TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

2.kapitola – Dopisy, dopisy a více dopisů
(Letters, Letters and More Letters)


     vloženo: 28.08.2012    aktualizováno: 28.08.2012   
     10.769 znaků / 1.910 slov    počet zobrazení:    

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak jsem tu zase s novou kapčou... sice za trochu delší dobu, ale snad bude stát za to
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Harry pomalu otevřel oči. Když se podíval na jeho nový budík, zjistil, že už je 9:30. Ještě nikdy v životě ho nenechali spát tak dlouho. Když uslyšel zaklepání na okno, posadil se. Nejspíš se zavřelo, když usnul.
   Venku seděly sovy a netrpělivě čekaly, až si jich všimne.
   Když Harry otevřel okno, vletěla do pokoje jako první krásná sněhobílá sova, ve které rozpoznal svou Hedviku. Druhá sova byla světle hnědá a Harry si byl jistý, že takovou sovu ještě neviděl. Jako další přiletěl Pašík a k jeho velikému překvapení vlétl do pokoje jako poslední krásný pestrobarevný tropický pták. Naposled takového ptáka viděl, když mu donesl psaní od Siriuse, který tenkrát utekl z Azkabanu. Užasle si ho prohlížel a docela ho zajímalo, odkud mohl přiletět.
   Zpět do reality ho ale vrátilo zlostné klovnutí od Hedwiky. Harry se po ní ale jen podíval, přešel k tomu krásnému ptáku a vzal si od něho dopis, který mu přinesl. Když vzal dopis do ruky, sklonil pták jakoby na pozdrav trochu hlavu a půvabně odletěl ven otevřeným oknem.
   Když se po chvíli konečně vzpamatoval, převzal si rychle dopisy i od ostatních sov. Pašík přitom začal hlasitě houkat, několikrát oblétl pokoj kolem dokola a rychle vylétl ven. Světle hnědá sova usrkla trochu vody z Hedwičiny misky a odletěla také, zatímco Hedwika si dala hlavu pod křídlo a téměř ihned usnula.
   Jako první otevřel dopis od toho tropického ptáka. Písmo ale nepoznával.

   Myslel jsem si, že by toto mohlo pomoci současnému stavu tvé mysli. Je to vzácný a trochu složitý rituál, ale výsledek za to stojí.

   POZDRAV K MILOVANÉ DUŠI
   Použij modrou svíčku pro každou duši, které si přeješ říci sbohem (v tvém případě rodiče nebo kmotr).
   Zapal svíčky, rozpraš nad plamenem rozdrcený roh jednorožce a do každého plamenu vlož vlas ze své hlavy. Ke každé svíčce pak vyslov několik slov té milované duši, kterou svíčka představuje.
   Pak každou svíčku sfoukni a budeš cítit, jako by tu byli v tu chvíli s tebou (slibuji).

   Je to jednoduchý rituál, Harry, ale skrývá v sobě velkou sílu.
   Přeji ti hodně štěstí.
   S láskou a respektem k „chlapci, který přežil“,
   Přítel


   Harry si dopis přečetl celkem 3x a ještě víc ho zajímalo, kdo ho mohl poslat. Nakonec se ale rozhodl, že si to přibalí k věcem do školy. Raději to nebude zkoušet tady u Dursleyů, aby je tím nějak nerozčílil.
   Jako další otevřel dopis, který mu přinesl Pašík.

   Už se těším, až se zanedlouho zase uvidíme, Harry. Než ale přijedeš, musím ti něco říct. Ale nesměj se prosím! Políbil jsem Hermionu! A ona mě políbila taky!!! Pak ti řeknu víc, až přijedeš. Slyším, že jde Ginny sem nahoru, tak se zatím měj. Ron

   Už bylo načase, pomyslel si Harry a šťastně se usmál nad tím, že se ti dva dali konečně dohromady.
   Další otevřel dopis od Hedwiky.

   Nejsme si moc jistí, proč se tu teď Hedwika ukázala, ale je dobře, že to udělala. Obchod je velký a doslova jen kvete, kamaráde. Jako náš finanční podporovatel bys to měl určitě vidět, a proto tě zveme na „obchodní schůzku“ v našem obchodě v Příčné ulici, až půjdeš nakupovat učebnice a zásoby do školy.
   Fred a George


   A konečně se Harry dostal i k poslednímu dopisu. Tolik pošty už hodně dlouho nedostal a připadal si, jako kdyby měl dnes narozeniny.
   Ihned poznal úhledný rukopis v dalším dopise a byl velice zvědavý, co se v něm píše.

   Budu se snažit, aby byl tento dopis co nejkratší. Zítra osobně přijedu a doprovodím Tě. Musíme si ale cestou promluvit o velmi vážných věcech. Ministerstvo už ví, že je Sirius mrtvý. Dozvěděli se také pravdu o Peteru Pettigrewovi a Siriusovo jméno bylo nakonec očištěno. Vím, že jsem ti toho neprozradil mnoho. Uvidíme se ale zítra u Dursleyových ve dvě hodiny odpoledne. Informuje je o tom, prosím. Zítra se taktéž setkáme i s ostatními a přeji si, abys o tomto se svými přáteli nemluvil. Je to velmi důležité, Harry. Uvidíme se brzy.
   Albus Brumbál


   Harry se na všechny moc těšil a s úsměvem vklouzl do tiché chodby a dal si v koupelně sprchu. Když byl nakonec umytý a oblečený, sešel dolů za svými příbuznými.
   „Jak vidím, konečně jsi se rozhodl poctít nás svou přítomností,“ postěžoval si hned strýc. „Neoceňuju ale tvůj nedostatek respektu k mému domovu.“ Teta se na Harryho ale usmála, a tak se rozhodl ignorovat strýcovu poznámku.
   „Nemáš hlad, Harry?“ zeptala se Petunie.
   „Mám, děkuju,“ odpověděl jí opatrně Harry, když si sedal ke stolu. Strýc vypadal trochu zmateně, ale nic neřekl.
   „Zítra ve dvě hodiny odpoledne si mě tu vyzvedne Brumbál. Požádal mě, abych vám to řekl, a že ns vámi prý potřebuje mluvit.“
   „Cože? Jak… jak se opovažuje nás…“ začal koktat Vernon.
   „Ach mlč, Vernone,“ okřikla ho ale Petunie a podívala se na Harryho, zatímco Vernon se na ní díval jak na zjevení.
   „Odjedeš tedy zítra?“
   „Ano, této Petunie. Zjistil jsem to dnes ráno,“ odpověděl jí omluvně Harry. Stále se totiž ještě cítil hloupě, když si vzpomněl, kolik peněz za něho včera utratila.
   „Ach Harry. Tak dlouho už jsem o tom přemýšlela. Když ale odjíždíš už zítra, ráda bych si s tebou ještě promluvila. Sejdeme se tedy za pár minut ve tvé pokoji?“ Strýc vypadal, jako kdyby se s ní o tom chtěl přít, ale ona se na něho podívala se zuřivou rozhodností a silou v očích, kterou Harry zatím viděl jen u jediného člověka. U Brumbála.
   „Neopovažuj se něco namítat! Je to jeho a i přes tu tvoji snobskou verzi toho všeho okolo má na to právo.“
   Harry se na na svou tetu překvapeně podíval a konečně si uvědomil, že se o něho vlastně celý život s láskou starala. I když to tak nevypadalo. Musel se tomu usmát.
   Když se na něho znovu podívala, výraz v její tváři změkl a usmála se taky, než se otočila a vyšla z kuchyně. Harry v tichosti dopil skleničku, zatímco Vernon tam jen seděl s němým ublíženým výrazem v tváři. Harry po sobě uklidil u stolu a vydal se do svého pokoje. U dveří do něho ale strčil Dudley.
   „Co jsi to provedl mé mámě?“ zaječel na Harryho. „Určitě to bylo nějaké to tvoje pitomé kouzlo. Máma by totiž nikdy sama o sobě takhle s otcem nemluvila.“
   Zatímco na něho Dudley ječel, zatnul ruku v pěst a máchnul s ní směrem k jeho tváři. Harry ale využil své rychlé reflexy chytače a sehnul se. Dudley tak udeřil do zdi takovou silou, až v ní udělal díru. V chodbě se v tu chvíli ozvaly spěšné kroky Petunie a strýc Vernon začal něco křičet přes kuchyňské dveře.
   Petunii stačil jediný pohled. Pokynula Harrymu, aby jí následoval nahoru, zatímco se podívala zlostěn na svého syna a ukázala prstem směrem ke kuchyni. Čímž dala jasně najevo, že se tím má zabývat Vernon a ne ona.
   Když Harry vešel do pokoje, všiml si hned dřevěné krabice položené na jeho posteli, vedle které si následně sedla jeho teta.
   „Pojď se prosím posadit,“ řekla mu a ukázala naproti sobě na postel. „Tolik ti toho chci říct, Harry. Nebude to ale pro mě lehké, tak mě prosím nepřerušuj. Potom se mi můžeš na cokoli zeptat. Dobře?“
   „Ano, této Petunie,“ řekl jednoduše Harry, i když byl dost zvědavý na to, o čem bude teta mluvit.
   „Moje rodiče, tedy tvoji prarodiče byli dobří lidé. Když umřeli, zanechali svůj majetek mně a Lily. Když tvoje matka zemřela, přešlo celé dědictví na tebe. V její poslední vůli ale byla neobvyklá formulace,“ řekla Petunie a vyndala z krabice složený dokument. „Jak vidíš, říká se tu: Já, Lily Potterová, zdravá tělem i duší, přesto opouštím obě své děti, všechny mé pozemské majetky…“ Podívala se na Harryho. „Víš o tom něco, co jsi mi neřekl?“
   Harry se na chvíli zamyslel, než se na ní znovu podíval. „Nemám vůbec tušení, co by to mohlo znamenat.“ Docela ho zajímalo, proč se jeho život najednou tak zbláznil a zrovna ve chvíli, kdy potřeboval být v plné síle. Petunie přikývla, aby ukázala, že mu věří.
   „Dobře. Tak já ti to celé shrnu. Máš zdědit něco okolo čtyřech milionu liber. Je to tedy tvé a nakládej si s tím jak si budeš přát. Založila jsem pro tebe před časem účet a mm tu pro tebe vše potřebné pro přístup k němu. Povoleno nakládat s penězi ale budeš mít, až dovršíš zletilosti. Já vím, že v kouzelnickém světě jsi dospělý už v sedmnácti, ale tady je to jiné. Je mi moc líto, že jsme ti během života nedali více hojnosti, péče a finančního zajištění. Rozumím, že to, co jsme ti dělali, bylo hrozné a neodpustitelné, ale přesto tě prosím, zkus mi odpustit.“ Petunie vstala, poklekla před Harryho a objala ho. Harrymu to sice chvilku trvalo, ale nakonec jí obětí oplatil. Když se na něho zjnovu podívala, měla v očích slzy.
   „V této krabici jsou některé věci, co patřily tvé mámě. Je tam také dopis, který je adresován jen tobě.“ S tím odešla z pokoje a zavřela za sebou tiše dveře.
   Harry pomalu otevřel krabici a prohlížel si její obsah. Jako první tam byl svazek fotek. Při jejich prohlížení se cítil trochu nostalgicky, když viděl obličeje svých rodičů a jejich starých přátel. Byl tam mnohem mladší Brumbál a Moody ještě s oběma jeho očima a s celým nosem. Remus se Siriusem, kteří na něco ukazovali a zvesela se smáli. Harry si nebyl moc jistý čemu, ale s největší pravděpodobností to byl nějaký jejich vtípek, do kterého vtáhli určitě i jeho tátu. Na poslední fotce pak byla nejspíš mudlovská porodnice a byly tam čtyři děti. Pokud je jedním z nich on, docela ho zajímalo, kdo jsou ty ostatní děti.
   Jako další tam našel hůlku, která určitě patřila jeho mámě. A jako poslední tam byla letitá nahnědlá obálka, položená až na dně krabice, která nesla jeho jméno. Harry ji opatrně otevřel.

   Nejdražší Harry,
   dnes je den tvých narozenin, můj anděli. Věz, že tě moc miluji a jsem v duchu celý život s tebou, i když se cítíš určitě tak osaměle. Určitě jsi ale obklopen lidmi, kteří tě milují takového, jaký jsi.
   Remus ti stále říká „Liljames“ a pokaždé se dívá, jak se tomu směješ. Je mi jasné, že tě považuje za dalšího pobertu. Ano, vím o Pobertech docela dost věcí, i když si tvůj táta myslí, že to je velké tajemství. Sirius, tvůj kmotr, se na tebe vždy dívá s milujícím pohledem v očích a s teplým otcovským úsměvem na jeho tváři. Za to Petr se zdá být… nejspíš nemá slov. Za to Brumbál je na tebe hrdý a říká, že vypadáš jako šlechtic.
   S tvým tátou chceme, abys věděl, že budeme vždycky s tebou, ať už jsi kdekoli. Ty jsi náš celý svět a ať už ti budoucnost přinese cokoli, vez, že jsme na tebe velice hrdí a velmi tě milujeme.
   S láskou
   máma a táta
   P.S. Harry, bez ohledu na to, co se kdy dozvíš, vždy můžeš důvěřovat Brumbálovi. On je veliký člověk a my mu zcela důvěřujeme


   Ještě o několik desítek minut později seděl Harry na své posteli a tiskl si ten vzácný dar k hrudi. A v duchu cítil, jak láska k lidem kolem něj prosakovala do jeho srdce. Celý zbytek odpoledne pak už jen balil své věci do kufru, než se rozhodl jít pomoct své tetě s večeří.
   Po vydatné večeři, kterou v tomto domě snad ještě nikdy nezažil, své tetě poděkoval a s konstatováním, že toho už udělala za celý den hodně a měla by si odpočinout, vše dobrovolně sklidil a umyl.
   Tu noc Harry upadal do klidného spánku s dopisem od jeho mámy v ruce.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24,
       25, 26, 27