vloženo: 21.01.2008   
2.636 znaků / 453 slov   
počet zobrazení:   

   Harry s Hermionou zůstaly u Weasleyů po zbytek prázdnin až do dne, kdy měli odjet do školy. Ten den byli všichni tři i s Ginny sbaleni v rekordním čase a trpělivě čekali na pana a paní Weasleyovi.
   Bylo chvíli před jedenáctou, když řidli na nástupiště 9 a ?. Prošli bariérou a dívali se na vlak, který je má vzít naposledy do Bradavic.
   Mohli tam být ještě déle, kdyby někdo náhle neprošel překážkou a nevrazil do Hermiony.
   „Ach, moc se omlouvám… Hej, to jsi ty? Znovu jsme do sebe narazily,“ řekla nová studentka a natáhla k ní ruku. „Mimochodem, jsem Storm.“
   „Já jsem Hermiona Grangerová a toto jsou Harry Potter a Ron Weasley,“ řekla Hermiona, když si s ní potřásla rukou, zatímco Harry s Ronem na ně jen zírali, když se na ně Storm usmála.
   „Nejste ze sedmého ročníku? Prosím, řekněte, že jste. Nikoho tu neznám a cítím se divně, když si mě každý tak prohlíží.“
   „Ano, jsme ze sedmého ročníku,“ odpověděl Harry, jakmile se vzpamatoval. „A neboj se jejich pohledů. Jsi krásná a jsi tu nová, tak je to přirozené, že si tě chtějí prohlédnout.“
   Storm se prohlédla. Docela jí zajímalo, co je na ní v těch volných bokových kalhotách a v černém svetru krásného. „Nemyslím si, že jsem krásná.“ Když ale viděla jejich doslova pokleslé čelisti, raději rychle pokračovala. „Dostala jsem se do Nebelvíru. A protože jsem viděla, že máte Nebelvírské odznaky, doufala jsem, že bych si k vám mohla ve vlaku sednout.“
   „Jasně,“ řekli v souzvuku Harry s Ronem.
   „Dobře. Musíme s Harrym ještě do prefektského kupé, ale můžeš tu být s Ronem, než se k vám později připojíme. Teď by jsme ale měli už jít,“ řekla Hermiona, zatímco tlačila svůj kufr k vlaku.
   „Docela by mě ale zajímalo, jak spolu budou Strom s Ronem vycházet.“ Hermiona se opatrně podívala na Harryho. „Myslím, že ji nemá rád.“
   „Páni, Hermiono, kdybych tě tak dobře neznal, řekl bych, že žárlíš.“
   „Já nežárlím!“ vykřikla Hermiona, čímž si vysloužila pár zvědavých upřených pohledů od svých spolužáků, kteří se vzápětí podívali na Rona se Storm, nastupující zrovna do vlaku. Když se po ní ale Harry nevěřícně podíval, povzdechla si. „No dobře, možná trochu jo.“
   „To je v pohodě, Hermiono. Nemyslím si, že to je silná konkurence. Řekl bych, že je to pro něj jen další z mnoha hezkých tváří. Mimochodem, odkdy máš ráda Rona?“
   „Já nevím, opravdu. Zprvu jsem měla ráda tebe, ale pak Rona. Nechápej mě špatně, nic proti tobě nemám, ale když tvůj život je tak… komplikovaný. Ten Ronův je na druhou stranu jednodušší. Občas je ale trochu nudný a nechápavý… Chci prostě zažít něco vzrušujícího a… Raději toho necháme a půjdeme,“ řekla nakonec, zatímco se Harry snažil vstřebat vše, co na něj vychrlila.


   Kapitoly: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13