TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

2.kapitola


     vloženo: 24.05.2012    aktualizováno: 24.05.2012   
     5.847 znaků / 983 slov    počet zobrazení:   

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

   „Jsem na velkém poslání,“ řekl Kaspian, když se k němu Lucka s Edmundem připojili, Eustace nebylo nikde vidět. „Když zlý král Miraz zavraždil mého otce, vyhnal sedm Narnijských pánů a to jen z důvodu, že byli loajální k mému otci, k jejich starému králi.“
   Sedm pánů se ztratilo, řekla si Lucka v duchu, než to řekl Kaspian nahlas. „Kde by mohli být?“
   V tu chvíli se otevřely dveře, které vedly do Kaspianovi kajuty, odhalující muže středního věku oblečeného v praktických věcech. Pohodil s hnědými, větrem rozcuchanými vlasy a od slunce a soli ošlehaná tvář se setkala s jejím pohledem. Když byl ale ten člověk představen jako Drinian, kapitán lodi se uklonil a usmál se. Lucka si uvědomila, že tento muž je jedním z nejvíce loajálních a spolehlivých lidí, se kterými se kdy setkala. Najednou Lucku něco napadlo.
   „Ale proč jsme tady?“ zeptala se Kaspiana. „Volal jsi nás?“
   „Ne, ale jsem velmi rád, že jste tady,“ usmál se na ni znovu tím teplým úsměvem.
   „Nemyslíš, že…“ zamumlala Lucka.
   „Aslan. Snad myslel, že by nás bylo potřeba na tomto úkolu,“ dokončil Edmund její myšlenku.
   „To je další, na co myslím.“ Kaspian se opřel o zábradlí vedle Lucky. „Aslan se vždy objevoval z východu. Mohli bychom ho najít a pozdravit ho v jeho vlastní zemi?“
   Lucka poodstoupila s vědomím, že Kaspianovo hřejivé rameno narušovalo její soustředěnost na to, co řekl o Aslanovi. Jak byla krásná Aslanova země? Dokonce i Lucka, která byla svědkem Aslanova obětování pro Edmunda u Kamenného stolu, neznala Aslana tak dobře. Věděla jen, že i když to byl divoký a nezkrotný lev, neublížil Aslan nikdy nevinným a tvrdě dodržoval zákon, pokud někdo poškodil někoho jiného.
   „Ale myslíš, že Aslanova země je místo pro tebe a měli bychom tam plout?“ zeptala se Lucka Kaspiana, ale Reepicheep byl ten, kdo jí odpověděl.
   „Já nevím, ale když jsem byl ještě v dřevěné kolébce, zpívala mi Dryáda toto: kde se nebe a vody setkávají, kde vlny rostou do nebe, není pochyb o tom, Reepicheepe, že vše, co hledají, je nejblíže východu.“
   Lucku napadlo, jestli opravdu je něco jako naprostý východ, jestli slunce od východu k západu také míří na východ, bez konce a bez začátku. Pak Narnie je jen další realitou, kde se sny stávají skutečností a skutečnost sny. Téměř vše, co je na planetě Zemi, je v Narnii převrácené nebo neexistuje. Jen z toho o tom přemýšlet jí bolela hlava.
   Když už je řeč o bolesti hlavy, musí být teď Eustace úplně zelený. Chudák, nikdy nebyl na lodi jako je Jitřní Poutník, nebyl zvyklý na uklidňující pohyb lodi.
   „Musím se jít podívat na Eustace. Musí být hrozné mít mořskou nemoc,“ povzdechla si Lucka, zatímco Edmund zkoumal hlavní palubu. „Kéž bych měla svou kouzelnou lahvičku.“
   „Co to, že ti na něm tak záleží? Ještě že tu není,“ zabručel Edmund. Zřejmě chtěl, aby zůstal Eustace v podpalubí a z cesty.
   „Ale ona tu je.“ Kaspian pokynul Rynalfovi. „Rynalfe, je v uzavřené skříni v mé kajutě.“
   „Vím, kde to je, pane.“
   Jakmile se Rynalf vrátil s lahvičkou obsahující elixír, který dokázal vyléčit jakoukoli nemoc nebo zranění, vydali se Edmund, Lucka, Kaspian a Rynalf do podpalubí, do společné mužské kajuty. Jediné světlo pocházelo z lucerny zavěšené u stropu pro podporu světla a z Rynalfovi lucerny. Lucka kápla jednu kapku elixíru mezi Eustacovy rty. Ten se téměř okamžitě posadil a začal si stěžovat, jak je to nespravedlivé, že má Lucka opět nejlepší kajutu. Lucka neměla daleko od toho, aby začala na Eustace křičet, aby byl zticha, ale s vědomím, že by byl Kaspian svědkem jejího výbuchu, zkrotila svou náladu.
   Teď, když bylo konečně Eustacovi dobře, vydali se s Drinianem na prohlídku Jitřního poutníka. Lucka byla z lodi naprosto unešená i přes to, že si Eustace stěžoval na všechno napravo i nalevo. Edmund to nakonec ale nevydržel a řekl mu, aby byl zticha. Poté Ritz, první lodní důstojník, muž s tmavými nepoddajnými vlasy a vousy, nabídl namalovat Eustace na lodi z vraních hnízd. Eustace prskal něco o tom, že by to mělo větší smysl, než aby se mu všichni vysmívali.
   Nakonec se začali Kaspian, Lucka a Edmund zabývat více technickými aspekty cesty a Eustace se začal nudit. Během chvil, kdy nebyl Reepicheep s Kaspianem, zdržoval se v Lucčině nebo v Edmundově společnosti. Lucka si ale vůbec nevšimla toho, když Eustace zmizel, dokud nebylo příliš pozdě.
   Reepicheep vykřikl, čímž k sobě připoutal veškerou pozornost. Eustace ho chytil za ocas a táhnul ho k zábradlí, které chránilo lidi před pádem z lodi.
   „Pusť ho, Eustaci!“ zavelel Edmund, zatímco Reep vykřikoval něco o duelu a zabíjení. Lucka se rozeběhla k zábradlí a k Eustacovi a snažila se, aby pustil myší ocásek. Proč jen musí být Eustace takový tyran? Bez varování ale Eustace Reepa pustil a Edmund měl co dělat ho uklidnit, aby na Eustace nezaútočil.
   „Tas svůj meč, zbabělče! Tas svůj meč, nebo budeš hrát černými a modrými barvami!“ zavrčel na něj Reepicheep ukazujíc svým mečem na Eustace, kterému dosahoval se svou výškou sotva po břicho. Lucčin bratranec, který byl zbabělec každým coulem, se třásl jako osika a byl bledý jako smrt.
   „Neblázni, já nemám žá… žádný meč.“ Eustacovi se třásl hlas, když před ním couval.
   „Můžu ti meč půjčit, Eustaci,“ nabídl mu Kaspian ostrým tónem a s jedním z chladných královských výrazů. Lucka přemýšlela, co se děje v jeho mysli. Nikdy na jeho královské tváři neviděla takový až žhavě nesouhlasný výraz.
   „Já nechci půjčit žádný meč.“ Eustace byl prakticky uzlíček nervů a strachu a Lucka se obávala, že by duel nepřežil. Je pravda, že neměla o Eustacovi příliš vysoké mínění, ale on byl rodina a to znamenalo, že budou ona a Edmund muset Eustace bránit v případě, kdy by se duel opravdu konal.
   „Pan Eustace musí být nejspíše zdravotně postižený, i když je větší, než jeho soupeř,“ ozval se pomalu kapitánův hlas.
   Lucka by je nejspíš upozornila na to, že se Eustace nikdy dřív nedotkl meče, když se ozval z rahnový hlas: „Země!“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23