19.kapitola

    7.618 znaků / 1.263 slov    vloženo: 12.02.2009    počet zobrazení:   

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Lucy se ráno probudila pozdě. Jen co otevřela oči, opět je zase zavřela. Najednou však uslyšela puštěnou vodu.
   "Zatraceně, co se to děje?"
   Donutila se vylézt z postele. Vstala a vešla přímo do koupelny.
   "Zatraceně," vypadlo z ní první slovo, které jí přišlo na mysl. Rychle se otočila a zabouchla za sebou dveře.
   "On je tu Regulus?"
   Posadila se na postel a začala usilovně přemýšlet. Až nyní jí došlo, co všechno se včera událo.
   "Vždyť já přišla na tu šifru," vydechla s úžasem.
   Voda přestala téct. Uslyšela kroky.
   Lucy rychlostí blesku vstala z postele, na které doposavad seděla a utíkala do pracovny.
   Hned potom uslyšela, jak Regulus volá: "Lucy!"
   Lucy sebrala všechny důležité knihy, pergameny, šifry… a ukryla je do své tašky.
   "Už jdu," křikla nakonec a utíkala zpět do ložnice.
   Uviděla Reguluse jen s ručníkem kolem pasu a zatajil se jí dech.
   "Ahoj," vypadlo z ní nakonec.
   "Ahoj Lucy," odpověděl s nadšením.
   "Přestaň se na něj dívat jako na svatý obrázek," zašeptala si potichu.
   "Říkala jsi něco?"
   "Ne!"
   "Kde to vlastně jsme? Všiml jsem si, že tohle asi nebude Zmijozelská ložnice."
   Lucy mlčela. Až nyní si uvědomila, jakou chybu udělala. Má mu říct pravdu?
   "Jsme v soukromých komnatách Salazara Zmijozela," podotkla klidně.
   "Co-že?" vypadlo z Reguluse, až mu spadl ručník, kterým si zakrýval svoji chloubu.
   Lucy vytřeštila oči, ale pak se jako správně vychovaná dívka otočila.
   "Sorry," vypadla z Reguluse omluva.
   "Lepší by bylo, kdyby ses oblékl," dodala stále otočená Lucy.
   Regulus si vzal své oblečení a začal se oblékat.
   "To jsem toho tolik vypil?" nadhodil téma, které ho zajímalo.
   "Jo. Docela hodně. Nechtěla jsem tě nechat… ehm… slušně řečeno v takové společnosti, v jaké jsi se ocitl."
   "Jednoduše řečeno?"
   "Nemohla jsem tě nechat ožralého ve společenské místnosti s Malfoyem! Když jsme odešli, zábava teprve začínala… Bella, tančící na stole, hořící obrazy v krbu… mám pokračovat?"
   "Raději ne…"
   Lucy se otočila. Už zase hleděla do očí tomu samému klukovi.
   "Jak jsi přišla na to heslo?" vyzvídal dál.
   "Netřeští ti náhodou hlava?" otázala se s úšklebkem.
   Regulus jen přikývl. Až nyní si začal uvědomovat, jak moc jej hlava třeští!
   "Na," řekla Lucy a hodila lahvičku s lektvarem Regulusovi.
   "Co to je?"
   "Ani nepoznáš lektvar proti kocovině? Myslela jsme, že je tvůj kamarád," podotkla sarkasticky.
   Regulus se zašklebil a kopl do sebe celý obsah.
   "Neodbíhejme ale od tématu," začal opět Regulus.
   "Ne. Teď poslouchej ty! Vzala jsem tě sem, protože ti věřím. Nevydoluješ ze mě to, co ti nechci říct."
   Regulus pokýval hlavou. Chápal, že má právo na svá tajemství. Vždyť i on jí nedůvěřoval… nedůvěřoval jí ani z poloviny, tak jako ona jemu. Až nyní pochopil, co mu všechno tímto prozradila.
   "Na heslo jsem přišla. Nic víc ti k tomu neřeknu."
   "Dobře… Pořád se chceš přidat k Smrtijedům?"
   Lucy jen pokývala hlavou.
   "Už nemá cenu ti to rozmlouvat?"
   "Regulusi… chci taky něco dokázat. Mám svoje důvody. Pochop, že vše se netočí jen kolem tebe."
   "Půjdeme," navrhl.
   "Jistě."
   Oba se sbalili a vydali se přes pracovnu zpět. Lucy si položila tašku blíž ke stolku, ale nebrala si ji sebou. Věděla, že tady je ve větším bezpečí.
   Oba dva vyšli z obrazu. Ani jeden nepromluvil.
   "Jdeme na oběd? Za chvíli se bude podávat," navrhla Lucy.
   Regulus kývnutím souhlasil. Opět šli tiše.
   "Kdy začneme s našim plánem?" otázal se Regulus.
   "Kdy budeš chtít."
   "Nechci jej zničit… nechci zničit jeho přátelství… může za to jen on! Svedeš ho!"
   "Co-že?" podivila se Lucy.
   "Slyšela jsi."
   "Ale to…"
   "Buď to splníš, nebo končíme."
   "Ale…"
   "Domluveno," zakončil jejich rozhovor Regulus.
   Oba se posadili ke zmijozelskému stolu. Bylo zde prázdno. Lucy nepochybovala, že prázdno u Zmijozelu je jen díky večírku. Všichni ještě vyspávají. Ušklíbla se pro sebe a pustila se do jídla.
   Ani nevěděla jak, ale po chvíli už byl její talíř prázdný. S nuceným ahoj se rozloučila s Regulusem a vyšla z Velké síně.
   "Proč jsi někdy jako princ na bílém koni, ale jindy jako pravý Blafl?" otázala se potichu Lucy a šla dál. Necítila se unavená. Věděla, že má ještě práci.
   "O´Heelová," ozvalo se za ní.
   "Blacku," řekla povrchně a bez emocí.
   Sirius ji chytil za zápěstí a zatáhl ji za roh. "Měla jsi pravdu."
   "S čím," nechápala Lucy.
   "Evansová dala Jamesovi nápoj lásky. Je jako vyměněný! Co budeme dělat?" otázal se prosebně.
   "Jak MY? Vždyť já tě na to upozorňovala," oznámila mu popravdě. Chtěla odejít. Měla až moc práce.
   "Prosím," zdůraznil ono slovíčko, které rozpouští ledy.
   Lucy se na něj otočila a s úsměvem odpověděla: "Tak fajn."
   "Jaký je plán?" otázal s pohotově Sirius. Lucy jen protočila oči a začala přemýšlet.
   "Musíme vytvořit protijed. Musíme jej namíchat a pak jej dát jak Evansové, tak Jamesovi. Nestačí jej podat jen jednomu. A co je nejhorší, musíme jim protijed podat, když budou spolu."
   "Jak tohle provedeme?" nechápal Sirius.
   "Máš takový hlad?" otázala se s úšklebkem.
   Sirius zaváhal. Jeho břicho potřebovalo potravu, ale nyní byl pro něj důležitější přítel.
   "Jdeme?" Lucy se otočila na podpatku a kráčela do sklepení.
   "Hej, kam to jdeme?" podivil se Sirius.
   Lucy však na jeho otázky nereagovala.
   Zastavili se až u společenské místnosti vedoucí do Zmijozelu.
   "Vždyť tam…" začal namítat Sirius.
   "Počkej tady," rozkázala Lucy a zmizela za rohem. Sirius nechápal, kam jde, ale poslušně jako pes čekal.
   Po několika minutách se Lucy opět objevila.
   "Kde jsi…"
   "Nikde! Pojď!"
   Lucy šla jako první. Došli k obrazu, který již byl pootevřený.
   "Jak?"
   Lucy si nevšímala udiveného Siriuse. Zatáhla jej dovnitř.
   "Víš, kde jsme?"
   Sirius mlčel, ale po chvilce přikývl. "Komnata samotného Zmijozela," dodal. "Jak…"
   "To není důležité. Začneme s přípravou?"
   "Vždyť…"
   "Siriusi, je to jeho komnata," zdůraznila jeho jméno. "Posaď se," rozkázala.
   Sirius se posadil a Lucy zmizela. Po chvilce přišla s velkou knihou s nápisem LEKTVARY.
   "Siriusi?"
   "ANO?" otázal se mladík rozpačitě.
   "V téhle knížce najdeš ten lektvar a nahlas přečteš ingredience."
   Sirius začal listovat v knize. Ani si nevšiml, že Lucy opět zmizela.
   Byla zpátky s kotlíkem a vším potřebným pro základní vaření lektvarů.
   "Mám to," zkonstatoval Sirius.
   "Musíš mít," předčítal Sirius a začal číst všechny potřebné ingredience.
   "A jako poslední a nejdůležitější ingrediencí, je upíří krev," dokončil svůj monolog a zavřel knihu.
   V tu chvíli však koukal před sebe s ohromením. "Kde jsi ty ingredience vzala?"
   Lucy se usmála. "Víš, na to heslo jsem přišla před nedávnem. A stačila jsem si to tu prohlédnout."
   Sirius pokýval hlavou. "O tom nikdo jiný neví?"
   "Z žáků ne," odpověděla vyhýbavě.
   "Chybí něco?"
   "Poslední ingredience není… tedy je, ale nebude to stačit."
   "Kde chceš sehnat upíří krev?" podivil se Sirius.
   Lucy se zapřemýšlela. A…
   "Už vím. Vím, kde ji seženu…"
   "Snad neznáš nějakého upíra?" vyděsil se Sirius.
   "To bohužel neznám, ale znám někoho, kdo upíří krev má."
   "A kdo prosím tě?"
   "Tajné zdroje," označila Lucy a rozesmála se.
   "Fajn," řekl naštvaně Sirius.
   "Pokusím se ji ještě dneska získat. S přípravou bychom začali zítra."
   "Proč to vlastně děláš?"
   Lucy se zarazila. Nečekala, že se zeptá.
   "Jsem Zmijozel," zkonstatovala.
   "Budeš za to něco chtít, viď?" Lucy přikývla.
   "Na co se mám připravit?" otázal se Sirius. Až moc dobře věděla, že by pro své přátele udělal cokoliv.
   "To nyní není podstatné. Až vše bude hotové a náš plán vyjde… potom ti to povím. Ale říkám ti dopředu… nebude to lehké."
   Sirius pokýval hlavou. Věděl, že cena bude velká, ale za přátele a hlavně za Jamese mu to stálo. "Chápu."
   "Fajn. Teď už můžeš jít. Pojď, doprovodím tě, ale varuji tě. Jestli o této místnosti jen cekneš…" větu však nedokončila.
   Sirius kývl na znamení souhlasu.
   "Stejně, komu bych to vyprávěl!"
   "Nevím… jen tě seznamuji s pravidly hry," dodala Lucy.
   Sirius vyšel z obrazu ven.
   "Tak zítra." S těmito slovy se spolu rozloučili.

   Kapitoly: Prolog, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22,
       23, 24, 25, 26, 27