TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Ostatní povídky

  ›› jednorázovky
  ›› kapitolovky
    ›› rozepsané

        

10.kapitola - Jeho skryté srdce


     vloženo: 06.09.2009    aktualizováno: 09.04.2012   
     9.394 znaků / 1.823 slov    počet zobrazení:   

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Ticho, které zavládlo po Hermioniných slovech se zdálo být věčné. Nebylo to nepříjemné ticho, ale také to nebylo uklidňující; bylo to prostě velice dlouhé ticho. Hermiona se nemohla přimět vzhlédnout a podívat se na Pansynu reakci, a tak stále pozorovala podlahu a soustředila se na své, bolestně bušící, srdce.
   Nakonec zaslechla šustění kolem sebe a škubnutím pozvedla hlavu. Pansy, která stále ještě sledovala Hermionu s výrazem naprostého šoku, spěšně vstala a pomalu couvala pryč. Aniž by cokoliv řekla, otočila se a odešla z pokoje, zanechávajíce Hermionu samotnou.
   Nemohu uvěřit, že jsem jí to řekla. Hermionina mysl se potácela kolem naprostého tajemství se směsicí pocitů, které si jen mohla připustit. Jen sotva si mohla uvědomit, že Pansy odešla z pokoje. Všechno z té noci, každičký detail, jí znovu zaplavil a vše, co mohla udělat, bylo neomdlít. Pod víčky se jí začaly tvořit slzy a stékaly po její tváři, nicméně nebylo nic, nebylo nic, co by mohla udělat, aby je zastavila.
   Byl to Blaise Zabini, další starý nepřítel ze školy, který ji zničil. Samozřejmě, neměl ponětí, že to byla ona, ale pochybovala, že by to bylo jiné, kdyby si toho byl vědom. Byl jejím prvním zaměstnavatelem, ačkoliv termín “její vlastník” by bylo pravděpodobně více odpovídající. Blaise byl první, kdo Hermionu zničil v jejím nelítostném životě otroka. Byl to první člověk, který ji mlátil a hrubě s ní zacházel.
   A Malfoy není jiný, pomyslela si hořce.
   Po Hermionině doznání začala Pansy trávit mnohem méně času v domě, když byla Hermiona poblíž a mnohem více času venku. Hermiona si nebyla úplně jistá, proč se Pansy uchýlila k takovým prostředkům, aby se jí vyhnula, ale byla za to vděčná, protože si nemyslela, že by se kdy ještě mohla Dracově ženě podívat do tváře.

   Stalo se to toho rána, když Pansy a děti odešli nakupovat na Knockturn Alley. Draco si zavolal Hermionu nahoru do jedné z čistě poklizených ložnic. Hermiona, která si ve své vlastní ložnici kartáčovala vlasy, poslušně odložila hřeben a vydala se nahoru.
   Když dorazila k pokoji odkud Dracův hlas vycházel, dveře byly zavřené. Bez přemýšlení do nich zatlačila, aby je otevřela, ale následně se zajíkla a udělala pár kroků vzad. Pro příště si musím pamatovat, že dveře pro mě bývají z mnoha důvodů uzavřené, napomenula se, když vyjeveně koukala na Draca.
   Ve vzduchu se vznášela hustá pára, která byla výsledkem Dracovi předchozí koupele, ale nebyla dost hustá na to, aby skryla tu skutečnost, že stál před zrcadlem s pouhým ručníkem kolem pasu. Mokré vlasy mu splývaly přes obličej a drobné kapičky vody skrápěly jeho holou hruď. Jakmile uslyšel otevírající se dveře, otočil se a podrážděně vzhlédl.
   Zjevně netušil, že v Hermioně vyvolal nějaký druh překvapení, protože gestikuloval k poličce před sebou, která byla pokryta magickými přípravky na vlasy a pleť a rozkázal: „Zbav se Pansyných nesmyslů.”
   Hermionina ústa byla ještě stále hloupě otevřená. Urychleně je zavřela a přinutila se odvrátit své oči od Draca. Přesto, když proklouzla kolem něj a začala upravovat Pansyny věci, obraz polonahého Draca stojící před ní jí setrvával v mysli. Ačkoliv nebyl nic víc, než její zaměstnavatel, nebylo pochyby, že byl… no řekněme, velmi atraktivní. Hermiona se zachvěla při vzpomínce na šíři jeho ramenou a jak dobře kontrastují s ostrými rysy jeho obličeje. I když se jí ta představa hnusila, musela připustit, že byl ještě krásnější, než jakýkoliv jiný muž, kterého kdy viděla.
   Chycená svými představami si ani nevšimla, že Draco zrovna vyklouzl z pokoje. Teprve poté, co odstranila poslední Pansyny věci, si uvědomila, že je v koupelně sama. Právě se chystala jít ven a oznámit Dracovi, že pokoj byl uklizen, když dlouhý tenký předmět, který ležel v umyvadle, najednou připoutal její pohled.
   Hermiona rychle zavřela dveře, přešla k umyvadlu a onen předmět, který upoutal její pozornost, zvedla. Byla to Dracova hůlka.
   V momentě, kdy se jí dotkla, projel jejími prsty příval tepla a pokračoval až k její paži. Hermiona polkla a opatrně uchopila rukojeť. Magická síla jí okamžitě začala zaplavovat, vytvářela v ní brnivý pocit, jako by se tisíce drobných elektrických výbojů spojily v jeden. Už to byly roky, co naposledy držela hůlku a přistihl jí zlověstný pocit, když pozvedla tu jedinou, kterou nyní svírala ve své roztřesené ruce.
   Přestože věděla, že bude přísně potrestána, možná i zabita, kdyby byla chycena s hůlkou v ruce, nemohla se přimět vrátit ji. Cítila se být v právu, když opět držela hůlku, takže poslední věc, kterou chtěla udělat, bylo pustit ji.
   Jako by upadla do transu, váhavě namířila hůlkou na své vlasy a zašeptala první slova, co ji napadla: “Sedo capillus.” Její kaštanové lokny se okamžitě vyhladily, jako by je nějaká neviditelná ruka přejela žehličkou. Brnění skončilo, kadeře zmizely a byly nahrazeny lesklými vlasy, jaké ještě nikdy předtím neměla. Udýchaně hůlku z ruky upustila.
   Bylo to právě ve chvíli, kdy uslyšela přibližující se kroky. Draco vstoupil a nebylo vůbec žádných pochyb, že pojme podezření o použití magie, jestliže spatří její uhlazené kadeře a hůlku ležící na poličce za ní, důkaz její provinilosti. Hermiona si v panice zakryla hlavu oběma rukama a utekla z pokoje. Draco překvapeně vyjeknul a uskočil zpátky, když ho v běhu málem porazila.
   “Co si k čertu myslíš, že děláš?” zaječel, ale Hermiona už byla pryč. Opustila ho tak rychle, že neměl šanci zahlédnout změnu, kterou právě prošla.
   Neměla odvahu podívat se zpět. Utíkala dolů po schodech a zastavila se až přede dveřmi do svého pokoje. Okamžitě je otevřela a skočila dovnitř. Jakmile za sebou zavřela, konečně vydechla.
   “Jsem tak pitomá,” zamumlala, jakmile opět popadla dech. “Nemohu uvěřit, že jsem to udělala.”
   V duchu zasténala, stoupla si před zrcadlo a opatrně nechala své ruce sklouznout z hlavy. Srdce jí poskočilo, když spatřila jak zděšení, tak radost z toho, že její vlasy stále září jako tekutá měď. „Co s nimi mám udělat?“ zašeptala nervózně a hladila si prameny vlasů.
   „Myslím, že vypadají mnohem lépe,“ zazněl jakýsi druh mateřského hlas. Jakmile byla slova pronesena, na povrchu zrcadla se objevily vlny a o několik vteřin později se Hermiona dívala na usmívající se tvář, kterou viděla podruhé od doby, co přišla do Malfoy Manor.
   “Přeji si, abys to už nedělalo,” odvětila suše. „Stále jsem si nezvykla vídat tvář, která se objevuje v zrcadle bez varování.
   Zrcadlo se ze srdce zasmálo. “Napadlo mě, že to bude vypadat, jako bys byla zpátky v Bradavicích.
   “Jak víš, že jsem chodila do Bradavic?” zeptala se překvapeně.
   “Všichni předchozí zaměstnanci, kteří zde pracovali, byli z Bradavic. Myslím si, že to bude možná proto, že se Draco cítí lépe, když dokazuje těm, kteří kdysi byli jemu rovní, že nyní je lepší on. To bylo jeho otcem na lekcích vždy zdůrazňováno – nikdy nenech své podřízené ani na sekundu věřit, že jsou hodni tvé přítomnosti.
   Hermiona si vzpomněla, jak jí Draco neustále vykládá o jejích právech v tomto domě. “Vypadá to, že Lucius Draca učil skvěle,” zamumlala.
   “Vskutku ano. Nešťastná rodina,” vzdychlo zrcadlo. “Doufal jsem, že když pan Malfoy zemřel a zanechal Manor Dracovi, tohle místo zažije lepší dny. Řeknu ti, byl jsem velmi zděšen, když jsem o pár dní později zjistil, že se smrtí jeho otce byl Draco mnohem víc rozhodnutý udělat z Malfoy Manor to nejmizernější místo pro všechny, kteří zde žijí.
   “Oh, to je to, o čem jsi mluvil, když ses zmínil o Dracově změně povahy po Luciusově smrti?”
   Zrcadlo na Hermionu zamrkalo. “To jsem řekl?”
   Hermiona přikývla. “Když jsme spolu prvně mluvili.”
   “Ah ano, obávám se, že má paměť slábne. Máš pravdu, mluvil. Chceš slyšet, jak se změnil?“
   Hermiona přikývla.
   “No dobrá tedy. Podívejme se… kde začít? Když byl pan Malfoy během druhé války zavražděn, Draco ztratil podporu. Celý jeho život mu nevlídné komentáře jeho otce pomáhaly držet srdce pohřbené. Tak nějak si myslel, že by mu to mohlo pomoci skrýt před ním svou nejistotu.”
   Hermiona si nemohla pomoct a posměšně si odfrkla. “Draco? Nejistý?”
   Zrcadlo vypadalo poněkud šokováno, že Hermiona klidně otravuje pochybnými slovy. “No ovšem, Draco byl a je velice nejistý. Troufám si tvrdit, že si užíval pokory ostatních studentů.“
   Hermiona opět přikývla.
   “Je to jen jeho způsob, jak zakrýt své emoce. Vždycky miloval pocit, že je lepší než ostatní, protože doma mu pan Malfoy často tvrdil, že je k ničemu. Podívej, už jako malé dítě nechtěl být Smrtijedem. Chtěl od svého života něco víc. Jeho neochota sloužit Temnému Pánovi z něj v otcových očích udělala slabocha. Přes to všechno, Draco chtěl, aby na něj byl otec hrdý, takže upustil od svých vlastních cílů a následoval cíle svého otce. Nehledě na skutečnost, že osud, který na něj čekal na konci života, jež si zvolil, byl ten jediný, kterým pohrdal. Draco byl osvobozen, aby mohl konečně najít něco spolehlivého, o co by se mohl opřít.“
   “Oh,” odvětila Hermiona měkce. Cítila, jak její srdce měkne pod zrcadlovými slovy, když mluvilo o Dracově dětství. “Pokračuj.”
   “Takže, jak můžeš tušit, smrt pana Malfoye vnesla ohromnou ránu do Dracovy bariéry, kterou kolem sebe vybudoval. Nejsem si jist, na koho se obrátil, ale stal se posedlým Smrtijedským stylem. Netrvalo mu dlouho vetřít se do vyšší společnosti následovníků Temného Pána. Draco se nakonec musel stát tím, čím ho chtěl otec mít před lety a byl tak nerozhodný ve vybudování toho, v co věřil, že může být perfektní život.
   V této chvíli měla Hermiona pocit, že zrcadlo už skončilo. “Netušila jsem, že Draco byl tak…“ hlas se jí vytratil, když v mysli hledala ta správná slova.
   “Opravdu?” podotklo zrcadlo.
   “Ano,” odvětila Hermiona a mírně se pousmála. Správná slova.
   “Asi rád uslyší, že to tak dobře ukryl,” odpovědělo zrcadlo s úsměvem. “Potom všem je právě tohle to, co vždycky chtěl. Ale počkej, je toho víc. Jeho příběh nekončí tady.“
   Hermiona pozdvihla obočí, překvapena, že by mohlo být ještě další drama v Dracově životě. „Dobře, pokračuj.“
   “Právě když byl Draco tak blízko, přišlo něco hrozného: jeho snoubenka byla Temným Pánem umučena k smrti. Iris Zabini byla jeho životní láskou. V jeho očích měla k dokonalosti blíž, než kdokoliv jiný. Ohromně krásná Iris ukradla Dracovo srdce, když opustil Bradavice. Měli se brát, ale zemřela měsíc před jejich svatbou. Draco byl zničený, ale stále tvrdě pracoval, ne-li ještě tvrději, pro všechny ty lidi, kteří Iris zavraždili.
   Nyní je jeho srdce rozbité na několik částí a Draco necítí žádnou lítost nebo odpor, když si vzal Pansy. Ona je prostě jen objekt v jeho životě. Po svatbě s Pansy schoval vše, co mu Iris připomínalo v naději, že časem na ni zapomene. Čili, Draco splnil vše, co hodlal udělat.“ Se smutným vydechnutím zrcadlo ukončilo svůj příběh.
   Hermiona byla v údivu ještě před tím, než slyšela konec příběhu zrcadla. “Iris… Zabini?” Zalykla se.
   “Oh ano. Tuším, že měla dvojče, bratra jménem Blaise Zabini. Musíš ho znát; chodil také do Bradavic, když Iris navštěvovala Kruval.
   Hermiona byla tak ohromena, že nenacházela slova. Jen zatřásla hlavou.
   “Stalo se něco, drahoušku?” zeptalo se zrcadlo starostlivě.
   “Vůbec nic,” zašeptala. “Já… musím už jít. Děkuji, žes mi to řekl.”
   Zrcadlo přikývlo. “Krásný den… oh ano a měla by sis takhle upravovat vlasy častěji, vypadá to nádherně.
   S tím tvář v zrcadle naposledy mrkla na Hermionu a zmizela.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23