TOPlist

Hlavní menu

  ›› úvodní strana
  ›› guestbook
  ›› odkazy
  ›› arty "pro povídky"
  ›› layouty

Povídky od CatNeko

  ›› vlastní tvorba
  ›› překlady
    ›› rozepsané

        

3.kapitola


     vloženo: 28.08.2012    aktualizováno: 28.08.2012   
     5.455 znaků / 855 slov    počet zobrazení:   

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Událost s Reepicheepem byla v tu chvíli zapomenuta a všichni spěchali na pravobok lodi podívat se na blížící se zemi. Z vody se zvedaly jemně zelené kopce s občasnými útesy brzdícími příliv. Byl to jeden z Osamělých ostrovů, na který se dívali, zatímco ostatní byly pouze tečkami na obzoru.
   „První z Osamělých ostrovů!“ vykřikl Kaspian z místa, kde byl zaháknutý za zábradlí, když se vyklonil z lodi, aby lépe viděl.
   „Je to tak dávno, co jsme je naposledy viděli,“ povzdechla si Lucka. „Asi jen měsíc před tím, než jsme odešli poprvé z Narnie.“
   „Nedopusť, abys měla zlé myšlenky.“ Kaspian seskočil dolů, postavil se vedle ní, objal ji rukou kolem ramen a přitáhl si ji k boku. „Alespoň máš vzpomínky a zážitky, ze kterých některé sdílíš i se mnou.“
   „To je pravda,“ souhlasila Lucka, když se k němu přitiskla blíž, vychutnávajíce tak jeho teplo, než se odtáhla. „Pojďme ho prozkoumat.“
   „Koho?“ zeptal se Kaspian, když z ní stáhl svou ruku.
   „Ostrav,“ zasmála se Lucka. „Zatímco muži doplní zásoby, můžeme ho jít prozkoumat.“
   „Aspoň by Eustace něco dělal,“ souhlasil Edmund.
   Takže bylo rozhodnuto. Edmund, Lucka, Eustace, Kaspian a Reepicheep šli prozkoumat ostrov, zatímco posádka shromáždí dostatek čerstvých potravin a vody. A tím začala noční můra. Vzduch byl teplý a slunce jasně zářilo nad pěti společníky, kteří procházeli vysokou trávou vedle pláže. Lucka cítila pocit návratu domů při pohledu na známý skalní útvar před nimi. Během staletí se toho tolik změnilo a byla ráda, že aspoň tato malá věc zůstala stejná. Když prošli okolo jedné skály, všimli si malé skupiny několika lidí, kteří seděli u cesty, po níž šli, s vozíkem a smějící se něco pili. Lucce bylo jasné, že to není dobré.
   „Nejlepší by bylo, pokud nebudeš říkat, že jsi král Kaspian,“ zamumlal tiše Edmund
   Lucce se nelíbil vzhled těch mužů a cítila silné obavy v žilách. Všichni na ně upírali špinavé a divoké pohledy. Největší z nich měl zamotané vousy a nosil spoustu šátků spolu s jeho cikánským vzhledem.
   Lucka, ztracena ve svých myšlenkách, sledovala Kaspiana, který toho velkého muže pozdravil, a zatímco dva další mluvili s muži, skupina kolem nich vytvořila zlověstný kruh, až Lucce naskočila husí kůže. Bylo jí jasné, že se stane něco špatného.
   „Dejte jim trochu piva, kamarádi,“ pokynul vůdce hlasem, po kterém Lucce přejel mráz po zádech. Ten muž byl slizký, kompletně špinavý a ona nevěřila jeho korálkovým černým očím. Pomalu se začala od všech těch lidí sunout, aby se mohla vrátit na loď. Než ale stačila udělat dva kroky, rozpoutalo se peklo.
   Velké paže chytily Lucku kolem pasu a krku. Málem jí přitom udusil zápach nemyté kůže, oblečení a vlasů. Její žaludek z toho dostal naprostej kopanec. Ve strachu se pak dívala, jak byli její společníci postupně zajati a jak se jeden z mužů pokusil vzít Reepicheepa přes rameno jako pytel mouky. Kaspianovi téměř proklouzlo jeho jméno skrz rty, ale zjištění, že by mohl jeho život lehko propadnout, pokud by vyšlo najevo, kdo je, nic neřekl.
   Svázali jim ruce za zády lanem, které je děsně škrtilo, a měli s nimi přejít přes skalnatý terén ostrova. Lucka měla potíže se udržet ve vzpřímené pozici a udržet krok s ostatními, když šla jako druhá hned za Eustacem, který stále něco vykřikoval.
   „Kde je tady britský konzul?“
   „Myslíš čarodějnici?“ zeptal se vůdce.
   „Ne čarodějnici,“ odpověděl Eustace blahosklonným tónem. „Britského konzula, který, jak je obvykle zvykem, je člověk. A chci ho vidět a hned!“
   V tu chvíli si Lucka pomyslela, že vůdce Eustace zraní nebo usmrtí bez ohledu na to, jak velmi by mu to uškodilo. Naštěstí Eustace zachránil Reepicheep, který začal povídat něco o tom, jak některé vyzve na duel a některé jak zase vykuchá. Za normálních okolností by si Lucka myslela, že jsou jeho slova zábavná, ale teď se bála, že ho díky jeho slovům nechají zabít nebo ještě hůř, prodají ho.
   Vůdce, rudý v obličeji a viditelně těžko držící své nervy, Eustace postrčil vpřed. Země zde už nebyla tak kamenná, ale víc písečná, takže bylo obtížnější udržet rovnováhu. Lucka několikrát zakopla, ale ten zločinec, který je vedl přivázané na laně, na to nebral vůbec ohled a táhl je nekompromisně dál za sebou. Zbylá Lucčina naděje pak opadla, když se ozval zvučný hlas.
   „Tak, Mopslíku, další obvyklé zboží?“
   Určitě vypadal jak mopslík, pomyslela si Lucka, když uviděla dobře oblečeného muže s pískovými vlasy a se stříbrně studenýma očima, který šel k vůdci. Další její myšlenkou bylo, že se chystají někoho z nich prodat do otroctví a že ostatní už asi nikdy znovu neuvidí. Nalila se do ní čerstvá várka strachu.
   „Kolik chceš za toho mladého muže tam?“ zeptal se nově příchozí, pan Burn, jak ho později jmenovali, zatímco ukázal na Kaspiana. To nebylo moc dobré, a její myšlenky samy se sebou závodily. Po nějakém tom dalším smlouvání se ale nakonec za Kaspiana dohodli na 150 srpcích, což byla nynější narnijská měna.
   „Ne, prosím, neoddělujte nás,“ prosila Lucka, která stačila v tu chvíli zpanikařit. „Prosím, nebudeme vědět, jestli jsme v pořádku.“ Muž ale bez jediného pohledu a reakce popadl Kaspiana za paži a odváděl ho pryč. Kaspian se ale ještě stačil otočit na Lucku.
   „Neboj se, Lucko, brzy budeme zase spolu. Slibuji!“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23