2.kapitola

    6.373 znaků / 1.074 slov    vloženo: 20.01.2008    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Po hodině se Lucy vytratila. Až moc dobře věděla, že už se za ní nepostaví ani její "kamarádky". Jediné, v co doufala, že James plán nezkazí. Rychlostí blesku zaplula do společenské místnosti. Doufala v jedno, že ji nikdo neuvidí. Jakou smůlu však měla. Jako by na ni čekal.
   "Konečně si se uráčila," řekl s podtónem hněvu.
   Lucy si všimla Luciuse a jeho kumpánů. Nikdo jiný ve společence nebyl. Věděla, co přijde. Ale nehodlala se vzdát. To nikdy!
   "Promiň, ale musela jsem si ještě něco vyřídit," s těmito slovy každý pochopil, že naráží na Pottera.
   "Dám ti ještě jednu šanci. Omluv se a bude ti odpuštěno," pronesl majestátně.
   Lucy nad tím ani chvíli nepřemýšlela. Nechtěla být jeho psem a natož jeho děvkou!
   "Asi tě zklamu Luciusi, ale James pořád vede," oznámila jednoznačně.
   Plesk!
   Přistála jí už druhá facka za dnešní den. A opět byla od něho!
   Chytila se za bolestivé místo a rozesmála se.
   "Na nic jiného se nezmůžeš? Jsi chudák," křičela hystericky. "I Potter má na víc!"
   Lucius zmlkl. Zadíval se na ni svým typickým pohledem. Nevěděla, co od něj má čekat.
   Vstal. Chytil ji za zápěstí. Ani Lucy nevěděla, o co jde, až pak…
   "Néé," křičela jako smyslů zbavená.
   "Teď se ukáže, kdo je na tom lépe," řekl a usmál se.
   Bránila se. Kopala.
   Nic však nepomohlo. Lucius jí sebral hůlku a odtáhl ji do chlapeckých ložnic.

   Po hodině se pokoušel James ještě najít Lucy. Nikde ji však nezahlédl. Rozhodl se tedy zahájit plán číslo jedna.
   "Hellová," oslovil svoji spolužačku.
   Ta se okamžitě otočila a zadívala se na Jamese.
   "Ano?" zeptala se s nevinností v očích.
   "Chtěl bych ti něco říct… o samotě," dodal, když viděl její kamarádky.
   "Holky. Uvidíme se později," taktně je odbyla.
   "Ano Pottere?"
   "Vím, že jsi tu zprávu o té puse rozšířila ty," řekl netypicky milým tónem.
   Nika čekala cokoliv. Od nadávek až po urážky, ale tohle?
   "Já jsem chtěl doplnit jen tvoje informace. Když už něco oznamuješ, aby to bylo konkrétní. S O´Heelovou spolu chodíme. A vycházíme spolu skvěle. Já jen, aby jsi měla své informace správné," zdůraznil své poslední slovo a nechal ohromenou dívku na chodbě.

   Lucy nic nenamítla. Nekřičela. Nechtěla ztratit svůj zbytek sebevědomí. Prohrála. Teď jí to jasně dokázal. Oblékal si svoje šatstvo. Nebrečela. Nebyla jedna z těch barbínek.
   "Už jsi se rozhodla… děvko?" zeptal se vítězným hlase.
   Lucy se nadechla. Už v ní nebylo to štěstí jako ráno. Věděla, že tohle je její nejhorší den. Nechtěla plakat, ne kvůli němu!
   "Svůj názor nezměním. Můžeš se mnou udělat cokoliv, ale Potter bude vždycky lepší a ty to víš," zdůraznila svoje slova.
   Lucius se otočil na podpatku a zmizel z ložnice.
   Lucy zavzlykala. Už dál nemohla zadržovat slzy. Byla sice Zmijozel, ale tohle? Jak mohl?
   Setřela si je. Nehodlala plakat. Rychle se v koupelně upravila. Oblékla si svoje roztrhané oblečení a odběhla do dívčích ložnic. Nikdo zde naštěstí nebyl. Všichni už šli na večeři.
   Lucy vyhodila zničené šaty a oblékla se do nových. Decentně se nalíčila. Ani ona sama by nepoznala, že se před několika minutami milovala s Luciusem. Milovala? Že jím byla znásilněna!
   Hrdě zdvihla hlavu. Jako páv vykročila k Velké síni.

   "O´Heelová!" křikl na ni Potter.
   "Pro tebe Lucy," zopakovala svým typickým hlasem.
   "Něco se stalo?"
   "Ne," odpověděla až moc rychle.
   James pochopil. Nechtěla, aby se vyptával.
   "Můžu tě doprovodit?" zeptal se galantně.
   "Jistě," přitakala Lucy a chytila jej za ruku.
   Společně vstoupili do síně.
   Velká část síně utichla.
   Někteří nevěřili místním drbům, ale nyní viděli na vlastní oči. Všichni uvěřili.
   "Mohla bych se navečeřet u Nehelvítského stolu?" zeptala se na rovinu.
   James zaváhal.
   "Není to proti školnímu řádu?"
   "Od kdy TY se řídíš školním řádem?" zeptala se decentně, protože se blížili ke zbylým Pobertům.
   "Pak si ale promluvíme."
   "Jistě že, Jami," řekla hlasitěji.
   James se usadil hned naproti Lucy.
   "Jamesi," vyprsknul jako první Sirius, který si okamžitě zmijozelské krásky všimnul.
   "Ano Tichošlápku?" zeptal se bez okolků.
   "Víš, že vedle tebe sedí…ehm… O´Heelová?"
   "Já ji sem pozval," zazněla jeho odpověď.
   Sirius ani zbylí Pobertové už naprosto nic nechápali.
   I Lily si všimla onoho divadla.
   "Ty zatracená čůzo," řekla si sama pro sebe.
   Zadívala se na "zamilovaný" pár. V jejích očích byla jasně vidět závist. Tak ráda by vzala ten talíř s kuřetem a hodila by jej po ní. Nebo tu polévku!
   Nyní už věděla, že válka mezi nimi je nevyhnutelná. Věděla ale, že ona z ní vyjde jako vítěz.
   "Siriusi, o tobě jsem už hodně slyšela," začala konverzaci Lucy.
   "Opravdu?" otázal se Sirius a pozdvihl obočí.
   "Hlavně o tvé rodině."
   "Není divu, když jsi ze Zmijozelu."
   Lucy zmlkla. Sirius si vysloužil Jamesův rozzlobený pohled.
   "Ve Zmijozelu to není zase tak špatné. Jen si na to musíš zvyknout. Nemáš tolik volnosti… proto se mi na první pohled zamlouvá James," řekla naprosto přesvědčivě Lucy.
   I James se na ni otočil. Teď nevěděl, jestli mluví pravdu nebo lže. Zmijozel!
   "Jo, James je fajn," odpověděl Tichošlápek.
   "Hele! Já jsme tu taky," mínil James.
   "Představíš mi i zbytek přátel?"
   James si až nyní uvědomil, že i když je ze stejného ročníku, nezná všechny jeho přátele jménem.
   "Siriuse znáš," řekl a na tváři se mu objevil veselý úsměv.
   "Tohle je Remus Lupin," ukázal na pobledlého chlapce.
   Remus okamžitě natáhl ruku k dívce a stiskl ji.
   "Lucy…"
   "Nadané lidi si pamatuji," oznámil poklonu Remus.
   "Ty jsi ale taky nadaný, hlavně na obranu… jestli jsem si všimla správně. Můžu ti tykat, že?"
   "Všichni Jamesovi přátele mi můžou tykat," řekl s úsměvem.
   "Tohle je Peter Pettigrew," oznámil James.
   Malý buclatý chlapec, sedící naproti Remusovi, zápasil s jedním z největších stehýnek. Všechny pohledy se upřely na něj. "T-ě-š-í-m-ě," vydoloval ze sebe.
   Též natáhnul ruku, ale Lucy ji ze zjevného důvodu nepřijala (měl ji pěkně mastnou).
   Všichni čtyři se rozesmáli na celé kolo, jen chudák Peter nevěděl, o co jde.
   Lucius si okamžitě všiml smějící se čtveřice.
   "O´Heelová," zašeptal.
   Všiml si, že ji neporazil a to jej štvalo. Doufal, že její ego klesne. Že bude škemrat.
   Až nyní odhalil, s kým vlastně celou dobu chodil.
   Po večeři se všichni vydali ke svým společenským místnostem.
   I Lucy se k té své chtěla vydat. I když se jí na obličeji rýsoval nepříjemný grimas.
   "Lucy," zastavil ji James a chytil ji za předloktí.
   Lucy sebou bolestivě cukla.
   James se zarazil. Nevěděl, co si myslet.
   Přistoupil k ní blíž.
   "Ty jsi…" zašeptal a v očích se mu leskla nenávist.
   Chytil ji pořádně za předloktí a strhl z něj školní plášť.
   Zajíkal se. To, co uviděl, jej… vyvedlo z míry…

   Kapitoly: Prolog, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22,
       23, 24, 25, 26, 27