TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

3.kapitola – Návrat do Grimmauldova náměstí
(Back to Grimmauld Place)


     vloženo: 23.12.2012    aktualizováno: 23.12.2012   
     6.031 znaků / 975 slov    počet zobrazení:

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak jsem tu zase s novou kapčou... sice za trochu delší dobu, ale snad bude stát za to
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Probudil se vcelku brzo a pomyslel si, jestli s emu to vše jen nezdálo. Než se ale zvedl z postele, cítil se po dlouhé době po vydatném spánku odpočatý. Znovu si prohlížel dopis od jeho mámy a vzpomněl si, žeč by si pro něho dnes vlastně měl přijít Brumbál.
   Když se podíval na budík, rozhodl se jít dolů na snídani. Ačkoli neměl prakticky nic společného s Vernonem a Dudleyim, přece jenom během posledních pár dní zjistil, že něco přece. Svou tetu, kterou začínal mít pomalu i opravdu rád.
   Když došel až skoro ke kuchyni, zaslechl strýcův rozhovor s tetou.
   „Já nevím proč jsi mu dala přístup ke všem našim získaným penězům,“ stěžoval si zrovna Vernon.
   „Vernone, já ti to už znova vysvětlovat nebudu. Po smrti rodičů jsem zdědila polovinu jejich majetku. A když zemřela má sestra, stala jsem se i správcem jejího majetku. Je to moje rozhodnutí, ne tvoje! Doposud jsem ti ohledně této záležitosti nikdy nic neřekla a souhlasila jsem se vším, co jsi kdy řekl. Tohle je ale moje rozhodnutí a konec diskuze. Máš snad něco proti?“ řekla mu pevným hlasem Petunie.
   „Ano, Petunie, já jsem… nevadí,“ řekl nakonec Vernon, slyšitelně otevřel noviny a začal si číst.
   Harry se zhluboka nadechl a vešel do kuchyně se vztyčenou hlavou. Usmál se na tetu a automaticky zamířil ke sporáku, aby připravil jídlo. „Nemusíš to dělat,“ zastavila ho ale teta a také se na něho usmála, zatímco si strýc něco zabručel pod vousy a otočil stránku novin.
   Když si sedli k jídlu, všiml si Harry zlobných pohledů od strýce i bratránka. Bylo mu to ale jedno.
   „Už máš sbaleny všechny věci?“ zeptala se teta.
   „Ano. Ještě si zabalím posledních pár věcí, než přijde Brumbál.“
   „Nechceš s něčím pomoct?“
   „Ne, této Petunie. Moc toho není a máme dost času. Děkuju.“
   „Dobře. Tak pokud jste už všichni dojedli, může Dudley sklidit ze stolu. Mám pravdu, Vernone?“
   „Co… no dobře. Dudley je gentleman a pomůže ti, Petunie,“ řekl prostě Vernon.
   „Já nejsem ŽÁDNÝ sluha! To je přece jeho práce,“ zanaříkal Dudley a mrknul zlostně po Harrym.
   Petunie mu ale vlepila pohlavek. „Jsem už unavená z tvého věčného hrubého a nestoudného chování, Dudley. Koukej to udělat!“
   „Taaatííí, vidíš…“ začal natahovat Dudley.
   „Zmlkni a udělej, co ti matka řekla!“ zavrčel Vernon, i když se podíval nesouhlasně na svou ženu.
   Když se Harry zvedl od stolu, snažil se to vše pevně uložit v své mysli, zatímco šel nahoru dokončit balení. Už toho opravdu neměl mnoho a během chvíle stál jeho zabalený kufr u dveří v jeho pokoji.
   Když nakonec zase sešel dolů, uviděl Dudleyho sedět před televizí a Petunii, která zrovna pokládala na stolek šálek kávy a k jeho velkému překvapení i misku citronových bonbonů.
   „Má rád citronové bonbony, že ano?“ zeptala se Petunie.
   „Ano,“ přitakal překvapeně Harry.
   „Co to tu máte?“ zeptal se Vernon, který zrovna vešel do místnosti, a podezřele se na ně podíval.
   „Nic, strýčku Vernone. Jen obyčejné citronové bonbony,“ odpověděl prostě Harry a nenápadně po sobě s tetou mrkli, zatímco si Vernon něco zabručel pod vousy.
   Když se ve dvě hodiny ozvalo klepání na dveře, chytil se Dudley vyděšeně za zadek a odkolébal se do svého pokoje, zatímco Vernon se zvedl z křesla a odložil noviny. Petunie byla ale u dveří dřív jak on.
   „Dobrý den, Brumbále,“ pozdravila ho s úsměvem.
   Brumbál ji taktéž pozdravil a podával ruku Vernonovi, který s ní neochotně potřásl. Když vešel do obývacího pokoje, uviděl Harry, že má na sobě oblek a vázanku. A i když k sobě barvy oblečení moc neladily, musel Harry uznat, že mu docela sekne.
   „Ahoj, Harry,“ pozdravil ho Brumbál. „Měl jsi dobré prázdniny?“
   „Díky mé tetě ano, pane profesore,“ řekl po pravdě Harry, i když se mu v hlavě začínal tvořit dokonalý zmatek.
   „Můžeme se na minutku posadit a probrat pár důležitých věcí?“ zeptal se Brumbál, směřujíc svou otázku k Vernonovi.
   „Předpokládám, že to stejně uděláte, i když nebudu souhlasit,“ odsekl Vernon.
   „Nemáte pravdu, pane Dursleyi. Pakliže si nepřejete sedět, můžeme si promluvit ve stoje. Myslel jsem ale, že by to tak bylo pohodlnější,“ opáčil nevinně Brumbál.
   „Prosím, posaďte se tady,“ řekla nakonec Petunie a ukázala na křeslo vedle krbu.
   „Děkuji vám. Ach, citronové bonbony. Mohu?“
   „Samozřejmě,“ řekla s úsměvem Petunie a mrkla na Harryho, ignorujíc nenávistný pohled svého manžela.
   „Tak co od nás chcete?“ vyštěkl nervózně Vernon.
   „Přejdu tedy rovnou k věci. Vítě některý z vás něco o Haileii Potterové?“ zeptal se vážně Brumbál.
   Všichni ale vypadali dost zmateně. „A co je nám po tom? Já už do svého domu žádného zvrhlíka nevezmu,“ promluvil nakonec jako první Vernon.
   „Milý pane, respektuji Vaše rozhodnutí ohledně Vašeho domova, ale nepokoušejte prosím víc mou trpělivost. Jsem dost znechucený tím, jak jste se tu o Harryho staral,“ pohrozil mu Brumbál, než zase klidným hlasem pokračoval. „Ptal jsem se, protože jsem si myslel, že by jste o ní mohl někdo z vás možná něco vědět,“ řekl a podíval se na Harryho s Petunií.
   „Nic o ní nevím, Brumbále. V Lillyině poslední vůli ale byla neobvyklá formulace. Když chvilku počkáte, přinesu ji,“ nabídla Petunie a zvedla se z pohovky.
   Všichni tři jen tiše seděli, než se vrátila zpátky. Když vstoupila do místnosti, podala potřebný dokument Brumbálovi. Když si ho přečetl, podíval se znovu na Petunii. Ta ale jen pokrčila rameny, a tak jen chápavě přikývl.
   „Děkuji Vám, Petunie. Toto nám může pomoci. Mohu si tento dokument půjčit?“
   „Samozřejmě,“ přikývla Petunie.
   „Budu s Vámi tedy nadále v kontaktu a jakmile budu moci, vše Vám vysvětlím,“ řekl Brumbál Petunii, která jen znovu přikývla. Vložil si tedy s děkovným přikývnutím dokumenty do náprsní kapsy a otočil se k Harrymu. „Jsi už připravený na cestu?“
   „Ano,“ odpověděl Harry, který byl celým tím rozhovorem dokonale zmatený.
   „Pak mi tedy ukaž svůj pokoj a já ti pomůžu s kufrem.“
   Harrymu se po tváři mihl pohled nepatrné zlosti. „To nemusíte. I když jste mi toho moc neřekl, tak to zvládnu donést tam, kam půjdeme,“ řekl a odešel nahoru do pokoje pro své věci, zatímco na Brumbálově tváři se usídlil nepatrný bolestivý výraz, protože v tuto chvíli mu toho moc říct nemohl.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24,
       25, 26, 27