TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

5.kapitola - Jistý pan Slater (A Certain Mr Slater)


     vloženo: 01.04.2013    aktualizováno: 01.04.2013   
     5.473 znaků / 951 slov    počet zobrazení:

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Poté, co jsem vstřebala, co mi řekl Paul, potřásla jsem hlavou a otočila se k otci Dominikovi. „Otče Dominiku, musím Vám něco říct. O tom duchovi, o Marii.“
   Přikývnutím mi potvrdil, že poslouchá.
   „To ona shodila ten lustr,“ řekla jsem. „Ona byla důvodem, proč paní Graceovou odsoudili.“
   Vyvalil na mě oči. „Jak to víš, dítě?“ zeptal se nedůvěřivě.
   „Byla jsem tam, otče. Viděla jsem ji to udělat.“
   Paul vypadal zmateně. „Kdo je Maria?“ zeptal se, dívajíc se ode mě k otci Dominikovi.
   Ignorovali jsme ho. „Susannah,“ řekl otec Dominik, „toto je velmi důležitá informace. Pokud bychom mohli…“
   „Ne,“ řekla jsem. „Bez šance. Nikdo nám neuvěří. Nikdo. Nemáme žádný důkaz a upřímně, nechci být vedle paní Graceové ve vězení.“
   Otec Dominik si povzdechl. „Susannah, ty to nevidíš? Je to jediný způsob, jak ji zachránit.“
   „Koukněte, nemějte mi za to za zlé, otče. Já jsem přece udělala vše, co jsem mohla. Neohrozím svůj život. Já vím, že to zní sobecky, ale nemohu to udělat.“
   Znovu si povzdechl. „Jak vidím.“ Sundal si z hlavy klobouk a otřel si čelo.
   „Musíme zkusit vymítání,“ řekla jsem. „To je jediný způsob, jak to zastavit.“
   Paul se na mě podíval a ušklíbl se. Kvůli čemu, tak to nemám nejmenší tušení.
   Otec Dominik se narovnal. „Ne! Nemůžeme to udělat, Susannah. Musíme to udělat mírumilovnější cestou.“
   Paul zmateně přihlížel. Přesto jsem si ale všimla, nepatrného pobavení v jeho pohledu. Sedl si do jedné z lavic a nepřestával nás sledovat.
   Povzdechla jsem si. „Tak dobře.“ Usedla jsem také na místo do jedné z lavic.
   „Ach, Susannah,“ řekl otec Dominik. „Setkal jsem se s tím druhým duchem, o kterém jsi mluvila. Jesse, to bylo jeho jméno.“
   Ožila jsem u toho. Nevím proč. Ale už jen zvuk jeho jména přinesl světlo do mého života. To bylo… přinejmenším podivné. „Co Vám řekl?“
   On se usmíval. „Řekl jen, že si není jistý, co ho tu zadržuje.“
   Málem jsem na něho vyvalila oči. „To jsem Vám mohla říct také. Neřekl Vám, jak umřel?“ zeptala jsem se nadějně.
   Potřásl hlavou. „Zeptal jsem se, ale vyhnul se odpovědi. Ačkoli, musím přiznat, že je to slušný džentlmen. Je škoda, že zemřel. V našem světě bychom takové muže potřebovali.“
   Usmívala jsem se. Byla to pravda. Podívala jsem se z okna a ujistila jsem, že už je dost pozdě. „Otče Dominiku, už bych měla jít domů. Má matka už se pravděpodobně zajímá, kde jsem.“
   Otec se usmál. „Dohovoříme to příště, Susannah.“
   Obrátila jsem se, abych vyšla ven, když přerušil ticho Paulův hlas. „Doprovodím tě domů,“ řekl, když přešel ke mně a dal mi ruku okolo ramen.
   I když to byl velmi hezký chlap, přesto jsem se cítila nepříjemně s jeho paží okolo mě. Takže jak nejzdvořileji jsem mohla, jsem jeho ruku ze sebe setřásla. „Teprve jsi sem přijel. Pochybuji, že už znáš celou vesnici.“
   Ušklíbl se. „Tak bys mi ji mohla ukázat.“
   Protočila jsem oči a vydala jsem se opět ke dveřím. Když mě Paul dohnal, vypadal zmateně. Neptala jsem se ho a držela jsem si během chůze směr k našemu domu.
   „Susannah, nech mě doprovodit tě domů,“ řekl, když srovnal své kroky s mými.
   „S celým náležitým respektem, Paule, dokážu se o sebe sama postarat. A mé jméno je Suze,“ opravila jsem ho. Nedokážu už ani spočítat, kolik lidí jsem už musela opravovat s mým jménem. Bylo to už poněkud otravné.
   Ušklíbl se. „Suze,“ řekl, zkoušejíc mé jméno. „Je to zkrácenina jména nebo chceš, abych ti tak říkal?“ zeptal se.
   „Oboje,“ řekla jsem a pokračovala v chůzi.
   Já vím, že se k němu chovám chladně. Chci říct, teprve jsem se s ním setkala. Nevěděla jsem o něm nic, co by mě přesvědčilo, abych mu důvěřovala. Jistě, byl velmi přitažlivý, ale nevypadal jako moc věrohodná osoba.
   A ve chvíli, kdy jsme se objevili u městského náměstí, věděla jsem to, když se k němu Kelly skoro přihrnula. No jistě, ona vždycky získala všechny hezké chlapy. Všechny dívky okolo ní se ke všem chlapům doslova lísají.
   Paul se usmál. „Ty nejsi jako ostatní dívky, se kterými jsem se setkal.“
   „Je na tom něco špatného?“ zeptala jsem se.
   Ušklíbl se. „Ne, vůbec ne. Je to velmi dobré.“
   A poprvé za ten večer jsem se přistihla, že se usmívám. Možná že nebyl až tak špatný…
   Konečně jsme došli až k mému domu. „Dobrou noc,“ řekla jsem a šla jsem ke dveřím.
   „Počkej,“ řekl, došel až ke mně a dal mu ruku na rameno. „Uvidím tě znovu?“
   Ušklíbla jsem se. „Víš teď, kde bydlím. Takže hádám, že nejspíš ano.“
   Usmál se. Pak, jak jsem zjistila, se jeho hlava skláněla dolu ke mně. A na nepatrnou vteřinu jsem si pomyslela, že by mě mohl chtít políbit.
   Ó můj bože. On mě chce políbit!
   Právě, když jeho rty byly jen centimetr od mých, otevřely se dveře, ve kterých se objevil Brad. Říct, že vypadal překvapeně, by bylo krajně nedostačující.
   „Suze?“ zeptal se nevěřícně.
   Odstrčila jsem Paula od sebe a uhladila si své šaty. „No… ano,“ řekla jsem. „Už jsem byla připravená jít dovnitř.“
   Brad se ušklíbl. „Kdo to je?“ zeptal se, gestikulujíc k Paulovi.
   Podívala jsem se na Paula. „No, někdo, s kým jsem se setkala při mé schůzce s Otcem Dominikem. Je tu nový.“
   „Provádíš ho tu?“ zeptal se s ještě větším úšklebkem.
   Střelila jsem po ním pohledem. „stejně, jako to ty tady ukazuješ Debbii?“ zeptala jsem se, zatímco jsem pootočila hlavu na stranu.
   Když zůstal Brad naprosto němý, otočila jsem se zpátky k Paulovi. „Dobrou noc,“ řekla jsem a šla dovnitř.
   To bylo zajímavé.
   On mě opravdu chtěl políbit. Měl to být můj první polibek.
   Potřásla jsem hlavou a vyšla nahoru po schodech. Svlékla jsem se a chtěla jsem jít spát, když se zhmotnil Jesse. „Susannah,“ řekl, „kdo byl ten muž, který tě doprovodil domů?“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: Prolog, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20 21, 22, 23