TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

Prolog


     vloženo: 23.06.2011    aktualizováno: 24.05.2012   
     2.820 znaků / 501 slov    počet zobrazení:   

---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak jsem tu zase s dalším překladem, tentokrát s prvním z žánru Mediátora. Tak se už těším se všechny vaše komenty a jestli se vám to bude vůbec líbit
---------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Už byli někdy obviněni z něčeho, co jste neudělali?
   Pokud ano, tak jsem si jistá, že byste tu pravděpodobně neseděli a pokud ano, tak jsem si jistá, že byste tu pravděpodobně neseděli a nečetli to.
   Já ale byla. A moje matka taky. Byly jsme obviněny z věcí, kterých bysme ani nebyly schopné.
   Někteří lidé ale věřili, že jsme to udělaly, a to bylo celé.
   Když mi bylo šestnáct, vydaly jsme se s matkou do jiného světa – odpluly jsme na lodi, abychom začaly nový život. Když sem žily v Anglii, byly jsme pronásledované, protože jsme byly puritánky. Dodneška nevím proč. Odešly jsme ale také, protože tam před pár měsíci odešel nový manžel mé matky a jeho tři synové.
   Už jsme si zvykly na tuhle malou vesnici, která se jmenovala Salem. Salem, Massachusetts.
   Můj nevlastní otec postavil náš dům vlastníma rukama (a s malou pomocí od pár jeho přátel). Žili jsme v našem domě mírumilovně, vycházeli jsme dobře se sousedy a každé ráno chodili na trh.
   Já sem dokonce, na rozdíl od některých holek mého věku, pomáhala mému nevlastnímu otci na plantáži.
   Hodně holek, které jsem znala, omdlívalo nad mými bratry. Opravdu nevím proč. Jake vypadá, jako kdyby se nikdy pořádně nevyspal. Brad je… tramp. Vidím stále holky, které s ním… spí. Zhruba uprostřed noci chodí do jeho pokoje – a já mám to privilegium mít pokoj blízko toho jeho – a slyším věci, které bych raději neslyšela. A David… no dobře, ten je v pohodě.
   Dokonce jsme měli i otroka z Barbadosu – no dobře, říkalo se jim „pomocní sluhové“, ale k věci – jmenovala se Hantibu. Byla moc hezká a dost mi pomáhala s mými… problémy. Byla jediná, které jsem mohla věřit, že udrží mé tajemství. Jí a mým třem nejlepším přátelům – Gině, CeeCee a Adamovi – ale neměla bych říkat moji nejlepší přátelé.
   Co sem jim neřekla?
   Fajn… věc se má tak…
   Vyzní to neomaleně… Já vidím mrtvé lidi. Vidím duše zesnulých, duše těch, co umřeli.
   A řeknu vám, to není ten největší problém.
   Musím své matce stále lhát a v noci se plížit ven z domu. Kdykoli mám modřinu, která je viditelná i přes všechny moje vrstvy oblečení, lžu jí a říkám, že to mám z práce na plantáži, nebo že jsem si to udělala už před pár dny někde jinde. Nesnáším, když jí to dělám, ale kdybych jí řekla… Věděla jsem, že by mi nevěřila.
   Má matka… věří, čemu chce věřit ona sama a ne čemu by měla věřit.
   A to je jediná věc, kterou na ní nenávidím.
   Ale zpátky k mé práci. Jsem mediátor - prostředník mezi životem a smrtí. Mám pomáhat mrtvým se přesunout, dokonce i když to znamená, že je musím „postrčit“ tam, kam mají jít.
   A tento dar - jak říká Otec Dominik, můj kněz a spřátelený mediátor – byl příčinou všech mých problémů. Dokonce to způsobilo největší dilema mého života - život nebo smrtelný problém.
   Taky mě to ale v tomto problému pomohlo. A to víc něž jednou.
   A dalo mi to jednu z největších věcí mého života.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: Prolog, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20 21, 22, 23