TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

1.kapitola – Tajemství tety Petunie (Annt Petunia´s Secret)


     vloženo: 09.04.2012    aktualizováno: 09.04.2012   
     4.514 znaků / 800 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak jsem tu zase s novým překladem – tak se moc těším na všechny vaše komenty a jestli se vám to bude líbit
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Harry seděl osamoceně v nejmenším pokoji domu číslo 4 v Zobí ulici. Byl ztracený ve svých vlastních myšlenkách a užíral se vinou za to, že ani nemohl očistit jméno Siriusovi, který byl najednou pryč. Jeho kmotr vlastně zemřel díky němu a ohrozil i své přátele. Harry si pomyslel, že by si zasloužil být někde v izolaci a nemělo by mu být dovoleno se vrátit do čarodějného světa. Ne že by se nechtěl vrátit, ale komukoli jemu blízkému by mohl být nebezpečný.
   Z myšlenek ho zpět do reality přivedl až křik strýce Vernona, aby šel dolů.
   Harry přešel pomalu pokoj a sešel dolů po schodech směrem do obývacího pokoje, kde narazil na Dudleyho. „Uhni,“ řekl mu vztekle bratranec. Harry ten pohled už znal. Vždycky, když něco nedostal, odnesl to Harry. Dudley do něho strčil, až narazil do rámu dveří, a s dusotem vyběhl nahoru po schodech.
   Harry vešel do obývacího pokoje, kde uviděl strýce Vernona, který kroutil hlavou, a tetu Petunii, hryzající si spodní ret. „To není nejlepší nápad, Petunie,“ řekl nesouhlasně Vernon.
   „Nemám ale na vybranou. Oni sem jinak totiž přijdou. Co by tomu řekli sousedi?“ zakňučela Petunie.
   „No dobře. Harry, půjdeš dnes se svojí tetou nakupovat. Koupí ti nějaké nové oblečení a pár věcí do tvého pokoje. Očekávám ale, že se budeš chovat slušně a nebudeš ukazovat ty svoje zvrácenosti,“ informoval ho pevným hlasem.
   „Na… nakupovat? P… proč teď?“ vykoktal zaskočeně Harry.
   „Mě se neptej,“ odsekl mu strýc. „A nebudu tolerovat tu tvoji nevděčnost za všechno, co pro tebe děláme, stejně jako tvé kamarády a hrozby. My víme, že nejsou normální a rozhodně se chceme vyhnout jakémukoli setkání s nimi. Píšeš si s nimi, ne?“
   „Ano,“ odpověděl prostě Harry.
   O půl hodiny později už jel s tetou do Londýna. Harry byl stále zmatený jejich chováním a už vůbec nečekal otázku, kterou mu teta položila: „Jdou ti dobře studia v Bradavicích?“
   Harrymu poklesla čelist a nebyl schopen slova.
   „Omlouvám se, asi jsem se neměla ptát,“ zamumlala Petunie.
   „Ne, to ne. Jen mě to překvapilo,“ odpověděl jí po pravdě Harry. Byl dost ohromen, protože až doteď nevyslovil nikdo z Dusleyů jméno jeho školy.
   „Já ti rozumím, Harry. Celý život jsme se k tobě nechovali zrovna nejlépe a já jen chci, abys věděl, že mě to mrzí. Možná jsme tak jednali ze strachu, což bylo hloupé.“ Harry na ní v tu chvíli překvapeně zíral. „Tak jak si tam teda vedeš?“
   „Já… myslím, že dobře. Už mi přišel dopis s výsledky zkoušek a získal jsem 6 NKU,“ odpověděl jí nejistě.
   „To nevypadá zle. Získal jsi skoro stejné výsledky jako tvoje matka.“ Harrymu znovu poklesla čelist a naprosto ztractil hlas. Nikdy o ní totiž moc dobře nemluvila a od jeho nastoupení do školy a ní nemluvila vůbec.
   „Jak to víš?“ zamumlal nakonec Harry, když se vzpamatoval.
   „Tuším, že to je doba, o které toho moc dobře nevíš. Jestli to ale někdy řekneš Vernonovi, popřu to. Já jsem na tvou matku tak žárlila, a když tehdy dostala svůj dopis, téměř to udusilo vše dobré ve mně. Když přijela na prázdniny domů, vždycky jsem poslouchala její řeči o věcech, co tam může dělat. A když se ve škole seznámila s tvým otcem, snažila jsem se jí vyhýbat. Lilly měla vždy laskavé srdce, což ještě více přispívalo k tomu, že jsem ji nenáviděla za to, že jsem proti ní nebyla ničím. Naši rodiče na ní byli tak hrdí a chovali se uctivě k ní i k jejím schopnostem, až jsem se mnohdy cítila, že do jejich života nepatřím. Hlídat tě a vidět jak rosteš a stáváš se dospělým… možná to byla nejistota a možná to mohlo být tím, co mě oni nebo Lilly udělali…
   Ach, mimochodem, mám pár věcí, co patřily tvé matce. Tvůj strýc díky bohu neví, kde ty věci jsou, ale díky nim na Lilly vzpomínám. I přes to vše jsem ji měla ráda a dokonce mi i po těch letech schází.
   Musím ti ale něco říct. Bez ohledu na to, co děláš, dělej to, jak nejlépe umíš. Vím, že by na tebe byla moc pyšná.“
   S tím Petunie přestala mluvit a Harrymu bylo jasné, že to byla poslední věc, co o tom slyšel. A Harry najednou ke své tetě pocítil něco nového. Bylo už asi příliš pozdě, aby to byla láska, ale bylo to něco velice podobného.
   Harry si nesl tašky s jeho novým oblečením a s několika věcmi do jeho pokoje. Konečně měl nový budík, který nebude muset stále opravovat a dokonce měl i rádio s přehrávačem. Když si srovnal věci a rozhlédl se po pokoji, najednou se cítil docela i šťastně.
   Sešel dolů do kuchyně na oběd s jeho „rodinou“. Po dlouhé době po jídle dokonce ochotně umyl mísy a šel nahoru do svého pokoje. Dal si sprchu a začal pracovat na jedné z esejí, během čehož nakonec usnul neklidným spánkem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24,
       25, 26, 27