TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

4.kapitola – První překvapení (The First Surprise)


     vloženo: 23.12.2012    aktualizováno: 23.12.2012   
     7.062 znaků / 1.200 slov    počet zobrazení:

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Harry se cítil divně, když se s Brumbálem přemístil na ředitelství Fénixova řádu. Nemohli se tam totiž dopravit pomocí letaxu, a tak to byla jediná možnost.
   „Prosím tě, dones si všechny věci do svého pokoje. Určitě víš, kde to je. Sejdeme se pak v kuchyni, ano?“
   Harry přikývl a začal tahat svůj těžký kufr po schodech nahoru.
   „Můžeme ti pomoct?“ zeptala se skoro naráz dvojčata, která šla zrovna po schodech dolu.
   Harryho někdy dost fascinovalo, jak se ti dva dobře znali a nejen v rozhovoru se dokonale doplňovali.
   „Díky,“ řekl Harry a namáhavě jim kufr podal. „Už sem myslel, že se nezeptáte.“
   Fred vytáhl svou hůlku, zamířil jí na kufr a s pomocí kouzla i svého dvojčete odnesl kufr do Harryho pokoje. „Hele, kamaráde, máš se s náma všema za chvíli setkat dole v kuchyni,“ řekl Fred, zatímco se s Georgem usmáli od ucha k uchu a vypochodovali oba z místnosti.
   „Ach, Harry, jsem tak ráda, že tě zase vidím,“ řekla Hermiona, která se minula ve dveřích s dvojčaty a objala ho kolem krku.
   „Nech ho taky vydechnout, Hermiono,“ řekl Ron, který ale hned následoval jejímu příkladu.
   „Přijel jsi právě včas,“ řekla Hermiona. „Dneska k večeru se má konat nějaká velká schůze. Nejspíš to bude něco důležitého, ale přesto se mají setkat…“
   „V kuchyni,“ skočil jí do řeči Harry. „Mám se té schůze zúčastnit.“
   „Cože?“ vykřikly Ron s Hermionou i Ginny, která zrovna vstoupila do pokoje.
   Následně se ozvalo zaklepání. Když se Harry otočil, uviděl stát u dveří Dobbyho. „Harry Pottere. Profesor Brumbál na Vás už čeká v kuchyni, pane,“ vypískl domácí skřítek a naklonil se do místnosti. „Moc rád Vás zase vidím, pane. Dobbymu se po Vás už docela stýskalo.“
   „Dobby, já tě taky rád vidím a rád bych si s tebou taky povídal. Zdržíš se tu chvíli?“ zeptal se Harry.
   „Ano, pane. Dobby tu bude tak dlouho, jak Harry Potter dovolí. Teď ale nemůžeme mluvit, pane. Už na Vás i na Vaše přátele dole čekají.“
   „Dobby, říkej mi Harry a NE pane. Teď jsi přece volný a kromě toho jsi můj přítel,“ řekl pevným hlasem Harry a podíval se na své přátele.
   „Neposlechl jsem pána…“ promluvil najednou Dobby a začal hlavou mlátit o futro dveří. „Dobby… se… musí… potrestat…!“
   „DOBBY!“ vykřikl Harry, aby byl přes ty rány slyšet. „Přestaň s tím. Já přece nejsem tvůj pán. Jsem tvůj přítel. A opovaž se ještě někdy trestat!“
   „Díky za připomenutí, pane. Dobby by ale znovu rád připomenul, že už na Vás i Vaše přátele čekají dole v kuchyni,“ řekl zdráhavě domácí skřítek a odcupital ven z místnosti.

   Když vstoupili do kuchyně, hned si všimli toho, že tam nebylo moc lidí z řádu. Ve skutečnosti tam byli jen pan a paní Weasleyovi, Fred s Gerogem, Brumbál, Snape, Remus a nyní už i všichni čtyři dospívající studenti, kteří si sedli na volná místa u stolu.
   Brumbál přikývl na pozdrav. „Musíme si dnes předat mnoho informací a vysvětlit si pár záhadných otázek a věcí. Tak mi prosím nejprve všichni poslouchejte, než začneme diskutovat. Jenom bych rád připomněl, že je to schůzka Řádu, a proto cokoli se tu řekne, neopustí stěny této místnosti. Vy čtyři,“ řekl a ukázal na Harryho, Rona, Hermionu a Ginny, „jste tu proto, jelikož se vás některé věci také týkají. Platí pro vás ale stejná pravidla jako pro ostatní.
   Jako první bych rád pohovořil o majetku Siriuse, který byl ministerstvem uznán za mrtvého. Byl také dopaden Peter Pettigrew, který je v současné době držen ve zvláštní cele od té doby, co znají jeho zvěromágskou formu. S informacemi, které od něho získali, nakonec také očistili Siriusovo jméno.
   Harry, jako svému jedinému kmotřenci ti zanechal polovinu veškerého svého majetku.“
   Harrymu v tu chvíli poklesla překvapeně čelist a chystal se něco říci. Brumbál ho ale zvednutím ruky zadržel.
   „Arthure a Molly. Sirius vás měl oba velice rád stejně jako vaše děti. Pamatuji si také, jak mi jednou říkal, jak vás oba obdivuje pro vaši odvahu a lásku k Harrymu. Vám zanechal čtvrtinu svého veškerého majetku.“
   Arthur vypadal dost zmateně, zatímco Molly sklonila hlavu a začala tiše vzlykat. Všichni v tu chvíli věděli, že byla tímto gestem od Siriuse velice poctěna.
   „Zbylou čtvrtinu nakonec získává Remus, který byl vždy jeho velice dobrým přítelem, a kterého si i s jeho vlkodlačími geny vždy velice vážil,“ dodal Brumbál s širokým úsměvem.
   „Severusi, Sirius mě požádal, abych ti něco předal, kdyby se mu někdy něco přihodilo,“ řekl dál Brumbál a podal mu nějakou knihu. „Chtěl, abys věděl, že je mu moc líto toho, co se stalo ve škole a co zahrnovalo Remuse.“ Snape přikývl a s výrazem nepatrného pochopení si od něho knihu vzal. Oba dva přitom vypadali, že vědí, o co se jedná, a tak to dál nerozebírali.
   „Nyní bych se tě rád zeptal, Harry, jestli můžeme toto místo nadále používat jako naše ústředí Řádu,“ řekl nakonec Brumbál, když se podíval na Harryho.
   Na Harryho toho bylo na jeden den docela dost. Najednou byl vlastníkem tohoto domu, měl víc peněz, než by si kdy dokázal představit, zrada Červíčka konečně vylezla na povrch a Siriusovo jméno bylo konečně očištěno, i když pro něho už příliš pozdě. Harrymu se šíleně točila hlava a byl ještě napůl ztracený v myšlenkách, když uslyšel hlas paní Weasleyové: „Harry, pan profesor se tě na něco ptal.“
   „Omlouvám se, pane profesore. Samozřejmě že můžete používat tento dům i nadále jako ústředí Řádu,“ vykoktal rychle Harry.
   „Měl bys také vědět, že by chtěl být Dobby tvým domácím skřítkem a chtěl by se o tebe starat. Navíc přítomnost domácího skřítka udělá dům více bezpečnější. Nebudeš se proto muset vrátit k Dursleyovým. Budeš si ale muset vybrat svého nového opatrovníka. O tom se ale budeme bavit později. Dále bys měl také vědět, že Krátura je mrtvý. Zabil se ihned po zjištění, že je Sirius mrtvý. On Siriuse nenáviděl, ale přece jenom, byl to jeho pán a jeho smrt se jeho mysli dost dotkla.
   Harry, musíš to Dobbymu sám potvrdit, aby mohl dál pokračovat ve své práci,“ řekl s úsměvem Brumbál a podíval se mu přes rameno.
   „Já… dobře,“ vykoktal Harry. Když se otočil, uviděl stát ve dveřích Dobbyho, který nervózně přešlapoval z nohy na nohu a v ruce nervózně žmoulal ponožku. „Samozřejmě, že tady můžeš zůstat, Dobby. Neříkej mi ale PANE. Jsi můj přítel a já budu dohlížet na to, aby si dostával stejný plat jako v Bradavicích, jeden galeon týdně. A nebudeš se trestat. Souhlas?“
   „Ach ano, pane. Moc vám děkuji, pane. Budete s Dobbyho prací určitě spokojen, pane,“ řekl rychle nadšeně a šťastně Dobby a pelášil pryč z pokoje.
   Dům, peníze, nemuset se vrátit k Dusleyovým, očištění Siriusova jména… Harry měl najednou hlavu narvanou oztázkama… Nový opatrovník by ale o tom všem mohl rozhodnout za něho.
   „Je toho na tebe najednou tolik a plně chápu, jak se cítíš, ale musíme toho dnes ještě spoustu probrat. Jsem si jistý, že se tímto vším můžeme zabývat později. Já v tebe věřím,“ řekl otcovským tónem Brumbál.
   Harry přemýšlel, kolik svých sil mu k tomu všemu přes jeho slzy zbylo a podíval se do tváří svých přátel. Všichni měli na tvářích pohledy znepokojení, zmatku, ale i podpory.
   Najednou se ale otevřely vstupní dveře a do kuchyně vešla profesorka McGonagallová. „Albusi, pokud jste připravení, je tady,“ řekla jednoduše.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24,
       25, 26, 27