9.kapitola

    4.783 znaků / 783 slov    vloženo: 10.02.2008    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   "O´Heelovi," pronesl skrz zaťaté zuby Malfoy starší.
   "Drahý, ty jsi je pozval?" zašeptala mu žena svoji otázku, ale odpovědi se jí již nedostalo.
   "Dobrý den, pane Malfoyi," kývl muž ve středním věku k blonďákovi.
   "Pane O´Heele, rád vás tu vidím," pronesl konvenčním tónem.
   I obě dvě ženy se přivítaly. Pak již O´Heelovi odešli k ostatním hostům.
   "Já je nepozval," zazněla odpověď.
   Nyní se tím však nemohli zabývat. Pozvaných přicházelo stále hodně. Se všemi se museli řádně přivítat.
   "Ahoj Luciusi," pozdravila mladíka Lucy.
   "Lucy," otočil se na ni překvapeně, ale i potěšeně, "přišla jsi."
   "Děkuji za pozvání. A tady jsem si dovolila, tedy spíš moje rodina, si dovolila malou pozornost," ukázala na balíček, který i nadále držela v rukou.
   "Díky," poděkoval konferenčním tónem Malfoy a položil balíček k ostatním dárkům.
   "Vidím, že i tvoji rodiče si nenechali ujít moje narozeniny."
   "Ti by si nenechali nikdy nic ujít," podotkla nemístnou poznámku.
   "Dáš si?" ukázal na skleničku s vínem.
   "Jistě."
   Lucius pozdvihnul dvě skleničky s vínem. Jednu podal Lucy. Jeho majestátným úsměvem se na ni podíval a dodal: "Na nás."
   Lucy jen přikývla a decentně si upila.
   Oslava pokračovala dál. Lucius chtě nechtě musel obskakovat i ostatní hosty. Jeho narozeniny se staly opravdu ohromnou párty. Nechyběli ani lidé z ministerstva. Bylo vidět, že Luciusovi rodiče si zakládají na podobných událostech.
   Lucy již po několika rozhovorech se zdejší smetánkou začala být unavená. Celá párty se konala na zahradě. Bylo překrásné počasí. Vše naprosto dokonalé.
   Lucy se zahleděla na Malfoy Manor. Po několika schodech vyšla na terasu, ze které bylo vidět všechny hosty.
   "Jak jsi si mohl tohle dovolit?" uslyšela ženský hlas.
   Přikrčila se k oknu, které vedlo do pracovny a poslouchala.
   "Tohle si nemůžeš dovolovat, Luciusi! Pozvat O´Heelovi," řekl s opovržením.
   "Omlouvám se otče."
   "To omluva nezachrání. Víš, že tě budu muset potrestat."
   "Otče, ale já s O´Heelovou chodím!"
   "Tak to brzo přestane," vmísila se do rozhovoru žena.
   "Mami," otočil se na ni Lucius.
   "Tvoje nastávající je již zvolena! Nedovolím ti, abys pošpinil naše jméno!"
   Lucius zarytě mlčel. Lucy vnímala každý jeho pohyb.
   "Jistě otče," zašveholil.
   "Teď se vrať zpátky! A jako Malfoy," okřikl jej.
   Dál už Lucy vědět nemusela.

   Vzpomínala, jak to bylo dál. Vzpomínala na svůj pošetilý útěk! Věděla, že si bude brát Narcisu, ale stejně se s ním nerozešla. A on? On neměl odvahu to říct!
   Lucy se vrátila opět do reality. Otočila se k velkým nástěnným hodinám.
   "Ještě hodina," zašeptala si pro sebe.
   Cítila, jak ji škrábou záda. Nepohodlně se jí leželo. Zavřela oči. Vrátila se zpět. Do minulosti. Vzpomínala.

   "Ahoj," pozdravila Luciuse, který se na ni jen škaredě díval.
   Všechny zraky přihlížejících se obrátily k nim.
   "Líbala jsi se s Potterem," vyprskl znechuceně Lucius.
   "Ano," odpověděla hrdě.
   "Ty děvko," sykl Malfoy výhružně a vrazil jí před celou třídou facku.
   Lucy se rozesmála. Na mysli měla jediné slovo - Zmijozel.
   Smála se opravdu odvážně, až to zaskočilo i Luciuse.
   "Malfoyi, tohle jsi přehnal," syknul Potter.
   "Dávám ti kopačky, Malfoyi, stejně i Potter líbá líp něž ty," řekla větu, kterou nechtěla vypustit z úst.
   "Ty…"
   "Malfoy, nech ji na pokoji," zopakoval James a vytáhnul hůlku. Sírius v tom nechtěl kamaráda nechat, tak zopakoval čin Jamese.
   "O´Heelová, za tohle tě zničím. Ve Zmijozelu jsi skončila," zašeptal a posadil se zpět do lavice, protože přišla profesorka.

   Ano. I na tenhle rozhovor si vzpomínala. Nikdy nezapomene, co všechno v Luciusových očích viděla. Stejně by se stůj co stůj museli rozejít. Ale on nechtěl? Nebo jeho hrdost nedokázala přenést přes srdce, že jej podrazila? Lucy ani sama nevěděla… chtěla vidět Luciuse v tom dobrém světle, ale stále jí to nešlo. Vždy se na ni díval ten zlý a bezcitný Lucius. Pak se jí na mysli objevilo ještě jedno jméno.
   "Regulus Black," zašeptala a její mysl se vracela k němu.
   Až moc dobře věděla, že jejich "láska" nebude zadarmo. Chtěl zničit bratra. Ale proč vlastně? Co mu Sirius ukradl? Vždyť to on se všeho vzdal… ale možná právě to mu Regulus záviděl. Tu volnost… ty možnosti! Možná to chtěl taky okusit, ale byl až moc zbabělý. Lucy to věděla. Vždyť i při setkání v elitě nedovedl obhájit svůj názor. Proto ji to šokovalo. Nevěděla, jak se k němu chovat. To on se jí zastal… vrátil ji zpět! Ani ona sama nevěděla, kde se v něm vzalo tolik odvahy… nebo snad zloby a nenávisti? Chtěl se mu pomstít až tak moc? Čí to byl vlastně plán… Reguluse nebo Lucy? Už ani sama dívka nevěděla. Myslela, že to ona má všechno pod kontrolou, že ona tomu šéfuje, ale čím víc nad tím přemýšlela, tím víc ji rozum ujišťoval, že Regulus je schopný bojovník.
   Hodiny právě odbily. Ošetřovatelka k ní přišla.
   "Tři hodiny uplynuly," řekla nervózně.
   "Já vím…" zazněla její nejistá odpověď.

   Kapitoly: Prolog, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22,
       23, 24, 25, 26, 27