TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

1.kapitola


     vloženo: 08.01.2012    aktualizováno: 23.04.2012   
     6.914 znaků / 1.152 slov    počet zobrazení:   

---------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak jsem tu zase s dalším překladem, tentokrát s prvním ze světa Natrnie. Tak se už těším se všechny vaše komenty a jestli se vám to bude vůbec líbit
---------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Lucka nesnášela, když byla nucena trávit čas v domě svého bratrance Eustace, protože jí vždy tahal za vlasy a mluvil s ní, jako by jí byly dva roky. Alespoň že s ní byl Edmund, mladší z jejích dvou starších bratrů, kteří k ní byli díky Narnii více chápavější a pohostinnější. Když už mluvíme o Narnii, Edmund a Lucie se změnili v důsledku jejich dobrodružství, tak bylo sžití s Eustachem teď mnohem snazší, než předpokládali.
   „Podívej se na tohle.“ Edmund si všiml obrazu na zdi Lucčina pokoje. Byla to plachetnice v safírovém oceánu, se zeleným drakem Scarlet hrdě vzhlížejícím proti vlnám na zlatých plachtách třepotajících se ve vánku.
   „Taková krásná narnijská loď,“ řekla toužebně Lucka.
   „Je to dost špatný, že se nemůžeme dostat do Narnie a jen se díváme na Narnijskou loď,“ přidal se k ní Edmund se znějící depresí v jeho hlase.
   „Pro pohled je lepší než nic.“ Lucka tiše souhlasila s Edmundem, že to není fér, ale aspoň se mohla dívat.
   „Zase hrajete tu svou hru?“ Do Lucčina pokoje vstoupil šklebící se Eustace.
   „To není hra,“ naštvala se Lucka. „Je skutečná.“
   Lucka se otočila zády ke svému bratranci, zaměřujíc se na obraz s přáním z celého srdce, aby byla v Narnii.
   „Voda vypadá tak mokře a loď se zdá, že se pohybuje nahoru a dolů,“ řekla Lucka téměř pro sebe, skoro ochotná pro to, aby loď přišla k životu a vzala ji domů, i když jen na chvíli.
   „Nech toho! Mám z toho až mořskou nemoc,“ zakňučel Eustace.
   „Lucko, pohybuje se to!“ vykřikl nadšeně Edmund, když z obrazu zavanul slabý vánek.
   „Cítím vůni moře.“ Lucka nemohla být šťastnější. Chtěla zpátky do Narnie. Naplnila ji beztíže, zvedla její tělo a srdce.
   „Nech toho! Přestaňte s tou hloupou hrou, kterou hrajete, hned teď!“ řval Eustace, když Edmund, Lucka i on byli vtahováni do obrazu.
   Slaný vzduch okolo Lucky byl jako uklidňující, teplá a hřejivá deka. Molekuly v atmosféře poměrně tančily s magickou energií, se smyslem pro návrat domů. Kéž bych se nemusela vrátit na Zem. Takový pocit lásky zaplavil Lucku, až jí uniklo z očí pár slz, když byla vržena do moře.
   Eustace okamžitě začal křičet o pomoc, zatímco Lucka s Edmundem se drželi na hladině poblíž něho a pozorovali vodu, aby věděli, jestli Eustacovo ječení přitáhne něčí pozornost. Lucka sledovala blížící se loď před nimi. Věděla, že je to Narnijská loď, ale nevěděla, kdo je na palubě.
   Z boku lodi vyskočila postava v bílém a ponořila se dole do vody. Podívala se na Edmunda, ale on jen pokrčil rameny, zatímco Eustace začal mít ochraptělý hlas. Postupně si Lucka všimla postavy, která byla ve vodě a stávala se zřejmější. Bílá a hnědá. Lucka zavrtěla hlavou, příliš unavená přemýšlet. Vedle ní se někdo vynořil z vody, tmavé vlasy přilepené k hlavě, se štíhlým krkem a hezkým obličejem, s modrošedýma očima zářícíma vzrušením a obavami. Kaspian?
   „Kaspiane!“
   „Rychle k lodi,“ pokynul jim Kaspian. Během doby, kdy ho naposledy viděla, o dost dospěl. Jenže čas mezi oběma světy plynul úplně jinak. Čas v Narnii plynul mnohem rychleji, než v jejím světě. Od jejich první návštěvy a incidentu se skříní, a když zavolal Kaspian, oprávněný následník trůnu, o pomoc, uplynul rok, ale v Narnii uběhlo skoro čtyři sta let.
   „Lucko, Edmunde, je skvělé, že jste zase zpátky v Narnii!“ vykřikl radostně Kaspian, když oba sourozence objal na palubě lodi okolo ramen. Přes promočené oblečení, bylo Kaspianovo obětí hřejivé a rozmrazovalo chlad v Lucčiných kostech, až z toho měla zvláštní pocit vzrušení v žaludku.
   „Vypadáš starší,“ řekla Lucka první hloupost, která jí přišla na mysl, než jí k sobě Kaspian pevně přitiskl.
   „Ale vypadám stejně.“ Jeho rozesmáté oči se na ní usadily, hlas měl jemnější, než před chvílí.
   „Vezměte mi zpátky, nelíbí se mi to tady.“ Eustachův ufňukaný hlas zlomil to kouzlo a přenesl Kaspanův pohled jinam.
   „Obávám se, že není cesty zpět,“ odpověděl Kaspian.
   Není cesty zpět? Lucka doufala, že to byla pravda, alespoň rozhodně v jejím případě. Ztracena v myšlenkách přijala Lucka halenku, kterou jí Kaspian položil přes ramena. Z úvah ji vyrušil až Edmund.
   „Reepicheepe!“
   Statečná malá myška se uklonila Lucce a Edmundovi, s ocasem vlnícím se poněkud elegantním způsobem. Za normálních okolností by Lucka na myš neváhala křičet a snažit se jí odehnat pryč, ale tato myš držela zvláštní místo v jejím srdci.
   „Vezměte jí pryč, nemůžu vystát předvádějící se zvířata,“ řekl Eustace, třesoucí se ve větru vzhledem k tomu, že nedostal nic přes sebe.
   „Mám tomu rozumět tak, že tento mimořádně nezdvořilý člověk je pod vaší ochranou, veličenstva?“ zeptal se myšák klidným hlasem.
   Lucka kýchla, když už dál nedokázala skrýt své nepohodlí. Byla zima a vlhko, nemluvě o hladu, protože byli vtaženi do Narnie těsně před obědem. Kaspian byl ihned po jejím boku a třel jí paže.
   „Teď ne, jejich veličenstva jsou promočená a promrzlá. Raz cestu, Reepicheepe.“ Kaspian nechal myš v čele, stále mnouce Lucce zezadu ruce vešli všichni do hlubin lodi. Teplo naplňující Lucčiny končetiny z Kaspianových rukou, se usadilo až na dně jejího břicha.
   Reepicheep otevřel těžké dřevěné dveře po pravé straně a odhalil velkou kabinu, která byla osvětlena slunečním světlem proudícím dovnitř velkým oknem. Lucka okamžitě věděla, že je to Kaspianova kajuta, plná bohatství dřeva a látek, které už kdysi viděla a přehozu na postel.
   „Můžeš mít tuhle kajutu, Lucko,“ řekl něžně Kaspian a pohladil ji po rameni, když vešel kolem ní do kajuty. „Obávám se ale, že nemáme s sebou na palubě žádné ženské oblečení a můžu ti půjčit jen tyto mé šaty.“ Lucce se oblečení, které jí Kaspian nabízel, s ním přišlo poněkud spojené, i když to možná bylo hloupým způsobem. Mohla mít tak část jeho na sobě a jen pro sebe.
   „To není fér. Mě je špatně a ona dostane nejlepší kajutu,“ zabrblal Eustace.
   „Jak se sluší na královnu Narnie,“ řekl mu Kaspian. Lucku to překvapilo. Neočekávala, že se za ní Kaspian postaví. Měla v úmyslu Eustace ignorovat. Ale Kaspianova obrana hodnosti a cti zahřála u srdce. Oči současného krále Narnie se pak ale usadily na Lucce, teplo a chlad nahrazující královský příkaz.
   „Nebude vás trápit pohyb lodi?“ zeptal se Kaspian s mírným úsměvem s jiskrou smíchu v očích.
   „Miluju ho,“ odpověděla vesele Lucka a upřímně se na něj usmála. „Za našich dnů v Narnii jsme uskutečnili hodně plaveb.“ Kaspian jí stiskl rameno, než začal řešit kluky.
   „Až se převléknete do suchého oblečení, řeknu vám důvod této cesty.“ A Kaspian, král Narnie , pán Cair Paravel a císař Osamělých ostrovů vyšel s ostatními ven z kajuty. Reepicheep se elegantně uklonil a potichu za sebou zavřel dveře.
   Z nějakého popudu zabořila Lucka nos do Kaspianova oblečení a vdechovala jeho vůni. Najednou se ale narovnala, jak nevhodné a hloupé to bylo. Odsunula zvláštní podivné pocity v břiše a svlékla rychle mokré oblečení. Nucena nemyslet jaké oblečení má na sobě, dala vlhké oblečení na jednu hromadu na podložku u dveří. S pocitem sucha a pohodlí se nakonec vydala zpátky na palubu, milující pocit hýbajícího se dřeva lodi pod svýma nohama.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20 21, 22, 23