vloženo: 21.01.2008   
2.847 znaků / 473 slov   
počet zobrazení:   

   Příčná ulice byla druhý den naplněná šeptajícími si lidmi, čehož si Harry a Weasleyovi nemohli nevšimnout. Brzy se setkali s Hermionou a vyrazili na nákup nových učebnic. Když ale vstoupili do Krocánků a Kaňourů, všimli si pár přátel z Nebelvíru, kteří o něčem horlivě diskutovali.
   „Ahoj Deane, Seamusi, Levandule. O čem tu diskutujete?“ zeptal se zvědavě Harry.
   „Ahoj. Přece o nové studentce,“ řekl Dean.
   „Ach, ti kluci,“ řekla zlostně Hermiona. „Dříve jsme měli nové studentky přece taky.“
   „Ale Hermiono, ty nerozumíš. Ona je nádherná. Skoro jak nějaká bohyně,“ řekl Seamus.
   „Nikdo nemůže být tak krásný,“ řekla opět zlostně Hermiona.
   „Ale ona je, Hermiono,“ řekla tentokrát Levandule. Má dlouhé vlasy barvy půlnoční černě a oči, které vypadají jak bouřkový mrak. Je vysoká a má perfektní postavu. Je opravdu jak bohyně.“
   „A to není všechno,“ dodal Seamus. „Jde do sedmého ročníku a bude v Nebelvíru! Je to snad možný? Kromě toho zůstane až do začátku školy v Děravém kotli, takže je tu i dnes.“
   „Tak dobře,“ řekla Hermiona, ještě se stopou zlosti v hlase. „S těmi vašimi jasnými popisy jí tu dnes možná i uvidíme.“
   S tím Hermiona rychle zaplatila své vybrané knihy a otočila se k odchodu. V tu chvíli ale vrazila do objektu jejich poslední konverzace.“
   „Ach, moc se omlouvám. Nedávala jsem pozor na cestu. Tady,“ řekla neznámá dívka, zatímco ji podala spadlou knihu. „Znovu se moc omlouvám.“ A byla pryč.
   Nikdo v tu chvíli nic neříkal, natož aby pomohli Hermioně. Všichni jen zírali na krásu, která ještě před chvílí stála před nimi.
   Když odešla ode dveří a začala si prohlížet nějaké knihy, všimla si několika dalších kouzelníků, co jí také pozorovali. Hermiona však byla první, kdo přerušil mlčení.
   „Nepůjdeme si dát zmrzlinu nebo něco dřív, než budeme ušlapaní jejími obdivovateli?“
   S tím všichni nakonec zaplatili za své knihy a vyšli z obchodu. S posledním letmým pohledem na krásku ale mohl Harry přísahat, že ji viděl se usmát a podívat se na něj.
   „Dobře, ustupuju. Je pěkná.“
   „Nech toho, Hermiono. Ona je krásná a ty to víš!“ zakřičel na ní Ron, až se polovina lidí okolo nich otočila jejich směrem.
   „Fajn. Docela by mě ale zajímalo, ze které školy sem přišla. Z Francie není a z Kravalu taky určitě nepřišla. Má britský přízvuk, ale tady u nás jiné školy nejsou… Možná je z Pringxtonu.“
   „Hermiono, musíš o každém všechno vědět?“ zeptal se se zasténáním Ron. Ona ho ale umlčela jedním ze svých zlobných pohledů. „Zmlkni, Rone.“
   „Hele vy dva, jak tak koukám, znovu si budu muset hrát na prostředníka,“ ušklíbl se Harry. „Měli bychom jít ale dokončit naše nákupy. Kromě toho se máme zanedlouho s Ronovou mamkou,“ řekl a otočil se ke zbývajícím přátelům. „Uvidíme se později ve vlaku.“
   Všichni tři nakonec dokoupili zbytek položek na jejich seznamech. Ron s Harrym ale po celou dobu tajně doufali, že tu novou studentku znovu uvidí.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13