3.kapitola - Přetrhnout je oba!

     vloženo: 13.02.2011    aktualizováno: 10.04.2012   
     13.873 znaků / 2.372 slov    počet zobrazení:   

   Ráno jí z ošetřovny propustili s tím, že musí, minimálně dneska, odpočívat. Souhlasila s podmínkami a mohla jít. Na odchodu ji ještě léčitelka zastavila - prý s ní chtěl mluvit Brumbál. Povzdechla si – nechtěla mu nic vysvětlovat. Nicméně šla tam hned, už to chtěla mít za sebou. Chvíli trvalo, než přišla na ředitelovo heslo a vyšla nahoru. Přísahala by, že stejné měl i za jejího času. Vážně by si neměl volit hesla po sladkostech. Zaťukala.
   „Dále,“ ozvalo se zpoza dveří. Nadechla se a vstoupila.
   „Dobrý den, pane řediteli. Chtěl jste mě vidět?“
   „Jsem rád, že jste v pořádku, slečno. Nemusím Vám vysvětlovat, co by to mělo za následek, kdyby jste snad zemřela, že ne?“ Jen zakývala hlavou. Věděla, co bylo v sázce.
   „Naštěstí to dobře dopadlo.“
   „To ano. A teď mi povězte, co se stalo.“
   „Já bych moc ráda, ale vůbec nevím. Procházela jsem se, někdo mě trefil kouzlem. Pak si pamatuji na Lily a zbytek, jak mě našli,“ nehodlala si zadělat na problémy. Kdyby ty dva práskla, bylo by to ještě horší. Pokud jí ředitel nevěřil, nedal na sobě nic znát a dál se nevyptával.
   „Také jsem si Vás dal zavolat, kvůli té záležitosti. Myslím, že víte, jak funguje Časový lektvar, který Vás sem dostal?“
   „Ano, kolik roků chci zpátky, dvakrát tolik kapek vypiji. Návrat je časově omezen podle toho, jaké množství přísad dám. Ale pane, já se nenapila.“
   „Toho jsem si vědom. Nebezpečí tohoto lektvaru spočívá právě v jeho nevypočitatelnosti. Příprava musí být velmi precizní a hlavně při ní musí být dodržována přísná bezpečností opatření. Nikdo se ho nesmí dotknout, protože ten člověk je pak poslán neznámo kam a není možné ovlivnit dobu, jakou na tom místě stráví. Osobně si myslím, že je to úměrné množství s jakým přijde do styku kůže. Kolik toho na Vás vyšplíchlo?“
   „Hodně,“ odpověděla suše.
   „Je mi to líto, slečno.“
   „To znamená, že tady taky můžu zůstat třeba deset let? Jak moc by to ovlivnilo budoucnost?“
   „To nedokážu zodpovědět. Můžete se prostě kdykoli vrátit zpátky, ale nikdo nemůže ovlivnit, kdy to bude,“ účastně na ni pohlédl. Němě přikývla a povzdychla.
   „Mám ještě jednu otázku. Zatímco já jsem zde, tak život v mém čase pokračuje beze mě? Přijdu o všechny ty chvíle, co strávím tady?“
   „Obávám se, že čas běží paralelně, ano,“
   Na sucho polkla. No tak to je ještě lepší, než si představovala. Okamžitě si vzpomněla na svoje myšlenky v knihovně, kdy chtěla vypadnout z toho stresu doma – povedlo se. Teď by si za to nejradši nafackovala. No není život sranda? Prudce vstala a omluvila se. Nezastavoval ji, chápal, že si to potřebuje připustit.
   Cestou polykala slzy. Bude chvilku trvat, než se s tím srovná. Nejvíc ji zraňovalo, že v jejím čase ubíhají dny stejně. Co když se vrátí a zjistí, že Voldemort vyhrál? Co když bude někdo z jejích blízkých mrtvý? Věděla, že je nesmysl se tímhle trápit, ale nemohla si pomoct. Kdyby tady teď byl Neville, asi by ho začarovala v něco hodně ošklivého. Bože, jaký měla vztek. A Snape, ten idiot! Proč připravoval takový lektvar jen tak v učebně?! Aspoň, že v minulosti skončila ona a ne třeba Harry. To by byly teprve nedozírné následky. Bez tebe si poradí, uklidňovala se. Dokážou porazit Voldemorta, musela v to věřit.
   Bezcílně se potulovala hradem a za tu dobu dokázala sama sebe přesvědčit, aby se sebrala. Konec konců - není v tak hrozné situaci. Mohlo být hůř. Mohla se taky ocitnout někde ve středověku a být upálená jako čarodějnice nebo něco podobného. Když prostupovala portrétem do společenské místnosti, byla už více méně v pořádku. A to bylo dobře, protože tam na ni čekali.
   „No to je dost, zrovna jsme chtěli vyhlásit pátrání. Madam Pomfreyová říkala, že jsi odešla už ráno a že jsi šla za Brumbálem, tak jsme si nedělali starosti. Ale když jsi nepřišla na oběd a Brumbál tam byl, mysleli jsme, že Malfoy někde zakopává tvoje mrtvy tělo,“ žertoval Sirius. Lily po něm hodila vražedný pohled, ale Hermiona se zasmála. Rozhodla se ho taky trošku poškádlit.
   „Ne, ani napodruhé mu to nevyšlo. Začínám si pomalu myslet, že Bradavice nestojej za nic,“ dalo jí hodně práce, aby se nezasmála.
   „No počkej, on to vážně zase zkusil?“ Teď byl vyděšený. Tak a patří mu to.
   „Tak výkonej není,“ povzdechla jakoby ve zklamání. Teď se neudržel nikdo.
   „No počkej! Za to zaplatíš. Já měl vážně strach,“ vyčítal, ale usmál se.
   „Začal sis,“ pokrčila rameny.
   „S ní to nebudeš mít tak jednoduché jako s ostatními,“ podotkl James.
   „Povídej mi o tom,“ nevyvedlo to prohlášení Siriuse z míry, což ji donutilo začervenat se. Stál o ni a všichni to věděli. Byla vyděšená i potěšená zároveň. Musela se přidat i tahle komplikace? Věděla, že je moc brzo na nějaké silné pocity, ale také si uvědomovala, že nebude trvat moc dlouho a bude je mít. A nejen k němu, ale i ke všem ostatním. Ovšem nemůže udělat nic, co by tomu zabránilo, nemůže být sama, potřebovala je.

   „To bylo úžasny. Viděli jste, jak byl vytočenej?“ hlasitě komentoval předešlou hodinu James, až se všichni na chodbě otáčeli. Usmála se. Věděla, jaká pomsta bude pro Snapea nejlepší – trumfne ho v lektvarech. Musela uznat, že to není nic jednoduchého, ale dařilo se jí to. Jelikož byla upřímná sama k sobě, věděla, že z části za to můžou poznámky samotného Snapea, které si přečetla v jeho staré učebnici. Ale účel světí prostředky, neměl si s ní začínat.
   „Vážně jsem netušil, že ta tvá odplata bude tak účinná, lepší než nějaká pěkná kletbička, ale je to tak. A ty jsi skvělá,“ nešetřil chválou. Všichni okolo jen přikyvovali. Konečně nastal čas, kdy po Křiklanovi body na lektvarech nedostával jen protekční Zmijozel – hned první hodinu zjistila, kde se Snape naučil být takovej protiva, jejich stávající profesor byl naprosto stejný – a tím si zajistila sympatie u ostatních spolužáků. Dvojitá radost.
   „Trošku se kroť nebo se začnu červenat,“ prosila ho.
   „Vždyť je to pravda. Nikdy jsem nepotkal chytřejšího člověka. Remus s Lily jsou hodně dobří,“ podíval se na ně s omluvou v očích, „ale proti tobě,“ zakroutil hlavou.
   „Tak dost, dost. Přejděme na jiný téma,“ přehodila batoh z ramene na rameno a zafuněla. Měla ho zase plný knih a nebylo jednoduché ho nést.
   „Ukaž mi to,“ natáhl se Sirius a usmál se na ni.
   „Děkuju, ale dej si pozor,“ vděčně mu ho podala.
   „Snad něco unesu, ne?“ Jeho sebejistý výraz vystřídal šok. „Co v tom táhneš?!“
   „Varovala jsem tě,“ podotkla pobaveně.
   „Máš tam snad půlku knihovny. Jak jsi to doteď unesla?“
   „Jsem trénovaná. Ale chápu tě, Harry se taky vždycky divil, když mi pomáhal“ uklouzlo jí. Doprčic. Zrovna nastalo období, kdy tolik nevzpomínala a zkazí to touhle jedinou větou. Krátce zavřela oči, aby se uklidnila, ale jeho pohledu to neuniklo.
   „Harry?“ zeptal se ledabyle, ovšem cítila pod tím tón nevole.
   „Ale Siriusi, snad nám nežárlíš?“ poznamenal Remus, čímž to ještě zhoršil. Za to ti fakt děkuju, teď to vysvětlit musím, pomyslela si.
   „Harry, můj nejlepší přítel,“ povzdychla.
   „Francouz?“ zajímala se hned Lily. Až moc. James i Sirius vypadali, že potkat Harryho, vyzvou ho na souboj. No to se jí povedlo.
   „Jo jo, Francouz,“ to si Lil vážně neuvědomovala, jak je štve nebo to dělala schválně? Ale věděla, že nebýt smutku, taky by si takovou příležitost na poškádlení nenechala ujít. Teď teprve si uvědomila, že i James zareagoval žárlivě. Že by si něčeho nevšimla? Pravda, od toho útoku u jezera už se ti dva tak nehádali a několikrát je viděla, jak si spolu povídají. Bude se na to muset Lily při první příležitosti zeptat.
   Pomsta pro Malfoye přišla zcela nečekanou formou. Zrovna byla hodina Obrany proti černé magii a profesor přišel s tím, že je naučí bojovat pomocí neverbálních zaklínadel.
   „Není to nic jednoduchého, tak zkusíme alespoň obranná zaklínadla,“ objasňoval profesor McLory. Mie se líbil, byl ve výuce hodně podobný Removi, když ji učil ve třetím ročníku.
   „Je tu někdo, kdo už tuto techniku zkoušel nebo ji dokonce ovládá?“ zeptal se pak ještě. Váhala, zda se přiznat. Učila samu sebe, když byla na ministerstvu zraněná právě tímhle druhem kletby, ale v souboji to nikdy nevyzkoušela. Nakonec se rozhodla vyčkat, i když viděla, že se přihlásil Malfoy – žádné překvapení.
   „Výborně, pane Malfoyi. Můžete nám předvést, co dokážete. Nejdříve se mnou, poté s nějakým studentem.“
   Malfoy přikývl a postavil se profesorovi. Jeho kouzlo lehce odrazil a vysloužil si tím potlesk zmijozelských. Zbytek třídy tak nadšený nebyl, bylo jasné, že profesor vybere někoho z Nebelvíru, aby se mu postavil.
   „Takže, kdo si to chce zkusit?“ pokoušel se najít dobrovolníka, avšak nikdo se k tomu neměl. Malfoy nasadil sebejistý úšklebek.
   „Co takhle slečna Verlainová? Ještě jsme Vás v souboji neviděli,“ Malfoyův úšklebek se ještě zvětšil. Mia přemýšlela, jestli to profesor udělal schválně nebo byl vážně jen zvědavý na její techniku. Nemohla nepostřehnout jistý důraz na slově souboj. Navíc věděla, že o jejím zranění se dozvěděli všichni a neměla iluze, že by si nedokázali dosadit proměnné. Zhluboka se nadechla a zaplašila všechny myšlenky, teď se musí soustředit. Odhodlaně vstala. Cestou viděla nesouhlasné pohledy přátel, tak na ně mrkla.
   „Takže pane Malfoyi, z počátku něco lehčího.“ Ten jen přikývl. Viděla v jeho očích nenávist a trošku se zatřásla, uklidňovala se tím, že před profesorem se snad o nic vážnějšího nepokusí.
   Stoupla si proti němu. Dával si na čas, ona se tím však nedala rozhodit. Kroužil okolo ní jako kolem kořisti a náležitě si to užíval. Sledovala ho pohledem a vyčkávala.
   „Expelliarmus,“ vykřikl vzápětí. Vydechla a s potěšením si uvědomila, že jí hůlka v ruce zůstala. Zvládla to, opravdu zvládla použít neverbální zaklínadlo. Sledovala, jak Malfoyův úšklebek mizí a střídá ho vztek.
   „Výborně slečno, deset bodů pro Nebelvír. Teď vyzkoušíme opravdový souboj. Budete se snažit odzbrojit svého protivníka a při tom se i chránit.“ Zase trochu znejistěla, vytvořit obranné kouzlo nebo po někom vrhnout kletbu bylo něco naprosto jiného.
   „Připraveni?“ oba kývli. „Tak můžeme.“
   Třída ztichla a sledovala ty dva. Bylo to úžasné. Vrhali po sobě kouzla beze slov a i přesto to bylo působivé. Po pěti minutách se Hermioně podařilo Malfoye odzbrojit. Využila jeho slabou chvilku, kdy zaškobrtl o hábit a na chvíli ztratil obezřetnost. Teď jen nevěřícně koukal na svoji hůlku v jejích rukách. Pak jeho výraz ztvrdl a Hermiona si uvědomila, že ho tím naštvala ještě víc. Tím bezpochyby začala opravdová válka.

   „Musíme na ni teď dávat pozor. Bude ji chtít dostat víc než před tím.“
   „My víme, Siriusi, ale nebylo by lepší jí to říct? Přece musí uznat, že sama to nezvládne, je jich moc.“
   „To sice jo, ale ona nás do toho nebude chtít zatáhnout, víš jaká je.“
   „Já vím, jsem děsná.“ Bylo načase, aby si ji všimli. Polekaně nadskočili, a Sirius se tvářil zahanbeně. Vešla před chvilkou, ale oni byli tak zabraní do té své debaty, že si jí nevšimli.
   „Tak jsem to nemyslel a ty to víš. Jen jsem tím chtěl říct, že bys nás do toho nechtěla zatáhnout,“ snažil se, ale k jeho překvapení se usmívala. Dokonce si mu sedla na klín, což bylo něco, co naprosto nečekal, ale rozhodně nebyl proti.
   „Zrovna jsem Vás chtěla o pomoc poprosit. Nemyslím tím nějakou akci typu James Bond, spíš jen, jestli byste byli ochotní, krýt mi záda?“
   „Kdo je James Bond?“
   „Jeden akční hrdina,“ zasmála se a pocuchala mu vlasy. Nevěřícně na ni koukal a ona se mu nedivila. Sama byla překvapená svým jednáním. Nervy, určitě to budou nervy. Každopádně ani se od něj nehla, měla pocit bezpečí jako už dlouho ne. Navíc, nezdálo se, že by něco namítal, zvlášť když si ji po chvilce přitáhl blíž k sobě.
   „Se mnou můžeš počítat,“ řekla Lily, evidentně potěšená.
   „S námi všemi,“ řekl Remus a ostatní přikývli. Ach jo, bylo tak snadné mít je rád.
   „Děkuju,“ řekla. „Musím si ještě něco zařídit,“ mrkla na ně a dala se na ústup. Už zase měla slzy na krajíčku. Sirius. James a Lily. Remus a Petr. Ty všechny měla ráda, a přesto s nimi nemohla být. Šlo jen o to, kdy se vrátí domů. Věděla, že je to předčasné, ale bude se jí tak stýskat. Prošla portrétem s vědomím, že je někdo za ní, pokračovala však dál. Až venku se na něj otočila a viděla jeho ustaraný obličej. Vrhla se mu do náruče. Jemně si ji k sobě přivinul a hladil ji po zádech, dokud se nepřestala třást.
   „Nechceš mi říct, co se děje?“ zeptal se měkce. Posadila se do trávy a ukázala na místo vedle sebe. Ihned se posadil a koukal na ni.
   „Pořád mám strach, že vás ztratím. Víš, moc se mi stýská po mých přátelích a rodičích. Měla jsem je tolik ráda, tolik jako teď vás. Nechci o vás přijít,“ a už sklapni, Hermiono, než se prokecneš, zastavila se.
   „A proč bys nás měla ztratit? Musíš jet pryč?“ Byl vyděšený víc, než dával najevo. Nevěděl, jak se to stalo, ale ta holka mu přirostla k srdci víc, než jakákoli předtím. Byl až vyděšený z toho, jak moc ji měl rád za tak krátký čas a představu, že by odjela, nehodlal přijmout.
   Nevěděla co říct. Jednou se vrátí, to je jisté, ale podle Brumbálovi teorie o závislosti množství na době, to bude za hodně dlouho. Proč ho teď trápit? Přesto nedokázala úplně zalhat.
   „Zatím se rozhodně nikam nechystám,“ to byla víceméně pravda.
   „Zatím?“
   „Nikdy nevíš, co se stane. Řeknu to takhle – nechce se mi odtud pryč a dobrovolně odtud neodejdu,“ zarazila se. Cože to právě řekla? Kdyby jí ten lektvar nevrátil zpět sám, zůstala by? A co Harry, Ron, Ginny a rodiče? Nedokázala si odpovědět.
   „To je dobře,“ pohladil ji po tváři. Podívala se na něj a jemu se najednou ztěžka dýchalo. Věděl, že chtěla, aby na to šel pomalu, ale nemohl si pomoct, musel ji políbit. Přitáhl si ji blíž a spojil svoje ústa s těmi jejími. Bylo to to nejlepší, co kdy zažil. Vůbec se nebránila, naopak – směle mu oplácela všechno, takže za chvilku oba vzrušeně dýchali. Odtrhla se od něj a koukala mu do očí.
   „To bylo…“ Nedokázal ze sebe víc dostat.
   „Já vím,“ přikyvovala.
   „Páni!“
   „Přesně.“
   „Myslím, že se teď musím jít projít, půjdeš se mnou?“ Vstal a oprášil se.
   „Nechceš mě odlákat někam do lesa a využít tam situace, že ne?“
   „No, napadlo mě to,“ zašklebil se.
   „Tak jo, ale musím tě upozornit, že se budu bránit,“ přijala nabízenou ruku.
   A on už ji nepustil – neměla s tím problém.