   “Myslíš, že tě nemám ráda bezdůvodně?“
  
   Ačkoliv se zdál být zaskočený otázkou, okamžitě odpověděl: “Myslím.”
   Hermiona stáhla rty. Nebyla si jistá, co myslel svou odpovědí; po chvilce rozhodla, že to bylo víc arogantní, než cokoliv jiného. „Dobrá, mám mnoho dobrých důvodů, proč se s tebou nechci přátelit.“
   “Pleteš se. Všechny důvody, kterým věříš, že jsou dostatečně dobré a rozhodně podporují tvou nenávist ke mně, jsou blbost. Jsou to tvé poznámky vůči mně, když jsme s dětmi. Myslíš si, že jsem stále ta samá osoba, jako jsem byl před třemi lety? Nevíš o mě vůbec nic, Grangerová.“ Dracův hlas začínal sílit a vztek byl tak znatelný, že se Hermiona skoro omluvila.
   “Možná ne, ale viděla jsem způsob, jak se chováš ke své ženě a dětem. Chováš se, jako kdyby byli také tví služební. Všechno, co Kathryn chce, je jenom tvá pozornost, ale ty vždy její pokusy ignoruješ. A Tommy – Tommy k tobě vzhlíží. Je to tvá práce, učit jej vše, co potřebuje vědět, ale ne, ty ses na něj nikdy nepodíval a koukni se, jak je nyní uzavřený.“ Hermionin vztek také sílil s každým slovem, které řekla, dokud takřka nekřičela. „A já tě nenávidím,“ dodala, ačkoliv si nebyla tak docela jistá, zdali mluví pravdu.
   “Nepokoušej se mi říkat, jak mám vychovávat své děti,” zakřičel. “Nemáš právo mluvit se mnou tímhle tónem. Není to tvůj dům a nikdy nebude.” Draco byl nyní rozzuřený; jakmile udělal krok blíže k ní, jeho oči se celé zavrtávaly do těch jejích.
   “Příště už se o tebe starat nebudu,” z poloviny vypískla. Úplně o něj ztratila chuť pečovat. „Nebudu se starat, když pro tebe vůbec nic neznamenám, Malfoyi. Jsem člověk, možná mnohem víc, než jsi ty, a můžu si své názory říkat nahlas, kdy jen budu chtít. Nezáleží na tom, jestli jsem na tvé zahradě nebo v Městě mudlovských šmejdů; budu říkat všechno, co si myslím.“
   “Tohle není tvůj malý svět fantasie, Grangerová. Probuď se. Tohle je realita. Nevím, jak dlouho ti to musím říkat, než to pochopíš – tady nemáš na nic nárok.“ Trošku snížil hlas o několik not, ale naopak, díval se rozzuřeněji.
   Hermiona byla tak rozzuřená. Veškeré pochopení ji opustilo, a tak se jednoduše otočila na patě a odkráčela k nejbližší vrbě.
   “UŽ ANI KROK,” zařval za ní okamžitě Draco.
   Hermiona ztuhla jako omráčená. Slyšela blížící se Dracovy kroky.
   “Nikdy, nikdy na ten strom nesahej. V momentě, kdy tak učiníš, zabiju tě.”
   Hermiona těžce polkla a tiše přikývla. Nevěděla, co to bylo za strom, že byl Dracem tak chráněný, ale ani na vteřinu nezapochybovala, že by svou výhružku splnil, kdyby šla proti jeho příkazům.
   “Pojď zpět ke mě.”
   Hermiona udělala, co jí řekl. Jakmile k němu došla, tiše se zeptala: “Proč máš tolik tajemství?”
   Unaveně povzdechl. Vypadalo to, že všechny předešlé stopy nevraživosti byly z obou setřeny a nyní se atmosféra vrátila do stavu, v jakém byla před jejich hádkou. Jako by všechny slova, které před pěti minuty vyslovily, nikdy vysloveny nebyly.
   “Zažil jsem věci,” řekl prostě.
   “Tak jako každý,” upozornila, nespokojená s jeho odpovědí.
   Draco pokrčil rameny. “Oni nezažili to, co já.“
   Hermiona se rozhodla nechat to být, jelikož to vypadalo, že od něj nedostane lepší odpověď. “Domnívám se, že…” začala, ale nedořekla.
   “Nejsem jediný,” přerušil ji. Opět se otočil obličejem k ní a v tu chvíli jeho tvář vypadala jasně. Bledý měsíční svit se na jeho blonďatých vlasech odrážel a poskytl mu nadpozemskou záři, která byla obohacena faktem, že jeho oči byly, kupodivu, jasně zářící.
   “Jediný?” zopakovala zmateně.
   “Kdo má tajemství.”
   “Dobře, chápu to, ale ty…”
   “Ty ho máš také,” řekl jemně. “Viděl jsem tě před týdnem, v tu noc. Brečela jsi ve spánku.”
   Hermiona, celá v šoku, pozvedla své oči k těm jeho. “T-ty jsi mě slyšel?” zakoktala.
   “Ano,” odpověděl, stále hledíce na ni. „Řekni mi, co se ti zdálo?“
   “Ne.”
   Pár minut byl napjatý, až si Hermiona myslela, že na ni opět začne křičet nebo hůř, násilím ji přinutí mluvit. Místo toho přikývl. “Rozumím.”
   Hermiona cítila, jak se jí na tvář vkrádá drobný úsměv. Ve chvíli, kdy jejich konverzace skončila, ticho bylo více než vítané a pohodlné.
   Po chvíli, jež vypadala jako věčnost, cítila, že se začíná opět třást. Draco vypadal chápavě a řekl nízkým hlasem: „Bude lepší, když půjdeš dovnitř, jestli je ti zima.“
   Přikývla. Na vteřinku zaváhala, než řekla: “Dobrou noc.” Čekala na jeho odpověď, ale neudělal a neřekl vůbec nic. Pokrčila rameny, otočila se a zamířila domů, zanechávajíce Draca samotného.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23